Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Malou ve věci
žalobce: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupený advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupený advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
pro 729 332Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 729 332 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za každý započatý den prodlení ode dne 01.12.2024 do zaplacení se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů tohoto soudního řízení částku 81 690 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30.12.2024 se žalobce [anonymizováno] domáhal, aby soud uložil žalovanému [anonymizováno] povinnost zaplatit částku 729 332 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdil, že žalovaný v období od 04.06.2016 do 27.04.2021 užíval bytovou jednotku č. [anonymizováno] v katastrálním území [anonymizováno] bez právního důvodu, neboť nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a jeho členy byly shledány neplatnými. Žalobce uvádí, že na základě pravomocných rozsudků Okresního soudu Praha-západ a Krajského soudu v Praze uhradil do konkursní podstaty úpadce [anonymizováno] částku přesahující 36 milionů Kč jako náhradu za užívání nemovitostí, přičemž žalovaná částka představuje podíl žalovaného na této povinnosti odpovídající obvyklému nájemnému za uvedené období. Žalobce dovozuje svůj nárok z ustanovení § 2994 OZ a zdůrazňuje, že promlčecí lhůta nemohla začít běžet dříve než okamžikem, kdy sám plnil do konkursní podstaty, neboť teprve tehdy jeho pohledávka vůči žalovanému vznikla. Opačný výklad by podle něj vedl k popření práva na soudní ochranu a k tzv. „procesní pasti“. Současně namítá, že uplatnění námitky promlčení žalovaným je v rozporu s dobrými mravy, jelikož žalovaný užíval byt bez právního titulu a nyní by měl profitovat z toho, že žalobce se snažil chránit své členy a bránil se vůči správci konkursní podstaty. Žalovaný se podané žalobě bránil a tvrdil, že nárok žalobce je promlčen. Uvedl, že tříletá subjektivní promlčecí lhůta podle § 619, § 621 a § 629 OZ začala běžet nejpozději dne 27.06.2018, kdy Nejvyšší soud pravomocně rozhodl o neplatnosti nájemních smluv mezi žalobcem a jeho členy, a žalobce tak získal vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení i o osobě povinné k jeho vydání. Podle žalovaného postačuje orientační povědomí o rozsahu obohacení, nikoli přesná výše, a žalobce mohl své právo uplatnit žalobou již od tohoto okamžiku. Zdůraznil, že žaloba byla podána až 30.12.2024, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, která skončila nejpozději 27.04.2024. Žalovaný odkázal na skutkově a právně totožný spor vedený u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. okresni/36_C_3_2025, v němž byla žaloba zamítnuta z důvodu promlčení, a s tímto právním názorem se ztotožňuje. Namítl, že žalobce se snaží účelově posunout počátek běhu lhůty na okamžik zaplacení částky do konkursní podstaty, což odporuje ustálené judikatuře. Závěrem navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Mezi účastníky jsou nesporné rozhodující skutkové okolnosti tak, jak jsou vylíčeny v žalobě pod bodem 7 písm. a) – j), kde je popsán vývoj kauzy [anonymizováno] a žalobce. Dále je mezi účastníky nesporné, že částka 36 579 687 Kč byla uhrazena žalobcem do konkurzní podstaty [anonymizováno]. Nesporná je taktéž skutečnost, že žalovaný po celou dobu, tedy od 05.06.2016 do 25.08.2021 hradil žalobci řádně nájemné a náklady na provoz družstva.
Spor tak spočívá v otázce, zda má žalobce právní nárok na regresní úhradu toho, co plnil ve vztahu k [anonymizováno] po svých družstevnících. Další právní otázkou, která je taktéž sporná, je to, zda pokud takový nárok vznikl, zda již je, či není promlčen. Tedy, kdy začala běžet promlčecí doba, čímž se soud zabýval s ohledem na hospodárnost jako první otázkou.
Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:
Z provedeného důkazu nájemní smlouvou uzavřenou dne 01.07.2003 mezi žalobcem a žalovaným soud zjistil, že [anonymizováno] jako pronajímatel uzavřelo s [anonymizováno] smlouvu o nájmu bytu 3+1 v objektu č.p. [anonymizováno] na pozemku parc. č. [anonymizováno] v [anonymizováno]. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou, měsíční nájemné činilo 512 Kč a zálohy na služby 653 Kč. Smlouva obsahovala povinnosti nájemce (údržba bytu, zákaz podnájmu bez souhlasu, zákaz stavebních úprav) a právo pronajímatele jednostranně upravit výši nájemného dle inflace. Nájemce byl povinen hradit nájemné a služby převodem na účet družstva a umožnit přístup do bytu za účelem kontroly a údržby.
Z provedeného důkazu rozsudkem Vrchního soudu ze dne 01.10.2008 (sp. zn. nsoud/13_Cmo_523_2007) soud zjistil, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta vylučovací žaloba [anonymizováno] ohledně bytových domů č.p. [anonymizováno] na pozemcích parc. č. [anonymizováno] v k.ú. [anonymizováno]. Soud konstatoval, že tyto nemovitosti náležejí do konkursní podstaty úpadce [anonymizováno], neboť k datu změny stavebníka (06.04.1998) již měly charakter věcí ve smyslu § 119 OZ a žalobce je nemohl originárně nabýt. Odvolací soud zdůraznil, že kupní smlouvy uzavřené v říjnu 1998 byly neúčinné a žalobci nesvědčí právo vylučující soupis do konkursní podstaty. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14.10.2008. Z provedeného dokazování rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27.06.2018, č. j. nsoud/29_Cdo_4470_2015-682, soud zjistil, že [anonymizováno] od počátku nesvědčil žádný právní titul k užívání bytových domů, které byly zahrnuty do konkursní podstaty úpadce. Nejvyšší soud zdůraznil, že družstvo si bylo této skutečnosti vědomo, a to nejpozději od června 2000, kdy bylo vyzváno k vyklizení nemovitostí a upozorněno na zákaz dispozice s majetkem zahrnutým do soupisu konkursní podstaty podle § 18 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání. Přesto od roku 2003 umožnilo svým členům užívat bytové domy na základě jím sepsaných nájemních smluv a vybíral nájemné, čímž konal v rozporu se zákonem. Nejvyšší soud z toho dovodil, že tyto nájemní smlouvy jsou absolutně neplatné, protože družstvo nemělo oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty ani jej přenechat třetím osobám k užívání. Z provedeného důkazu rozsudkem Okresního soudu ze dne 29.03.2022 (sp. zn. okresni/4_C_69_2019) soud zjistil, že žalovaný [anonymizováno] byl uznán povinným zaplatit do konkursní podstaty úpadce [anonymizováno] částku 18 261 187 Kč s úrokem z prodlení za užívání bytových domů č.p. [anonymizováno] včetně souvisejících pozemků v období od 05.06.2016 do 31.12.2018. Soud vycházel ze znaleckého posudku, podle něhož výše bezdůvodného obohacení odpovídá obvyklému nájemnému za dané období. Námitku družstva o rozporu výkonu práva s dobrými mravy soud neuznal, neboť družstvo užívalo nemovitosti bez právního titulu i po pravomocném rozhodnutí Nejvyššího soudu o povinnosti vyklidit. Soud konstatoval, že nárok žalobce je legitimní a vyplývá z § 2991 OZ. Z provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26.10.2022, č.j. krajsky/21_Co_228_2022-566 soud zjistil, že odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ, kterým byla žalovanému [anonymizováno] uložena povinnost zaplatit žalobci [anonymizováno], správci konkursní podstaty úpadce [anonymizováno], částku 18 261 187 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně od 30.05.2019 do zaplacení. Nárok se týkal bezdůvodného obohacení za užívání obytných domů a souvisejících pozemků v [anonymizováno] v období od 05.06.2016 do 31.12.2018. Odvolací soud shledal, že družstvo dosáhlo postavení detentora nemovitostí bez právního titulu, čímž se obohatilo na úkor konkursní podstaty. Výše obohacení byla stanovena podle znaleckého posudku [anonymizováno] metodou porovnávací. Z provedeného důkazu rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27.10.2022, č.j. okresni/13_C_431_2021-177 soud zjistil, že [anonymizováno] byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 18 318 500 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně od 28.12.2021 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku. Nárok se týkal bezdůvodného obohacení za užívání obytných domů a souvisejících pozemků v [anonymizováno] v období od 01.01.2019 do 27.04.2021, a dále tří bytů do 25.08.2021. Soud konstatoval, že družstvo bylo povinno nemovitosti vyklidit na základě pravomocného rozsudku Nejvyššího soudu (nsoud/29_Cdo_4470_2015), což neučinilo. Pasivní legitimace žalovaného byla dána, neboť bezdůvodné obohacení vzniká i tomu, kdo umožní užívání třetím osobám. Výše obohacení byla stanovena podle znaleckého posudku [anonymizováno] metodou porovnávací. Z provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.08.2024, č.j. krajsky/23_Co_81_2024-436 soud zjistil, že odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 27.10.2022, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 18 318 500 Kč s příslušenstvím. Odvolací námitky žalovaného, týkající se nedostatku pasivní legitimace, rozsahu obohacení a rozporu s dobrými mravy, byly shledány nedůvodnými. Odvolací soud odkázal na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu (nsoud/26_Cdo_1106_2023) a konstantní judikaturu, přičemž potvrdil, že [anonymizováno] byl detentorem nemovitostí a obohatil se na úkor konkursní podstaty. Z provedeného dokazování znaleckým posudkem č. [anonymizováno] soud zjistil, že obvyklé nájemné pro bytové jednotky nedaleko hlavního města Prahy bylo stanoveno na základě průměrné měsíční jednotkové ceny 208 Kč/m²/měsíc, upravené koeficientem využitelnosti na 90 %, což odpovídá částce 187 Kč/m²/měsíc. Posudek vycházel z místního šetření, stavebně-technického stavu objektu (průměrný až horší stav, částečná vlhkost zdiva) a dispozičního řešení bytů. Výpočet obvyklého nájemného byl proveden matematickým vztahem zahrnujícím užitnou plochu a korekční koeficienty K1–K7, přičemž posudek reflektoval lokalitu a technický stav nemovitosti.
Z provedeného dokazování znaleckým posudkem č. [anonymizováno] soud zjistil, že za užívání nemovitostí zapsaných na LV č. [anonymizováno] a [anonymizováno] v katastru nemovitostí pro obec [anonymizováno] vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 22.070.000 Kč za období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2018. Posudek byl vypracován na základě porovnávací metody, která zohlednila nabídky realitních kanceláří, koeficienty odlišnosti a průměrné hodnoty nájemného v dané lokalitě. Znalecký ústav uvedl, že byly zohledněny všechny rozhodující faktory ovlivňující cenu nájemného, včetně stavebně-technického stavu a polohy nemovitostí, a že výpočet vycházel z odborného posouzení a analýzy trhu.
Shrnutí skutkového stavu
Ze shodných tvrzení účastníků a z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný užíval bytovou jednotku č. [anonymizováno] v katastrálním území [anonymizováno] od 04.06.2016 do 27.04.2021 na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalobcem dne 01.07.2003. Mezi účastníky není sporné, že žalovaný po celou dobu hradil žalobci sjednané nájemné a příspěvky na provoz družstva. Dále je nesporné, že žalobce uhradil do konkursní podstaty úpadce [anonymizováno], částku přesahující 36 milionů Kč jako náhradu za užívání bytových domů a souvisejících pozemků, přičemž tato povinnost byla žalobci uložena pravomocnými rozsudky Okresního soudu Prahazápad a Krajského soudu v Praze. Znalecké posudky č. [anonymizováno] a č. [anonymizováno] prokázaly obvyklou výši nájemného v dané lokalitě a období, přičemž podle těchto posudků činila hodnota užívání bytových jednotek částky odpovídající tržnímu nájemnému. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27.06.2018, č. j. 29 Cdo 4470/2015682, soud zjistil, že žalobci od počátku nesvědčil žádný právní titul k nakládání s bytovými domy zahrnutými do konkursní podstaty úpadce [anonymizováno], a že nájemní smlouvy, které žalobce uzavíral se svými členy, jsou absolutně neplatné. Nejvyšší soud výslovně dovodil, že žalobce neměl oprávnění přenechat nemovitosti třetím osobám k užívání, a proto tyto smlouvy nemohly založit právo nájmu. Na základě tohoto rozsudku ze dne 27.06.2018 žalobce nejpozději k tomuto dni získal vědomost o neplatnosti nájemních smluv a o tom, že užívání bytových jednotek jeho členy probíhalo bez právního důvodu.
Soud vycházel z následujících právních předpisů:
Podle § 2991 z.č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
Podle § 2994 OZ . dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. Podle § 609 věta první o. z . nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.
Podle § 621 OZ okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 odst. 1 OZ . promlčecí lhůta trvá tři roky. Právní hodnocení
Soud se nejprve zabýval otázkou počátku běhu promlčecí lhůty podle § 619, § 621 a § 629 OZ, neboť tato skutečnost je pro posouzení důvodnosti žaloby určující. Podle ustálené judikatury, na kterou odkázal i Okresní soud Prahazápad v rozsudku ze dne 18.07.2025, č. j. 36 C 3/2025177, s nímž se zdejší soud v právním hodnocením celé podstaty sporu ztotožňuje, je rozhodující okamžik, kdy se oprávněný subjekt dozví o vzniku bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání. Není nezbytné, aby znal přesnou výši obohacení; postačuje orientační povědomí o jeho existenci a rozsahu. Ze skutkových zjištění učiněných v tomto řízení vyplývá, že žalobce nejpozději dne 27.06.2018, kdy nabyl právní moci rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 4470/2015682, získal vědomost o tom, že nájemní smlouvy uzavřené s jeho členy jsou od počátku absolutně neplatné. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí výslovně dovodil, že žalobce neměl oprávnění nakládat s nemovitostmi zahrnutými do konkursní podstaty úpadce [anonymizováno], a že nájemní smlouvy nemohly založit právo nájmu. Tímto okamžikem se žalobce dozvěděl, že užívání bytových jednotek jeho členy probíhalo bez právního důvodu, a tedy že vzniklo bezdůvodné obohacení, jehož vydání může po uživatelích požadovat.
Argumentace žalobce, že promlčecí lhůta nemohla začít běžet dříve než okamžikem, kdy plnil do konkursní podstaty, není důvodná. Jak správně uvedl Okresní soud Prahazápad, povinnost žalobce plnit vůči správci konkursní podstaty je právně samostatná a nemá vliv na okamžik vzniku jeho pohledávky vůči uživatelům bytů. Subjektivní promlčecí lhůta začíná běžet od chvíle, kdy se žalobce dozví o skutečnostech zakládajících jeho nárok, nikoli od okamžiku, kdy se rozhodne jej uplatnit nebo kdy sám plní jinou povinnost.
Soud proto uzavírá, že tříletá subjektivní promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 OZ začala běžet dne 27.06.2018 a skončila nejpozději dne 27.06.2021. Žaloba byla podána až dne 30.12.2024, tedy po uplynutí této lhůty. Námitka promlčení vznesená žalovaným je proto důvodná. Soud neshledal, že by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 OZ), neboť žalovaný pouze využil zákonného prostředku obrany a nelze dovodit žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly její nepřihlédnutí. Vedle otázky promlčení je namístě zdůraznit, že vzniká i zásadní pochybnost o samotné existenci regresního nároku družstva vůči družstevníkovi. Povinnost družstva plnit bezdůvodné obohacení vůči správci konkursní podstaty vyplývá z jeho postavení jako právnické osoby, jejímž prostřednictvím členové realizují své majetkové zájmy. Členové družstva jsou nositeli členských práv a povinností, a fakticky se podílejí na hospodaření družstva. Zavázáním družstva k úhradě bezdůvodného obohacení se tedy povinnost dotýká celé členské základny, která je již součástí povinné osoby. Vznik nároku je žalobcem dovozován analogicky z § 2994 OZ, což je sporné, neboť zde chybí základní předpoklad – plnění za jiného. Družstvo neplní za člena, ale za sebe jako právnickou osobu. Člen se na plnění podílí nepřímo prostřednictvím svého členského vztahu. Závěrem se soud vyjadřuje k námitce žalující strany ohledně poučovací povinnosti podle § 118a OSŘ Žalobkyně namítala, že poté, co soud sdělil svůj předběžný právní názor na věc (že nárok je promlčen), měl účastníky znovu poučit o jejich břemenu tvrzení a důkazním. Soud se s tímto výkladem neztotožňuje. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že poučovací povinnost dle § 118a nastupuje pouze tehdy, ukáže-li se, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo nenavrhl důkazy potřebné k jejich prokázání. Účelem je zabránit překvapivému rozhodnutí založenému na neunesení břemene tvrzení či důkazního. Pokud však soud dospěje k závěru, že skutkový stav je úplný a důkazní návrhy byly učiněny, není povinen účastníky znovu poučovat, i když sdělí svůj předběžný právní názor (viz Rozhodnutí NS ČR sp. zn. nsoud/30_Cdo_3314_2024 ze dne 29.01.2025, bod 35 rozhodnutí). V projednávané věci soud sdělil svůj právní náhled výlučně z důvodu předvídatelnosti rozhodnutí, aby účastníci mohli argumentovat ve prospěch svého právního názoru. Skutkový stav byl jasný, tvrzení i důkazy byly úplné, a proto nebylo třeba kohokoliv poučovat. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ, občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 81 690 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 729 332 Kč sestávající z částky 11 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 05.02.2025, z částky 11 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14.02.2025, z částky 11 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19.06.2025, z částky 11 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 08.09.2025, z částky 11 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11.09.2025, z částky 11 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11.09.2025 a z částky 11 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11.11.2025 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.