Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: [anonymizováno]., se sídlem [anonymizováno], IČO: [anonymizováno], zastoupený [anonymizováno], advokátkou, AK [anonymizováno], proti žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno], bytem [anonymizováno], o zaplacení částky 79.745,- Kč s příslušenstvím, takto:
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34.872,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5% ročně z této částky od 12.09.2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000,- kč, vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se pro částku 27.778,- Kč s příslušenstvím, pro úrok ve výši 20% ročně z částky 58.219,06 Kč od 23.11.2024 do 16.12.2024, pro úrok ve výši 12,75% ročně z částky 58.219,06 Kč od 17.12.2024 do zaplacení, pro úrok z prodlení z částky 34.872,- Kč od 23.11.2024 do 11.09.2025, pro úrok z prodlení ve výši 1,25% ročně z částky 34.872,- Kč od 12.09.2025 do zaplacení , zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Žalobce se domáhal zaplacení částky 71.642,- Kč se zákonnými úroky z prodlení od 223.11.2024 do zaplacení, částky 17.095,61 Kč, úroku ve výši 68,36% ročně z částky 58.219,06 Kč od 23.11.2024 do 16.12.2024 ve výši 2.547,12 Kč, úroku ve výši 12,75% ročně z částky 58.219,06 kč od 17.12.2024 do zaplacení, maximálně do výše 211.680,-Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalovaná podepsala dne 29.01.2024. Žalované byl na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 60.000,- Kč. Žalovaná se zavázala úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 68,36% ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 4.188,- Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje březnem 2024 dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení o schválení úvěru. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny a úroku, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 513,- Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaná smlouvu podepsala svým jménem, příjmením, doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem žalobcem poskytnut. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného). Byla ověřena historie žadatele v databázích NRKI. Žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut u splátek 7, 8 v celkové výši 998,- Kč (žalobce má právo na smluvní pokutu ve výši 499,- Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů). Smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované u splátek 3, 4, 5, 7, 8 v celkové výši 1.000,- Kč (žalobce má právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200,- Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru (pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru). K zesplatnění celého úvěru došlo k datu 21.11.2024. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny s tím, že tuto jistinu ve výši 68.105,41 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo ujednáno, že je žalobce oprávněn požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Mezi účastníky bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 23.11.2024 až do zaplacení. Dále bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru, až do skutečného vrácení jistiny s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalovaná tak žalobci dluží novou jistinu úvěru ve výši 68.105,41 Kč (původní dlužná jistina 58.219,06 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9.886,35 Kč), smluvní pokutu ve výši 998,- Kč, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1.000,- Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% z nové jistiny 68.105,41 Kč od 23.11.2024 ve výši 17.095,61 Kč, úrok ve výši 68,36% ročně z jistiny ve výši 58.219,06 Kč od 23.11.2024 do zaplacení, úhrady pojištění v celkové výši 1.539,- Kč. Žalovaná nic neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.
Žalovaná v podání ze dne 16.09.2025 potvrdila, že dne 29.01.2024 uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru ohledně částky 60.000,- Kč. Nároky žalobce neuznává. Dostala se do složité životní i finanční situace a nezvládala splácet zálohy na energie, nájemné a jiné základní potřeby a myslela si, že tuto situaci vyřeší spotřebitelským úvěrem. Byla to chyba a dostala se do ještě větších problémů. Má za to, že smlouva je od samého počátku neplatná, kdy žalobce nesplnil své zákonné povinnosti (dostatečné prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr). Žalobce nepostupoval řádně a s péčí, kdy nezkoumal ani neověřoval její příjmy a výdaje (výdaje na bydlení, splátky dalších úvěrů, běžné výdaje). Žalobce si nevyžádal výpisy z běžného účtu, kdy upřednostnil pouze vyfiltrování pouze příjmových/mzdových položek. V době poskytnutí úvěru měla žalovaná uzavřené půjčky s dalšími nebankovními společnostmi. Předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná a vzhledem k tomu, že část jistiny žalovaná uhradila před podáním žaloby ve výši 25.128,- Kč a zbývá jí doplatit bezdůvodné obohacení ve výši 34.872,- Kč. Tuto částku není schopná uhradit najednou, a proto žádá o možnost splátek ve výši 1.000,- Kč měsíčně.
V podání ze dne 27.09.2025 žalobce vzal žalobu částečně zpět pro částku 8.992,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 23.11.2024 do zaplacení, pro částku 17.095,61 Kč a pro úrok ve výši 48,36% ročně z částky 58.219,06 Kč od 23.11.2024 do 16.12.2024. Žalobce trvá nadále na zaplacení pohledávky ve výši 62.650,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně od 23.11.2024 do zaplacení, úroku ve výši 20% ročně z částky 58.219,06 Kč od 23.11.2024 do 16.12.2024 a úroku ve výši 12,75% ročně z částky 58.219,06 Kč od 17.12.2024 do zaplacení maximálně do výše 211.680,- Kč. Dále žalobce doplnil, že z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 24.209,- Kč, celkové měsíční náklady žalované činí 17.165,- Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 6.044,- Kč. Byla ověřena historie žadatele v databázích SOLUS a NRKI. Byl proveden scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka). Bylo prověřeno, že žadatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Byla provedena analýza bonity žalované (volné zdroje ke splácení byly 6.044,- Kč, byly zjišťovány informace týkající se stavu, zaměstnání, vzdělání žadatele. Ve formuláři hodnocení klienta jsou výdaje pečlivě zkoumány a klient je povinen uvést jednotlivé výdaje. K výdajové stránce by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon o životním a existenčním minimu, kdy jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb se považuje částka 4.860,- Kč. Další výdaje byl povinen uvést žalovaný. Pokud tedy zatají nebo zkreslí výdaje, které nelze věřitelem ověřit, nemůže posouzení na základě dostupných a tvrzených skutečností způsobit neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, která byla dopodrobna přezkoumávána. Žalovaná uvedla, že její náklady bydlení činí 3.915,- Kč. Žalobce vychází z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě a je třeba z takové částky vycházet. Žalovaná neuvedla žádnou vyživovanou osobu. Žalovaná měla s žalobcem uzavřenou další souběžnou úvěrovou smlouvu ve výši 2.390,- Kč. Žalovaná uvedla další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů ve výši 6.000,- Kč. Příjmy žalované převyšovaly její tvrzené výdaje, kdy v tomto případě nelze shledat nemožnost splácet. Žalobce souhlasí se splátkami alespoň ve výši 2.000,- Kč.
Usnesením ze dne 30.09.2025 soud řízení pro částku 8.992,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 23.11.2024 do zaplacení, pro částku 17.095,61 Kč a pro úrok ve výši 48,36% ročně z částky 58.219,06 Kč od 23.11.2024 do 16.12.2024, zastavil.
Při jednání soudu dne 27.05.2026 žalovaná odkázala na skutečnosti uvedené ve svém vyjádření. Potvrdila uzavření smlouvy a to, že převzala částku 60.000,- kč. Dostala se do svízelné životní situace a nemohla si dovolit splácet 4.888,- Kč měsíčně. Chtěla se s žalobcem dohodnout na nižších splátkách, ale nebyla úspěšná. Dlužnou částku z titulu bezdůvodného obohacení je ochotná zaplatit, ale může splácet pouze 1.000,- Kč měsíčně. Je bez práce. Firma, kde pracovala 40 let ukončila činnost. Nemá žádný příjem, kdy jí skončila podpora v nezaměstnanosti. Žije sama.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z návrhu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 29.01.2024 ve spojení s předsmluvním formulářem ze dne 29.01.2024 oba podepsané kódem [anonymizováno] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou. Předmětem byl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 60.000,- Kč, doba trvání úvěru byla 48 měsíců. Žalovaná se zavázala zaplatit 48 měsíčních splátek ve výši 4.188,- Kč měsíčně, splátky budou hrazeny nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce. Strany si sjednaly pevnou zápůjční sazbu na celou dobu splácení úvěru ve výši 68,35% ročně. Výše předpokládané RPSN byla 94,4%. Celková částka, kterou klient zaplatí, činila 176.400,- Kč. Pod bodem 2.2 smlouvy si strany sjednaly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, úrok běží i po zesplatnění úvěru, když po té i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru a to až do její úplné úhrady. Strany si dále sjednaly, že poskytoval je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120% celkové částky, kterou má klient zaplatit. Mezi stranami byly dohodnuty i důsledky vyplývající z prodlení klienta.
Podle přílohy č. 1 žalovaná potvrdila, že při podpisu nabídky podepsala zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry.
Z oznámení o schválení úvěru datovaném dne 30.01.2024 soud zjistil, že žalobce akceptoval návrh na uzavření smlouvy. Žalobce zde opakuje předmět úvěru a celkovou výši částky, kterou má žalovaná zaplatit, splátky a jejich počet a úrokovou sazbu a RPSN (ve výši 89,46%). Součástí oznámení je splátkový kalendář. Podle doručenky žalovaná zásilku převzala osobně dne 07.02.2024.
Podle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 60.000,- Kč vyplacena na účet [anonymizováno] dne 29.01.2024.
Žalobce se zabýval úvěruschopností žalované. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná od 01.01.2019 na dobu neurčitou a označila zaměstnavatele, je vdaná, forma bydlení – u rodičů, její příjmy činila částka 24.209- Kč, její výdaje činily životní minimum 34.860,- Kč, bydlení (nájem, inkaso) 3.915,- Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby) 0,- Kč, splátky žalobci – 2.3980,- Kč, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky) – 6.000,- Kč, rezerva 1.000,- Kč. Volné zdroje činila částka 6.044,- Kč.
Z výpisu z účtu žalované – březen 2023 soud zjistil, že dne 21.02.2023 byla zaúčtována částka 25.758,- Kč od [anonymizováno] a dne 22.02.2023 částka 2.597,- Kč od [anonymizováno]. Na účet přišla celkem částka 44.161,- Kč a výdaje činila částka 55.416,68 Kč. Počáteční zůstatek činila částka 11.543,64 Kč a konečný zůstatek na účtu byl 287,96 Kč.
Z výzvy ze dne 18.10.2024 soud zjistil, že žalobce žalovanou upozornil, že neuhradila splátku č. 7 splatnou 17.09.2024 a splátku č. 8 splatnou 17.10.2024. Žalobce uvědomil žalovanou, že jí vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 800,- Kč a smluvní pokutu ve výši 499,- Kč a vyzval jí k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ji upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.
Z výzvy ze dne 18.11.2024 soud zjistil, že žalobce žalovanou upozornil, že neuhradila splátku č. 7 splatnou 17.09.2024, splátku č. 8 splatnou 17.10.2024 a splátku č. 9 splatnou 17.11.2024. Žalobce uvědomil žalovanou, že jí vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 1.000,- Kč a smluvní pokutu ve výši 998,- Kč a vyzval jí k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ji upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.
Z oznámení ze dne 21.11.2024 soud zjistil, že žalobce oznámil žalované, že vzhledem k tomu, že se ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval ji k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 71.642,- Kč.
Podle karty klienta žalovaná uhradila na splátkách 25.128,- Kč (dne 22.03.2024 – 4.188,- Kč, dne 29.04.03.2024 – 4.188,- Kč, dne 14.06.2024 – 4.188,- Kč, dne 15.07.2024 – 4.188,- Kč, dne 09.08.2024 – 4.188,- Kč, dne 09.08.2024 – 4.188,- Kč).
Předžalobní výzvou ze dne 24.07.2025 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k okamžité úhradě částky 71.642,- Kč s příslušenstvím. Současně ji upozornil, že pokud nebude dluh uhrazen ve lhůtě splatnosti, je žalobce připraven vymáhat své pohledávky v soudním řízení a případně i následně v exekučním řízení.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaná požádala dne 29.01.2024 o poskytnutí úvěru. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalované na základě jejího prohlášení, výpisů z účtu a prověřil úvěrovou historii žalované v databází SOLUS. Dne 29.01.2024 vyplatil žalobce na účet žalované úvěr ve výši 60.000,- Kč. Dopisem ze dne 30.01.2024 žalobce oznámil žalované schválení úvěru, dopis žalovaná převzala. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila, kdy nezaplatila splátku č. 7 a 8. Žalobce ji dopisem ze dne 18.10.2024 a ze dne 18.11.2024 vyzval k zaplacení dlužných splátek a dopisem ze dne 21.11.2024 oznámil žalované že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval ji k okamžité úhradě částky 71.642,- Kč. Předžalobní výzvou ze dne 24.07.2025 byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě částky 71.642,- Kč s příslušenstvím. Podle karty klienta zaplatila žalovaná ve splátkách celkem 25.128,- Kč.
Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zák. č. 257/2016 Sb. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 05.03.2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.02.2019 sp.zn. usoud/III.__S_4129_18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky, vymezené v § 4 zák. č. 257/2016 Sb. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalované v průměrné výši 24.209,- Kč vyplývají z výpisů účtu. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalované podle hodnocení klienta počítal žalobce životní minimum 4.860,- Kč, výdaje za bydlení (nájemné, inkaso) 3.915,- Kč (kdy bydlela u rodičů) a ostatní (doprava, kurzy záliby apod.) 0,- Kč, splátky žalobci 2.390,- Kč, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) 6.000,- Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalované, však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaná předkládala. Žalobce neprověřil tvrzení žalované o jejím bydlení (u rodičů). Žalobce se nepozastavil ani nad skutečností, že splátky žalované činí celkem 8.390,- Kč, tedy že má úvěry, zápůjčky a splácí i u jiných společností. Žalobce se nepozastavil ani nad tím, že ostatní výdaje žalované činí 0,- Kč, kdy pracoval pouze s životním minimem ve výši 4.860,- Kč. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalované. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 68,35 %, celkem částku 176.400,- Kč (téměř trojnásobek poskytnuté částky) splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.07.2020 sp.zn. 9Co 109/2020). Dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24.11.2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu, o změněn rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES – Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti. Podle čl. 16 odst. 3 nařízení orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případně výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsoben zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele. Je zřejmé, že se žalobce uvedenými pokyny zjevně neřídil, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované, kdy své závěry o výši výdajů žalované opřel, jak sám uvedl, o stanovení výše životního minima dle ustanovení zák. č. 110/2006 Sb. a dále vycházel pouze z tvrzení žalované (že nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů a její výdaje na bydlení činí 3.915,- Kč), které žádným způsobem neověřil (kdy vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě). Obhajoba žalobce, že nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené klientem a že svým postupem dostál povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s výše uvedenými pokyny 3.1 věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle ustanovení § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 OZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. usoud/I.__S_199_11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 OZ, neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 OZ). Podle ustanovení § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení bylo prokázáno (tvrzením účastníků a výpisem z účtu), že žalobce poskytl žalované částku 60.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 60.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 OZ vydat. Z karty klienta vyplývá, že žalovaná zaplatila ve splátkách celkem částku 25.128,- Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 34.872,- Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 34.872,- Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 OZ). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 10.09.2025. Nárok se stal splatným 11.09.2025 a žalovaná se dostala do prodlení od 12.09.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 12.09.2025 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl. Dle ust. § 160 odst. 1 OSŘ může soud stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud v dané věci přihlédl, ke skutečnostem, které žalovaná uvedla ohledně své finanční a sociální situace. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalované umožnil plnění ve splátkách po 1.000,- Kč vždy do každého 25. dne v měsíci, měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. To znamená, že nebude-li některá ze splátek zaplacena ve stanovené lhůtě, stává se splatný celý dluh. Bankovní údaje pro platby žalobce v návrhu neuvedl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 OSŘ, kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst. 1 OSŘ v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 03.12.2015 sp.zn. nsoud/23_Cdo_2585_2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 115.790,63 Kč (částku 71.642,- Kč + 17.095,61 Kč + 2.547,12 Kč – úrok 68,36% ročně z částky 58.219,06 Kč od 23.112.2024 do 16.12.2024 + 13.789,10 Kč – úrok ve výši 12,75% ročně z částky 58.219,06 Kč od 23.11.2024 do 27.05.2026 + 10.717,40 Kč – úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 71.642,- Kč od 23.11.2024 do 27.05.2026). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 37.706,60 Kč (jistina – 34.872,- Kč + 2.834,60 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5% z 34.872,- Kč od 12.09.2025 do 27.05.2026). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 32,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 67,55%. Poměr úspěchu tedy činí 35% ve prospěch žalované. Žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.