Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o zaplacení 97 689 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 97 689 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 97 689 Kč od 05.09.2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 39 349 Kč, a to k rukám [anonymizováno] [anonymizováno], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10.09.2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 97 689 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že účastnice uzavřely dne 22.05.2013 pojistnou smlouvu [anonymizováno] č. [anonymizováno] (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem bylo investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití, tedy ve smyslu čl. 1.1.1 Zvláštních pojistných podmínek pro pojištění [anonymizováno] ([anonymizováno]/[anonymizováno] – dále také jen „ZPP“) druh životního pojištění spojené s investičním fondem. Principem tohoto pojištění podle pravidel uvedených v ZPP a Všeobecných pojistných podmínkách pro pojištění osob (dále také jen „VPP“) je použití pojistného na nákup podílových jednotek (podílu na investičním fondu), přičemž počet podílových jednotek na účtu pojistníka, oceněných dle pojistných podmínek, je pak základem pro pojistné plnění ve formě hodnoty podílových jednotek, přičemž rozsah pojistného plnění se tedy odvíjí od měnící se hodnoty investic alokovaných ve vnitřních investičních fondech žalované. Pojistné bylo ve Smlouvě sjednáno na částku ve výši 1 468 Kč měsíčně. Smlouva byla k datu podání žaloby ukončena výpovědí. Žalobkyně zaplatila žalované podle Smlouvy pojistné celkem ve výši 136 967 Kč, žalovaná ji po zániku Smlouvy vyplatila pouze odkupné ve výši 39 278 Kč. Žalobkyně namítá, že ve Smlouvě není nikde jednoznačně definován pojem hodnota podílové jednotky a ani ji nelze dovodit, a proto ani určit sjednaný rozsah pojistného plnění, který se od hodnoty podílových jednotek odvíjí. Žalovaná byla podle čl. 2.1.9 ZPP jež jsou nedílnou součástí Smlouvy, oprávněna snižovat počet podílových jednotek o všechny poplatky, jejichž výši a intervaly placení stanoví ve specifikaci podmínek pojištění (dále jen „Specifikace“). Byť tedy výše pojistného plnění závisela na tom, o jaké poplatky bude snížena hodnota podílových jednotek, ve Smlouvě není uvedeno, že Specifikace je nedílnou součástí Smlouvy, žalovaná je žalobkyni nepředala a ani ji s nimi výslovně neseznámila, když skutečnost, že do nich mohla žalobkyně nahlédnout v obchodních místech žalované za seznámení nelze považovat. Formou skrytého poplatku je také snižování hodnoty podílových jednotek podle čl. 2.5.2 VPP, kterým je rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílových jednotek ve výši až 5% a jehož dopad na budoucí pojistné plnění běžný spotřebitel nemůže odhalit. Hodnota podílových jednotek je dále snižována o tzv. počáteční náklady (provize uhrazená pojistitelem zprostředkovateli) podle čl. 2.1.9.1 ZPP, když i v tomto případě je jejich konstrukce pro běžného spotřebitele zcela nepochopitelná. Skrytým způsobem snižování hodnoty pojištění pojistníka ve prospěch žalované je i ustanovení 2. 1.11.1-5 ZPP o úročení akumulovaného dluhu, který vzniká pokud hodnota akumulačních podílových jednotek na účtu pojistníka nepostačuje na úhradu poplatků a rizikového pojistného. Podle žalované jsou výše uvedená ujednání Smlouvy o nakládání s pojistným, formování pojistného a snižování hodnoty účtu pojistníka o poplatky zneužívajícími ujednáními ve smyslu čl. 3 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 05.04.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále také jen „Směrnice“), ale i ust. § 56 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“), neboť jde o ujednání, která nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobují významnou (značnou) nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze Smlouvy, v neprospěch (k újmě) spotřebitele. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet odměny, kterou má žalobkyně zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemohla bez nich Smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle čl. 6 odst. 1 Směrnice nebo § 55 odst. 2 obč. zák. Podle žalobkyně je však Smlouva neplatná i vzhledem k čl. 2.13 VPP, podle kterého má žalovaná právo Specifikaci měnit či doplňovat, takové ujednání považovala za nepřípustné dle § 56 odst. 3 písm. h) obč. zák., ale i z důvodu sepsání Smlouvy nejasným a nesrozumitelným jazykem, což je v rozporu s čl. 5 odst. 1 Směrnice. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 97 689 Kč, tedy rozdílu mezi žalobkyní podle Smlouvy zaplaceným pojistným ve výši 136 967 Kč a žalovanou vyplaceného odkupného ve výši 39 728 Kč, dopisem ze dne 28.08.2024, ale žalovaná v dopise ze dne 04.09.2024 uvedený nárok žalobkyně zcela odmítla. 2.Žalovaná v podání ze dne 09.12.2024 potvrdila, že se žalobkyní uzavřela dne 22.05.2013 prostřednictvím pojišťovacího zprostředkovatele [anonymizováno] Smlouvu na produkt investiční životní pojištění [anonymizováno], jejíž součástí byly i VPP, ZPP a Specifikace, s počátkem pojištění dne 01.06.2013 a pojistnou dobou 35 let, ale žalobu neuznává. Součástí Smlouvy bylo i připojištění pro případ invalidity s vyplacením důchodu, měsíční pojistné bylo stanoveno na částku ve výši 1 468 Kč (z toho 1 200 Kč na hlavní pojištění a 268 Kč na připojištění), které bylo následně dodatkem ze dne 13.06.2013 ke Smlouvě zvýšeno na 1 499 Kč (navýšeno bylo pojistné na připojištění na částku ve výši 299 Kč) a poté dodatkem ze dne 01.10.2015 sníženo na částku ve výši 899 Kč měsíčně s účinností od 01.10.2015 (sníženo bylo pojistné na hlavní pojištění na částku ve výši 600 Kč). Žalobkyně celkem žalované na pojistném uhradila částku ve výši 136 967 Kč. Žalovaná zasílala žalobkyni pravidelně výroční dopisy na mailovou adresu, kterou žalobkyně opakovaně používala ve styku s žalovanou, přičemž obsahem těchto výročních dopisů byly informace o aktuálním stavu pojištění, tedy hodnota podílových jednotek i dosud uhrazené poplatky, výše akumulovaného dluhu i výše odkupného. Smlouva byla ukončena výpovědí žalobkyně ze dne 28.05.2024, přičemž pojištění zaniklo uplynutím výpovědní doby dne 01.08.2024. Žalovaná vyplatila žalobkyni dne 06.08.2024 odkupné ve výši 39 278 Kč. Žalobkyně se po dobu pojistného vztahu chovala ke Smlouvě jako platné, se Smlouvou nevyjádřila jakoukoliv nespokojenost, ale po jedenácti letech se v rozporu s jejím předchozím jednáním dožaduje její neplatnosti, a proto uplatnění žaloby žalovaná označila za šikanózní výkon práva, který nepožívá právní ochrany. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že z možných výkladů třeba preferovat ten, který je ve prospěch platnosti uzavřené smlouvy před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Žalovaná dále uvedla, že po celou dobu trvání smlouvy poskytovala žalobkyni pojistnou ochranu a pro případ pojistné události byla připravena vyplatit pojistné plnění, současně žalobkyně řádně platila sjednané pojistné. Žalovaná rozporuje tvrzení žalobkyně, že Smlouva obsahuje neurčitá ujednání o nákladové struktuře pojištění, ale i pokud by tomu tak bylo, taková neurčitá ujednání nemohou být podle judikatury zneužívající. Podle žalované se Specifikace stala součástí Smlouvy, neboť byla uvedena v seznamu dokumentů ve Smlouvě a žalobkyně podpisem Smlouvy stvrdila, že s ní byla předtím ústně seznámena a souhlasí s ní. Na žalobkyni je pak třeba pohlížet jako na průměrného spotřebitele, u kterého je běžným standardem, že čte smluvní podmínky je si vědom toho, co podepisuje. Protože je zde presumpce pravosti a správnosti listiny, tedy i obsahu uvedeného prohlášení žalobkyně, přičemž žalobkyně pravost podpisu Smlouvy nezpochybňuje, platí domněnka správnosti uvedeného prohlášení a žalobkyně by musela prokázat opak. Za neopodstatněné až nesmyslné označila žalovaná tvrzení žalobkyně, že tzv. počáteční náklady přenáší na pojistníky a rozkládá je do řady let, když uvedenou povinnost ji ukládá § 21f zák. č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Vzorec na výpočet poplatku je sjednán přehledně, ve Specifikaci je uvedeno, že poplatek na úhradu počátečních nákladů je 8 % z počátečních podílových jednotek ročně. Žalovaná se dále popřela tvrzení žalobkyně, že hodnota podílových jednotek je snížena za pomoci skrytého poplatku, neboť systém nákupu a prodeje podílových jednotek byl jasně popsán v ujednání VPP, stejně tak byl ve Specifikaci jasně stanoven procentuální rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílových jednotek. Takový postup je podle žalované zcela standardní u všech finančních produktů, které zahrnují investování. Žalovaná dále vysvětlila, že přestože se kapitálová hodnota pojištění v čase mění, lze ji ke konkrétnímu okamžiku vyčíslit, tudíž zároveň vyčíslit i poplatek k úhradě počátečních nákladů, přitom ale ze žádného předpisu nevyplývá povinnost žalované sdělit pojistníkovi celkovou výši poplatku k úhradě počátečních nákladů. Zdůraznila, že pojistná částka (a rovněž i výše pojistného plnění) může být navázána na hodnotu investičního fondu. Žalovaná považuje za určitý a srozumitelný rovněž výpočet pojistného plnění. Investiční životní pojištění je založeno na principu investic zaplaceného pojistného do zvolených fondů nebo strategií s cílem jejich zhodnocení. V momentě, kdy dojde k pojistné události, odkupu nebo převodu podílových jednotek z jednoho fondu do druhého, musí být nakoupené jednotky prodány a finanční prostředky za ně obdržené vyplaceny ve formě pojistného, odkupného nebo investovány do jiného fondu. Výpočet ceny podílových jednotek je stanoven matematickým vzorcem v čl. 2.5.1 VPP, přičemž taková konstrukce plnění ve Smlouvě namísto konkrétní částky je možná i podle judikatury Nejvyššího soudu, neboť to umožňuje stanovit cenu odkupného nebo pojistného pro konkrétní okamžik dosazením do stanoveného vzorce. K akumulovanému dluhu pak žalovaná uvedla, že tvorba počátečních podílových jednotek z pojistného hrazeného v prvních dvou letech pojištění je naprosto standardní postup na trhu investičního životního pojištění a v zásadě jde pouze o transakci na podílovém účtu pojistníka , nikoliv o dluh v právním slova smyslu. K možnosti změny Specifikace žalovaná uvedla, že po celou dobu trvání pojistné smlouvy nedošlo ze strany žalované k její změně. Žalovaná dále vznesla z opatrnosti námitku promlčení s tím, že tvrzený nárok žalobkyně je promlčen v objektivní tříleté i subjektivní dvouleté promlčecí době. Subjektivní promlčecí doba počala běžet nejpozději od doručení výročního dopisu z června roku 2021 žalované a ke dni podání žaloby 10.09.2024 již marně uběhla. Ve výročním dopise byla uvedena měsíční výše pojistného, hodnota fondů včetně hodnoty podílových jednotek, platby pojistného, pohyby na účtu, a to včetně stržené výše rizikového pojištění a souhrnu poplatků, tedy žalobkyně z něj měla veškeré informace, které byly relevantní pro dovození všech jí tvrzených vad Smlouvy. V objektivní tříleté promlčecí lhůtě pak budou promlčeny veškeré platby pojistného žalobkyní uhrazené dříve než tři roky před podáním žaloby. Žalovaná pak v případě, že by nárok žalobkyně nebyl zcela promlčen, navrhla žalobkyně jeho zúčtování oproti vyplacenému odkupnému, které žalovaná vyplatila žalobkyni dne 06.08.2024 ve výši 39 278 Kč. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 3.Žalobkyně k vznesené námitce promlčení v podání ze dne 20.03.2025 uvedla, že k ní nelze přihlížet s ohledem na existenci zneužívajících ujednání ve Smlouvě, jak podle žalobkyně vyplývá z pokynů Komise a judikatury Soudního dvora EU. Současně poukázala na to, že s ohledem na skutečnost, že žalobkyně hradila pojistné až do podání této žaloby, nemohla vědět o neplatnosti Smlouvy, nemohla tudíž běžet subjektivní promlčecí doba. Zánik nároku uplatněného žalobou v této věci by podle žalobkyně byl nepřiměřeně tvrdým postihem, neboť platba vysokého pojistného pro ni představovala velmi významnou položku. Rozpor námitky promlčení vznesené žalovanou s dobrými mravy spatřuje žalobkyně v tom, že žalovaná neplatnost Smlouvy způsobila a snaží se námitkou promlčení profitovat z časové asymetrie vzájemně poskytnutých plnění z neplatné Smlouvy a získat tak neoprávněný prospěch, případně, že sjednání zneužívajících ujednání ve Smlouvě bylo vědomým způsobem, kterým se žalovaná snažila zakrýt před žalobkyní skutečné vlastnosti pojistného produktu, že Smlouva je neplatná z důvodů na straně žalované, že námitka promlčení je vznesena subjektem, který není v dobré víře nebo že, žalovaná namítá promlčení nároku na zaplacení částky, kterou by případě platnosti Smlouvy nikdy neobdržela.
4.Ve svých závěrečných návrzích obě účastnice setrvaly na svých dříve uvedených procesních stanoviscích.
5.Ze shodných skutkových tvrzení účastnic a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
6.Žalobkyně jako pojistník i pojištěná a [anonymizováno] pojišťovací zprostředkovatel jednající za žalovanou jako pojistitele dne 22.05.2013 podepsali pojistnou smlouvu č. [anonymizováno] (Smlouva), jejímž předmětem bylo sjednání investičního životního pojištění pro případ smrti nebo dožití s pojistnou dobou 35 let, připojištění invalidity [anonymizováno] (důchod) s progresivním plněním až 200% s pojistnou dobou 20 let, s počátkem pojištění dne 01.06.2013. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala hradit pojistné ve výši 1 468 Kč měsíčně, z toho za hlavní pojištění částka 1 200 Kč a za připojištění 268 Kč (viz Smlouva na č. l. 9 spisu a shodné skutkové tvrzení účastnic). Součástí Smlouvy je prohlášení žalobkyně, že byla seznámena se Specifikací a souhlasí s jejím obsahem, dále že před uzavřením Smlouvy obdržela VPP a ZPP (viz čl. XII. Smlouvy). Dodatkem ke Smlouvě ze dne 13.06.2013 byla změněna výše pojistného na částku 1 499 Kč, která se skládá z pojistného za hlavní pojištění ve výši 1 200 Kč a pojistného za připojištění ve výši 332 Kč (dle žalobkyně má být správně uvedena částka 299 Kč, tato chyba byla způsobena softwarovou chybou), dodatkem ke Smlouvě ze dne 01.10.2015 bylo změněno pojistné na hlavní pojištění na částku 600 Kč, celkem tedy 899 Kč (viz dodatek ke Smlouvě ze dne 13.06.2013 na č. l. 41 spisu, dodatek ke Smlouvě ze dne 01.10.2015 na č. l. 65 spisu).
7.Žalovaná informovala žalobkyni o stavu Smlouvou sjednaného pojištění, a to konkrétně o výročí Smlouvy k uvedenému datu, o pojistníkovi a jeho identifikačních údajích, o platbě pojistného, hodnotě fondů a rozložení investic, hodnotě odkupného, přehledu pojistné ochrany, o stavu a pohybech na podílovém účtu a stavu a pohybech na podílovém účtě v jednotkách (s položkami počáteční stav k v předchozím roce, investováno, vyplaceno, odečteno /rizikové pojistné, poplatky, převod z fondu, změna ceny a ostatní operace, konečný stav ke dni výročí). Výroční dopis za rok 2021 byl žalované zaslán dne 15.06.2021 na emailovou adresu [anonymizováno], uvedenou ve Smlouvě jako kontaktní. Protože jde o emailovou adresu žalobkyně uvedenou ve Smlouvě, žalobkyně při jednání dne 22. 7. 20025 připustila., že jde o její adresu, a přestože pouze obecně namítala, že odeslání emailu neznamená, že by se dostala do sféry její dispozice, nepopřela, že by se uvedený email do její dispozice dostal, a proto soud dospěl k závěru, že se tak 15.06.2021 stalo (viz výroční dopisy na č. l. 68 – 88 spisu, email na č. l. 167, potvrzení z evidence žalované o odeslání výročních dopisů za roky 2016 – 2021 na č. l. 172 – 177 spisu).
8.Žalobkyně vypověděla Smlouvu dopisem ze dne 28.05.2024, doručeným žalované dne 30.05.2024 (viz výpověď pojistné smlouvy na č. l. 87 spisu, dopis žalované ze dne 05.08.2024 na č. l. 91 spisu).
9.Žalobkyně zaplatila žalované pojistné podle Smlouvy celkem ve výši 136 967 Kč, žalovaná uhradila žalobkyni dne 06.08.2024 odkupné ve výši 39 278 Kč (viz shodné skutkové tvrzení účastnic).
10.Žalobkyně uhradila v období od 10.09.2021 do 06.08.2024 žalované na pojistném pole Smlouvy částku v celkové výši 29 667 Kč, v období od 10.09.2022 do 06.08.2024 pak částku v celkové výši 18 879 Kč (viz přehled plateb na č. l. 70 spisu).
11.Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dne 28.08.2024 (viz výzva k vydání bezdůvodného obohacení na č. l. 14 spisu).
12.Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.
13.Podle ust. § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“) se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).
14.Vzhledem k výše uvedenému znění 3028 odst. 1 a 3 o. z. a skutečnosti, že žalobou uplatněný nárok vznikl podle žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyně v důsledku neplatného uzavření Smlouvy mezi účastnicemi dne 22.05.2013, je třeba věc po právní stránce posoudit podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále také jen „obč. zák.“). 15.Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
16.Podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
17.Podle ust. § 3036 OZ podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. 18.Podle ust. § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.
19.Podle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.
20.Podle ust. § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.
21.Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.
22.Protože žalovaná v řízení namítla promlčení žalobou uplatněného nároku žalobkyně, zabýval se soud nejprve v souladu se zásadou hospodárnosti řízení důvodností této námitky, neboť i v případě, že by soud posoudil Smlouvu jako neplatnou a tedy by žalobkyně měla nárok na vydání bezdůvodného obohacení proti žalované (ust. § 451 obč. zák.), ale tento nárok byl promlčen, musela by být žaloba zamítnuta (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.06.2005, sp. zn. nsoud/25_Cdo_2268_2004 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.09.2020, sp. zn. nsoud/32_Cdo_1201_2020). 23.V souladu s ust. § 3028 odst. 3 OZ a 3036 o. z. je třeba rovněž otázku promlčení práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu plnění žalobkyně na základě neplatné Smlouvy včetně délky promlčecí doby/lhůty uvedeného nároku posuzovat podle obč. zák. 24.Soud konstatuje, že objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to navzdory tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.02.2017, sp. zn. nsoud/28_Cdo_1421_2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č. j. nsoud/33_Cdo_3113_2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o okolnostech, které jsou rozhodující pro uplatnění jeho práva, tedy že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo jej získal. V případě bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy (ust. § 457 obč. zák.) je pak rozhodující subjektivní moment, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.09.2012, sp. zn. nsoud/28_Cdo_1957_2012). 25.Počátek běhu subjektivní promlčecí doby v této věci soud stanovil ke dni doručení výročního dopisu žalované za rok 2021 žalobkyni, neboť v tomto dopise byla žalobkyně žalovanou informována o aktuální hodnotě fondů, hodnotě odkupného, rozložení investic i pohybech na podílovém účtu žalobkyně ke dni 01.06.2021. Uvedený výroční dopis byl žalované doručen na její emailovou adresu dne 15.06.2021. Soud má shodně se žalovanou, s ohledem na žalobkyní vznesené námitky zakládající podle ní neplatnost Smlouvy, za to, že nejpozději ke dni doručení tohoto výročního dopisu žalobkyně zjistila ve smyslu shora uvedení judikatury „takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že Smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná“, tedy že jsou jí z podílového účtu strhávány poplatky, o nichž jí není nic známo. Námitky žalobkyně, že výroční dopis neobsahuje nic, z čeho by žalobkyně mohla dovodit neplatnost Smlouvy a pokud by o ní věděla, pojistné by nehradila, nejsou důvodné a nemohou tedy zpochybnit závěry soudu o počátku běhu subjektivní promlčecí doby v tomto případě. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána 10.09.2024, je podle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. nárok žalobkyně na vrácení částky odpovídající splátkám pojistného uhrazených žalobkyní přede dnem 10.09.2022 z důvodu uplynutí dvouleté promlčecí doby promlčený. Nepromlčený je tak pouze nárok na vrácení částky odpovídající žalobkyní zaplacenému pojistnému ve výši 18 879 Kč, ale protože žalovaná již uhradila žalobkyni odkupné ve výši 39 278 Kč, tedy více než kolik činil nepromlčený nárok žalobkyně, žalovaná se na úkor žalobkyně nijak neobohatila.
26.Pro úplnost soud uvádí, že ke stejnému závěru by dospěl i tehdy, pokud by vycházel z objektivní tříleté promlčecí doby (ust. § 107 odst. 2 obč. zák.), neboť ta by počala běžet ohledně částek odpovídajících každé jednotlivě zaplacené splátce pojistného žalobkyní od okamžiku její úhrady. Že objektivní promlčecí dobu nelze v tomto případě zohlednit z důvodu zneužívajících ustanovení ve Smlouvě ze žalobkyní zmiňované judikatury Soudního dvora EU jednoznačně nevyplývá, přičemž stejný názor zaujal i Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 29.10.2024, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3113_2023. Za poslední tři roky před podáním žaloby žalobkyně uhradila žalované na pojistném podle Smlouvy celkem částku ve výši 29 667 Kč, žalovaná naproti tomu žalobkyni následně uhradila odkupné ve výši 39 278 Kč, tedy ani v takovém případě se žalovaná na úkor žalobkyně nijak neobohatila. 27.Pokud žalobkyně rozporovala uvedený způsob vypořádání vzájemných plnění, tedy že by měly být vzájemné pohledávky vypořádány k okamžiku vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení, kdy nárok na vydání bezdůvodného obohacení nemůže být promlčen, nelze tomu přisvědčit. Postup vypořádání uvedený shora není v rozporu s ust. § 457 obč. zák., přičemž žalobkyní odkazované rozhodnutí sp. zn. nsoud/29_Odo_52_2002 upravuje skutkově odlišnou věc, tedy na tuto věc nedopadá. 28.Pokud žalovaná tvrdila, že k námitce promlčení nelze přihlížet, neboť byla vznesena v rozporu s dobrými mravy, ani tuto námitku neshledal soud důvodnou. Při posouzení této námitky zdejší soud vycházel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, podle které dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť promlčení, přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které včas právo neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.01.2012, sp. zn. 1860/2011). Přitom soulad výkonu určitého práva s dobrými mravy je třeba posoudit individuálně, s přihlédnutím ke všem zvláštnostem konkrétního případu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.03.2014, sp. zn. nsoud/22_Cdo_3891_2013), přitom však rozpor námitky promlčení s dobrým mravy je třeba primárně dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.07.2016, sp. zn. nsoud/29_Cdo_2908_2014). 29.Žalobkyně však neuvedla žádné okolnosti, za kterých byla námitka promlčení žalovanou uplatněna a ze kterých by bylo možno dovodit rozpor takové námitky promlčení s dobrými mravy, tedy skutečnosti, že by žalovaná uplatněním námitky zneužila svého práva na úkor žalobkyně nebo že by žalobkyně nemohla uplatnit svůj nárok včas z důvodů zaviněných žalovanou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.09.2020, sp. zn. nsoud/32_Cdo_1201_2020). S ohledem na charakter uplatňovaného práva (bezdůvodné obohacení žalované odpovídající uhrazenému pojistnému podle neplatné Smlouvy) i rozsah (výše měsíčně placeného pojistného) nelze přisvědčit ani žalobkyni, že zánik nároku uplatněného žalobou v této věci by byl pro žalobkyni nepřiměřeně tvrdým postihem. Žalobkyně dále dovozovala rozpor námitky promlčení vznesené žalovanou ze skutečností, že žalovaná neplatnost Smlouvy způsobila a snaží se námitkou promlčení profitovat z časové asymetrie vzájemně poskytnutých plnění z neplatné Smlouvy a získat tak neoprávněný prospěch, případně, že sjednání zneužívajících ujednání ve Smlouvě bylo vědomým způsobem, kterým se žalovaná snažila zakrýt před žalobkyní skutečné vlastnosti pojistného produktu, že Smlouva je neplatná z důvodů na straně žalované, že námitka promlčení je vznesena subjektem, který není v dobré víře nebo že, žalovaná namítá promlčení nároku na zaplacení částky, kterou by případě platnosti Smlouvy nikdy neobdržela. Z uvedených skutečností ale rozpor námitky promlčení s dobrými mravy dovodit nelze, neboť jde dle shora uvedené judikatury o okolnosti či důvody, které souvisí se vznikem uplatněného nároku. 30.Pokud žalobkyně podala žalobu až dne 10.09.2024, podala ji až po uplynutí promlčecí doby, a protože žalovaná namítla promlčení žalobou uplatněného práva, nelze podle ust. § 100 odst. 1 obč. zák. žalobkyni promlčené právo přiznat. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).
31.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tohoto rozsudku podle ust. § 142 odst. 1 OSŘ (výrok II.) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení plně úspěšná, proti žalobkyni nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 39 349 Kč. Tyto náklady tvoří: a)odměna za zastupování za šest advokátkou žalované učiněných úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /dále jen „adv. tarifu“/, vyjádření k žalobě ze dne 09.12.2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, vyjádření ze dne 02.05.2025 a ze dne 05.06.2025 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, účast na jednání soudu dne 06.05.2025 a 22.07.2025 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t.), která činí částku 5 020 Kč za každý úkon podle ust. § 7 bod 5. adv. tarifu, celkem částku ve výši 30 120 Kč,
b)náhrada hotových výdajů advokátky, která činí částku 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby učiněných do 31.12.2024 podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, ve znění účinném do 31.12.2024 a částku 450 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby učiněných po 01.01.2025 podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částku ve výši 2 400 Kč,
c)náhrada 21 % DPH ve výši 6 829 Kč podle ust. § 137 OSŘ Podle ust. § 149 odst. 1 OSŘ je žalobkyně povinna zaplatit náklady řízení žalované k rukám její advokátky. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 OSŘ --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem ve stanovené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.