Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Barbory Hartové, zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D., advokátem, sídlem Voršilská 130/10, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 20 D 890/2024-64 ze dne 28. listopadu 2025 a č. j. 20 D 890/2024-41 ze dne 10. prosince 2024, za účasti Okresního soudu Praha-západ, jako účastníka řízení, a Martiny Jelínkové Růžičkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1.Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. 2.Napadeným usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. prosince 2024 bylo postupem podle § 154 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních zastaveno pozůstalostní řízení po zůstaviteli Rudolfu Jelínkovi, zemřelém 10. srpna 2024, a nepatrný zůstavitelem zanechaný majetek vydal soud vedlejší účastnici, která se postarala o pohřeb. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 16. prosince 2024. 3.Poté bylo na základě podnětu pozůstalých dětí zahájeno dodatečné projednání pozůstalosti ohledně práv výkonného umělce. Řízení bylo zastaveno rozhodnutím okresního soudu č. j. 20 D 890/2024-51 ze dne 5. září 2025, téhož dne nabylo rozhodnutí právní moci.
4.Také další dodatečné projednání pozůstalosti ohledně práv výkonného umělce bylo zastaveno, a to napadeným usnesením okresního soudu ze dne 28. listopadu 2024, neboť ke dni úmrtí neexistovala pohledávka zůstavitele z titulu nevyplacených majetkových práv umělce, jež by se daly zahrnout do
dědického řízení.
5.Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že nebyla o zastavení řízení soudem informována, měla za to, že v řízení neprobíhají žádné úkony. V pozůstalostním řízení s ní nebylo vůbec jednáno, neměla tak šanci uplatňovat svá práva a nabýt dědictví. Namítá, že nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení, protože majetek zůstavitele (jejího otce) nebyl nepatrné hodnoty (mimo jiné i vzhledem k ekonomické hodnotě autorských práv) a vypravitelkou pohřbu byla stěžovatelka, nikoli vedlejší účastnice.
6.Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
7.Ústavní stížnost představuje subsidiární procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákonná úprava stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. teprve tam, kde ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla ostatními orgány veřejné moci respektována. 8.Podle § 133 zákona o zvláštních řízeních soudních může být žalobou pro zmatečnost napadeno pravomocné rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé nebo kterým se řízení o pozůstalosti končí před soudem prvního stupně anebo v odvolacím řízení. 9.Za rozhodnutí, kterým se řízení o pozůstalosti končí před soudem prvního stupně, je třeba považovat také napadená usnesení, kterými bylo pozůstalostní řízení zastaveno.
10.Měla-li stěžovatelka zájem domoci se ochrany svých ústavně zaručených základních práv proti napadeným usnesením, měla nejdříve podat žalobu pro zmatečnost a uplatnit zmatečnostní námitku spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem s tvrzením, že vypravitelkou pohřbu byla ona, a nikoli vedlejší účastnice.
11.Protože stěžovatelka žalobu pro zmatečnost proti ani jednomu z napadených usnesení nepodala (v ústavní stížnosti to netvrdí, ani rozhodnutí o ní nenapadá), ústavní stížnost je nepřípustná. Za této procesní situace se již Ústavní soud nezabýval otázkou včasnosti ústavní stížnosti, z jejíhož obsahu není zřejmé, kdy se napadená usnesení dostala do právní sféry stěžovatelky.
12.Z výše uvedených důvodů soudkyně zpravodajka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítla ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 16. března 2026
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka