Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]-[anonymizováno] a.s., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] [anonymizováno]/[anonymizováno], [anonymizováno] 00 [anonymizováno] [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
pro zaplacení 272 682,19 Kč s příslušenstvím
rozsudkem pro zmeškání
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 272 682,19 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 715,37 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 387,45 Kč, úrokem ve výši 12,1 % ročně z částky 269 635,19 Kč od 17.09.2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 269 635,19 Kč od 17.09.2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 60 481,99 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2.Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 24.01.2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 272 682,19 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 20 715,37 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 387,45 Kč, dále smluvním úrokem ve výši 12,10 % ročně z částky 269 635,19 Kč od 17.09.2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z téže částky od 17.09.2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že uplatněná pohledávka jí náleží na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 01.10.2025 se společností [anonymizováno]., která byla původním věřitelem žalované. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [anonymizováno]., uzavřela se žalovanou dne 28.08.2023 smlouvu o [anonymizováno] č. [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 287 000 Kč za účelem konsolidace jejích stávajících závazků. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách a hradit smluvní úrok ve výši 12,10 % ročně a další platby sjednané ve smlouvě a souvisejících podmínkách. Banka svou povinnost splnila a úvěr žalované poskytla, což žalobkyně dokládá výpisem z účtu. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, registru SOLUS a kontrolou dalších veřejně dostupných evidencí, včetně insolvenčního rejstříku a databází [anonymizováno], a nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by poskytnutí sjednaného úvěru bránily. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k následkům případných vad při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně přestala úvěr řádně splácet, v důsledku čehož banka v souladu se smluvními a produktovými podmínkami dne 14.04.2025 přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 269 635,19 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 20 715,37 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 387,45 Kč a dlužných poplatků ve výši 3 047 Kč. Přestože byla žalované zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu, svůj závazek ani v dodatečné lhůtě nesplnila, a proto se žalobkyně domáhá jeho zaplacení soudní cestou.
3.Žalovaná se k žalobě po celé řízení nevyjádřila.
4.Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 18.06.2026 ve 14:00 hod.
[anonymizováno] nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání doručeno více než deset dnů přede dnem jednání a byla řádně poučena o následcích svého nedostavení se. Žalobkyně, jejíž zástupce byl u jednání přítomen, nejprve doplnila, že předchůdkyně žalobkyně dále zkoumala úvěruschopnost žalované i nad rámec informací vyplývajících z registru klientských informací, když vycházela rovněž z výpisů z bankovního účtu žalované nejméně za dobu tří měsíců před uzavřením smlouvy. Hodnotila jak příjmy žalované, a to i dle pracovní smlouvy, tak výdajovou stránku jejího hospodaření, kterou porovnala i s obvyklými výdaji vyplývající ze zprávy [anonymizováno]. Úvěrová smlouva sama pak neodporuje ustanovením spotřebitelského práva, neboť zápůjční úroková sazba činí 12,10 % ročně a RPSN 12,78 % ročně. V kontextu doplněných tvrzení a neomluvené absence žalované navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.
6.Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b OSŘ Podle § 153b odst. 1 OSŘ zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání však nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 OSŘ). 7.V posuzované věci byla žalované žaloba spolu s předvoláním k prvnímu jednání ve věci samé doručena do vlastních rukou (náhradním způsobem) dne 01.06.2026, tedy více než deset dnů před nařízeným jednáním, v předvolání byla žalovaná výslovně poučena o následcích nedostavení se k jednání, včetně možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, žalovaná první jednání ve věci bez důvodné a včasné omluvy zmeškala a žalobkyně, která se jednání zúčastnila, výslovně navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Spory z titulu smlouvy o zaplacení peněžité částky (zde z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru) patří k věcem, v nichž lze uzavřít a schválit soudní smír, a vydáním rozsudku pro zmeškání nedochází ke vzniku, změně ani zrušení právního poměru mezi účastníky ve smyslu § 153b odst. 3 OSŘ, neboť se jedná o rozhodnutí o existenci již dříve vzniklého závazkového vztahu. Za těchto okolností soud uzavírá, že formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 1 a 3 o. s. ř. byly v projednávané věci splněny. 8.V souladu s ustálenou judikaturou však zmeškání jednání žalovaným neznamená, že žalovaný „prohrává spor“ bez dalšího. Zákon vytváří fikci, podle níž se v důsledku zmeškání žalovaného považují skutková tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech za nesporná, soud je však povinen na tomto základě takto zjištěný skutkový stav právně posoudit a kontumační rozsudek může vydat jen tehdy, jestliže ze žalobních tvrzení vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Soud tedy dále posuzoval, zda žalobou tvrzený nárok z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru není v rozporu s kogentní právní úpravou a dobrými mravy, zejména se zřetelem k pravidlům pro poskytování spotřebitelských úvěrů.
9.V oblasti spotřebitelských úvěrů je soud povinen i bez procesní aktivity spotřebitele z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění a zda smluvní ujednání, zejména ohledně úroků a sankcí, nejsou v rozporu s kogentní úpravou na ochranu spotřebitele a s dobrými mravy. Nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost může mít za následek neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 citovaného zákona a přiznání pouze povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele, bez práva na sjednané úroky a další příslušenství. 10.Ze žalobních tvrzení, která se v důsledku zmeškání žalované pokládají za nesporná, vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou jako se spotřebitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru, která po formální stránce splňuje náležitosti zákona o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované v rozsahu požadovaném zákonem, a to na základě informací o jejích příjmech a výdajích (mj. z pracovní smlouvy, výpisů z účtu a informací z příslušných registrů), přičemž z výsledku posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, úvěr byl žalované skutečně poskytnut a čerpán v dohodnuté výši. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek a žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu zvýšenou o smluvní poplatek a úrok sjednaný ve smlouvě, jakož i o úroky z prodlení, případně další platby v rozsahu a výši stanovené ve smlouvě a v souladu s právní úpravou. Výše sjednaného smluvního úroku v poměru k poskytnuté jistině, době splácení a obvyklým úrokovým sazbám u spotřebitelských úvěrů na bankovním trhu s rizikovým splácením není excesivní a nepředstavuje zjevný rozpor s dobrými mravy, stejně tak výše uplatňovaného úroku z prodlení nepřekračuje zákonné limity.
11.Na základě takto (fikcí nespornosti) zjištěného skutkového stavu proto soud neshledal důvodné pochybnosti o tom, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost odborně posoudit úvěruschopnost žalované dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. a že smlouva o spotřebitelském úvěru není z tohoto důvodu neplatná. Soud nad rámec toho neshledal ani jiné okolnosti, které by zakládaly rozpor úvěrové smlouvy nebo sjednaných úroků a příslušenství s kogentní právní úpravou či s dobrými mravy. 12.Za stavu, kdy formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b OSŘ byly splněny a žalobou tvrzený nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru je v projednávaném rozsahu po hmotněprávní stránce odůvodněný a není v rozporu s hmotným právem ani s kogentními ustanoveními na ochranu spotřebitele či s dobrými mravy, soud uzavřel, že nic nebrání tomu, aby o uplatněném nároku bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. Proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku specifikovanou ve výroku rozsudku, a to jako dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. 13.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 481,99 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 908 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 9 420 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 272 682,19 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a v souvislosti s cestou realizovanou dne 18.06.2026 částka 1 490,24 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 218 ujetých km v částce 2 080,48 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,5 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 970,24 Kč ve výši 8 603,75 Kč. 14.Přisouzenou pohledávku i náklady řízení je žalovaná dle § 160 odst. 1 OSŘ povinna uhradit v běžné pariční lhůtě tří dnů, když pro stanovení lhůty delší soud v okolnostech projednávané věci ani v poměrech žalované neshledal opodstatnění. Náklady řízení je třeba zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, který je jako advokát platebním místem (§ 149 odst. 1 OSŘ). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného, přičemž odvolacím důvodem jsou jen vady uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) OSŘ týkající se podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání tohoto rozsudku (§ 205b OSŘ). Nesplní-la žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.