Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného Mgr. Michaelem Strakou, advokátem, sídlem Plotní 332/73, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. září 2025 č. j. 77 Co 140/2025-1050 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. března 2025 č. j. 4 P 89/2017-971, 9 P a Nc 395/2023, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, jako účastníků řízení, a R. N., R. P. a nezletilého A. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení
1.Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2.Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "okresní soud") zamítl stěžovatelův návrh na zrušení pěstounské péče k nezletilému vedlejšímu účastníkovi (výrok I). Okresní soud v odůvodnění zdůraznil, že skutkový stav věci zjištěný ke dni vyhlášení rozsudku zrušení pěstounské péče neumožňuje. Matka, první vedlejší účastnice, nemá vytvořeny podmínky pro péči o syna, ať výlučnou či střídavou, stěžovatel zatím nedává záruku dlouhodobé stability a jediné místo, garantující řádnou péči o nezletilého A., je pěstounská péče babičky, druhé vedlejší účastnice.
3.K odvolání stěžovatele i kolizního opatrovníka nezletilého ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud"), který rozhodnutí okresního soudu ve věci samé potvrdil jako věcně správné. Krajský soud uvedl, že důvody, pro které rodiče nebyli schopni zajistit osobní péči o nezletilého, sice z převážné části pominuly, ovšem stabilizace předpokladů pro péči o nezletilého ještě nedosáhla takové úrovně, která by jej přesvědčila, že stěžovatelem navrhovaná změna je v nejlepším zájmu nezletilého. Krajský soud uzavřel, že v dané věci jde o výjimečnou situaci, neboť nezletilý je po dobu osmi let v příbuzenské pěstounské péči své babičky (s krátkou přetržkou 28 dnů, kdy byl v péči otce, která byla otcovým selháním bohužel ukončena), a je tedy v nejlepším zájmu nezletilého rodinnou situaci neměnit, a to z důvodu stability jeho poměrů.
II.
Argumentace stěžovatele
4.Stěžovatel s těmito rozhodnutími nesouhlasí a navrhuje jejich zrušení. Zdůrazňuje povahu pěstounské péče, která je pouze krajním a dočasným opatřením s tím, že cílem této formy náhradní péče je znovusjednocení biologické rodiny. Stěžovatel upozorňuje na svou dlouhodobou snahu dosáhnout péče o syna. Má za to, že dostatečně uspořádal své osobní poměry, což prokazuje mj. četnými negativními testy na přítomnost návykových látek. Celkově shrnuje, že je schopen osobní péče o syna, což dle jeho názoru nejlépe prokazuje současný rozsah styku v délce pěti až šesti dní ve 14denním cyklu. Stěžovatel zmiňuje rovněž dlouhodobě a konstantně vyjadřované přání nezletilého být v péči otce.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5.Námitky stěžovatele nepovažuje Ústavní soud za opodstatněné. Ústavní soud předně připomíná, že soudní rozhodnutí ve věcech rodinných přezkoumává obzvláště rezervovaně. V těchto věcech se totiž rozhodování civilních soudů odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, což je v prvé řadě úkolem obecných soudů. Prostor pro zásah Ústavního soudu se tak zužuje, v důsledku čehož se Ústavní soud soustředí pouze na posouzení, zda nejde o rozhodnutí založené na libovůli či jinak popírající základní práva (srov. např. nález ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1578/23 , bod 15). V této věci nejde ani o jeden z těchto případů.
6.Soudy v nyní posuzované věci vycházely ze závěrů judikatury Evropského soudu pro lidská práva, z níž vyplývá, že náhradní péče by měla být v zásadě dočasným opatřením a měla by být ukončena ihned, jak to okolnosti dovolí. Konečným cílem náhradní péče by mělo být znovusjednocení biologické rodiny. Stát má i pozitivní závazek přijmout opatření k usnadnění znovusjednocení rodiny, jakmile to bude možné. Na druhou stranu ve výjimečných situacích, je-li již dítě dlouho v náhradní péči, může v nejlepším zájmu dítěte být rodinnou situaci opět neměnit, a tento zájem tak může i převážit zájem rodičů na sjednocení rodiny a získání dítěte do své péče (srov. rozsudek krajského soudu, bod 24). Soudy dospěly k závěru, že v případě nezletilého jsou přítomny právě tyto výjimečné okolnosti, které odůvodňují zamítnutí stěžovatelova návrhu, a tedy ponechání nezletilého v pěstounské péči babičky.
7.Ústavní soud vzal v potaz, že soudy nehodnotily jen to, zda a jak se změnily poměry rodičů od doby, kdy byl nezletilý svěřen do pěstounské péče, ale také to, jaké dopady by na něj mělo případné zrušení této péče a jeho svěření do péče stěžovatele. Krajský soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte není jisté, že případná změna péče nebude mít na nezletilého negativní vliv, a současná forma péče o nezletilého by tudíž měla být zachována alespoň do doby, než bude případný negativní vliv vyloučen. Z prokázaného (nesporného) skutkového stavu podle soudů vyplývá zlepšení poměrů na straně stěžovatele, což lze jistě hodnotit kladně, nicméně dle jejich názoru toto zlepšení poměrů prozatím nezakládá jistotu, že je případná změna péče v nejlepším zájmu nezletilého, jenž je - jak vyplývá ze shora řečeného - předním hlediskem při rozhodování ve věcech týkajících se dětí.
8.Přestože mohly své úvahy vyjádřit zřetelněji, resp. koherentněji, je dostatečně seznatelné, že soudy svá rozhodnutí prozatím nerušit pěstounskou péči odůvodnily předchozím excesem stěžovatele z října 2024 (srov. rozsudek okresního soudu, bod 7), kvůli kterému bylo zrušeno předběžné opatření o zatímním (na zkušební dobu tří měsíců) svěření nezletilého do péče stěžovatele. Taktéž je patrné, že krajský soud vzal v potaz to, že v době, kdy se vedlo odvolací řízení o stěžovatelově návrhu na zrušení pěstounské péče, z nějž vzešla napadená rozhodnutí, a to těsně před jednáním ve věci u krajského soudu, stěžovatel umožnil (jedenáctiletému) nezletilému řízení automobilu na veřejném parkovišti (srov. rozsudek krajského soudu, bod 27). Tento incident, stejně jako exces z roku 2024, krajský soud posuzoval v kontextu shodných vyjádření matky nezletilého i pěstounky, že nezletilý nemá u stěžovatele žádný řád a pravidla, což odpovídá tomu, že se k němu chová spíše jako bratr, nikoliv jako otec (tamtéž, bod 27). Na tomto podkladě zhodnotily, že okolnosti "nesvědčí o tom, že je [stěžovatel] schopen splňovat a naplňovat veškeré předpoklady pro řádnou osobní péči o nezletilého". V souvislosti s nedostatečným řádem nezletilého u stěžovatele soudy rovněž poukázaly na to, že stěžovatel je dlouhodobě nezaměstnaný, žije z úspor, a lze proto předpokládat, že u něj vymizely pracovní návyky (tamtéž, bod 30). V neposlední řadě soudy zohlednily vzornou a všestrannou péči pěstounky. Soudy proto dospěly k závěru, že sice z převážné části pominuly důvody, pro které rodiče nebyli schopni zajistit péči o nezletilého, ovšem stále je v současné době prozatím nutné upřednostnit stabilitu poměrů nezletilého. Takto odůvodněné závěry nejsou projevem libovůle (srov. výše obecná východiska ústavního přezkumu nyní posuzované věci), ale výrazem nezávislého soudního rozhodování, do něhož Ústavní soud není oprávněn zasahovat.
9.Protiústavnost Ústavní soud nespatřuje ani v kritickém přehodnocení přání nezletilého. Soudy zajistily participační práva nezletilého, byly si vědomy jeho názoru, zjištěného prostřednictvím pohovoru s kolizním opatrovníkem (srov. rozsudek krajského soudu, bod 16), nicméně hodnotily jej v širších souvislostech, mezi něž spadá - vedle okolností uvedených výše - i vyjádření doprovázejícího sociálního pracovníka. Ten upozornil na manipulaci nezletilého ze strany stěžovatele, ba dokonce zdůraznil, že "s takto výrazně zjevnou manipulací se za svou kariéru ještě nesetkal" (srov. rozsudek krajského soudu, bod 17).
10.Ústavní soud má v neposlední řadě za to, že soudy dostály i pozitivnímu závazku působit ke znovusjednocení rodiny. Svědčí o tom nejenom zajištění pravidelného styku nezletilého s rodiči, ale rovněž stěžovateli adresovaná výzva ke spolupráci a součinnosti s matkou nezletilého směřující k nastavení modelu střídavé péče rodičů (srov. tamtéž, bod 30).
11.Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu