Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 09.06.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Podmínky řízení
Překážka věci rozsouzené (res iudicata)
Exekuce
Rozhodčí řízení
Dotčené předpisy: § 159 odst. 4 OSŘ Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 23.06.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Thunovská 192/27, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinnému J. T. , zastoupenému Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, pro 95 033 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 2674/2017, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2025, č. j. krajsky/19_Co_253_2025-297, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2025, č. j. krajsky/19_Co_253_2025-297, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. května 2025, č. j. 49 EXE 2674/2017-244, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 20.10.2025, č. j. krajsky/19_Co_253_2025-297, k odvolání povinného potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 07.05.2025, č. j. 49 EXE 2674/2017-244, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Zdeňkem Zítkou, Exekutorský úřad Plzeň-město. 2/ Exekučním titulem je v posuzované věci vykonatelný rozhodčí nález vydaný dne 24.07.2014 pod č. j. 101 Rozh 4141/2014-7 rozhodcem JUDr. Martinem Týlem (dále „rozhodčí nález“ nebo „exekuční titul“), přičemž exekuce je vedena za účelem uspokojení pohledávky oprávněné společnosti ve výši 95 033 Kč s příslušenstvím a pro náklady exekučního řízení, resp. náklady exekuce. Odvolací soud rekapituloval povinným tvrzené důvody pro zastavení exekuce: povinný namítal a) neplatnost smlouvy o revolvingové půjčce (z níž vycházel rozhodčí nález) odporující ustanovením na ochranu spotřebitele včetně posouzení jeho úvěruschopnosti a odporující dobrým mravům s ohledem na výši smluvního úroku a na zajišťovací instituty, b) nedostatek pravomoci rozhodce, c) nesplnění podmínek vedení rozhodčího řízení a d) nevykonatelnost exekučního titulu v důsledku jeho doručování. K posledně uvedené námitce odvolací soud konstatoval, že rozhodčí nález byl povinnému doručován v souladu s rozhodčí smlouvou prostřednictvím poštovní služby na adresu místa podnikání a trvalého bydliště; zde povinný nebyl zastižen s ponecháním výzvy k vyzvednutí, po jejímž marném uplynutí byla zásilka vrácena odesílateli, jelikož jí nebylo možné vhodit do schránky povinného. Označení odesílatele na zásilce (RS Pardubice) nemohlo řádné doručení rozhodčího nálezu ovlivnit shodně jako následné vyvěšení sdělení na úřední desce rozhodce (k čemuž ostatně rozhodce nebyl povinen).
3/ O dalších důvodech povinného (ad a/ až c/) již bylo v předchozím řízení pravomocně rozhodnuto, takže jejich opětovnému projednání brání překážka rei iudicatae. K tomu odvolací soud upřesnil, že způsob doručování výzvy v rozhodčím řízení povinný namítal v návrhu na zastavení exekuce ze dne 20.03.2023, námitky netransparentnosti rozhodčího řízení a rozhodčí smlouvy uplatnil v tomtéž návrhu a dříve již v návrhu na zastavení exekuce ze dne 19.11.2022, totožné jsou dále námitky ochrany slabší smluvní strany (byť je povinný podnikající osobou), rozporu smlouvy o revolvingovém úvěru s dobrými mravy a absence posouzení úvěruschopnosti povinného. Obsahově je stejná i námitka „nepřiměřenosti přisouzeného plnění“ s tvrzenou nemravností plnění, to vše se zřetelem k obsahu návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 20.03.2023, o němž bylo pravomocně rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 07.09.2023, č. j. 49 EXE 2674/2017-132. O návrhu na zastavení exekuce ze dne 19.11.2022 pak bylo pravomocně rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 12.12.2022, č. j. 49 EXE 2674/2017-49. Proti označeným rozhodnutím povinný nevyužil možnosti podání opravného prostředku, a proto podmínky pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 OSŘ, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), ve spojení s § 52 odst. 1 ExŘ, o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), nejsou dány. 4/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost vymezil tak, že se odvolací soud v napadeném rozhodnutí při řešení otázky, „zda je v dané věci dána překážka věci pravomocně rozsouzené“ , a otázky, „zda byl rozhodčí nález doručen řádným způsobem“ , odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu, konkrétně pak od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2017, sp. zn. nsoud/21_Cdo_4146_2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. nsoud/20_Cdo_4086_2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2023, sp. zn. nsoud/20_Cdo_3210_2022, a od nálezu Ústavního soudu ze dne 12. dubna 2023, sp. zn. usoud/III.__S_507_23, „případně“ tyto otázky nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny („pokud by byly pochyby o ustálenosti rozhodovací praxe“, rovněž s přihlédnutím „k danému případu a jeho specifikům“). 5/ Dovolatel upřesnil právní otázky ve znění:
A/ zda „je dána překážka věci pravomocně rozsouzené, pokud účastník opětovně napadl neplatnost rozhodčí smlouvy z důvodu netransparentnosti, avšak na základě jiných skutečností a tvrzení, než o kterých bylo soudy v předchozích řízeních rozhodováno“; situace povinného „je zde srovnatelná“ s tou, kterou posuzoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. května 2011, sp. zn. nsoud/31_Cdo_1945_2010. Dovolatel k problematice rei iudicatae „upozornil“ rovněž na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2023, sp. zn. nsoud/20_Cdo_3210_2022, při zdůraznění, že v návrhu na zastavení exekuce sice uvedl totožnou námitku, ale z nového skutkového základu a nových tvrzení, k nimž připojil nové důkazy, které u předchozích návrhů na zastavení exekuce neměl k dispozici. V této souvislosti zmínil smlouvu o zajištění služeb rozhodců uzavřenou mezi oprávněnou společností a Rozhodčí společností Pardubice, kterou „se podařilo zajistit právnímu zástupci povinného“ a ve které „není uveden předmět, neboť je zakrytý“ (dovolatel proto používá název „tajná dohoda“). Uvedená smlouva modifikovala bez vědomí povinného coby jedné ze stran rozhodčí smlouvy ujednání o rozhodčí smlouvě „o jiném finančním plnění, než je rozhodčí poplatek“, přičemž „transparentní podmínky odměny rozhodce jsou garancí jeho nezávislosti a nestrannosti“. Odvolací soud se tudíž měl zabývat „novými skutečnostmi a tvrzeními povinného, že rozhodčí smlouva „není kompletní a nelze tak posuzovat její platnost, pokud oprávněná nedoloží kompletní znění smlouvy o zajištění rozhodců, jež ve významných rysech modifikuje průběh rozhodčího řízení“; B/ zda „je dána překážka věci pravomocně rozsouzené ohledně námitky, kterou účastník v předchozím řízení sice namítal, avšak soudy se touto argumentací nezabývaly, a tedy o ní nerozhodly“;
C/ zda „je dána překážka věci pravomocně rozsouzené ohledně námitky ochrany slabší smluvní strany, pokud účastník namítal obecnou ochranu slabší smluvní strany, která dopadá i na podnikatele, avšak soudy byla v předcházejícím řízení řešena pouze otázka ochrany slabší smluvní strany, která dopadá na spotřebitele; k otázkám ad B/ a C/ povinný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2021, sen. zn. 23 ICdo 56/2019, a zdůraznil, že byť nebyl ve smluvním vztahu s oprávněným v pozici spotřebitele, „obecná úprava ochrany slabší smluvní strany, jakož i korektiv dobrých mravů, na něho i tak být aplikovány musí“. Dovolatel rovněž citoval závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. usoud/I.__S_215_12, rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2020, sp. zn. nsoud/32_Cdo_1490_2019, a ze dne 24. ledna 2007, sp. zn. nsoud/33_Odo_234_2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 2021, sp. zn. nsoud/20_Cdo_3718_2020, v souvislosti s tvrzením, že rozhodčí smlouva asmlouva o úvěru „tvořily účelový konstrukt zajišťující nemravné obohacení oprávněné, a rozhodce tak neměl pravomoc spory rozhodovat“. K námitce nedostatečně posouzené úvěruschopnosti povinného odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. usoud/III.__S_4129_18; D/ zda „lze považovat za řádně doručený a vykonatelný rozhodčí nález, pokud jej vůbec nedoručoval rozhodce určený rozhodčí smlouvou, ale doručoval jej třetí subjekt nepověřený stranami rozhodčí smlouvy, při záporné odpovědi na tuto otázku, zda „je takový rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem“; k tomu dovolatel uvedl, že na doručence rozhodčího nálezu byla jako odesílatel označena Rozhodčí společnost Pardubice“, nikoli rozhodce (JUDr. Martin Týle). Sdělení o nevyzvednuté a vrácené zásilce mělo být v souladu s § 49 odst. 4 OSŘ vyvěšeno na úřední desce soudu, nikoli úřední desce rozhodce, který není oprávněn takovou desku zřizovat. K pravidlům postupu při doručování podle § 49 odst. 4 OSŘ odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2017, sp. zn. nsoud/20_Cdo_5535_2016, ze dne 23. června 2009, sp. zn. nsoud/20_Cdo_2909_2007, a ze dne 28. května 2009, sp. zn. nsoud/20_Cdo_2103_2007. 6/ Dovolatel napadené usnesení odvolacího soudu z vylíčených důvodů označil „za chybné“, odporující judikatuře dovolacího soudu a Ústavního soudu, rovněž za nepřezkoumatelné, a navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a OSŘ) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30.09.2017 (srov. čl. II bod 2 zák. č. 296/2017 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 OSŘ, dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je podle § 237 OSŘ přípustné pro řešení otázky, zda uplatnění námitky vyloučení rozhodce podle § 8 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o rozhodčím řízení“), brání překážka věci rozsouzené tehdy, byla-li již dříve rozhodčí doložka pravomocně posouzena jako transparentní (a návrh na zastavení exekuce byl z tohoto důvodu zamítnut). 8/ V posuzované exekuci soud prvního stupně usnesením ze dne 12.12.2022 pod č. j. 49 EXE 2674/2017-49 zamítl návrh povinného ze dne 19.11.2022 na zastavení exekuce, opíral-li povinný uvedený návrh o námitky, že exekuční titul (rozhodčí nález) vydal nepravomocný orgán z důvodu netransparentního výběru rozhodce, takže rozhodčí smlouva je absolutně neplatná a rozhodčí doložka poškodila „slabšího“ účastníka závazkového vztahu; usnesení nabylo právní moci dne 02.03.2023.
9/ Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 07.09.2023, č. j. 49 EXE 2674/2017-132, výrokem I zastavil řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 20.03.2023 „v části povinným namítané absolutně neplatné rozhodčí doložky z důvodu netransparentního výběru rozhodce, kdy rozhodce JUDr. Martin Týle neměl pravomoc vydat rozhodčí nález ze dne 24.07.2014, č. j. 101 Rozh 4141/2014-7“, současně výrokem II zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 20.03.2023; usnesení nabylo právní moci dne 27.09.2023. V případě námitky netransparentního výběru rozhodce založil usnesení na překážce věci pravomocně rozhodnuté (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 12.12.2022, č. j. 49 EXE 2674/2017-49), v případě výroku II řešil námitky povinného, zda dlužník (povinný) byl při uzavírání rozhodčí smlouvy a smlouvy o revolvingové půjčce v postavení spotřebitele jako slabší smluvní strany (body 38 až 41 odůvodnění), zda rozhodčí smlouva je neplatná z důvodu podjatosti (ekonomické závislosti) rozhodce (body 42 až 46 odůvodnění), zda rozhodčí smlouva je neplatná v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o revolvingové půjčce (body 54 a 55 odůvodnění), jakož i námitku ohledně způsobu (průběhu) rozhodčího řízení (body 47 až 53 odůvodnění).
10/ Judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v tom směru, že věcnému projednání návrhu na zastavení exekuce může bránit překážka věci pravomocně rozhodnuté (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. nsoud/21_Cdo_4164_2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2017, sp. zn. nsoud/20_Cdo_5537_2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2017, sp. zn. nsoud/20_Cdo_2158_2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. nsoud/20_Cdo_4086_2018). Zmíněný nedostatek podmínky řízení (rei iudicatae) může v exekučním (vykonávacím) řízení o návrhu povinného na (částečné) zastavení exekuce nastat tehdy, má-li být v témže exekučním (vykonávacím) řízení projednávána stejná věc, o níž již v tomto řízení bylo pravomocně rozhodnuto. Totožnost věci je dána jednak stejnými účastníky řízení a jednak stejným skutkovým základem (stejným důvodem vyplývajícím ze stejných skutkových tvrzení) projednávané věci. Jestliže soud dřívější návrh na (částečné) zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) zamítl, představuje jeho usnesení překážku věci pravomocně rozhodnuté, byl-li nový návrh na (částečné) zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) podán za stejných skutkových okolností jako návrh, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto (srov. opět např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2017, sp. zn. nsoud/20_Cdo_5537_2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. nsoud/20_Cdo_4086_2018). Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává i tehdy, jestliže skutek byl soudem v původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně (z mnoha rozhodnutí srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_906_2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. nsoud/21_Cdo_2091_2005, uveřejněné pod číslem 84/2007 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. nsoud/21_Cdo_4164_2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. března 2019, sp. zn. nsoud/20_Cdo_138_2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2024, sp. zn. nsoud/20_Cdo_3732_2023, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 4. září 2024, sp. zn. usoud/IV.__S_2032_24, odmítl). 11/ Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 21. února 2017, sp. zn. nsoud/20_Cdo_5537_2016 dovodil, že je-li předmětem řízení o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ přezkum platnosti právního jednání, které je podkladem pro vydání exekučního titulu (zde pro sepis notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti), pak projednání dalšího návrhu na zastavení exekuce z důvodu tvrzené neplatnosti tohoto právního jednání brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (nehledě na to, zda byla platnost či neplatnost posuzovaného právního jednání v předchozím řízení, jež vytvořilo překážku věci pravomocně rozhodnuté, posouzena po skutkové stránce neúplně či po právní stránce nesprávně), ledaže by nový požadavek na posouzení platnosti právního jednání byl opřen o skutečnosti, které zde v době původního řízení nebyly a došlo k nim až později. K řízení o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ z důvodu tvrzené neplatnosti právního jednání, které je podkladem pro sepis notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, uvedl, že jej lze přirovnat ke spornému řízení o určení neplatnosti právního úkonu (právního jednání). Předmětem takového řízení je neplatnost právního úkonu (právního jednání) jako taková, bez ohledu na to, z jakého konkrétního důvodu má být dovozována (nejde tedy o úzké posouzení toho, zda právní úkon /právní jednání/ má být platný nebo neplatný pouze z konkrétního důvodu, který uvádí žalobce /nebo povinný/, je věcí žalobce, aby během řízení uvedl veškeré okolnosti, které by podle jeho názoru mohly vést k závěru o neplatnosti právního jednání). Jde totiž o posouzení celkového stavu - platnosti či neplatnosti právního úkonu nebo právního jednání, nikoliv pouze o posouzení konkrétní a jednotlivé skutečnosti, která může mít vliv na posouzení tohoto stavu, tedy na závěr o platnosti nebo neplatnosti smlouvy (s odkazem dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. nsoud/26_Cdo_3591_2009, či na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2013, sp. zn. nsoud/30_Cdo_3541_2012). 12/ Odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) se při rozhodování o dalším (v pořadí třetím) návrhu na zastavení exekuce, jde-li o zodpovězení otázek dovolatelem ad B/ a C/, vylíčenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu nepochybně řídil, maje na paměti, že replikující se námitky účastníků řízení (zde povinným uplatňované důvody zastavení exekuce) zatěžují a protahují soudní řízení, takže je nezbytné aplikovat překážku věci pravomocně rozhodnuté za použití nikoli extenzivních výkladů.
13/ Rekapitulace důvodů pro zastavení exekuce ve znění předchozích návrhů povinného, o nichž bylo pravomocně rozhodnuto, zřetelně demonstruje, že dovolatel v předchozím řízení vznesl námitky v otázce pravomoci rozhodce (tedy rovněž transparentnosti výběru rozhodce), průběhu rozhodčího řízení, neplatnosti rozhodčí smlouvy a rozhodčí doložky, jakož i neplatnosti příslušné smlouvy o revolvingovém úvěru. Jestliže v uvedeném rozsahu důvodů netvrdil veškeré skutečnosti, které tvrdil měl a mohl, a nebránil se tomu, jak o označených důvodech pro zastavení exekuce exekuční soud rozhodl (byť po skutkové stránce neúplně a po právní stránce chybně), vystavil se (s připomenutím zásady vigilantibus iura scripta sunt ) nepříznivému procesnímu následku v podobě překážky věci pravomocně rozhodnuté (§ 159 odst. 4 OSŘ se zřetelem k § 52 odst. 1 ex. řádu). Projednatelnost dovolání tudíž povinný prostřednictvím předestřených otázek nemůže prosadit, neboť své námitky proti exekučnímu titulu opírá o nikoli nový skutkový základ, tj. netvrdí, že nyní ohlášené skutečnosti v době původního (pravomocně skončeného) řízení nebyly dány a došlo k nim až později. 14/ Jinak je tomu ohledně argumentace dovolatele, že s ohledem na údajnou modifikaci rozhodčí smlouvy ve spojení s výběrem rozhodce a průběhem rozhodčího řízení, nelze mít zvoleného rozhodce za nezávislého a nestranného. Předpoklad negativního vlivu smlouvy uzavřené mezi oprávněnou, rozhodčí společností a jednotlivými rozhodci, jež by v podstatných rysech měla upravovat průběh rozhodčího řízení, totiž svojí podstatou nesměruje k posouzení transparentnosti, zákonnosti, určitosti či platnosti rozhodčí smlouvy (doložky) a pravidel pro určení osoby rozhodce, nýbrž otevírá námitku zcela samostatnou, opírající se o možnost vyloučení rozhodce se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům (§ 8 zák. č. 216/1994 Sb.). Tímto specifickým způsobem je ostatně námitka podjatosti rozhodce ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu pojímána dlouhodobě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2020, sp. zn. nsoud/23_Cdo_1337_2019, uveřejněný pod číslem 90/2021 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2020, sp. zn. nsoud/23_Cdo_3972_2019, uveřejněné pod číslem 48/2021 Sb. rozh. obč., a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3285_2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. nsoud/20_Cdo_4022_2017, a ze dne 9. října 2018, sp. zn. nsoud/20_Cdo_2130_2018). 15/ Nelze přisvědčit názoru odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), že dřívějším přezkumem transparentnosti pravidla pro výběr rozhodce došlo již per se i k posouzení nezávislosti, nestrannost a nepodjatost rozhodce. Vyšla-li by totiž vzájemná personální propojenost osob rozhodců a oprávněné (např. skrze separátně uzavírané dohody ovlivňující průběh rozhodčího řízení) vskutku najevo, nebyl by exekuční titul podle § 11 zák. č. 216/1994 Sb. a § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ vykonatelný, ačkoli by jinak bylo možno rozhodčí smlouvu považovat za platnou, obsahující transparentní pravidla pro určení rozhodce. Ostatně nelze přehlédnout, že z návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 19.11.2022, na jehož základě soud prvního stupně v usnesení ze dne 12.12.2022, č. j. 49 EXE 2674/2017-49, vyhodnotil sjednanou rozhodčí doložku jako platnou, se žádná opozice vůči osobě rozhodce JUDr. Martina Týle, směřující k jeho vyloučení, nedemonstruje. Prostor pro uplatnění překážky věci rozsouzené proto v tomto bodě nevznikl, z čehož plyne, že se odvolací soud s námitkou vyloučení rozhodce nevypořádal. 16/ Zbývá pro úplnost poznamenat, že ačkoli předestřená otázka ad D/, založená na kritice doručování rozhodčího nálezu, souvisí prima facie s námitkou průběhu rozhodčího řízení, o níž bylo z hlediska důvodu pro zastavení exekuce pravomocně rozhodnuto, odvolací soud tuto otázku (přesto) řešil se závěrem o její neopodstatněnosti, s čímž se dovolací soud, ve svých poměrech při posuzování rozhodné otázky ve smyslu § 237 OSŘ, ztotožňuje. Označení rozhodčí společnosti na obálce doručovaného exekučního titulu a následné vyvěšení písemnosti na úřední desce rozhodce, k čemuž nebyl rozhodce ani povinen, nemohou jednotlivě či v souhrnu přivodit nedostatek náhradního doručení exekučního titulu (opačný názor by hraničil s přepjatým formalismem). 17/ Nejvyšší soud proto, nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 OSŘ ruší; zároveň zrušuje v odvolacím řízení potvrzené usnesení soudu prvního stupně, pro něž platí stejné kasační důvody, a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 OSŘ), v němž bude soud vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu - co do povinnosti přezkoumat možnou podjatost či propojenost osoby rozhodce a povinné - vázán (viz § 243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 OSŘ). 18/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud (exekutor) v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 09.06.2026
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu