Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Lucií Lubasovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně:
[anonymizováno]., IČ [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému:
[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]
o zaplacení 25 924,34 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 924,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 924,34 Kč od 29.6.2025 do zaplacení ve výši 12 % p.a., se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou dne 26.8.2025 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 25 924,34 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně spol. Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.) a.s. uzavřela s žalovaným dne 28.4.2023 po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 54 009 Kč, přičemž celkově na úvěr za dobu jeho trvání zaplatil 63 768,44 Kč. Žalovaný pak měl povinnost čerpaný úvěr splatit nejpozději o 28.6.2025. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně smlouvou ze dne 27.1.2020 postoupena na žalobkyni, přičemž ke dni postoupení sestávala z dlužné jistiny 25 924,34 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně neuhradil, požaduje žalobkyně po žalovaném uhrazení jistiny a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 29.6.2025 do zaplacení.
2.Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3.Žalobkyně k výzvě soudu svá tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného neprokázala.
4.Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup. 5.Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [anonymizováno] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně Multitude Bank p.l.c. uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru s tím, že úvěrový rámec byl sjednán do výše 10 000 Kč při úrokové sazbě 146,949 % ročně, a to na dobu neurčitou. Strany ujednaly povinnost žalovaného splácet minimální splátku ve výši 13 % z nesplaceného úvěru, popř. min. 1 000 Kč měsíčně. Z dodatku k úvěrové smlouvě ze dne [anonymizováno] bylo zjištěno, že bylo sjednáno navýšení úvěrového limitu na částku 13 000 Kč.
6.Z faktury č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení minimální částky 11 718,87 Kč do 28.6.2025 s tím, že celková dlužná částka činila 26 029,02 Kč (sestávající ze zůstatku 16 962,58 Kč, úroků 5 575,44 Kč, výběru 2 741 Kč a nákladů 3x 250 Kč).
7.Z potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně za období od 28.4.2023 do 19.3.2025 poskytl žalovanému celkem částku 54 009 Kč.
8.Z transakční historie vedené právním předchůdcem žalobkyně bylo zjištěno, že ke dni 26.6.2025 činila dlužná jistina částku 12 999,80 Kč, dlužné poplatky 750 Kč a úrok 12 174,54 Kč.
9.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12.7.2025 bylo zjištěno, že původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy na žalobce.
10.Z předžalobní upomínky ze dne 12.7.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky ve výši 31 828,34 Kč nejpozději do 3 dnů
11.Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
12.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14.Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15.Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16.Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 17.Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18.Podle §580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 19.Podle §576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 20.Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
21.Soud s ohledem na výše uvedená zjištění učinil závěr, že žalobkyně sice formálně úvěruschopnost žalovaného neprověřila, resp. nepředložila soudu žádné důkazy prokazující opak, nicméně s ohledem na materiální pojetí povinnosti posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023) není úvěrová smlouva pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného neplatná (když z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný úvěr dlouhodobě řádně splácel a za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatil 63 768,44 Kč).
22.Soud nicméně neposoudil úvěrovou smlouvou platnou jako celek, ale shledal její částečnou neplatnost z dále rozvinutých důvodů. Soud totiž v části sjednaného úroku ve výši 146,949% p.a. posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 o.z., když výše smluvního úroku více než 18 x převyšuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami v daném období (k tomu srovnej rozhodnutí NS 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k tomu, že se jedná o absolutně neplatné ujednání pro rozpor s dobrými mravy, které je však o oddělitelnou částí právního jednání ve smyslu ust. §576 OZ (k tomu srovnej rozhodnutí NS 23 Cdo 568/2021, nález I. ÚS 625/03, IV. ÚS 1783/11), neposoudil soud z uvedeného důvodu jako neplatnou celou úvěrovou smlouvu, ale pouze danou část týkající se sjednání smluvního úroku v nemravné výši (k uvedenému soud doplňuje, že neplatné ujednání o úroku nelze změnit/moderovat ve smyslu ustanovení § 577 o.z., neboť by tak nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran a k naplnění preventivní funkce ustanovení o neplatnosti nemravných ujednání - tato interpretace odpovídá rovněž judikatuře soudního dvora Evropské unie (k tomu srovnej např. rozsudek ze dne 14.6.2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C -618/10). Ve zbytku tak soud posoudil úvěrovou smlouvu jako platné právní jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 54 009 Kč a žalovaný za dobu trvání úvěrového vztahu zaplatil 63 768,44 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 23.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení zcela procesně neúspěšná. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s řízením nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, písemně, dvojmo.