Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci
žalobce: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zrušení výživného na zletilé dítě
--- VÝROK ---
I. Žaloba, aby vyživovací povinnost stanovená žalobci rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově č. j. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] ve výši [anonymizováno] měsíčně pro tehdy nezletilého žalovaného byla s účinností od [anonymizováno] nadále zrušena, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [anonymizováno] domáhal s účinností od [anonymizováno] nadále zrušení své povinnosti placení výživného stanovené žalobci rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově č. j. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] ve výši [anonymizováno] měsíčně pro tehdy nezletilého žalovaného. Tvrdil, že žalovaný v roce [anonymizováno] odmaturoval v oboru [anonymizováno] ve vzdělávacím zařízení [anonymizováno] v Havířově a od září na stejné škole studuje obor [anonymizováno], což žalobce již vnímá jako samoúčelné, když má dokončené středoškolské vzdělání a další studium nenavazuje na již ukončené.
2.Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, požadoval alespoň zachování naposledy stanovené výše výživného, tvrdil, že první vystudovaný obor na uživení nestačí, další studium ho baví, prospívá v něm a zvyšuje jeho šance uplatnění na trhu práce v budoucnu.
3.Z rozsudků Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově č. j. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] soud zjistil, že manželství rodičů žalovaného, tj. žalobce a matky žalovaného, bylo uzavřeno dne [anonymizováno] a zaniklo dne [anonymizováno], příčiny rozvratu manželství soud shledal výlučně na straně žalobce, který dlouhodobě porušoval manželskou věrnost, kdy však soužití rodičů bylo již dlouhodobě v mnoha ohledech nesouladné. Žalovaný měl ke dni rozvodu manželství 12 let. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], který nabyl právní moci dne [anonymizováno], bylo naposledy rozhodováno o poměrem žalovaného, který byl současně se starší sestrou [anonymizováno] a mladší sestrou [anonymizováno] svěřen do péče matky a žalovanému stanovena povinnost na všechny tři děti platit výživné v celkové výši [anonymizováno], z toho na žalovaného [anonymizováno]. Úprava platila i na dobu po rozvodu manželství rodičů. Žalovaný byl žákem 5. třídy základní školy, měl věku přiměřené náklady na život, byl [anonymizováno] s náklady na léky ve výši do [anonymizováno] jednou ročně. Matka žalovaného byla v evidenci úřadu práce, od [anonymizováno] pobírala [anonymizováno] a dávky hmotné nouze. Žila jen s dětmi. Žalobce bydlel v rodinném domě [anonymizováno], měl vztah s novou partnerkou, v roce [anonymizováno] dosahoval příjmu z pracovního poměru ve výši [anonymizováno] čistého měsíčně. Oba rodiče měli vyživovací povinnost jen ke svým třem společným dětem. Z výslechu žalobce v současném řízení bylo zjištěno, že žije ve společné domácnosti s manželkou, manželství trvá 10 let, žijí v jejím rodinném domě o rozloze cca 80 m2, náklady platí napůl. Žalobce má příjem ve výši [anonymizováno] čistého měsíčně jako [anonymizováno] u firmy [anonymizováno] v [anonymizováno], manželka pracuje jako [anonymizováno] v obchodě [anonymizováno] v [anonymizováno] s příjmem do [anonymizováno] čistého měsíčně. Jiné příjmy nemají, nemají ani společnou vyživovací povinnost. Nemají jiné zdroje příjmu ani nestandardní výdaje. Povinnost platit výživné na nejstarší dceru [anonymizováno] ve výši [anonymizováno] měsíčně žalobci zanikla v roce [anonymizováno] soudním rozhodnutím. Výživné na žalovaného a dceru [anonymizováno] nadále řádně platí v celkové výši [anonymizováno] měsíčně a ohledně [anonymizováno] její zrušení dosud nežádal. S žalovaným se nestýká od svého odchodu z domácnosti s jeho matkou. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že žalobce odešel v jeho 10 letech z domácnosti s matkou, od té doby se s ním nestýká, vyčítá mu, co provedl matce. Žije společně jen s matkou a sestrou [anonymizováno], matka s nikým společně nehospodaří. Nemá žádný příjem z pracovního poměru či z podnikání, jsou jí vypláceny sociální dávky. Žalovaný po 9. třídě základní školy nastoupil na školu [anonymizováno] v Havířově do učebního oboru [anonymizováno], získal výuční list a pokračoval v jeho maturitním oboru, maturoval v [anonymizováno]. Hned v [anonymizováno] nastoupil na současný obor [anonymizováno] na stejné škole, studium ho baví a dosahuje dobrých studijních výsledků. Jelikož v předchozím oboru maturoval, v současném studiu se věnuje zejména odborným předmětům. Obor je 3letý a po jeho ukončení o dalším studiu již neuvažuje. Jediným důvodem, proč studuje, je snaha se co nejvíce uplatnit na trhu práce a zvýšit si tak šance na dobré zaměstnání. Brigádně nepracuje, studium to nedovoluje. Potřeby má přiměřené věku a postavení, je zdravý, nemajetný a mimoškolně se věnuji pouze fotbalu, kde platí roční příspěvek [anonymizováno]. Žalobce i žalovaný prohlásili tvrzení o osobních a majetkových poměrech druhého účastníka za nesporné.
4.Po provedeném dokazování soud dospěl z hlediska skutkového stavu k závěru, že žalobce jako otec žalovaného je povinen platit žalovanému výživné ve výši [anonymizováno] měsíčně na základě naposledy vydaného soudního rozhodnutí, jež nabylo právní moci dne [anonymizováno]. O výživném pro žalovaného bylo rozhodováno jen jednou, žalovanému bylo 11 let a byl žákem 5. třídy základní školy, potřeby měl odpovídající věku a postavení. Od doby posledního rozhodnutí k žádné soudní ani mimosoudní úpravě výše výživného nedošlo, žalobce po celou dobu platil soudně určené výživné, nad jeho rámec nepřispíval a s žalovaným nebyl v žádném kontaktu. U otce ani syna nebyla v řízení zjištěna vážná vůle k navázání bližších vztahů. Vzájemné vztahy účastníků jsou dlouhodobě narušeny z příčin plynoucích z problémů mezi rodiči žalovaného, které vedly k rozvodu jejich manželství, kdy příčiny rozvratu byly zjištěny jen na straně žalobce. Osobní poměry rodičů žalovaného se od poslední úpravy nezměnily, matka žije sama s dětmi, příjem má nadále z [anonymizováno] a sociálních dávek, žalobce pojal přítelkyni za manželku a žijí ve společné domácnosti, společné dítě nemají, bydlí v domě manželky a náklady sdílejí společně. Žalobce má příjem v podobě mzdy ve výši [anonymizováno] čistého měsíčně, manželka pracuje jako [anonymizováno] v obchodě [anonymizováno] v [anonymizováno] s mzdou do [anonymizováno] čistého měsíčně. Žalovaný po 9. třídě základní školy nastoupil na střední školu v Havířově [anonymizováno] do učebního oboru [anonymizováno], získal výuční list a pokračoval v jeho maturitním směru, odmaturoval v [anonymizováno]. V [anonymizováno] nastoupil na obor [anonymizováno] na stejné škole, studium jej baví a dosahuje dobrých studijních výsledků. Obor je 3letý a po jeho ukončení o dalším studiu již neuvažuje. Motivací dalšího studia bylo pro žalovaného profesní uplatnění v budoucnu. Obor [anonymizováno] vzdělává absolventy pro poskytování [anonymizováno] služeb, obor [anonymizováno] již zevrubně připravuje k profesi v daném odbornosti. Žalovaný je nemajetný, nemá stabilní příjem ve významnější výši.
5.Právně byla věc hodnocena dle § 910 odst. 1 a § 911 OZ občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dle citovaných zákonných ustanovení mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost, kdy výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. V projednávané věci soud žalobě nevyhověl, protože žalovaný dosud schopnosti sám se živit nenabyl. Ústavní soud v nálezu sp. zn. usoud/II.__S_2121_14 zopakoval, že alimentace a vyživovací vztahy jsou projevem rodinné solidarity a zajišťují funkčnost rodiny samotné. Jedná se o zákonem uloženou povinnost pomoci druhému v materiálním slova smyslu tak, aby se neocitl ve stavu nouze a aby životní úroveň dítěte odpovídala jeho odůvodněným potřebám. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), resp. jak praví zákon, „neschopnost sám se živit“. Jak přitom plyne z důvodové zprávy k ustanovení § 911 OZ, "zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného, jeho neschopnost sám se o sebe - pokud jde o výživu - postarat. Samo kritérium neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří (event. jej spravuje), nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb. Schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně bytové. Jinými slovy to znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí (viz nález sp. zn. usoud/II.__S_3113_10 ze dne 21.04.2011). V nyní projednávané věci soud rozhodoval o vyživovací povinnosti otce ve vztahu ke zletilému synovi ve věku 22 let. U zletilého dítěte (na rozdíl od nezletilého) již platí, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, pakliže se nevyskytnou okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Na straně žalovaného je touto okolností studium na střední škole. I přesto, že se u žalovaného jedná o studium již druhého oboru, dle soudu jde v jejím případě stále o racionální přípravu na budoucí povolání. Oba obory jsou studovány na totožné škole, žalovaný nastoupil studium druhého bezodkladně po dokončení studia prvního, u obou oborů se jedná o studium denní formou bez nutnosti placení školného, první obor začal studovat ihned po dokončení povinné školní docházky, nyní má 22 let, v době řádného dokončení studia dosáhne věku 25 let, což bude stále věk, kdy takto mladý člověk je plně legitimován ke kvalifikovanému se vzdělávání v oboru svého uvažovaného budoucího povolání. Předmětná škola má v daném regionu odpovídající kvalitu, žalovaný se od počátku studiu věnoval s dostatečnou péčí a stejným způsobem studuje i obor současný. Opak v řízen nebyl tvrzen ani jinak nevyšel najevo. Z postoje žalovaného je zřejmé, že jeho školní docházka nese znaky soustavnosti, pečlivosti a cílevědomosti, žalovanému nelze vyčítat žádné studijní či kázeňské přestupky. Samotnou skutečnost, že aktuálně studovaný obor je svou pedagogickou náplní odlišný od oboru již ukončeného, nelze v daném případě krátkozrakou optikou hodnotit jako studium pro studium v úmyslu pouze prodloužit dobu zákonného nároku na výživné. Nelze tu učinit jednoznačný a kategorický závěr, že studium druhého oboru již neslouží k prohlubování předchozího vzdělání, studium druhého navazujícího oboru se naopak jeví jako účelné, kdy žalovaný jako absolvent obou oborů získá kvalifikaci nejen v jednom oboru, což je okolnost, která ve svém výsledku povede k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Nelze přisvědčit námitce žalobce, že takovou kvalifikaci by žalovaný mohl získat i prostřednictvím například rekvalifikačního kurzu nebo dálkového studia, neboť je zcela nepochybné, že absolutorium v odbornosti na erudované škole, a zvláště denním studiem, s sebou nese vyšší míru vzdělanosti a tím i společenské prestiže a uplatnitelnosti na trhu. Na aktuální studium žalovaného nelze proto pohlížet jako na samoúčelné nadstandardní doplňování znalostí bez návaznosti na předchozí vzdělání, neboť žalovaný si tímto jednoznačně zvyšuje kvalifikaci. Navíc nelze podcenit úsudek žalovaného jako velmi mladého člověka, který si v průběhu studia až v důsledku nabytých zkušeností ujasnil své schopnosti, zájmy a tím i směr, v němž se do budoucna chce uplatnit. Žalobce jako jeden z rodičů je nadále odpovědný za rozvoj žalovaného jako svého dítěte a tato odpovědnost s sebou nese i povinnost zajistit dítě materiálně. Osobní a majetkové poměry žalobce jsou na takové úrovni, že zabezpečení v podobě výživného ve stávající výši umožňují. Navíc v roce minulém (2025) zanikla vyživovací povinnost žalobce k nejstaršímu dítěti ve výši [anonymizováno]. Na straně žalovaného pak nebylo zjištěno takové chování, které by bylo ve vztahu k žalobci jako svému otci možno posoudit v rozporu s dobrými mravy. Okolnost, že svého otce aktivně nevyhledává, má příčinnou souvislost s chováním žalobce v době před a po rozvodu rodičů, v tomto ohledu lze mít chování žalovaného za odpovídající stavu rodinných vazeb, aniž by to mělo vliv na existenci vyživovací povinnosti. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta pro svou nedůvodnost. 6.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 OSŘ (dále jen „o. s. ř.“) negativně, kdy procesně zcela úspěšný žalovaný se nároku na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.