Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 24.02.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy: § 237 OSŘ Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 01.04.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce Pardubický kraj , se sídlem v Pardubicích, Komenského náměstí 125, identifikační číslo osoby 70892822, zastoupeného JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 142/88, proti žalované M - SILNICE a. s. , se sídlem v Pardubicích, Husova 1697, identifikační číslo osoby 42196868, zastoupené JUDr. Daliborem Kalcsem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Resslova 956/13, o zaplacení částky 9.758.068,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. okresni/118_C_17_2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15.07.2025, č. j. krajsky/23_Co_61_2025-367, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 57.051,50 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21.11.2024, č. j. okresni/118_C_17_2023-305, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 9.758.068,05 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 3,25 % p. a. z částky 9.758.068,05 Kč od 10.03.2022 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15.07.2025, č. j. krajsky/23_Co_61_2025-367, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 9.598.733,05 Kč s příslušenstvím, a vyslovil, že v části, ve které bylo uloženo žalované zaplatit žalobci částku 159.335 Kč s příslušenstvím, zůstal výrok I rozsudku soudu prvního stupně odvoláním nedotčen (první výrok). Současně rozhodl o nákladech řízení (druhý až čtvrtý výrok). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 4. Dovolatel namítá, že se odvolací soud při posouzení otázky přiměřenosti smluvní pokuty a splnění podmínek pro její moderaci odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.01.2023, sp. zn. nsoud/31_Cdo_2273_2022, uveřejněného pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 76/2023“), neboť se nezabýval všemi okolnostmi konkrétního případu a nesprávně vyhodnotil, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro moderaci smluvní pokuty. 5. Dovolatel spatřuje rozpor napadeného rozsudku s R 76/2023 též v nezohlednění závěru, podle kterého nelze nárok na smluvní pokutu snížit, pokud se nepodaří na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele tak, aby mohl soud učinit závěr o nepřiměřenosti nároku na smluvní pokutu, když nebyl zjištěn konkrétní rozsah následků porušené smluvní povinnosti, který navíc nebyl žalovanou ani tvrzen.
6. Dle dovolatele se odvolací soud při zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty nezabýval délkou prodlení žalované, když celková výše smluvní pokuty dorostla do uplatněné částky v důsledku dlouhé doby, po kterou byla žalovaná v prodlení.
7. Dovolatel dále předkládá otázku, zda je nejvýše přípustnou hranicí moderace smluvní pokuty hodnota či cena utvrzované povinnosti.
8. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 OSŘ) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 9. Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné, a navrhuje proto, aby dovolací soud dovolání zamítl.
10. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 OSŘ, zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné. 11. Podle ustanovení § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 12. Podle ustanovení § 237 OSŘ není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 13. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 OSŘ není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 OSŘ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 OSŘ skutečně splněna jsou. 14. Dovolání není přípustné.
15. Přípustnost dovolání nezakládá dovolací námitka ohledně moderace nepřiměřené smluvní pokuty dle § 2051 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dovolatel v ní odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.01.2023, sp. zn. nsoud/31_Cdo_2273_2022, uveřejněného pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (R 76/2023), který (mimo jiné) přijal závěr, že soud při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty dle § 2051 OZ přihlédne nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. 16. Právní posouzení odvolacího soudu však ze závěrů vyjádřených v R 76/2023 přímo vychází. V souladu se závěry R 76/2023 odvolací soud hodnotil funkci smluvní pokuty s tím, že tato plnila funkci preventivní a sankční. Dovolateli nelze rovněž přisvědčit v námitce, že by odvolací soud při vážení důvodů moderace smluvní pokuty opomenul hodnotit některou z důležitých okolností vzniku smluvní pokuty. Přitom samo porušení smluvní povinnosti dlužníkem je imanentním předpokladem vzniku práva na smluvní pokutu, a z povahy věci tak není možné vyloučit moderaci jen proto, že dlužník porušil smluvní povinnost.
17. Odvolací soud náležitě zdůvodnil, že dovolateli porušením povinnosti žalované nevznikla žádná škoda ani nebyl vystaven sankcím z hlediska dotací a že hodnota geodetických prací, za jejichž opožděné předání se dovolatel domáhá zaplacení smluvní pokuty, je ve vztahu k celkové ceně díla marginální položkou. K samotné otázce dovolatele, zda je nejvýše přípustnou hranicí moderace smluvní pokuty hodnota či cena utvrzované povinnosti, pak lze uzavřít, že tento závěr se z rozhodnutí odvolacího soudu nepodává, a nejde tak o otázku, na níž by napadené rozhodnutí spočívalo (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.07.2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Současně však skutečnost, že při snížení nepřiměřené smluvní pokuty soud přihlíží i k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, plyne přímo ze znění § 2051 OZ 18. Obdobně přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatele o tom, že odvolací soud se při zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty nezabýval délkou prodlení žalované. Tak tomu v poměrech věci zde vedené není. Odvolací soud totiž v souladu se závěry R 76/2023 poměřoval hodnotu a význam utvrzené povinnosti celkovou částkou smluvní pokuty, jak byla žalobcem požadována, nikoliv toliko výší ujednané denní sazby.
19. Za této situace soudům nižších stupňů nelze vytknout zjevnou nepřiměřenost v úvahách o důvodech moderace i její výše, tak jak vyžaduje shora citované R 76/2023 (k tomu viz dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.07.2016, sp. zn. nsoud/23_Cdo_1466_2016, ze dne 24.09.2020, sp. zn. nsoud/23_Cdo_2578_2019, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.03.2023, sp. zn. nsoud/23_Cdo_3120_2021). 20. Přípustnost dovolání nemohou založit námitky založené na zpochybňování skutkových zjištění a na kritice hodnocení důkazů. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 OSŘ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu přitom není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.09.2013, sp. zn. nsoud/29_Cdo_2394_2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16.04.2019, sp. zn. nsoud/23_Cdo_517_2019, či ze dne 18.12.2019, sp. zn. nsoud/22_Cdo_4182_2018). Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 OSŘ) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani z něj vycházející právní posouzení odvolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2010, sp. zn. nsoud/25_Cdo_777_2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.07.2017, sp. zn. nsoud/25_Cdo_2912_2017, a ze dne 13.12.2017, sp. zn. nsoud/28_Cdo_4586_2017). 21. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 OSŘ Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 OSŘ odmítl. 22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24.02.2026
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu