Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 106 388,85 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 40 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky ve výši 66 388,85 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 086,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 40 000 Kč od 22.10.2025 do zaplacení, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 40 000 Kč od 27.10.2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Žalobou podanou dne 04.03.2026 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky ve výši 106 388,85 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 086,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 40 000 Kč od 22.10.2025 do zaplacení, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 40 000 Kč od 27.10.2025 do zaplacení.
Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [anonymizováno], IČO [anonymizováno], se sídlem [anonymizováno], a žalovanou došlo dne 28.07.2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 690675162. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel náležitě ověřil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž částku 52 964 Kč. Tato částka představovala součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 38 864 Kč (úroková sazba 11,50 % p. a. sjednaná na straně 2 smlouvy), částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 684 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 3 870 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 28.07.2025. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalované řádné splácet dlužnou částku byla žalovaná povinna platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se dostala do prodlení. Žalovaná ke dni 15.01.2024 dlužila na jistině 40 000 Kč a na poplatku 52 864 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [anonymizováno] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2025 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 21.10.2025. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno nic. Žalobce požadoval jistinu 40 000 Kč, poplatky 46 388,85 Kč a smluvní pokutu ve výši 20 000 Kč, která představovala součet postoupené smluvní pokuty ve výši 14 643,89 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 86 388,85 Kč ode dne následující po postoupení, tj. od 22.10.2025 do 21.12.2025. Příslušenství pohledávky představoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč za dobu od 29.07.2025 do 21.10.2025 a kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny za ve výši 11,50 % ročně za dobu od 29.07.2025 do postoupení pohledávky žalobci 21.10.2025, dále zákonný úrok z prodlení a úrok z dlužné jistiny za dobu do úplného zaplacení dluhu.
Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou k plnění, avšak bezvýsledně.
K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl následující. Právní předchůdce žalobce, společnost [anonymizováno] jako poskytovatel zápůjčky (úvěru), splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Zákaznické kartě z 28.07.2023 a ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“, konkrétně z výplatních pásek žalované 05/23 a 06/23. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako kvalitářka u zaměstnavatele [anonymizováno], její měsíční příjem činí částku 38 075 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku (úvěr) je dostatečná. Žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě potvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů.
Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu jejího trvalého bydliště dle evidence obyvatel dne 26.03.2026. Neúčast při jednání neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Žalobce se k jednání omluvil. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 OSŘ a věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi žalovanou a společností [anonymizováno], IČO [anonymizováno], se sídlem [anonymizováno] došlo dne 28.07.2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 690675162. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 28.07.2025 žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 38 864 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru., a to poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 684 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 92 864 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 24 měsíčních splátkách po 3 870 Kč a poslední splátce po 3 854 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho, což vyplývá z platební historie.
Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2025 postoupil původní věřitel pohledávky za žalovanou žalobci. O postoupení pohledávek byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 21.10.2025.
Dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
Dle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhané pohledávky byly postoupeny původním věřitelem. Postoupení pohledávek bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou ze dne 16.01.2026, v níž byla žalovaná o postoupení pohledávek rovněž informována.
Soud se dále v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb.. V posuzovaném případě žalobce doložil žádost žalované o úvěr ze dne 28.07.2023, ze které vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalované a ze které vyplývá následující. Dle Zákaznické karty - Žádosti o spotřebitelský úvěr měla žalovaná příjem ve výši 18 075 Kč, nikoli tedy 38 075 Kč, jak uvádí žalobce. Příjem žalované měl být doložen výplatními páskami z 05/06 a pracovní smlouvou, které předloženy nebyly. Dále žalovaná uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč, které nebyly nijak specifikovány ani doloženy. Současně žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a její odhadované měsíční výdaje jsou 5 000 Kč. Uvedla, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společností a a nemá kreditní kartu. Nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce skutečně ověřil výši příjmů žalované. Nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobce před uzavřením výše uvedené úvěrové smlouvy jakkoli prověřoval výši běžných životních výdajů žalované, přičemž žalovanou uvedený údaj o měsíčních výdajích ve výši 5 000 Kč je zcela nereálný, a to i s ohledem na to, že bydlela v nájmu, jak uvedla v žádosti. Nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by právní by právní předchůdce žalobce před uzavřením výše uvedené úvěrové smlouvy jakkoli prověřoval stávající úvěrové zatížení žalované, přičemž soudu je z jeho činnosti známo, že žalovaná byla v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy zatížena kontokorentním úvěrem u ČSOB, a.s. na základě smlouvy o Kontokorentu ze dne 30.11.2022, který řádně nesplácela (viz. věc vedená u OS v Trutnově pod sp. zn. okresni/19_C_1_2025). Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 je konstatováno, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. nsoud/33_Cdo_2981_2022-441 ze dne 09.02.2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci nsoud/33_Cdo_2178_2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20.03.2019 ve věci nsoud/33_Cdo_201_2018, přičemž Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. V posuzovaném případě právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval výdaje ani samotné žalované, natož osob s ní žijících ve společné domácnosti. Současně žalobce nedoložil ani doklady, ze kterých měl právní předchůdce žalobce ověřit příjmy žalované. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byly neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalované poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 40 000 Kč. Soud proto žalobci přiznal částku 40 000 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.). Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se současně projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Soud proto žalobu v části o požadovaný úrok z prodlení ve výroku II. rozsudku zamítl. Žalovaná se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě. V posuzované věci byla žalovaná nečinná. Netvrdila a neprokázala, jaké jsou její možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 OSŘ Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 OSŘ Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 40 000 Kč, neúspěšný byl co do částky 66 388,85 Kč a příslušenství. Tedy ve věci úspěšnější žalovaná by měla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci nárok na poměrnou část jí důvodně vzniklých nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení výrokem III. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.