Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti RNDr. Jany Jílkové, zastoupené Mgr. Petrem Svobodou, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 471/29, Praha 7, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2025 č. j. 27 Cdo 1126/2025-137, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024 č. j. 9 Cmo 114/2024-118 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2023 č. j. 79 Cm 171/2021-73, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Asociace víceúčelových základních organizací technických sportů a činností České republiky, sídlem M. Benky 4098/8a, Hodonín, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1.Stěžovatelka podala návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu vedlejší účastnice (spolku). Tímto rozhodnutím byl zrušen pobočný spolek, jehož byla stěžovatelka předsedkyní, a současně jmenován likvidátor. Městský soud v Praze návrh na vyslovení neplatnosti zamítl. Dospěl k závěru, že stěžovatelka návrh podala po uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty podle § 259 občanského zákoníku. O rozhodnutí se musela dozvědět nejpozději 15. 7. 2020, kdy podala odvolání proti rozhodnutí rejstříkového soudu, kterým byl pobočný spolek vymazán. Lhůta pro podání návrhu tak uplynula dne 15. 10. 2020, přičemž stěžovatelka jej podala až 21. 1. 2021. 2.Vrchní soud v Praze se se závěry městského soudu zcela ztotožnil a jeho usnesení potvrdil. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl.
3.Stěžovatelka tvrdí, že soudy zasáhly do jejího práva na spravedlivý proces, jelikož patřičně "nevzaly ohled na její prokázané tvrzení, že v důsledku úmyslného protiprávního jednání spolku a jeho předsedy neměla možnost se s napadeným rozhodnutím seznámit dříve". Podle stěžovatelky jí spolek bránil v seznámení se s rozhodnutím o zrušení pobočného spolku, které jí ani nedoručil. Z tohoto nepoctivého jednání spolek nemá požívat výhod. Podle stěžovatelky "Nejvyšší soud porušil právo na spravedlivý proces i dotčením dalších práv, která toto právo spoluvytvářejí, zejména svými rozhodnutími v podstatě odejmul posouzení rozhodných skutkových otázek zákonnému soudci". Nejvyšší soud podle stěžovatelky paušálně odkázal na svou prejudikaturu, ale nezabýval se konkrétními okolnostmi věci.
4.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Argumentace stěžovatelky nejenže postrádá ústavněprávní přesah, ale je také mimoběžná s podstatou napadených rozhodnutí. Stěžovatelka totiž ani netvrdí, že se o rozhodnutí spolku nejpozději 15. 7. 2020 nedozvěděla. Pouze poukazuje na to, že se sama musela doručení textu rozhodnutí spolku domáhat. Je však nesporné, že stěžovatelka podala návrh na vyslovení neplatnosti později než 3 měsíce poté, co se dozvěděla, že se pobočný spolek ruší, jelikož proti výmazu pobočného spolku rejstříkovým soudem podala 15. 7. 2020 odvolání. Skutečnost, že se stěžovatelka musela textu rozhodnutí spolku domáhat, nic nemění na tom, kdy se o obsahu tohoto rozhodnutí dozvěděla, a tedy kdy započala běžet subjektivní lhůta k podání návrhu.
5.Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu