Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO: [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 317 806,65 Kč s příslušenstvím,
--- VÝROK ---
I. Žaloba po zaplacení částky [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Předmětem tohoto řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [anonymizováno] s příslušenstvím. To vše z titulu mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [anonymizováno] [anonymizováno], a. s., IČO: [anonymizováno], sídlem [anonymizováno] (dále v rozsudku jen „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „původní věřitelka") uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky (pozn. soudu: v neoznačené výši), které žalovaný nesplácel ve lhůtách vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že podmínky úvěrové smlouvy nebyly žalovaným dodržovány, přistoupila právní předchůdkyně k zesplatnění úvěru, a to ke dni [anonymizováno]. Výše uvedená pohledávka za žalovaným byla z původní věřitelky postoupena na společnost [anonymizováno]., sídlem [anonymizováno], zapsáno v OR, oddíl B, vložka [anonymizováno], která byla zastoupena společností [anonymizováno], sídlem [anonymizováno], IČO: [anonymizováno], zapsáno v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v [anonymizováno], vložka [anonymizováno], oddíl [anonymizováno][anonymizováno] Tato následně s žalovaným uzavřela „uznání dluhu a dohodu o zaplacení dluhu“, na základě které žalovaný v preambuli uznal, že v důsledku nesplácení svého výše uvedeného závazku dluží částku v celkové výši [anonymizováno]. V Uznání dluhu a dohodě o zaplacení dluhu bylo dohodnuto, že žalovaný je povinen hradit splátky (dle sjednaného splátkového kalendáře), přičemž splátky hradil až do [anonymizováno], kdy společnosti [anonymizováno] uhradil poslední splátku. Následující splátky počínající splátkou předepsanou na [anonymizováno] však již neuhradil řádně a včas. Žalovaný v průběhu let uhradil celkem částku [anonymizováno]. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena společnosti [anonymizováno] [anonymizováno]., sídlem [anonymizováno], [anonymizováno], zapsáno v [anonymizováno] [anonymizováno], oddíl [anonymizováno], vložka [anonymizováno]. Tato společnost přemetnou pohledávku následně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] společnosti [anonymizováno]., sídlem [anonymizováno], IČO: [anonymizováno], která jí následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky. Žalobkyně se nyní po žalovaném domáhá zaplacení jistiny dluhu ve výši [anonymizováno] a zákonného úroku z prodlení od [anonymizováno] do zaplacení.
2.V podání ze dne [anonymizováno], doručeném soudu téhož dne, žalobkyně žalobu k výzvě soudu doplnila o žalobní tvrzení, podle kterého byla smlouva o úvěru uzavřena dne [anonymizováno], což vyplývá např. ze smluv o postoupení pohledávek.
3.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.
4.Soud ve věci nařídil jednání na den [anonymizováno], ke kterému se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, a ke kterému se žalobkyně řádně dostavila s návrhem, aby soud ve věci jednal a věc rozhodl v její nepřítomnosti s plným vyhověním žaloby.
5.Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, vztahujícími se k prokázání existence smluvního vztahu právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného, existence vzájemně poskytnutého plnění mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, existence a výše dluhu žalovaného a prokázání postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, konkrétně:
- oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ([anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno][anonymizováno] s.) ze dne [anonymizováno] o prohlášení úvěru za splatný,
- všeobecnými obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně ([anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno]. [anonymizováno].) z [anonymizováno],
- splátkovou dohodou uzavřenou mezi společností [anonymizováno] žalovaným ze dne [anonymizováno],
- předžalobní výzvou společnosti [anonymizováno] [anonymizováno] a [anonymizováno]. ze dne [anonymizováno],
- předžalobní výzvou společnosti [anonymizováno] [anonymizováno] a [anonymizováno]. ze dne [anonymizováno],
- oznámením žalobkyně ze dne [anonymizováno] o zesplatnění dluhu,
- smlouvou o postoupení pohledávek mezi společností [anonymizováno] [anonymizováno]. jako postupitelem (původní věřitelkou) a společností [anonymizováno]. jako postupníkem (novou věřitelkou) ze dne [anonymizováno] včetně seznamu postupovaných pohledávek,
- smlouvou o postoupení pohledávek mezi společností [anonymizováno]. jako postupitelem (původní věřitelkou) a společností [anonymizováno]. jako postupníkem (novou věřitelkou) ze dne [anonymizováno] včetně seznamu postupovaných pohledávek,
- oznámením společnosti [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] o postoupení pohledávky včetně doručované dodejky
- (blíže nespecifikovaným) výpisem plateb ve výši [anonymizováno], a
- předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [anonymizováno].
6.Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [anonymizováno] [anonymizováno], a. s., IČO: [anonymizováno]), jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr, dle tvrzení žalobkyně jí tato skutečnost není známa, avšak s ohledem na datum uzavření smlouvy, k čemuž došlo dne [anonymizováno] (jak z doložených smluv o postoupení pohledávek vyplývá), tato povinnost pro původní věřitelku zákonem stanovena nebyla, neboť povinnost poskytovatele posoudit úvěruschopnost úvěrovaného byla v českém právním řádu poprvé vyjádřena až zák. č. 145/2010 Sb., který se stal účinným ke dni [anonymizováno]. 7.Z žalobního tvrzení žalobkyně a výše citovaných listin soud zjistil takový skutkový závěr o stavu věci, podle kterého se žalobkyně podanou žalobou domáhá zaplacení částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu dne [anonymizováno] uzavřené úvěrové smlouvy, specifikované č. [anonymizováno], jež byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [anonymizováno] [anonymizováno], a. s., IČO: [anonymizováno], sídlem [anonymizováno] a žalovaným, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky (v neoznačené výši). Smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] žalobkyně nedisponuje, současně jí není známa výše poskytnutých peněžních prostředků, které byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuty. Ohledně výše žalované částky žalobkyně odkazuje na dohodu specifikovanou „splátková dohoda“ ze dne [anonymizováno], ve které se žalovaný zavázal původní věřitelce (tentokrát společnosti [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]) zaplatit částku [anonymizováno] z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno].
9.Podle § 2 odst. a) uvedeného zákona se spotřebitelským úvěrem rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Spotřebitelským úvěrem není 1. platba, kterou spotřebitel platí za nesplnění závazku vyplývajícího ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, 2. platba, kterou spotřebitel platí mimo kupní cenu, aniž byl na koupi poskytnut spotřebitelský úvěr, 3. platba za převod peněžních prostředků a platba za vedení účtu, který je určen ke splácení spotřebitelského úvěru; to neplatí pro případ, kdy tato platba je nepřiměřeně vysoká a kdy spotřebitel nemá možnost volby způsobu placení; do celkové výše spotřebitelského úvěru se však započítává cena za přijetí platby, 4. platba související s účastí na dohodách, které se přímo neváží na smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a to i tehdy, když tyto dohody mají vliv na podmínky spotřebitelského úvěru, 5. platba za pojištění nebo záruku, pokud se nejedná o pojištění nebo záruku, která má věřiteli zajistit splacení spotřebitelského úvěru v případě smrti spotřebitele, jeho invalidity, pracovní neschopnosti nebo nezaměstnanosti, a to maximálně ve stejné výši, jako je celková výše spotřebitelského úvěru, včetně úroku a jiných plateb spojených s poskytnutím spotřebitelského úvěru.
10.Podle § 2 odst. b) uvedeného zákona se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván.
11.Podle § 2 odst. c) uvedeného zákona se věřitelem rozumí fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob.
12.Podle § 2 odst. d) uvedeného zákona se roční procentní sazbou nákladů na spotřebitelský úvěr rozumí procentní podíl z dlužné částky, který je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli za období 1 roku.
13.Podle § 3 uvedeného zákona, jestliže je nabízen spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, reklamou nebo nabídkou zboží nebo služby obsahující úrokovou sazbu nebo jakékoli údaje týkající se nákladů na úvěr, musí být jejich součástí roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr nebo příklad jejího výpočtu. Vzorec výpočtu roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr je uveden v příloze tohoto zákona.
14.Podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel.
15.Podle § 4 odst. 2 uvedeného zákona smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou, h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení.
16.Podle ustanovení § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „obč. zák“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. 17.Podle § 1879 OZ, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 OZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 18.Soud se v projednávaném případě zaměřil na posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitelka řádně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to i přes skutečnost, že v době uzavření smlouvy (tj. dne [anonymizováno]) neměla zákonnou povinnost prověřit a posoudit schopnost dlužníka splnit v budoucnu závazek plynoucí z úvěrové smlouvy, neboť jí tuto povinnost spotřebitelský zákon výslovně nestanovoval. V projednávaném případě soud aplikoval rozsudek Soudního dvora ze dne [anonymizováno] ve věci [anonymizováno]-[anonymizováno]/[anonymizováno] [anonymizováno]-[anonymizováno] k otázce zkoumání úvěruschopnosti z úřední povinnosti a dále nález Ústavního soudu sp. zn. usoud/IV.__S_702_20 ze dne [anonymizováno], který v předmětném nálezu judikoval: „Uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů závazkového vztahu navenek. Proto jsou obecné soudy povinny zohlednit, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost stěžovatelů splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka prověření úvěruschopnosti stěžovatelů provedla nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu i se stěžovateli, kteří pro svoje majetkové poměry zjevně nebyli schopni závazek splnit. Nezabývaly-li se dále obecné soudy při posuzování podmínek uplatnění korektivu dobrých mravů, zda výkon práva věřitelky, který je jinak po právu, nevede pro majetkové a sociální poměry stěžovatelů a pro možnost uspokojení tohoto nároku jiným způsobem k nepřijatelným důsledkům v postavení stěžovatelů, byť mohou mít původ v poměrech mezi spoludlužníky navzájem, nepřiměřeně zúžily výklad korektivu dobrých mravů, dopustily se interpretační libovůle a rovněž nedostály povinnostem plynoucím z poskytování právní ochrany a vedení řádného řízení jak jim to ukládají ústavní kautely hlavy páté Listiny. Tím obecné soudy porušily právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené v § 36 odst. 1 Listina. Obecné soudy jsou totiž povinny přezkoumat obsah smluvního závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran, resp. některé z více spoludlužníků, a je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle.“ 19.Na základě výše citovaných závěrů má soud za to, že původní věřitelka se před poskytnutím úvěru náležitě nezabývala okolnostmi ohledně schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně, ač k tomu byla soudem vyzvána, nedoložila žádný důkaz, kterým by prokázala, že původní věřitelka konkrétně ve vztahu k žalovanému v době před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala a zjistila jeho majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by si učinila úsudek o tom, že na jeho straně jsou dány podmínky pro schopnost řádného splácení navrhovaného úvěru. Žalobkyně soudu nedoložila žádný důkaz, kterým by prokázala skutečnost, že původní věřitelka si zjistila a ověřila např. původ a výši příjmu žalovaného v době před poskytnutím úvěru (např. potvrzením zaměstnavatele o uzavřeném pracovním poměru a době jeho trvání za účelem posouzení perspektivy schopnosti splácení úvěru žalovaným, výplatnicí žalovaného, která by prokázala výši příjmu žalovaného atd.), a kterým by současně prokázala, že si ověřila současně i výši výdajů žalovaného (odvíjejících se od počtu vyživovaných osob, počtu celkových osob v domácnosti, převzatých osobních závazků atd.), kdy pouze tyto (řádně ověřené) souhrnné informace mohou být spolehlivým podkladem pro možnost učinit si úsudek věřitele o schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr dostát svému závazku jej řádně splácet. Z žádného soudu doloženého důkazu však tyto skutečnosti nevyplývají.
20.Soud má tedy za to, že žalobkyně v řízení neprokázala, že původní věřitelka při uzavírání smlouvy o úvěru postupovala obezřetně, a to konkrétně ve vztahu k okolnostem ohledně schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet, když tato skutečnost jde v konečném důsledku k tíži žalovaného, který je v postavení spotřebitele.
21.V daném případě je proto nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu s odkazem na § 39 OZ jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného by v daném případě bylo dáno částkou, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátil. 22.Žalobkyně však v řízení (jak je její povinností) netvrdila a neprokázala, v jaké výši žalovaný peněžní prostředky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy vyčerpal, a to ani poté, kdy byla v souladu s § 118a odst. 1- 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o nutnosti tuto skutečnost v řízení tvrdit a prokázat poučena (při jednání soudu konaném dne [anonymizováno]). Žalobkyně proto v řízení neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně výše případně vzniklého bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, když soud podotýká, že způsobilým důkazním prostředkem prokazujícím reálné (na)čerpání peněžních prostředků žalovaným a jejich výši by mohl být např. výpis z bankovního účtu žalovaného, na kterém budou patrny tomu odpovídající peněžní transfery. 23.Na základě shora uvedeného je tak zřejmé, že žalobkyně v řízení neprokázala jak existenci dluhu z titulu platně uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], tak existenci dluhu z titulu bezdůvodného obohacení.
24.Na uvedeném závěru soudu nemění nic ani „splátková dohoda“ ze dne [anonymizováno], od které žalobkyně výši žalované částky odvíjí, kdy soud v tomto ohledu odkazuje na závěry vyslovené v Rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], podle kterého je uznání dluhu právem akcesorickým, což mimo jiné znamená i to, že dohoda o uznání dluhu je platná pouze tehdy, vznikla-li také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit. Pokud žalovaný závazky vyplývající z uvedené smlouvy ve vztahu k právní předchůdkyni žalobkyně uznal, jak vyplývá z textu uznání dluhu, pak byl uznán jeho neexistující závazek, tj. závazek, který v době uznání závazku žalovaným neexistoval (netrval), kdy žalobkyně jeho existenci neprokázala, a proto s tímto uznáním nelze spojovat stanovené účinky dle občanského zákoníku (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno]).
25.Za výše uvedeného skutkového a právního stavu věci proto soudu nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout.
26.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému, jakožto ve věci plně úspěšnému účastníkovi však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto soud ve svém výroku II. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.