Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci
žalobkyně:[anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátkou [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalované:[anonymizováno], narozená [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení 23 704 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to v 20 pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.
II. Žaloba o zaplacení částky 3 704 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 23 704 Kč od 28.05.2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 16.02.2026 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 23 704 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím od 28.05.2025 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností [anonymizováno] se [anonymizováno], IČ [anonymizováno], dne [anonymizováno] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno], na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v původní výši 3 000 Kč, kdy žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a načerpala úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet číslo [anonymizováno], a který se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úvěrovým úrokem přirostlým k jistině úvěru nejpozději do 27.05.2025. Žalovaná však právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradila, žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení tohoto dluhu s tím, že tato pohledávka za žalovanou jí byla původní věřitelkou postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [anonymizováno]. Žalovaná však žalobkyni neuhradila ničeho, ač k tomu byla ještě vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 20.10.2025.
2.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3.Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a OSŘ bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4.Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dokladů o převodu částek 3 000 Kč a 17 000 Kč dne [anonymizováno] na účet číslo [anonymizováno], dále ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností [anonymizováno] a žalobkyní dne [anonymizováno], soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, na nějž proto v dalším pro stručnost odkazuje.
5.Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [anonymizováno] a žalovaná v souladu s ust. § 2390 OZ, občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) mezi sebou uzavřely smlouvu o zápůjčce, když právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb., tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany předchůdkyně žalobkyně. 6.Podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7.Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8.Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9.V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované ani na výzvu soudu neuvedla nic konkrétního, tj. jaké byly její příjmy a jaké byly její výdaje. Uvedla pouze, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované ověřovala lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a úvěrové historie a že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací v uvedených v databázích. Žalobkyně přitom nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a o tvrzených příjmech a výdajích.
10.Za té situace proto žalobkyně ani netvrdila, natož prokazovala, že její právní předchůdkyně řádně přezkoumala příjmy a výdaje žalované, když neuvedla žádná konkrétní fakta, ze kterých bylo při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházeno (konkrétní výše příjmů, konkrétní výše výdajů). Žalobkyně tedy netvrdila žádná ani základní fakta o finanční situaci žalované, ze kterých poskytovatelka úvěru vycházela při jejím poskytnutí žalované.
11.Smlouva uzavřená se žalovanou proto jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle této speciální skutkové podstaty bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaná je povinna vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [anonymizováno] žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši celkem 20 000 Kč, pak žalovaná je povinna žalobkyni tuto poskytnutou částku vrátit. Ve smyslu uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru pak soud uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku v přiměřených splátkách odpovídajících možnostem žalované, přičemž výši těchto splátek při nemožnosti zjistit cokoliv bližšího k momentální situaci žalované, která zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní, stanovil tak, aby vůbec k vypořádání závazku mezi účastnicemi alespoň v dohledném časovém horizontu došlo, kdy v dalším pak soud pro stručnost zcela odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021, v němž pod body 14. až 20. Nejvyšší soud provedl výklad daného ustanovení, kde tedy též vyslovil, že se jedná o spor o samotnou splatnost pohledávky ze spotřebitelského úvěru a tedy nové hmotněprávní stanovení splatnosti pohledávky soudním rozhodnutím, z čehož také vyplývá, že žalovaná prozatím s její úhradou není v prodlení (a z toho důvodu žalobkyni nebylo možno přiznat ani požadovaný úrok z prodlení). Současně pak žalobkyně prokázala převod této pohledávky z původní věřitelky na ni smlouvou o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 1879 OZ, tedy že je nositelkou této pohledávky za žalovanou. 12.S ohledem na výše uvedené je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci je také již dále bezpředmětné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak případně byly žalobkyní dále tvrzeny a prokazovány.
13.O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ Žalobkyně se v souhrnu včetně úrokového příslušenství, kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku, domáhala po žalované zaplacení celkem částky 26 875,79 Kč, přičemž přiznána jí byla částka 20 000 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná přibližně ze 74 %, úspěch žalované činil přibližně 26 % a čistý úspěch žalobkyně po odečtení úspěchu žalované činí přibližně 49 %. Proto soud žalobkyni přiznal odpovídající část uplatněných nákladů řízení, které na straně žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem z podané žaloby ve výši 949 Kč, dále odměnou advokáta stanovenou podle sazeb uvedených v § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), dále paušální náhradu hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby ve výši 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení na straně žalobkyně činí 2 449 Kč; 49 % těchto nákladů činí žalobkyni přiznanou částku 1 200 Kč. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí.