lex.One
něco nefunguje?
Okresní soudRozsudekČíslo jednací: 45 C 43/2026-32Soud: Okresní soudAutor: Mgr. Bc. Pavel SlámaDatum vydání: 2026-03-26Datum zveřejnění: 2026-07-09Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:OSSO:2026:45.C.43.2026.1Graf vazeb →

45 C 43/2026-32

bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru

Předmět řízení

zaplacení 15 469,19 Kč s příslušenstvím

Plný text rozhodnutí

1.Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 15 469,19 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] mezi žalobkyní a žalovanou uzavřené dne [anonymizováno] distančním způsobem na adrese [anonymizováno] (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 43 400 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, přičemž první splátka byla splatná dne 04.01.2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 29.05.2026. Dále žalobkyně soudu sdělila, že žalovaná čerpala celkem úvěr ve výši 10 306 Kč, a na svůj dluh uhradila částku celkem ve výši 101,02 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení pohledávky ve výši 15 469,19 Kč, kterou tvoří jistina 10 205,64 Kč; poplatek za vyplacení tranší úvěru: 161,13 Kč, smluvní úrok: 4 835,78 Kč, poplatek za službu „Presto“: 266,64 Kč. Dále žalobce uvedl, že při ověřování úvěruschopnosti nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking [anonymizováno], která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně Žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information [anonymizováno]. Žalobce uvedl, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč.
2.Žalovaná se v předmětném řízení k žalobě nijak nevyjádřila.
3.Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, a ve smyslu § 101 odst. 4 OSŘ se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a OSŘ, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4.Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena dne [anonymizováno] distančním způsobem smlouva o úvěru s postupným čerpáním až do výše 43 400 Kč, úvěr byl sjednán s obchodním úrokem ve výši 1,066 % denně (tj. cca 389,09 % ročně), RPSN činila 1 990,52 %, dále byl sjednán poplatek ve výši 1,99 % z čerpané částky za vyplacení tranše úvěru, se službou Presto, a informační SMS servis. Doba splatnosti úvěru byla sjednána do 29.05.2026. Dále soud z této smlouvy zjistil, že zde je uvedeno rodné číslo žalované [anonymizováno], její číslo účtu v formátu IBAN: [anonymizováno], dále dvě čísla účtu žalobkyně č.: [anonymizováno] nebo [anonymizováno].
5.Z listiny označené jako „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a z výpisu z účtu žalované č. [anonymizováno] za měsíce březen až říjen soud zjistil, že žalovaná postupně čerpala úvěr ve výši 10 306 Kč, a to dne 17.01.2025 částku 500 Kč, 500 Kč, 4000 Kč, 200 Kč a 106 Kč, dále dne [anonymizováno] částku 5000 Kč, když žalobkyně postupně převedla tyto částky pod VS [anonymizováno] (číslo úvěrové smlouvy) ve prospěch bankovního účtu žalované č. [anonymizováno].
6.Z listiny označené jako „Identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně měla prostý přehled o došlých příjmech žalované na účtu za období od prosince 2023 do prosince 2024 bez uvedení z jakých účtů či od jakých odesílatelů tyto pochází.
7.Z listiny označené jako „BankID výpis“ soud zjistil, že žalobkyně identifikoval totožnost žalované prostřednictvím bankovní identity.
8.Ze systému časových řad ARAD vedeného Českou národní bankou zjistil, že obvyklá výše úroku spotřebitelského úvěru v prosinci 2024 činila 8,63 % ročně [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)].
9.Z listiny označené jako „Informace pro spotřebitele“ a „Údaje o poskytovali spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o podmínkách výše uvedeného spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy a o jeho poskytovateli.
10.Z listiny označené jako „Prodlení v délce 92 dní“ soud zjistil, že dne 09.06.2025 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru.
11.Z listiny označeného jako „Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že ověření totožnosti žalovaného bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP).
12.Z výzvy k úhradě ze dne 04.10.2025, včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalované byla prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky, a to do tří dnů.
13.Z listiny označené „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [anonymizováno].“ ze dne soud zjistil, že žalobkyně vycházela před poskytnutím úvěru z ověřeného příjmu žalované ve výši 19 796 Kč měsíčně, když žalovanou tvrzený příjem byl 25 000 Kč měsíčně. Dále žalobkyně vycházela z měsíčních výdajů žalované na bydlení 5000 Kč, dalších zbytných výdajů ve výši 5000 Kč, a nezbytných výdajů ve výši 0 Kč.
14.Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, které by měla vliv na posuzovanou věc.
15.Dle § 576 OZ platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
16.Dle § 577 OZ je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
17.Dle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
18.Podle § 607 OZ platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.
19.Podle § 1740 odst. 1 OZ platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.
20.Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21.Podle § 1958 OZ je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22.Podle § 2395 OZ platí, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23.Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24.Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25.Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31.12.2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
26.Podle § 9 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.
27.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
28.Podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
29.Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dálkovým způsobem smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 OZ, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zák. č. 257/2016 Sb.) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 OZ), když smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se Žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření.
30.Pokud jde o stanovený úrok z úvěru a RPSN, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě listinných důkazů soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.
31.Uvedený závěr soud dovozuje z výše sjednaného úroku ve výši 1,066 % denně (tj. cca 389,09 % ročně. Výše RPSN spotřebitelského úvěru 1 990,52 %, též vypovídá o nepřiměřenosti a nevyváženosti úvěrové smlouvy. Celkový roční úrok tedy představuje částku 389,09 % ročně. Tato výše úroků z úvěru, je zcela zjevně nepřiměřená a odchyluje se výrazně (očividně) od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy tj. [anonymizováno] (viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15.12.2004, sp. zn. nsoud/21_Cdo_1484_2004), když tato sazba v březnu 2024 činila 8,63 % ročně [(zjištěno z: Statistiky úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen - časové řady ARAD ČNB)].
32.Vzhledem k takto nastavené úrokové sazbě soud navíc pokládá úvěrovou smlouvu za lichevní, a tedy za absolutně neplatnou taktéž pro výkon práva ve zjevném (očividném) rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. také nález Ústavního soudu - senátu ze dne 11.05.2021, sp. zn. usoud/IV.__S_3542_20 – 1, rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10.06.2020, sp. zn. ICdo 36/2020, sp. zn nsoud/21_Cdo_1484_2004 nebo sp. zn. nsoud/33_Odo_236_2005). Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 OZ, a také s ohledem na způsob podnikání žalobkyně, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany žalobkyně vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé inkriminované úvěrové smlouvy.
33.Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 OZ ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání (zejména o výši úrokové sazby) s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
34.S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaná jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že žalobkyni nevzniklo právo na vrácení zapůjčených prostředků ve výši 10 204,98 Kč (výrok I.), neboť žalovaná dle žalobní tvrzení žalobkyně na svůj dluh z této smlouvy žalobkyni již uhradila částku 101,02 Kč. Žalobkyni též přiznal též zákonný úrok z prodlení z této částky od 21.10.2025 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky žalobkyně (dle lhůty uvedené v předžalobní výzvě), když zásilka se dostala do dispoziční sféry adresáta (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2008, sp. zn. nsoud/28_Cdo_2622_2006). Ve zbývající části pak žalobu zamítl (výrok II.).
35.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ Žalobkyně byla úspěšná v řízení v částce 10 204,98 Kč (tj. ze 66 %) a neúspěšná v částce 5 264,21 Kč (tj. ze 34 %). Po odečtení úspěchu od neúspěchu má tak právo na náhradu 32 % svých nákladů řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Náklady řízení žalobkyně činí tedy celkem 2 300 Kč. Z této částky činí 32 % částku 736 Kč.
CZ Rozhodnutív0.1.0