I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba ze dne [anonymizováno] se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku [anonymizováno], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [anonymizováno], kapitalizovaný úrok ve výši [anonymizováno], smluvní úrok 8 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do [anonymizováno], zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou ze dne [anonymizováno] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku [anonymizováno], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [anonymizováno], kapitalizovaný úrok ve výši [anonymizováno], zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení a smluvní úrok ve výši 8 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [anonymizováno] uzavřel se společností [anonymizováno]., IČ: [anonymizováno] (dále je „původní věřitel“) Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku [anonymizováno]. Žalovaný se dále zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím úvěru, a to úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [anonymizováno], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [anonymizováno] a úhradu za možnost hradit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši [anonymizováno]. Celkovou dlužnou částku ve výši [anonymizováno], představující součet poskytnutého úvěru, pevně sjednaného úroku a uvedených úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po [anonymizováno], přičemž poslední splátka byla splatná dne [anonymizováno]. Poslední splátka ve výši [anonymizováno] však byla ze strany žalovaného uhrazena dne [anonymizováno]. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou měsíčních splátek, původní věřitel úvěr zesplatnil a následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. Původní věřitel měl podle žalobkyně před uzavřením této smlouvy dostatečným způsobem posoudit úvěruschopnost žalovaného.
2.Žalobkyně podáním ze dne [anonymizováno] doplnila svá skutková tvrzení o skutečnosti týkající se postupu jejího právního předchůdce (původního věřitele) při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Dle jejích tvrzení tak původní věřitel činil na podkladě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne [anonymizováno], které původní věřitel ověřil předloženou pracovní smlouvou, dodatkem k pracovní smlouvě, výplatními páskami a výpisy z bankovního účtu žalovaného, jakož i nahlédnutím do veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové a pracovní poměr a uvedl, že je zaměstnaný, jeho měsíční příjem činí [anonymizováno] a měsíční výdaje [anonymizováno], takže jeho použitelný měsíční příjem byl vyčíslen částkou [anonymizováno]. Dále žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. S ohledem na takto zjištěné okolnosti a výši úvěru [anonymizováno] se splátkou [anonymizováno] měsíčně považoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného za dostatečnou.
3.Při jednání konaném dne [anonymizováno] žalobkyně ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného odkázala na žalobu ze dne [anonymizováno] a své podání ze dne [anonymizováno]. Uvedla, že na podané žalobě trvá s tím, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřil údaje o žalovaném v příslušných registrech a vyžádal si jeho pracovní smlouvu a výplatní pásky.
4.Žaloba byla žalovanému doručena dne [anonymizováno], žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5.Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
6.Z dokumentu s názvem Smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaný od původního věřitele obdržel v hotovosti při podpisu smlouvy částku [anonymizováno], za což se zavázal, že původnímu věřiteli uhradí celkem [anonymizováno] ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [anonymizováno]. Součástí smlouvy je také příloha č. [anonymizováno] obsahující předpis splátek.
7.Z dokumentu označeného jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] včetně Přílohy č. [anonymizováno] smlouvy o postoupení pohledávek – Seznamu pohledávek (žalovaný je uveden pod pořadovým číslem [anonymizováno]) a dále z Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že pohledávku za žalovaným původní věřitel postoupil žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem původního věřitele ze dne [anonymizováno] s tím, že dluh má žalobkyni uhradit na uvedený bankovní účet.
8.Z dokumentu označeného jako Transakční historie soud zjistil, že na smlouvu č. [anonymizováno] byly v hotovosti postupně uhrazeny částky ve výši [anonymizováno], a to ve dnech [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno]. Na uvedenou smlouvu tak byla celkem uhrazena částka [anonymizováno].
9.Z dokumentu označeného jako Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [anonymizováno]. Z podacího lístku ze dne [anonymizováno] soud dále zjistil, že uvedená výzva byla téhož dne předána k poštovní přepravě.
10.Z dokumentu označeného jako Žádost o úvěr ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že je od [anonymizováno] zaměstnán (k doložení této skutečnosti předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky), svůj měsíční příjem vyčíslil částkou [anonymizováno] a měsíční výdaje částkou [anonymizováno] (z toho [anonymizováno] na bydlení a energie, [anonymizováno] na dopravu, stravu a osobní potřeby a [anonymizováno] na splátky stávajících půjček). Použitelný měsíční příjem tak byl v tomto dokumentu stanoven na [anonymizováno]. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, nemá vyživovací povinnost a disponuje osobním bankovním účtem. Současně potvrdil předložení občanského průkazu a řidičského průkazu k ověření své totožnosti a prohlásil, že není politicky exponovanou osobou. V seznamu závazků uvedl dluh vůči společnosti [anonymizováno] ve výši [anonymizováno], z něhož podle jeho prohlášení ještě zbývalo doplatit [anonymizováno].
11.Ze Souhlasu s pořízením kopie občanského průkazu/jiného dokladu totožnosti pro účely identifikace osoby podle zák. č. 253/2008 Sb. ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že k identitě žalovaného coby protistrany předmětného úvěru žalobkyně disponovala fotokopií jeho občanského průkazu.
12.Z dokumentu označeného jako Pracovní smlouva ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [anonymizováno]., pracovní smlouvu, podle níž měl od [anonymizováno] vykonávat práci baliče. Z dokumentu označeného jako Dodatek č. [anonymizováno] k pracovní smlouvě ze dne [anonymizováno] soud dále zjistil, že pracovní poměr žalovaného u uvedeného zaměstnavatele byl sjednán na dobu neurčitou.
13.Z výplatních pásek za měsíce [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno] roku [anonymizováno] soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného činil v roce [anonymizováno] v srpnu [anonymizováno], v září [anonymizováno] a v říjnu [anonymizováno].
14.Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.
15.Podle § 3028 odst. 1 OZ, občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
16.Podle § 1841 OZ smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.
17.Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od [anonymizováno]) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19.Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20.Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
21.Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22.Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
23.Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24.Podle § 2991 odst. 2 OZ, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25.Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel s žalovaným dne [anonymizováno] uzavřel úvěrovou smlouvu na částku [anonymizováno], přičemž tyto peněžní prostředky mu ten den v hotovosti poskytnul. Nemá však za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne [anonymizováno] uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [anonymizováno], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [anonymizováno] ve věci [anonymizováno] [anonymizováno] proti [anonymizováno] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
26.Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
27.Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zák. č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
28.Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [anonymizováno]. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“
29.Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zák. č. 257/2016 Sb. by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (§ 89 odst. 2 Ústava České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. [anonymizováno] řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l občanského zákoníku a § 588 OZ (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb..
30.Žalobkyně soudu předložila vyplněnou žádost o úvěr ze dne [anonymizováno], ve které jsou uvedeny základní informace o majetkové situaci žalovaného. Dle tohoto dokumentu měl mít žalovaný příjem ve výši [anonymizováno], avšak kromě životních nákladů (v žádosti o úvěr jako tyto náklady uvedl výdaje za bydlení a energie ve výši [anonymizováno] a výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši [anonymizováno]) žalovaný v této žádosti uvedl, že má také další půjčku s měsíční splátkou ve výši [anonymizováno]. Z celkového dluhu ve výši [anonymizováno] u společnosti Provident mu podle jeho prohlášení zbývalo doplatit ještě [anonymizováno]. Původní věřitel však dále nezjišťoval, z jakého důvodu byl předchozí úvěr sjednán, za jakých podmínek byl splácen ani zda žalovaný prostřednictvím nového úvěru fakticky neřešil své stávající dluhové zatížení. Současně původní věřitel neověřoval ani skutečnou výši zbývajícího závazku vůči společnosti Provident a spokojil se pouze s tvrzením žalovaného uvedeným v žádosti o úvěr. Podle soudu tak zde byly důvodné pochybnosti stran toho, zda žalovaný uzavřením dalšího úvěrového produktu tzv. nevytloukal klín klínem v podobě krátkodobého získání volných finančních prostředků k úhradě svých jiných dluhů, když právě této situaci se snaží úprava institutu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zabránit.
31.Žalobkyně dále tvrdila, že výdaje žalovaného byly zkoumány také z výpisů z bankovního účtu žalovaného a že byly provedeny lustrace žalovaného v příslušných veřejných registrech, tyto podklady však nebyly soudu předloženy. Žalobkyně neuvedla, jakým způsobem původní věřitel informace z těchto zdrojů vyhodnotil a jaký význam jim při posouzení úvěruschopnosti žalovaného přikládal. Nelze tak ověřit, jaké konkrétní poznatky původní věřitel z těchto zdrojů získal a zda je při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr vůbec zohlednil. Z předložených listin nevyplývá ani to, že by původní věřitel například jakkoli zohlednil kolísání příjmů žalovaného v měsících předcházejících uzavření smlouvy a posuzoval jeho vliv na schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet. Původní věřitel se tak dle soudu spokojil pouze s informacemi o příjmech a výdajích, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a doložení jeho příjmů ověřil pracovní smlouvou a výplatními páskami za poslední tři měsíce. Pouhé vyplnění údajů v žádosti o úvěr však podle soudu nedokládá, že by tyto údaje byly původním věřitelem skutečně vyhodnoceny, vzájemně poměřovány a následně též prověřeny.
32.Za dané situace se tak podle soudu měl původní věřitel majetkovou situací žalovaného více zabývat, zejména ověřit charakter a rozsah jeho stávajícího zadlužení a posoudit, zda po úhradě pravidelných životních nákladů a splátek již existujícího závazku či závazků bude žalovanému nadále zbývat dostatek prostředků k řádnému splácení nově poskytovaného úvěru či zda žalovaný nemá obdobných výdajů více. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Předmětná úvěrová smlouva proto nemůže obstát jako platná, a tudíž soud nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky [anonymizováno] coby příslušných smluvních nároků.
33.Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalovanému byla od původního věřitele dne [anonymizováno] poskytnuta finanční hotovost ve výši [anonymizováno], kterou žalovaný do dnešního dne vrátil v rozsahu [anonymizováno] (viz dokument s názvem Transakční historie v odst. 8 tohoto rozsudku). Soud tak má za to, že se žalovaný na úkor původního věřitele dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku bezdůvodně obohatil v rozsahu [anonymizováno], proto uložil žalovanému, aby tuto částku zaplatil. Soud při výpočtu výše bezdůvodného obohacení žalovaného zohlednil, že na smlouvu č. [anonymizováno] byly v hotovosti postupně uhrazeny částky ve výši [anonymizováno], a to ve dnech [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno]. Na uvedenou smlouvu tak byla celkem uhrazena částka [anonymizováno]. Soud proto tyto platby posoudil jako částečné plnění žalovaného na vrácení jemu převedených peněžních prostředků. V rozsahu, v němž žalovaný tuto povinnost splnil, jeho závazek podle § 1908 odst. 1 OZ zanikl. Od částky [anonymizováno] proto soud odečetl již uhrazenou částku [anonymizováno]. Dosud neuhrazená jistina tak činí [anonymizováno].
34.Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 OZ náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení, v mezích žalobního petitu.
35.Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 OZ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím výzvy ze dne [anonymizováno], dané k poštovní přepravě téhož dne. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 OZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). Podle § 573 OZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 OZ se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [anonymizováno], s tím že žalovaný měl dle tohoto oznámení plnit nejpozději do [anonymizováno] a od [anonymizováno] je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
36.Závěr soudu o tom, že bezdůvodné obohacení bylo žalovanému uloženo vydat žalobkyni, vychází ze skutečnosti, že příslušná pohledávka za žalovaným byla ze strany původního věřitele postoupena na žalobkyni v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno]. (výrok I. rozsudku).
37.Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení před datem [anonymizováno]) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.)
38.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ, občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady na vedení tohoto řízení neměl.
39.Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 OSŘ, neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.