Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 22.04.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Podjatost
Dotčené předpisy: § 14 odst. 1 OSŘ Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 04.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Oberbank AG , se sídlem v Linci, Untere Donaulände č. 28, Rakouská republika, registrační číslo FN 79063 w, jednající organizační složkou Oberbank AG pobočka Česká republika, se sídlem v Praze 2, náměstí I. P. Pavlova č. 1789/5, IČO 26080222, zastoupené JUDr. Vítem Horáčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, proti žalovaným 1) M. B. , a 2) R. P. , o zaplacení 3 777 886 Kč s příslušenstvím, o námitce podjatosti uplatněné žalovanou 2) v odvolacím řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn.nsoud/12_Cmo_45_2026, takto: Soudkyně senátu 12 Cmo Vrchního soudu v Praze, jmenovitě Mgr. Kateřina Černá, Mgr. Milena Filingerová a Mgr. Šárka Hájková, nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. nsoud/12_Cmo_45_2026. Odůvodnění:
1. Žalobkyně se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podaným u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 01.11.2024 domáhala po žalovaných zaplacení směnečné pohledávky ve výši 50 999 EUR s příslušenstvím. Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 21.11.2024, č. j. krajsky/31_Cm_344_2024-16, opraveným usnesením téhož soudu ze dne 14.07.2025, č. j. krajsky/31_Cm_3444_2024-66, uložil žalovaným, aby „do 15 dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu zaplatili žalobci společně a nerozdílně a) směnečný peníz ve výši 50 999 EUR; b) 6% p. a. úrok z částky 50 999 EUR od 21.11.2023 do zaplacení; c) směnečnou odměnu ve výši 170 EUR; d) k rukám zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 106 719,50 Kč“, anebo aby v téže lhůtě podali proti směnečnému platebnímu rozkazu u tohoto soudu námitky. Námitky musí být odůvodněny a žalovaní v nich musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítají. 2. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podaly žalované včasné námitky, které však shledal krajský soud nedůvodnými, a proto rozsudkem ze dne 01.12.2025, č. j. krajsky/31_Cm_344_2024-108, Krajský soud v Českých Budějovicích předmětný směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti a určil, že žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o námitkách částku 53 724 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podaly odvolání obě žalované, přičemž následně žalovaná 2) podáním ze dne 22.03.2026 uplatnila námitku podjatosti vůči členům senátu 12 Cmo Vrchního soudu v Praze – konkrétně vůči soudkyním Mgr. Mileně Filingerové, Mgr. Kateřině Černé a Mgr. Šárce Hájkové s tím, že tento senát není nestranný, když ve svém rozhodnutí navádí soudce prvního stupně, jak má nadále postupovat, v důsledku čehož Krajský soud v Českých Budějovicích poté rozhodl bez jednání a odmítl námitky povinné proti směnečnému platebnímu rozkazu. Proto navrhla, aby senát 12 Cmo Vrchního soudu v Praze byl vyloučen z projednávání a rozhodování v předmětné věci. 3. K námitce se vyjádřily všechny tři výše jmenované členky senátu 12 Cmo s tím, že nemají vztah k věci samé, k žádnému z účastníků řízení, k právnímu zástupci žalobkyně, a nejsou jim známy žádné skutečnosti, pro něž by měly být vyloučeny z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.ani k jeho kolegům či spolupracovníkům.
4. Podle ustanovení § 14 odst. 1 OSŘ soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. 5. Podle ustanovení § 14 odst. 4 OSŘ důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. 6. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (srov. § 16 odst. 1 OSŘ). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud. 7. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.04.2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 85, ročník 2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.06.2019, sp. zn. nsoud/29_Nd_266_2019). 8. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce v uvedeném smyslu je přitom dán, je-li zde objektivní skutečnost, nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení, která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.03.2017, sp. zn. nsoud/32_Nd_212_2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.09.2021, sp. zn. 29 ICdo 98/2021). Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (článek 82 odst. 1 Ústavy) nadto plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, který však v posuzované věci předložen nebyl (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 03.05.2012, sp. zn. usoud/III.__S_141_12). 9. Neprobíhá-li rozhodování ve věci podle subjektivního názoru navrhovatele, tedy v souladu s jeho představami, tak to ještě neznamená, že soudce je podjatý (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.05.2007, sp. zn. nsoud/30_Nd_11_2007). 10. O žádný ze shora uvedených případů v posuzované věci nejde. V poměrech projednávané věci tak nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku označených soudkyň. Pochybnost o nepodjatosti výše jmenovaných soudkyň Vrchního soudu v Praze je v uplatněné námitce odvozována od jejich postupu v řízení, resp. ze způsobu rozhodování v projednávané věci. Tato okolnost, jak vyplývá z jednoznačného znění § 14 odst. 4 OSŘ, však sama o sobě nemůže být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v projednávané věci. 11. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 OSŘ představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (§ 38 odst. 1 Listina základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože zákonné důvody k vyloučení soudkyň Mgr. Kateřiny Černé, Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Šárky Hájkové z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 OSŘ nebyly zjištěny, Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22.04.2026
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu