Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jagošovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o 18 970 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do [anonymizováno] zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [anonymizováno].
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [anonymizováno] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [anonymizováno] s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] ode dne [anonymizováno] do zaplacení. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně – společnost [anonymizováno], IČO [anonymizováno] (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. [anonymizováno] dne [anonymizováno] (prostřednictvím prostředků komunikace na dálku – [anonymizováno]). Na základě uvedeného smluvního vztahu byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši [anonymizováno], který měl uhradit ve splátkách, nicméně s těmito se dostal do prodlení, proto byl úvěr ke dni [anonymizováno] zesplatněn. Žalovaný tak dluží na jistině [anonymizováno] a smluvním úroku ve výši [anonymizováno]. Protože žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud.
2.Svou aktivní věcnou legitimaci dokladovala žalobkyně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno], která byla uzavřena mezi ní a její právní předchůdkyní.
3.Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v návrhu uvedla, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích – ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, SOLUS. Dále pracovala s tvrzeními dlužníka o jeho příjmech a výdajích, o čemž však nemá dokumenty.
4.K následné výzvě soudu stran zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně částečně zopakovala tvrzení uvedená v žalobním návrhu a rovněž uvedla, že nedisponuje žádnými doklady k prokázání úvěruschopnosti.
5.Žalovaný se k návrhu nijak nevyjádřil, když byl po celou dobu řízení procesně pasivním.
6.Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tato skutková zjištění: 7.Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne [anonymizováno] byla z účtu [anonymizováno] provedena odchozí úhrada vůči účtu [anonymizováno] ve výši [anonymizováno].
8.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [anonymizováno], IČO [anonymizováno] (postupitelem) a žalobkyní (postupníkem). V příloze– seznamu postoupených pohledávek byla zahrnuta pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy pod č. [anonymizováno], [anonymizováno] ve výši [anonymizováno]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [anonymizováno].
9.Z informace [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. [anonymizováno] byla dne [anonymizováno] připsána platba ve výši [anonymizováno] z účtu č. [anonymizováno] vedeného na [anonymizováno]
10.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši [anonymizováno], a to do tří dnů (včetně nákladů zastoupení). Výzva byla zaslána dne [anonymizováno] (podací lístek [anonymizováno]).
11.Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud při formulování skutkového závěru nevycházel, neb nebyly schopny zjištěný skutkový stav ovlivnit, případně vyvrátit, nebyly z nich zjištěny žádné relevantní skutečnosti.
12.Soud důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze toliko z důkazů navržených žalobkyní i z jejich tvrzení a dospěl k tomuto skutkovému závěru: 13.Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost k čerpání peněžních prostředků, přičemž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [anonymizováno]. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky ani přes výzvu nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
14.Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:
15.Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18.Podle § 2991 OZ, občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19.Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska dostatečnosti a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně.
20.Jak výše uvedeno v bodě 3. – 4. tohoto odůvodnění, žalobkyně nastínila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud posuzoval otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v souladu s dlouhodobě jednotnými závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.02.2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31.07.2024, sp. zn. nsoud/33_Cdo_656_2024, kdy poskytovatel úvěru, tedy právní předchůdkyně žalobkyně, má povinnost aktivně zkoumat příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Žalobkyně netvrdila, ani nedoložila konkrétní zkoumané příjmy a výdaje žalovaného, pouze obecně shrnula, jak takový proces u její právní předchůdkyně probíhá. S ohledem na uvedené je nutno poukázat na fakt, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na četnosti splácení a výši každé jednotlivé splátky zbude spotřebiteli v jeho rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez problémů úvěr hradit a přitom mu zůstalo dostatek prostředků na potřeby běžného života. Proto musí věřitel mimo jiné ověřovat správnost tvrzených výdajů a jejich přiměřenost poměřovat taktéž veřejně dostupnými údaji, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala (např. zkoumání výdajů na bydlení, jízdné, ošacení, jídlo, telefonní a internetové poplatky, hygienické potřeby, benzín/naftu), když blíže nedoložila konkrétními tvrzeními či důkaznímu návrhy, jak konkrétně zkoumání proběhlo, s jakými výdaje a příjmy pracovala. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní stran řádného zkoumání úvěruschopnosti, tedy povinnosti s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. jako neplatnou, a to absolutně. 21.Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.
22.Ve smyslu cit. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. byla úvěrová smlouva týkající se úvěru shledána ze shora podaných důvodů neplatnou. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého, si strany plnily (§ 2991 odst. 2 OZ) a podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila-li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 OZ). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [anonymizováno]. Podle zásad o bezdůvodném obohacení ve spojení s dikcí § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, byl žalovaný zavázán povinností k vrácení poskytnuté a dosud neuhrazené částky, tedy částky ve výši [anonymizováno]. Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 OZ, kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze dne [anonymizováno] dnem [anonymizováno] za přihlédnutí k fikci doby dojití v souladu s § 573 OZ, když žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 3 dnů. (výrok I) 23.Co se týče zbylé části nároku, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku, tak v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, zamítnut.
24.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [anonymizováno], přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [anonymizováno] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [anonymizováno] sestávající z částky [anonymizováno] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [anonymizováno] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [anonymizováno] ve výši [anonymizováno]. (výrok III) 25.Co se týče úkonu – vyjádření ze dne [anonymizováno], pak soud nárok na náhradu náklad řízení v souvislosti s uvedeným úkonem nepřiznal. Podání bylo učiněno na výzvu soudu, neboť měl soud za to, že nejsou dostatečně vykresleny okolnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti. Skutečnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti a tím doložení platného sjednání úvěrové smlouvy by měly být žalobkyní dostatečně tvrzeny již v samotném žalobním návrhu, v opačném případě, kdy by tyto skutečnosti doloženy nejsou, vede to k částečnému či úplnému zamítnutí žaloby. Soud je tedy toho názoru, že informace, k jejichž sdělení byla žalobkyně soudem vyzvána, měly být tvrzeny již v samotném žalobním návrhu, jedná se o doplnění návrhu, který je subsumován již pod úhradou za samotné podání žalobního návrhu. Nejedná se tedy o účelně vynaložené náklady, proto za něj soud náhradu nepřiznal.
26.Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I a III základě § 160 odst. 1 OSŘ, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti ke Krajskému soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.