Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Danou Zelenkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
zaplacení částky 132 107,08 Kč s příslušenstvím s návrhem na vydání platebního rozkazu
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 92 604 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 22.11.2025 do zaplacení a částku ve výši 11 075,08 Kč a částku 1 812 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 22.11.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 26 616 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 22.11.2025 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 73,37 % ročně z částky 99 624,03 Kč od 22.11.2025 do 15.12.2025 ve výši 4 669,44 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 99 624,03 Kč od 16.12.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22.11.2025 dosáhne částky 373 824 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 31 813,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru, poskytnutého ve výši 100 000 Kč, ve výši 121 032 Kč, smluvního úroku ve výši 73,37 % a poté ve výši zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty ve výši 11 075,08 Kč a úroku z prodlení. To vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.
2.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3.Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 14.07.2025 a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Úvěr byl splatný ve splátkách po 7 396 Kč měsíčně se splatností do každého 16. dne v měsíci počínaje dnem 16.08.2025. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách na internetových stránkách žalobkyně. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje.
4.Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků dne 14.07.2025 byla prokázána potvrzující SMS o zaslání peněz na účet, uvedený žalovaným ve smlouvě. Tím byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměl důvod peníze přebírat, zejména pokud sám žalovaný nic netvrdil o jiném důvodu či o jiných podmínkách pro převzetí peněz v daném místě a čase. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovaným nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy kliknutím.
5.Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit úrok ve výši 73,37 %, celkově se za 48 měsíců splatnosti zavázal uhradit částku 311 520 Kč. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit náklady spojené s vymáháním splátek a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil 7 396 Kč.
6.Podle § 2395 OZ č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7.Podle § 2398 odst. 1 OZ poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 8.Podle § 2399 odst. 1 OZ vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán. 9.Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 OZ). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 OZ Patrně nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného. Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 OZ je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem. 10.V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finanční prostředky převzal žalovaný, nedostatek písemné formy není relevantní.
11.Protože žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru ve výši 92 604 Kč (jistina vyplacená 100 000 Kč mínus uhrazených 7 396 Kč) po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit.
12.Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. 13.Dále bylo žalobě vyhověno co do částky 1 812 Kč za sjednané pojistné dle smlouvy o pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 12.07.2025, žalobkyně uzavření této smlouvy prokázala předloženou přihláškou žalovaného a přílohou ke smlouvě o úvěru, dle které pojistné činí 906 Kč měsíčně a bylo splatné spolu se splátkou. Ve zbytku ale soud žalobu zamítl.
14.Smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu 1798 o. z., u níž neměl žalovaný jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.
15.V první řadě je třeba přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 OZ). 16.Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17.Naproti tomu podle § 580 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 OZ je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. 18.Podle § 1800 odst. 2 OZ obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577. 19.Podle § 577 OZ je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 20.Z uvedeného vyplývá, že podle nového občanského zákoníku je ingerence soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázána na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů „zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 OZ, tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 OZ V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny „zvláště nevýhodné doložky“. 21.Ze stejných principů vychází při ochraně spotřebitele i judikatura Soudního dvora EU. České právo je v tomto směru částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS. Základní povinností členského státu EU je zamezit zneužívajícím klauzulím, tyto nejsou pro spotřebitele závazné. Tento postulát směřuje i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo - viz např. rozhodnutí ve věci Radlinger (C-377/14), nebo Pohotovosť (C-76/10).
22.Podle § 1802 OZ mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 23.Tuto úpravu ale také nelze ze shora uvedených důvodů v dané věci použít. Soud je povinen posoudit platnost zneužívající klauzule z úřední povinnosti (i bez námitky žalovaného) a není oprávněn provést jakoukoli moderaci takového ujednání.
24.Ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o smluvním úroku je absolutně neplatné podle § 588 OZ, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. V daném případě si účastníci sjednali úrok ve výši 73,37 % ročně, což je úrok jednoznačně lichvářský. Ujednání o něm je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, proto soud veškeré žalovaným uhrazené peníze započetl na jistinu a ohledně smluvního úroku byla žaloba zamítnuta. 25.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ, občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná co do 76 %, nárok na náhradu nákladů řízení v tomto poměru z částky 41 860,56 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 606 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 132 107,08 Kč sestávající z částky 6 420 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 1 656 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 136 Kč ve výši 6 118,56 Kč. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).