Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 47 370 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních po sobě jdoucích splátkách ve výši 5 000 Kč splatných vždy do každého dvacátého kalendářního dne příslušného měsíce pod ztrátou výhody splátek, a to počínaje měsícem, v němž tento rozsudek nabude právní moci.
II. Žaloba se co do částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 10.02.2025 do zaplacení a částky 5 370 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit 26 % nákladů řízení žalobkyně v částce 1 247,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím internetové stránky [anonymizováno] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému po řádném prověření jeho úvěruschopnosti dne 17.10.2024 úvěr, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. [anonymizováno], a žalovaný se ho zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny splatným vždy k 6. dni v měsíci s tím, že jistina úvěru mohla být splacena zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, pročež žalobkyně úvěr ke dni 09.02.2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se mimo jistiny ve výši 30 000 Kč domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč a částky 5 370 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to od prvního dne prodlení žalovaného, tj. od 10.02.2025, do dne odeslání předžalobní výzvy, tj. do dne 08.08.2025. Žalovaný na svém dluhu ničeho nezaplatil, ačkoli byl i předžalobně upomenut.
2.Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že při telefonické komunikaci se žalobkyní žádal o splátkový kalendář, kdy mu bylo řečeno, že mu do e-mailu přijde nabídka smírného řešení, která však nikdy nepřišla. Žalovaný zároveň požádal o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně z důvodu, že se nachází ve finanční tísni a od března 2026 je navíc v pracovní neschopnosti. Žalovaný má vyživovací povinnost vůči svým nezletilým dětem, bydlí v nájmu a byl také v exekuci.
3.K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala mj. na základě lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Registrací na webových stránkách žalobkyně žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, a není si vědom, že by byl evidován v jakékoliv databázi dlužníků či databázi pro tvorbu úvěrové historie. Žalovaný žalobkyni mj. doložil doklad o tom, že mu plyne pravidelný příjem ze zaměstnání.
4.Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila, přičemž souhlasila, aby soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, soud v souladu s § 101 odst. 3 OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalobkyně. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, kdy po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 OSŘ dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 5.Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 17.10.2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [anonymizováno] dne 17.10.2024 ve dvou platbách po 15 000 Kč prostředky v celkové výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně tak, že úrok měl být hrazen v pravidelných měsíčních splátkách a jistina měla být splacena nejpozději ke dni ukončení smlouvy (smlouva o úvěru ze dne 17.10.2024, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, doklady žalovaného, 2x potvrzení o poskytnutí částek dne 17.10.2024). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného (výpis transakcí žalovaného, žádost o úvěr, výplatní pásky). Vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného žalobkyně úvěr dopisem ze dne 06.02.2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy (zesplatňující dopis ze dne 06.02.2025). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván také předžalobní upomínkou (výzva k úhradě ze dne 08.08.2025 včetně potvrzení o odeslání).
6.S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy částku 30 000 Kč, kterou měl žalovaný dle smlouvy vrátit spolu s příslušenstvím, což však porušil. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována tak, aby žalobkyně mohla učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného.
7.Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 01.09.2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z. 10.Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11.Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12.Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
13.Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. usoud/III.__S_4129_18). 14.Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01.04.2015, č. j. nssoud/1_As_30_2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 15.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 30 000 Kč.
16.Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládá § 86 zák. č. 257/2016 Sb.. Žalobkyně soudu předložila výpis z účtu žalovaného, ze kterého bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu žalovaného za srpen 2024 činil -1 081 Kč a za září 2024 se pak jednalo o částku 68 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný v době před poskytnutím úvěru nedisponoval finančními prostředky tak, aby jeho příjmy dostatečně převyšovaly výdaje, kdy by byl schopen splácet alespoň měsíční splátku úroku, nedospěl soud k závěru, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice příjmy a výdaje žalovaného zkoumala, nicméně dle soudu měla mít důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž dané rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb.. 17.Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. 18.Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný, dle nezpochybněných tvrzení žalobkyně, na tuto částku ničeho neuhradil.
19.Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021). Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, neboť žalovaný požádal vzhledem k jeho finanční situaci o možnost uhradit dlužnou částku v takto stanovených splátkách, přičemž žalobkyně proti tomuto nic nenamítala. Soud zároveň dospěl k názoru, že v daném případě nedojde k neúměrnému zvýhodnění žalovaného na úkor žalobkyně, když dluh žalovaného by v takto stanovených splátkách měl být uhrazen do šesti měsíců. 20.Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
21.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 OSŘ, dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 247,70 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 895 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 OSŘ ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí zaokrouhleně 63 %, neúspěch 37 %, odečtením úspěchu žalobkyně od jejího neúspěchu činí rozdíl 26 %, tedy z částky 4 799 Kč se jedná o částku 1 247,70 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupkyně žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Podle § 149 odst. 1 OSŘ je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění ohledně nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.