Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 38.457,60 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 28 468 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 9 989,60 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 875,21 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 36 357,60 Kč od 24.02.2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 000,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 38 457,60 Kč od 24.02.2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 133 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [anonymizováno]
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou doručenou soudu dne 23.02.2026 se žalobce domáhá po žalovaném částky 38 457,60 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 5 875,21 Kč, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 36 357,60 Kč od 24.02.2026 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 000,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 38 457,60 Kč od 24.02.2026 do zaplacení na základě smlouvy o revolvingovém úvěru.
2.K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalobce se žalovaným uzavřel dne 12.11.2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7411147906 (dále jen „smlouva“). Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to kontrolu v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS (částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru) a důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalovaný byl dle smlouvy oprávněn čerpat revolvingový úvěr vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky (např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce). Splatnost pravidelné měsíční splátky byla 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 49 590 Kč a na splacení úvěru uhradil částku 21 122 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1. úvěrových podmínek a úvěr zesplatnil ke dni 18.11.2025. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na předžalobní výzvu žalobce. Dlužná částka ve výši 38 457,60 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 36 357,60 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 500 Kč. Dále žalobce požaduje příslušenství, a to úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 5 875,21 Kč a dále úrok ve výši 11,50 % ročně (v souladu s § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) z dlužné jistiny 36 357,60 Kč od 24.02.2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 38 457,60 Kč od 03.12.2025 do zaplacení, ke dni 23.02.2026 v žalobě již kapitalizovaný. 3.Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení a označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný.
4.Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 02.06.2026, ve kterém odkázal na Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a Kartu klienta. Žalobce postupuje podle Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, v rámci karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel. V rámci Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je podrobně popsáno, jakým způsobem žalobce získal informace o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobce provedl výpočty hodnoty MLS pro smlouvu žalovaného. MLS je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Zákon o spotřebitelském úvěru ve svém novelizovaném znění od 01.01.2024 dává věřiteli výslovně možnost ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů. Tuto možnost využívá i žalobce, kdy pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. K tomu dále žalobce odkázal na Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 09.06.2025, č. j.: 106 VSPH 186/2025-88. Žalobce v rámci uzavírání smlouvy č. 7411147906 provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Dále žalobce zjistil, zda má žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů. V daném případě byly předchozí závazky a měsíční splátky na ně zjištěny, a to ve výši 4 178 Kč a byly následně zahrnuty do výpočtu MLS. O úvěruschopnosti žalovaného svědčí i to, že dle zprávy NRKI za dobu trvání závazků (resp. max po dobu jednoho dne) nedostal do prodlení se splácením svých závazků. Platební morálka žalovaného byla na vysoké úrovni.
5.Žaloba společně s jejím doplněním a výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 22.06.2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce s uvedeným postupem souhlasil již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a OSŘ, nebylo k projednání věci nařízeno jednání. 6.Ve věci byly provedeny listinné důkazy metodikou žalobce ohledně posuzování úvěruschopnosti klienta (Ověření bonity MLS), potvrzením oddělní rizik žalobce ze dne 23.02.2026 (Karta klienta) s úvěrovou zprávou, úvěrovou smlouvou ze dne 12.11.2024 (Šikovný účet – revolvingový úvěr č. 7411147906), úvěrovými podmínkami žalobce, výpisem čerpání, splátek a úhrad, výzvou žalobce žalovanému ke splacení celého úvěru ze dne 18.11.2025 včetně poštovního podacího archu a předžalobní výzvou zástupce žalobce ze dne 07.01.2026 včetně poštovního podacího archu.
7.Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 12.11.2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě, které žalobce poskytl žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do celkové výše úvěrového rámce 50 000 Kč. Žalovaný je ve smlouvě o úvěru označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem průkazu totožnosti. Splatnost úvěru byla ve smlouvě sjednána v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky (minimálně 400 Kč). V části smlouvy přehled služeb, poplatků a odměn byly sjednány poplatky za služby. V části smlouvy důsledky nesplácení úvěru bylo sjednáno hrazení účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč (max ve výši dlužné částky). Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného způsobem popsaným v přílohách k žalobě, a to Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta a Kartě klienta. Podle potvrzení oddělení řízení rizik žalobce vycházel z toho, že zdroj příjmu klienta (žalovaného) je zaměstnanecký poměr a výše příjmu je 39 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti je 0, stav klienta svobodný, počet dětí 0, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 18 000 Kč, druh bydlení podnájem. Žádné doklady k výši příjmů žalovaného a k výši jeho běžných životních nákladů nebyly doloženy, ač byl žalobce k jejich předložení soudem vyzván. Podle žalobce žalovaný načepral na základě úvěrové smlouvy celkem částku 49 590 Kč a na poskytnutý úvěr zaplatil celkem 21 122 Kč, což odpovídá výpisu čerpání, splátek a úhrad. Zároveň z výpisu vyplývá, že žalovanému byla účtována smluvní pokuta a náklady vymáhání již v březnu 2025. Přípisem ze dne 18.11.2025 vyzval žalobce žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě předmětné smlouvy. Naposledy vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy předžalobní výzvou ze dne 07.01.2026, která byla žalovanému odeslána dne 08.01.2026, jak vyplývá z poštovního podacího archu. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že na úvěr uhradil více, než tvrdí žalobce.
8.Dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9.Žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené 12.11.2024 částku v celkové výši 49 590 Kč a na tuto poskytnutou částku žalovaný uhradil 21 122 Kč. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než potvrzení oddělní rizik žalobce s úvěrovou zprávou, a to ani za situace, kdy byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Dle předložených dokladů žalobce vyšel co do příjmů žalovaného pouze z údajů od žalovaného, které nebyly žádným způsobem doloženy a ověřovány. Při výpočtu MLS klienta a domácnosti pak žalobce vycházel z těchto neověřených příjmů. Žádným způsobem nebyly dokládány výdaje žalovaného, kromě jeho výdajů na stávající splátky jiným společnostem ve výši 4 178 Kč. Nebyly nijak ověřovány náklady na bydlení, které uvedl žalovaný v Kartě klienta jako podnájem. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad současně vyplývá, že žalovaný se dostával opakovaně do prodlení se splácením úvěru, a to již od března 2025, za což mu byla účtována smluvní pokuta a náklady za vymáhání.
12.S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. nsoud/33_Cdo_2981_2022-441 ze dne 09.02.2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.07.2018 ve věci sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Tak tomu bylo v případě žalovaného. Takovýto závěr není v rozporu ani se závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13, který hovoří o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. I v bodě 37 Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. nsoud/33_Cdo_2981_2022-441 ze dne 09.02.2023, rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.07.2018 ve věci sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018 či rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. nsoud/33_Cdo_2981_2022-441 ze dne 09.02.2023, kde je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci nsoud/33_Cdo_2178_2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20.03.2019 ve věci nsoud/33_Cdo_201_2018, dospěl soud k závěru, že žalobce neprověřil řádně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. 13.Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 12.11.2024 dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě. Protože žalobce poskytl žalovanému částku 49 590 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. 10.Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 49 590 Kč bylo vráceno pouze 21 112 Kč, když žalovaný netvrdil a neprokázal, že by zaplatil více, než tvrdí a prokazuje žalobce. Proto žalobci z titulu bezdůvodného obohacení soud přiznal částku 28 468 Kč. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. nsoud/33_Cdo_3675_2021-262 ze dne 20.04.2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 OSŘ na 3 dny od právní moci rozsudku. 11.Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. nsoud/33_Cdo_3675_2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky 9 989,60 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 875,21 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 36 357,60 Kč od 24.02.2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 000,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 38 457,60 Kč od 24.02.2026 do zaplacení byla žaloba zamítnuta. 12.Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 OSŘ Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 28 468 Kč (74 % ze žalované částky bez příslušenství), neúspěšný byl co do částky 9 989,60 Kč (26 % ze žalované částky bez příslušenství). Tzv. čistý úspěch žalobce tak činí 48 % (74 % - 26 %). Ve věci takto úspěšný žalobce zaslal žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a OSŘ, proto má nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 539 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při plném úspěchu ve věci by měl žalobce právo na zaplacený soudní poplatek 1 539 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 01.01.2025, advokátního tarifu (AT) konkrétně podle ust. § 14b AT. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 700 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby). Na nákladech zastoupení by tak žalobci náleželo 2 400 Kč. Soud žalobci přiznal 48 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 738,72 Kč a na nákladech zastoupení 1 152 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 241,92 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno po zaokrouhlení 2 133 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 OSŘ). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 OSŘ --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.