Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno] [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] se sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] se sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], nar. [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o 31 310 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 310 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 17.08.2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 31 310 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 14.05.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka ve výši celkem 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr zaplatit formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně tvrdila, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3.Žalobkyně a její zástupkyně se z jednání soudu dne 25.06.2026 omluvily, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 OSŘ, o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu. 4.Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
- z vyjádření [anonymizováno]. bylo zjištěno, že účet č. [anonymizováno] je bankovním účtem žalovaného a že na něj byla připsána dne 14.05.2024 platba ve výši 20 000 Kč pod VS [anonymizováno];
- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nedatovnané a sazebníku poplatků bylo zjištěno, že tato smlouva není žalovaným podepsána, je v ní uvedena výše úvěru 20 000 Kč a měsíční úroková míra 40 %;
- z výpisu i interního systému – ověřovací databáze ze dne 14.05.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v rejstřících a databázích;
- z výpisu ze systému [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný umožnil žalobkyni přístup k výpisu ze svého účtu za období od 15.02.2024 do 12.05.2024. Z výpisu, mimo jiné vyplývá, že dne 04.04.2024 mu byla poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč od společnosti [anonymizováno];
- z oznámení o zesplatnění půjčky ze dne 16.08.2024 a výpisu z databáze žalobkyně bylo zjištěno, že tohoto dne bylo žalobkyní vyhotoveno zesplatnění půjčky žalovaného s tím, že dluží částku 47 561,78 Kč. Žalovanému bylo odesláno dne 16.08.2024;
- z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne 14.05.2024 zaslala na účet žalovaného částku 20 000 Kč;
- z fotografií občanského a řidičského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný poskytl tyto doklady žalobkyni;
- dokumentu proces žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta bylo zjištěno, že se jedná o dokument žalobkyně popisující obecně proces uzavírání smlouvy o úvěru;
- z předžalobní výzvy s podacím lístkem bylo zjištěno, že dne 05.03.2025 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána dne 12.03.2025;
5.Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalobkyně poskytla žalovanému dne 14.05.2024 částku 20 000 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně neprokázala jednak uzavření smlouvy s žalovaným, když předložila toliko žalobkyní podepsanou a nedatovanou smlouvu a rovněž prověření úvěruschopnosti žalovaného, když v tomto směru předložila pouze potvrzení o provedení lustrace v rejstřících a databázích a zajištění výpisu z účtu žalovaného, ze kterého se, mimo jiné, podává, že 04.04.2024 mu byla vyplacena jiná půjčka od nebankovní společnosti ve výši 15 000 Kč. V neposlední řadě v rámci smlouvy byl ujednán úrok ve výši 40 % měsíčně z dlužné částky. Žalovanému byla dne 12.03.2025 odeslána předžalobní výzva.
6.Podle § 2395 OZ, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7.Podle § 2398 odst. 1 OZ, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 8.Podle § 2399 odst. 1 OZ, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 9.Podle § 2048 OZ, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10.Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11.Podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12.Podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 13.Podle § 580 odst. 1 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14.Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15.Podle § 2993 OZ, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16.Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
17.Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.02.2019, sp. zn. usoud/III.__S_4129_18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 OZ absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, k tomuto svému tvrzení však předložila pouze vlastní potvrzení o provedení lustrace žalovaného v rejstřících a databázích a výpis z účtu žalovaného, ze kterého vyplývá, že dne 04.04.2024 byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč od společnosti [anonymizováno]. Nicméně žalobkyně nijak neprokázala, z jakých konkrétních podkladů předložených žalovaným a případně zajištěných žalobkyní při prověření úvěruschopnosti žalovaného, zejména prověření jeho příjmů a výdajů, vycházela. Stejně tak žalobkyně neprokázala uzavření samotné smlouvy, když na předloženém návrhu chybí datum a podpis (či jeho akceptovaná náhrada) žalovaného. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k uzavření smlouvy s žalovaným a prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně jednak neprokázala ani uzavření úvěrové smlouvy a jednak splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným by bylo třeba stejně posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ 18.Současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ustanovení § 39 OZ, neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. nsoud/21_Cdo_1484_2004, sp. zn. nsoud/33_Odo_236_2005 či sp. zn. nsoud/26_Cdo_1587_2015). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Odo_236_2005 lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/21_Cdo_1484_2004 je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je, dle soudu, nutné ujednání o úroku 40 % měsíčně (460 % p. a.) posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou. 19.Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 OZ, z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá bez platné či na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a z tohoto důvodu v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní. 20.S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy, a i v případě, že by k uzavření smlouvy došlo, tak s ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu úroků, nákladů, smluvních pokut, poplatků apod. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 19. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
21.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ, a to za situace, kdy byla žalobkyně pouze nepatrně procesně úspěšnějším účastníkem řízení (10 %) – žalobkyně měla úspěch co do částky 20 000 Kč (55,5 %) z předmětu řízení, žalovaný co do částky 16 046,71 Kč (44.5 %) z předmětu řízení při zohlednění příslušenství (viz např. nález Ústavního soud sp. zn. usoud/I.__S_2717_08), a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.