Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Tomáše Holčapka, Ph.D. a JUDr. Martiny Tvrdkové ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o 33 259 Kč s příslušenstvím
k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19.01.2026, č. j. okresni/38_C_151_2025-153 --- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované [anonymizováno], advokáta, náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 042,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 33 259 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 33 259 Kč za dobu od [anonymizováno] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 17 605,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).
2.Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne [anonymizováno], kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 33 259 Kč se shora specifikovaným úrokem z prodlení z titulu nevyplacení části pojistného plnění. Žalobkyně tvrdila, že dne [anonymizováno] došlo k dopravní nehodě vozidla žalobkyně tovární značky [anonymizováno], registrační značky [anonymizováno], když se řidič vozidla [anonymizováno] vyhýbal srně, v důsledku čehož sjel ze silnice a pravou boční stranou vozidla zapadl do příkopu. Při nehodě došlo k poškození pravých bočních dveří, plastů pod vozidlem a části podvozku. Vozidlo bylo v době nehody havarijně pojištěno u žalované. Žalobkyně nehodu nahlásila žalované a nechala vozidlo opravit v autoservisu společnosti [anonymizováno], která za to vystavila dne [anonymizováno] žalobkyni fakturu č. [anonymizováno] na částku 59 294,75 Kč bez DPH. Žalobkyně předložila fakturu žalované k proplacení, ta však po ukončení šetření pojistné události plnila pouze částku 21 036 Kč. Žalovaná odmítla vyplatit pojistné plnění v částce 33 259 Kč, která dle uvedené faktury odpovídala položce „Dveře boční“, které musely být na vozidle z důvodu nehody vyměněny. Podle žalobkyně vozidlo v době nehody převáželo 40 až 50 kusů barelů s vodou, každý o hmotnosti okolo 20 kg, přičemž v době nehody se v nákladním prostoru vozidla mohl nacházet náklad o hmotnosti minimálně 400 kg. V důsledku nehody došlo k náhlému přemístění nákladu do strany nákladního prostoru, na které jsou umístěny boční dveře. K vnitřnímu poškození bočních dveří tak došlo v důsledku pohybu zde umístěného nákladu, jeho pádu na dané dveře, který způsobil jejich vyvalení. Škoda na bočních dveřích vznikla jako přímá škoda při nehodě, přičemž kdyby nedošlo k nehodě, nedošlo by ani k pohybu nákladu ve vozidle jeho odmrštěním do boku; proto se na událost nevztahuje výluka z pojištění. Žalobkyně vyzvala žalovanou k doplacení pojistného plnění ve výši 33 259 Kč upomínkou ze dne [anonymizováno], žalovaná však plnit odmítla.
3.Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Z poškození vozidla vzniklých nehodou zpochybňovala výměnu pravých zadních dveří s tím, že podle prohlídky vozidla uskutečněné dne [anonymizováno] v servisu byly dveře poškozeny zevnitř. Žalovaná tedy vyplatila částku 21 036 Kč a žalobkyni dopisem ze dne [anonymizováno] sdělila, že nepovažuje poškození dveří za vzniklé v příčinné souvislosti s nehodou, neboť s největší pravděpodobností vzniklo od nákladu, a tedy není likvidní (výluka). Na základě toho navrhovala zamítnutí žaloby.
4.Soud prvního stupně jednak vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení stran, jednak provedl dokazování listinnými důkazy a fotografiemi. Na základě toho zjistil, že dne [anonymizováno] došlo k dopravní nehodě vozidla žalobkyně tovární značky [anonymizováno], registrační značky [anonymizováno], při které došlo k poškození tohoto vozidla. Pravé zadní dveře vozidla byly poškozeny tak, že po nehodě byly v dolní části vypouklé a na jejich vnitřní straně bylo několik kruhových děr odpovídajících hrdlu lahve, které vozidlo dle žalobkyně převáželo. Vozidlo bylo v době nehody havarijně pojištěno u žalované. Pojistná událost byla nahlášena u žalované pod číslem [anonymizováno]. Žalobkyně nechala vozidlo opravit u společnosti [anonymizováno], která vystavila fakturu číslo [anonymizováno] na částku 59 294,75 Kč bez DPH, z toho 33 259 Kč za výměnu bočních zadních dveří. Žalovaná vyplatila částku 21 036 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu, že ze strany žalované má být plněno bez DPH a že spoluúčast je 5 %, minimálně 5 000 Kč. V článku 11 odst. 1 písm. f) všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel [anonymizováno] bylo uvedeno, že pojištění se nevztahuje na škody způsobené nákladem nebo věcí přepravovanými pojištěným vozidlem včetně škod způsobených nakládáním a vykládáním nákladu.
5.Soud prvního stupně uvedl, že zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, který byl navrhován k prokázání způsobu vzniku škody na zadních bočních dveřích vozidla. Podle soudu prvního stupně však mezi účastníky nebylo sporu, že škoda byla způsobena přepravovaným nákladem; sporné bylo, zda se na situaci vztahuje výluka, či nikoliv. K tomu bylo provedení důkazu znaleckým posudkem nadbytečné.
6.Soud prvního stupně po právní stránce věc posuzoval podle ustanovení § 2758, § 2774, § 2951 odst. 1 a § 2952 věty první o. z. a podle § 52 odst. 1 a 2 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, jejichž znění citoval. S ohledem na nehodu, k níž došlo dne [anonymizováno] a při níž bylo poškozeno vozidlo žalobkyně, byla žalovaná povinna vyplatit žalobkyni pojistné plnění, přičemž žalovaná základ nároku žalobkyně nesporovala, ostatně částečně plnila. Žalovaná odmítla plnit částku za výměnu zadních bočních dveří, neboť v tomto rozsahu je třeba uplatnit výluku podle článku 11 odst. 1 písm. f) všeobecných pojistných podmínek, tj. že pojištění se nevztahuje na škody způsobené nákladem. Soud prvního stupně se s touto obranou ztotožnil, neboť dospěl k závěru, že uvedená výluka se na pojistnou událost v rozsahu žalobou uplatněné částky 33 259 Kč vztahuje. Sama žalobkyně tvrdila, že škoda na pravých zadních dveřích byla způsobena přepravovanými barely s vodou, které se v důsledku dopravní nehody přesunuly na stranu vozidla, prorazily vnitřní stranu dveří a poškodily dolní část dveří tak, že došlo k jejich vyvalení ven. V takovém případě žalovaná není povinna plnit, neboť náklad musí být vždy zajištěn tak, aby bylo zamezeno jakémukoli jeho nežádoucímu pohybu ve vozidle, a to i při mimořádné události jako je dopravní nehoda, což odpovídá rovněž povinnosti uvedené v § 52 zák. č. 361/2000 Sb.. K obdobnému závěru dospěl též [anonymizováno] ve svém rozsudku ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno]. 7.Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou.
8.O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ a přiznal ji procesně zcela úspěšné žalované, přičemž částku náhrady nákladů konkrétně vypočetl a odůvodnil v odstavci 20 odůvodnění napadeného rozsudku. O platebním místě rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ a o lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. 9.Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, a to v celém jeho rozsahu. Uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Věcně k nim vymezila několik okruhů argumentace, a to ve vztahu k nedostatečným skutkovým zjištěním, nesprávným právním závěrům, opomenutým důkazům a náhradě nákladů řízení. Nedostatečnost skutkových zjištění spatřovala v tom, že soud prvního stupně si neopatřil oběma stranami navrhovaný znalecký posudek z oboru dopravy či ekonomika; žalobkyně jej navrhovala za účelem potvrzení svého tvrzení, že v důsledku dopravní nehody došlo k vnitřnímu poškození bočních dveří a že toto poškození vzniklo v důsledku pohybu zde umístěného nákladu. Uvedla, že mezi stranami nebylo nesporné, že k poškození dveří došlo přepravovaným nákladem, a tuto otázku bylo třeba objasnit, přičemž jakožto odbornou otázku si ji soud prvního stupně nemohl sám posoudit. Pokud šlo o právní závěry soudu prvního stupně, žalobkyně poukázala na to, že od počátku uváděla, že nebýt dopravní nehody, nedošlo by ke způsobení škody. Tato škoda vznikla jako přímá škoda v důsledku nehody, nikoli nákladem samotným. Žalobkyně uvedla, že je pro ni obtížné konkrétně stanovit, jaké síly a v jaké intenzitě působily na dveře vozidla, a pokud by ke způsobení škody na vozidle došlo nákladem nebo věcí přepravovanou pojištěným vozidlem, došlo by ke škodě na vozidle i v jiných místech. Pokud by byl náklad nesprávně umístěn či nedostatečně zajištěn, mohlo dojít ke způsobení škody na vozidle již dříve, a to kupříkladu při projetí prudší zatáčky, kdy by se auto mohlo stát hůře ovladatelným či by mohla být škoda způsobena na jiných místech. To by mohl objasnit právě znalecký posudek. Přihlížení k ustanovení § 52 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. zde nebylo namístě, neboť náklad byl umístěn v nákladním prostoru. Nebylo porušeno ani ustanovení § 52 odst. 2 téhož zákona, neboť je zjevné, že pakliže by došlo k pohybu nákladu, nebyla omezena či snad dokonce ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, jakož i jeho plynulost, ani zasaženo do stability a ovladatelnosti vozidla. K nehodě došlo v důsledku úhybného manévru řidiče při probíhající zvěři, nikoliv tím, že by byl špatně umístěn náklad. Pokud šlo o opomenuté důkazy, soud prvního stupně jednak nesprávně rozhodl o návrhu na ustanovení znalce, jednak vůbec nerozhodl o návrhu žalobkyně na doplnění dokazování o výslech svědka [anonymizováno] za účelem vyjádření se k rozmístění nákladu v nakládacím prostoru v obecné praxi žalobkyně, případně k projednávanému případu. S ohledem na nesprávnost rozhodnutí ve věci samé je pak nesprávné též rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 10.Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že je nedůvodné. Opatření znaleckého posudku bylo nadbytečné, když sama žalobkyně tvrdila, že škoda byla způsobena nákladem, který se uvolnil, což naplňuje výluku podle všeobecných pojistných podmínek. To, že žalobkyně náklad řádně neupevnila tak, aby se nepohnul, nemůže jít k tíži žalované, ale žalobkyně. Napadený rozsudek je tedy věcně správný, odůvodněný i odkazem na obdobný případ řešený u [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno]. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované právo na náhradu nákladů (odvolacího) řízení.
11.Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné.
12.Obecně lze předeslat, že soud prvního stupně provedl dokazování v míře zcela dostatečné pro potřeby rozhodnutí ve věci, provedené důkazy hodnotil v souladu se zákonem jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl ke správným skutkovým závěrům. Odvolací soud na ně v podrobnostech odkazuje a ztotožňuje se s nimi. Soud prvního stupně též věc v podstatných ohledech správně posoudil i po právní stránce.
13.K uplatněnému odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 písm. b) OSŘ, tedy že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, žalobkyně fakticky nic neuvedla, neboť její argumentace směřovala k nesouhlasu se skutkovými a právními závěry napadeného rozsudku, nikoli k tomu, že by soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil účinky koncentrace řízení a právě z tohoto důvodu nepřihlédl k jejím tvrzením či důkazním návrhům. Odvolací soud proto konstatuje, že tento odvolací důvod je okolnostem projednávané věci nepřiléhavý, neboť v ní k ničemu takovému vůbec nedošlo. 14.Pokud jde o odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) a e) o. s. ř., které se oba týkají skutkových zjištění, soud prvního stupně, jak již bylo řečeno, zjistil skutkový stav správně a v dostatečné míře. Stěžejní výhradou žalobkyně v tomto směru je, že soud prvního stupně nezadal navrhovaný znalecký posudek. Tato námitka je však neopodstatněná. Žalobkyně tento důkaz navrhovala k prokázání svého tvrzení, že v důsledku dopravní nehody došlo k vnitřnímu poškození bočních dveří a že toto poškození vzniklo v důsledku pohybu nákladu umístěného ve vozidle. Soud prvního stupně ovšem dospěl v rámci právního posouzení věci k závěru, že při tomto skutkovém ději (tedy odpovídajícímu plně tvrzení samotné žalobkyně) je žaloba nedůvodná, neboť se uplatní sjednaná výluka z pojištění. Pak je ovšem zcela zbytečné, aby tvrzení žalobkyně bylo po skutkové stránce nějak dále prověřováno. Obecně platí, že pokud je žaloba nedůvodná i za předpokladu pravdivosti všech žalobcových tvrzení, není důvod provádět dokazování a ve věci lze rovnou rozhodnout. Zde je tento obecný princip možno vztáhnout na dílčí otázku, zda poškození dveří vozidla nastalo pohybem nákladu při nehodě. Sama žalobkyně tvrdila, že tomu tak bylo (v podrobnostech lze poukázat zejména na její podání ze dne [anonymizováno] a [anonymizováno], která jsou v tomto směru zcela jednoznačná, přičemž v odvolacím řízení s ohledem na pravidlo zákazu novot již ani nemohla svou skutkovou verzi způsobu vzniku škody měnit). Dále lze podotknout, že je sice pravdou, že soud prvního stupně nekonstatoval, že by byl mechanismus poškození dveří nákladem nesporný, ovšem žalovaná uvedené skutkové verzi žalobkyně ani ničím neodporovala. Nicméně z hlediska (ne)potřebnosti ustanovení znalce to není podstatné. Není pravdou, že by soud prvního stupně nerozhodl o důkazním návrhu žalobkyně na výslech svědka [anonymizováno] (naopak jej při jednání dne [anonymizováno] výslovně zamítl jako nadbytečný). O nepotřebnosti dokazování výslechem tohoto svědka pak platí v zásadě totéž jako o znaleckém posudku, tedy že při závěru o nedůvodnosti žaloby i jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně je nadbytečné k nim vést dokazování.
16.Podle § 2758 odst. 1 OZ pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 17.Podle § 2811 OZ při škodovém pojištění poskytne pojistitel pojistné plnění, které v ujednaném rozsahu vyrovnává úbytek majetku vzniklý v důsledku pojistné události. 18.Občanský zákoník s ohledem na variabilitu pojištění ponechává vymezení pojistné události, pojistných nebezpečí (coby možných příčin vzniku pojistné události) i dalších podmínek pro vznik nároku na pojistné plnění převážně na ujednání smluvních stran. To platí i pro sjednání výluk z pojištění. Zcela běžným způsobem konkretizace ujednání stran pojistné smlouvy je užití všeobecných pojistných podmínek, jako tomu bylo i v nynějším případě, přičemž i ty se pak stávají součástí ujednání pojistné smlouvy coby dvoustranného právního jednání. Soud prvního stupně své právní posouzení věci opřel o článek 11 odst. 1 písm. f) všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel VPPHAV 1/20, kde bylo uvedeno, že pojištění se nevztahuje na škody způsobené nákladem nebo věcí přepravovanými pojištěným vozidlem včetně škod způsobených nakládáním a vykládáním nákladu. Toto ujednání pojistné smlouvy je jako i jiná právní jednání nutno vykládat podle § 556 OZ 19.Podle § 556 odst. 1 OZ, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. 20.V této souvislosti lze konstatovat, že žádná ze stran sporu ani netvrdila, že by strany pojistné smlouvy měly společný úmysl upravit podmínky pojištění ve skutečnosti nějak jinak, než jaký význam objektivně vyplývá z textu písemné smlouvy, resp. pojistných podmínek, či že by se vůbec o obsahu pojistných podmínek vedlo nějaké vyjednávání. Jinak řečeno, žádná odchylka společné vůle stran od textu pojistných podmínek z ničeho nevyplývá. Vzhledem k tomu je nutno tento projev vůle vykládat objektivně, podle toho, jak by se jevil adresátovi v daném postavení.
21.Odvolací soud má za to, že přirozeným a jednoznačným významem citované výluky je, že škodou způsobenou přepravovaným nákladem nebo věcí je třeba rozumět škodu, která vznikne působením přepravovaného nákladu či věci; z ničeho ovšem neplyne, že by se tak nemohlo stát v rámci nehodového děje. Jinak řečeno, odvolací soud zde nespatřuje žádnou distinkci mezi tím, když přepravovaný náklad způsobí škodu vymrštěním či prudkým pohybem vyvolaným nehodovým dějem (zde zajetím vozidla do silničního příkopu s náklonem na stranu) a když by byl obdobně uveden do pohybu např. při běžném jízdním manévru (třeba průjezdu ostrou zatáčkou), aniž by došlo k dopravní nehodě. Podle mínění odvolacího soudu jde ve všech variantách stále o to, že škoda vznikne či se zvětší působením přepravovaného nákladu, typicky jeho náhlým pohybem a nárazem do nějaké části vozidla. V projednávané věci nejde o žádnou speciální kategorii škody (označovanou žalobkyní v její argumentaci jako „přímá“) oproti jakékoli jiné situaci, kdy by pohyb nákladu ve vozidle vyvolal jeho poškození. Vzhledem k formulaci výluky z pojištění je lhostejné, zda náklad byl např. dostatečně zajištěn pro účely běžného projíždění zatáček. Žalovanou uplatněná výluka je formulována jako obecná a plně s ní koresponduje skutková verze samotné žalobkyně, podle níž k poškození bočních dveří došlo v důsledku pohybu nákladu a jeho pádu na dveře. Zda tento pohyb nastal v důsledku působení sil při dopravní nehodě či nějakém jízdním manévru, není rozhodující.
22.Pokud jde o odkaz na ustanovení § 52 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění účinném ke dni [anonymizováno] (podle jehož druhé věty náklad musí být na vozidle umístěn a upevněn tak, aby byla zajištěna stabilita a ovladatelnost vozidla a aby neohrožoval bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, neznečišťoval nebo nepoškozoval pozemní komunikaci, nezpůsoboval nadměrný hluk, neznečišťoval ovzduší a nezakrýval stanovené osvětlení, odrazky a registrační značku, rozpoznávací značku státu a vyznačení nejvyšší povolené rychlosti; to platí i pro zařízení sloužící k upevnění a ochraně nákladu, jako jsou například plachta, řetězy nebo lana), soud prvního stupně je zmínil spíše podpůrně, nejde o stěžejní důvod pro jeho rozhodnutí. Lze k tomu nicméně podotknout, že v tomto případě došlo k relativně méně závažné nehodě, neboť vozidlo v podstatě jen sjelo do příkopu, kde se zastavilo, nedošlo k žádnému přetočení, masivnějšímu poškození vozidla nárazem do terénu atd. Náklad, který není upevněn tak, aby v případě takovéto relativně méně závažné nehody zůstal na svém místě, nepochybně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. 23.K argumentu žalobkyně obsaženému v odvolání, že k nehodě došlo v důsledku úhybného manévru řidiče při probíhající zvěři, nikoliv tím, že by byl špatně umístěn náklad, odvolací soud uvádí, že to pro věc není podstatné. Uplatněná výluka z pojištění totiž není založena na tom, že náklad musí být pro účely uplatnění výluky příčinou nehody, nýbrž pouze na tom, že náklad způsobí škodu, což může být splněno třeba i při nehodě vyvolané jakýmkoli jiným faktorem.
24.Odvolací soud uzavírá, že není naplněn ani žádný odvolací důvod žalobkyní uvedený, ani jiný žalobkyní případně neuvedený a soud prvního stupně žalobu správně v celém rozsahu zamítl včetně požadovaného příslušenství. Správně též rozhodl o náhradě nákladů řízení, přičemž v tomto směru lze na napadený rozsudek plně odkázat. Žalobkyně ve vztahu k náhradě nákladů řízení ani žádnou konkrétní argumentaci neuplatnila, když ji pouze spojila s otázkou meritorního úspěchu.
25.Odvolací soud proto podle § 219 OSŘ napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. 26.O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 224 odst. 1 OSŘ, přičemž právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Její výše činí celkem 7 042,20 Kč a sestává z odměny za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 2 460 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) a. t. za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem), paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené dva úkony a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 OSŘ ve výši 21 %, tedy 1 222,20 Kč. 27.O povinnosti zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení k rukám právního zástupce žalované odvolací soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 224 odst. 1 OSŘ 28.O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. ve spojení s § 211 OSŘ --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.