Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci
žalobkyně: AvaFin [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 29 450 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno] s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [anonymizováno] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do [anonymizováno] a s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne [anonymizováno] domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [anonymizováno] na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání. Žalovaný čerpal úvěr ve výši [anonymizováno]. Smlouva byla uzavřena distančně, na základě online žádosti žalovaného, jejího schválení žalobkyní a potvrzení prostřednictvím unikátního kódu, po jehož zadání byly peníze zaslány na účet žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena zejména pomocí aplikace Kontomatik, na základě jeho souhlasu s přístupem k bankovním údajům. Byly ověřeny jeho příjmy ([anonymizováno]), výdaje ([anonymizováno]) i vlastnictví bankovního účtu. Dále byla úvěruschopnost prověřena i v registrech a databázích (CRIF, SOLUS, TELCO SCORE, evidence exekucí, insolvenční rejstřík, databáze neplatných dokladů), aby byla komplexně zhodnocena finanční situace žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit tak, že smluvní úrok bude hradit měsíčně, jistinu pak ke dni ukončení smlouvy. Žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho, v důsledku toho došlo ke dni [anonymizováno] k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se proto domáhá úhrady částky [anonymizováno] na jistině, částky [anonymizováno] na s mluvní pokutě, na níž má právo dle ustanovení čl. VI. Smlouvy o úvěru, tj. 0,1 % denně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do [anonymizováno] a částky [anonymizováno] na náhradě nákladů spojené s uplatněním pohledávky. Žalovaný neuhradil ničeho ani k předžalobní výzvě právní zástupkyně žalobkyně ze dne [anonymizováno].
2.Usnesením zdejšího soudu ze dne [anonymizováno], č.j. [anonymizováno] byla žalobkyně vyzvána, aby do 7dní od doručení usnesení prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena automatizovaným systémem žalobkyně na základě dat získaných z aplikace Kontomatik, k jejichž poskytnutí dal žalovaný souhlas. Žalobkyně tak měla přístup k bankovním údajům, zejména k příjmům ([anonymizováno]) a výdajům ([anonymizováno]), a mohla ověřit i vlastnictví bankovního účtu. Hodnocení probíhalo pomocí interního scoringu, který analyzuje transakční historii a kategorizuje příjmy a výdaje. V případě rizik by následovala manuální kontrola, což zde nebylo nutné, protože žádost dosáhla vysokého skóre a nízkého rizika nesplácení. Totožnost žalovaného byla ověřena doklady i prostřednictvím Kontomatiku. Zároveň byly provedeny kontroly v registrech a databázích (např. CRIF, SOLUS, evidence exekucí, insolvenční rejstřík). Žalobkyně tak postupovala podle právních předpisů a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Pro případ neplatnosti smlouvy žalobkyně uvádí, že by se jednalo o bezdůvodné obohacení, které by byl žalovaný povinen vrátit.
3.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.
4.Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 OSŘ). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a OSŘ, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5.Na základě listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:
6.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli s pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl poskytnut jako bezúčelový, nezajištěný a revolvingový s úvěrovým limitem [anonymizováno] na dobu neurčitou. Žalovaný mohl úvěr čerpat opakovaně až do výše limitu a byl povinen hradit měsíčně úroky ve výši 40 % měsíčně a jistinu splatit při ukončení smlouvy. Splatnost úroků byla vždy k 25. dni v měsíci a RPSN činilo 5 529 %. Úvěr byl vyplácen bezhotovostně na účet žalovaného a splácen měl být převodem na účet žalobkyně. Žalovaný měl právo od smlouvy odstoupit do 14 dnů nebo ji kdykoliv vypovědět, mohl ji také předčasně splatit s poplatkem ve výši cca [anonymizováno]. V případě prodlení byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, úroky z prodlení a náklady na vymáhání. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník poplatků žalobkyně platný od [anonymizováno].
7.Z procesu žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta bylo zjištěno, že proces žádosti o úvěr se liší podle toho, zda jde o stávajícího nebo nového klienta, přičemž u stávajícího klient nejprve zvolí výši úvěru, odešle žádost, zkontroluje správnost údajů, následně odsouhlasí smluvní dokumentaci (přičemž musí zaškrtnout všechny příslušné checkboxy u dokumentů), poté proběhne ověření úvěruschopnosti prostřednictvím Kontomatiku a celý proces je dokončen autorizací pomocí SMS kódu. U nového klienta proces začíná vyplněním registračního formuláře včetně souhlasu se smluvní dokumentací, a následně pokračuje stejně jako u stávajícího klienta, tedy potvrzením přes SMS kód a ověřením úvěruschopnosti.
8.Z potvrzení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žádost žalovaného o úvěr ve výši [anonymizováno] byla schválena a finanční prostředky již byly vyplaceny.
9.Z potvrzení o provedené platbě ze dne [anonymizováno] bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay byla odeslána částka [anonymizováno] na běžný účet žalovaného č. [anonymizováno] pod VS: [anonymizováno].
10.K posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila platnost OP a řidičského oprávnění žalovaného (kopie OP, kopie řidičského průkazu), žalovaný byl prověřován v registrech při žádosti o úvěr, a to v interním systému Lendon žalobkyně, kde nebyl žalovaný evidován, neměl negativní záznam v registru SOLUS, neměl žádné exekuce (Registr CRIBIS) a neprocházel v insolvenčním rejstříku (Justice CZ). Z výpisů k běžnému účtu žalovaného však bylo zjištěno, že žalovaný sice má pravidelný příjem ze zaměstnání ATI-[anonymizováno]., ale zároveň evidované vyšší zadlužení s více úvěrovými smlouvami (např. [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], MOVINERO, EMMA´[anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno]., LearderFin s.r.o, apod.). Bankovní výpisy ukazují velmi vysokou frekvenci finančních operací, zejména opakované čerpání půjček, časté výběry hotovosti, často ve vysokém objemu a s velkou četností. Dokument popisuje žalovaného, jako osobu s pravidelnými příjmy, ale zároveň s vysokým finančním zatížením a rizikovým chováním, zejména časté zadlužování.
11.Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne [anonymizováno] včetně potvrzení o odeslání zásilky z téhož dne bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno, že úvěr ze dne [anonymizováno] byl zesplatněn ke dni [anonymizováno] a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky [anonymizováno].
12.Z výzvy k úhradě právní zástupkyně žalobkyně ze dne [anonymizováno] a poštovního podacího archu ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, a to do 7 dnů.
13.Bankovní výpisy žalovaného ukazují na pravidelný měsíční příjem od zaměstnavatele [anonymizováno] Dále byla zjištěna velmi vysoká frekvence finančních operací, zejména časté výběry hotovosti a opakované čerpání půjček, a to ve vysokém objemu a s velkou četností. Dokument popisuje žalovaného, jako osobu s pravidelnými příjmy, ale zároveň s vysokým finančním zatížením a rizikovým chováním, zejména časté zadlužování. Žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval, soud proto má z tvrzení žalobkyně za zjištěné, že žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho.
14.Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:
15.Soud tedy má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [anonymizováno] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr, který byl následně čerpán ve výši [anonymizováno]. Žalobkyně však zcela nedostatečně prověřila jeho úvěruschopnost, když se žalovaný již v době uzavření smlouvy nacházel ve složité finanční situaci, měl více závazků, vykazoval rizikové finanční chování a byl zatížen zadlužením, které se dále prohlubovalo. Žalovaný byl proto přesně osobou, které žádný další úvěr již poskytnut být nemá. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, dostal se do prodlení, úvěr byl následně zesplatněn. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval.
16.Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
17.Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 18.V posuzované věci bylo prokázáno, že žalovaný sice má pravidelný příjem ze zaměstnání, ale žalobkyně zcela ignorovala skutečnost, že u žalovaného je zároveň evidováno vyšší zadlužení, s více úvěrovými smlouvami – mikroúvěry od nebankovních institucí (např. [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], MOVINERO, EMMA´[anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno]., LearderFin s.r.o, apod.). Bankovní výpisy žalovaného ukazují velmi vysokou frekvenci finančních operací, zejména opakované čerpání půjček, časté výběry hotovosti, často ve vysokém objemu a s velkou četností. Příjem žalovaného lze mít za prokázaný. Avšak i příjmy dlouhodobě a opakovaně vylepšované množstvím dalších úvěrů, a především výdaje žalovaného, které pravidelně výrazně převyšovaly pravidelné příjmy žalovaného, jasně ukazovaly na vysokou rizikovost žalovaného, resp. skutečnost, že žalovaný je přesně tou osobou, které již další úvěr být poskytnut nemá, na jehož ochranu je právě § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. určen, neboť žalovaný se již nacházel v tzv. dluhové spirále. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno]). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno]). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného o pravdivosti jím uvedených údajů o jeho příjmech a výdajích, nijak nezkoumala zejména výdajovou stránku, ač měla bankovní výpisy žalovaného k dispozici. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně přehlédla velmi vysokou frekvenci finančních operací žalovaného, zejména opakované čerpání mikropůjček, časté výběry hotovosti, často ve vysokém objemu a s velkou četností, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud uzavírá, že žalobkyně měla a mohla zjistit, že s ohledem na rizikové chování žalovaného, další úvěr žalovanému nemůže poskytnout. 19.Podle § 2395 OZ, občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 20.Podle § 1751 odst. 1 OZ lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 21.Podle § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 22.Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [anonymizováno] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [anonymizováno].
23.Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
24.Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
25.Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná 26.Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
27.Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28.Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
29.Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 30.Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 31.Podle § 1958 odst. 2 OZ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 32.Podle § 1968 OZ dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 33.Podle § 1969 OZ může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 34.Podle § 1970 OZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 35.Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od [anonymizováno], odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
36.Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno]), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
37.Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
38.Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
39.S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.
40.Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 OZ Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka [anonymizováno], tj. rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla ([anonymizováno]), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil ([anonymizováno]). Soud proto výrokem I. v této části žalobě vyhověl. Splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) soud stanovil v souladu s § 87 ZoSÚ ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku. 41.Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 OZ splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 OSŘ ze dne [anonymizováno], která mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [anonymizováno] (doručena třetí pracovní den po jejím odeslání – tedy [anonymizováno]), uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši [anonymizováno] i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [anonymizováno], tedy po uplynutí sedmidenní lhůty stanovené v předžalobní upomínce. 42.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ, občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce [anonymizováno], přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [anonymizováno] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [anonymizováno] sestávající z částky [anonymizováno] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [anonymizováno] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Povinnost žalovaného uhradit náhradu nákladů k rukám právní zástupkyně žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 OSŘ (výrok III.). 43.Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ, tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalovaného v řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.