Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno]
o 18 130 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 09.06.2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 8 130 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 16.04.2025 do 08.06.2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 4 000 Kč od 09.06.2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 18 130 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] uzavřené se společností [anonymizováno] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [anonymizováno] smlouvu o spotřebitelském úvěru č.[anonymizováno]. Před uzavřením smlouvy byla dle žalobních tvrzení zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a to na základě výpisů z účtu či výplatních listů doložených žalovaným a na základě lustrace žalovaného v dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI a BRKI. Přičemž se nevyskytly důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek vrátit a zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se však podle žalobních tvrzení dostal do prodlení s úhradou úvěru. V důsledku toho právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [anonymizováno]. Žalovaný byla opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, a to rovněž v předžalobní upomínce. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok z titulu shora uvedené smlouvy za prokázaný, požaduje vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3.Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a OSŘ, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 OSŘ za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
4.Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] od právní předchůdkyně žalobkyně, a to ve smyslu § 1879 – 1887 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jak vyplývá z uvedené smlouvy a seznamu pohledávek. Žalobkyně dále doložila, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ve smyslu § 1882 OZ dopisem ze dne [anonymizováno] odeslaným dne [anonymizováno], jak vyplývá z podacího lístku.
5.Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [anonymizováno] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] (dále jen „smlouva“), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvy byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním verifikačního SMS kódu. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného na základě informací sdělených žalovaným. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí s rodiči, má středoškolské vzdělání s výučním listem. Dále žalovaný sdělil výši svého měsíčního příjmu 24 163 Kč a výši měsíčních výdajů 6 500 Kč. Z žádosti dále vyplynulo, že žalovaný uvedl, že není v exekuci ani v insolvenci. Na podkladě těchto skutečností právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného a smlouvu s ním uzavřela. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému bez účelového určení peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako revolvingový. Žalovanému byla poskytnuta celkem částka 10 000 Kč, která mu byla dne [anonymizováno] zaslána na jeho bankovní účet č. [anonymizováno] uvedený ve smlouvě, jak bylo zjištěno ze sdělení banky vyžádaného soudem k návrhu žalobkyně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně. RPSN podle smlouvy dosahovala 5 551,21 %. Úvěr byl dle smlouvy poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek. Na splátkách úvěru neuhradil ničeho. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k úhradě dluhu v předžalobní výzvě ze dne [anonymizováno], která byla žalovanému zaslána podle podacího lístku dne [anonymizováno].
6.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7.Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9.Podle § 588 OZ, občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10.Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11.Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Z doložených důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou a majetkovou situaci žalovaného, když vycházela pouze z údajů tvrzených žalovaným, které nikterak neověřila. Toto nevyhovuje požadavkům § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Nelze tedy než uzavřít, že zkoumání úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně tak, jak bylo doloženo, bylo nedostatečné. Této skutečnosti si žalobkyně zřejmě byla vědoma, když eventuálně požadovala, aby soud věc posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.
12.Soud nadto spatřuje důvod neplatnosti smlouvy rovněž v jejím zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 OZ, neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, RPSN ve výši 5 551,21 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 15,11 % ročně, RPSN ve výši 8,96 %).
13.Soud tedy uzavřel, že žalovaný obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 OZ Tento nárok uplatnila sama žalobkyně, a to pro případ, že soud nebude mít nárok ze smlouvy za prokázaný. Soud tedy žalobkyni již nepoučoval o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když těchto následků si žalobkyně zjevně byla vědoma. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 10 000 Kč, když žalovanému byla tato částka poskytnuta a žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyni svědčí také právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 OZ ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy. Podle § 573 OZ má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne [anonymizováno]. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů. Žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od [anonymizováno]. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. podle § 160 odst. 1 OSŘ, když žalovaný byl v řízení zcela neaktivní, a soud proto nemohl zjistit její možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu však soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.
14.Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 200 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
15.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť úspěch i neúspěch obou účastníků byl srovnatelný, kdy úspěch žalobkyně dosahoval 50,34 % a úspěch žalovaného činil 49,66 %. Soud při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci je nutno zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Pokud nebude částka uvedená ve výroku III. zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.