Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], narozená [anonymizováno]. [anonymizováno]. [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovaným: 1. [anonymizováno], narozený [anonymizováno]. [anonymizováno]. [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
2.[anonymizováno], narozená [anonymizováno]. [anonymizováno]. [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
oba zastoupeni advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
pro žaloba na určení vlastnického práva z titulu vydržení
--- VÝROK ---
I. Určuje se, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [anonymizováno]/[anonymizováno] o výměře [anonymizováno] m2, zahrada, v katastrálním území [anonymizováno], vzniklého z pozemku parc. č. [anonymizováno]/[anonymizováno], zahrady, původně o výměře [anonymizováno] m2 a z pozemku parc. č. [anonymizováno]/[anonymizováno], zahrady, původně o výměře 2 [anonymizováno] m2, oba v katastrálním území [anonymizováno], zapsaných na LV č. [anonymizováno] u [anonymizováno] pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště v [anonymizováno], na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemků, který vyhotovil [anonymizováno], IČ [anonymizováno], [anonymizováno], číslo plánu [anonymizováno]-[anonymizováno]/[anonymizováno], obec [anonymizováno], katastrální území [anonymizováno], mapový list [anonymizováno] - [anonymizováno]/[anonymizováno], [anonymizováno] - [anonymizováno]/[anonymizováno], který byl ověřen [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], číslo položky seznamu úředně oprávněných zeměměřických inženýrů [anonymizováno] dne [anonymizováno] číslo [anonymizováno]/[anonymizováno], a který byl odsouhlasen Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [anonymizováno]-[anonymizováno] dne [anonymizováno], a který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [anonymizováno], k rukám [anonymizováno], advokátky se sídlem [anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou doručenou soudu dne [anonymizováno] se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva k pozemku parc. č. [anonymizováno]/[anonymizováno] o výměře [anonymizováno] m2, zahrada, v katastrálním území [anonymizováno], vzniklého z pozemku parc. č. [anonymizováno]/[anonymizováno], zahrady, původně o výměře [anonymizováno] m2 a z pozemku parc. č. [anonymizováno]/[anonymizováno], zahrady, původně o výměře 2 [anonymizováno] m2, oba v katastrálním území [anonymizováno], zapsaných na LV č. [anonymizováno] u [anonymizováno] pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště v [anonymizováno], na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemků, který vyhotovil [anonymizováno], IČ [anonymizováno], [anonymizováno], číslo plánu [anonymizováno]-[anonymizováno]/[anonymizováno], obec [anonymizováno], katastrální území [anonymizováno], mapový list [anonymizováno]-1[anonymizováno][anonymizováno], [anonymizováno]-2/[anonymizováno], který byl ověřen [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], číslo položky seznamu úředně oprávněných zeměměřických inženýrů 2533 dne [anonymizováno] číslo [anonymizováno]/[anonymizováno], a který byl odsouhlasen Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [anonymizováno]-[anonymizováno] dne [anonymizováno]. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaní jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako podíloví spoluvlastníci pozemku p. č. [anonymizováno]/1 o výměře [anonymizováno] m2, zahrady a p. č. [anonymizováno]/1 o výměře 2 [anonymizováno] m2, zahrady, kdy oba pozemky se nachází v k. ú. [anonymizováno], obec [anonymizováno], a jsou zapsány u [anonymizováno] pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště v [anonymizováno] na LV č. [anonymizováno]. Každý z žalovaných je zde zapsán jako vlastník těchto pozemků ve výši jejich ½. Žalobkyně je výlučným vlastníkem přilehlého pozemku p. č. [anonymizováno]/2, o výměře [anonymizováno] m2, ostatní plocha, v k. ú. [anonymizováno], obec [anonymizováno], zapsáno u [anonymizováno] pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště v [anonymizováno] na LV č. [anonymizováno]. Tento pozemek žalobkyně užívá spolu s dalšími pozemky v jejím vlastnictví, a to s pozemkem p. č. [anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům č.p. 8 a dále pozemkem p. č. [anonymizováno] o výměře [anonymizováno] m2, zahradou, rovněž vše v k. ú. [anonymizováno]. Dne [anonymizováno] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, panem [anonymizováno], otcem žalobkyně, bytem [anonymizováno], na straně kupujícího a právním předchůdcem žalovaných, panem [anonymizováno] ml., nar. [anonymizováno], bytem [anonymizováno], na straně prodávajícího uzavřena smlouva o koupi části pozemku p. č. [anonymizováno]/1 v k. ú. [anonymizováno] o výměře [anonymizováno],5 m2 za sjednanou kupní cenu ve výši Kč [anonymizováno] za 1 m2 pozemku. Tato kupní smlouva byla opatřena pouze prostými podpisy stran s tím, že k úřednímu ověření jejich podpisů na listině nedošlo a předmětná kupní smlouva nebyla jejími účastníky vložena do katastru nemovitostí. Účastníci neměli převáděnou část pozemku zaměřenou. Sjednaná kupní cena byla ze strany kupujícího řádně uhrazena a kupující si zakoupenou část pozemku p. č. [anonymizováno]/1 (fakticky však i s částí pozemku p. č. [anonymizováno]/1 v k. ú. [anonymizováno]) oplotil dřevěným laťkovým plotem s železnými kůly dle vzájemné dohody stran a spolu s pozemkem p. č. [anonymizováno]/2 v k. ú. [anonymizováno] v SJM jeho a jeho manželky [anonymizováno], nar. [anonymizováno], bytem [anonymizováno], tyto oplocené části užívali společně, a to ode dne [anonymizováno] do [anonymizováno], kdy pozemek p. č. [anonymizováno]/1 v k. ú. [anonymizováno] převedli darovací smlouvou ze dne [anonymizováno] na žalobkyni, jejich dceru, která ve stejném rozsahu tyto nemovitosti užívá dodnes. Manželé [anonymizováno] nabyli nemovitosti (konkrétně pozemky p. č. [anonymizováno]/2, p. č. [anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [anonymizováno] a p. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno]) původně od prodávajících manželů [anonymizováno], rodičů pana [anonymizováno] ml., na základě kupní smlouvy ze dne [anonymizováno]. [anonymizováno] ml. jako prodávající převedl kupní smlouvou ze dne [anonymizováno] spolu s ostatními nemovitostmi v jeho vlastnictví na kupujícího pana [anonymizováno] Arch. [anonymizováno] [anonymizováno] a [anonymizováno] [anonymizováno] i předmětné pozemky, tj. pozemek p. č. [anonymizováno]/1 k. ú. [anonymizováno] a pozemek p. č. [anonymizováno]/1, t.č. označeny jako p. č. [anonymizováno], orná půda, v k. ú. [anonymizováno], a to každému z nich jeho ideální ½ s poznámkou, že část zahrady užívají manželé [anonymizováno]. Darovací smlouvou ze dne [anonymizováno] poté převedl pan [anonymizováno] [anonymizováno] svou ideální ½ pozemku, zahrady p. č. [anonymizováno]/1 k. ú. [anonymizováno], na současného spoluvlastníka, a to na svou matku paní [anonymizováno]. Žalobkyně drží a užívá oplocené části pozemků p. č. [anonymizováno]/1 v k. ú. [anonymizováno] a p. č. [anonymizováno]/1 v k. ú. [anonymizováno] nepřetržitě po dobu 5 let od nabytí účinnosti z. č. 89/2012 Sb., tedy od [anonymizováno], resp. za účinnosti NOZ pozemek drží již více než 9 let a před nabytím účinnosti zákona držel pozemek její otec, tj. její právní předchůdce, a to již od roku 1990. Část oploceného pozemku p. č. [anonymizováno]/1 a část oploceného pozemku p. č. [anonymizováno]/1 v k. ú. [anonymizováno] tedy byla vydržena nabyvatelkou ke dni [anonymizováno]. Do současné doby nebyla ze stran žalovaných ani jejich právních předchůdců podána žaloba na vyklizení. Před podáním této žaloby vstoupila žalobkyně do jednání s žalovanými v říjnu 2023, neboť měla v úmyslu na svém pozemku postavit nový plot a nahradit jím tak starý (dosavadní) plot, k čemuž do dnešního dne nedošlo, nicméně v této souvislosti požádala žalované o to, aby byl tento fakticky stav užívání, který byl za života pana [anonymizováno] ml. bez výhrad akceptován, zanesen i do katastru nemovitostí. V únoru 2024 bylo mezi žalobkyní a žalovanými dohodnuto, že uzavřou souhlasné prohlášení o vzniku vlastnického práva dle ust. § 66 odst.1 vyhl. č. 357/2013 Sb. k předmětným (vydrženým) částem pozemků a žalobkyně se tak stane jejich vlastníkem s tím, že žalovaným přenechá část (roh pozemku cca 7 m2). Žalobkyně nechala vypracovat za tímto účelem geometricky plán k těmto úpravám a předala žalovaným k podpisu i souhlasné prohlášení stran k zápisu do katastru nemovitostí. Žalovaní ji však posléze informovali o tom, že si tuto dohodu rozmysleli. Žalobkyně si tedy nechala vypracovat nový geometrický plán, kterým byla zaměřena celá oplocená část pozemku, jak je žalobkyní užívána, s tím, že měla v úmyslu vyzvat žalované k uzavření nového souhlasného prohlášení. Před tím, než se tak stalo, byla ze strany žalovaných žalobkyni zaslána výzva jejich právního zástupce k vyklizení pozemku p. č. [anonymizováno]/1 v k. ú. [anonymizováno] s tím, že jinak bude z jejich strany podána soudní žaloba, neboť žalovaní nesouhlasí s tím, že by žalobkyně pozemek vydržela. Žalobkyni tedy nezbývá jiná možnost než se svého vlastnického práva domáhat touto soudní žalobou, když žalobkyně současně i tvrdí svůj naléhavý právní zájem na této určovací žalobě, neboť bez soudního rozhodnutí nelze zajistit soulad skutečného stavu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Geometrickým plánem pro rozdělení pozemků, který vyhotovil [anonymizováno], IČ [anonymizováno], [anonymizováno], číslo plánu [anonymizováno]-[anonymizováno]/[anonymizováno], obec [anonymizováno], k. ú. [anonymizováno], mapový list [anonymizováno] - 1/[anonymizováno], 3 - 2/[anonymizováno], který byl ověřen [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], číslo položky seznamu úředně oprávněných zeměměřických inženýrů [anonymizováno] dne [anonymizováno] číslo [anonymizováno] a který byl odsouhlasen KÚ pro Moravskoslezský kraj, KP [anonymizováno]-807 dne [anonymizováno] (dále jen geometricky plán), byly rozděleny pozemky p. č. [anonymizováno]/1, zahrada, o výměře [anonymizováno] [anonymizováno], zahrada v k. ú. [anonymizováno] a p. č. [anonymizováno]/1, zahrada, o výměře 2 [anonymizováno] m2, přičemž z pozemku p. č. [anonymizováno]/1, který zůstal ve výměře [anonymizováno] m2, byla oddělena část [anonymizováno] m2 a z pozemku p. č. [anonymizováno]/1, který zůstal ve výměře 2 [anonymizováno] m2 byla oddělena část [anonymizováno] m2, přičemž z těchto dvou oddělených částí vznikl novy pozemek p. č. [anonymizováno]/6 o výměře [anonymizováno] m2, zahrada, v k. ú. [anonymizováno]. Žalobkyně tvrdí, že se stala vlastníkem tohoto nově vzniklého pozemku, přičemž vlastnické právo k němu jí vzniklo mimořádným vydržením ve smyslu ust. §1095 a § 1096 OZ, občanského zákoníku. 2.Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že zásadně nesouhlasí s podanou žalobou na určení vlastnického práva k pozemku p. č. [anonymizováno]/6 o výměře [anonymizováno] m², zahrada, v k. ú. [anonymizováno], vzniklého z pozemku p. č. [anonymizováno]/1, zahrady, původně o výměře [anonymizováno] m2 a z pozemku p. č. [anonymizováno]/1, zahrady, původně o výměře 2[anonymizováno]851 m2, oba v k. ú. [anonymizováno], zapsaných na LV č. [anonymizováno] u [anonymizováno] pro Moravskoslezský kraj. Podle nich je žaloba neopodstatněná a postrádá právní podklad pro určení vlastnického práva žalobkyně. V rámci tohoto sporu považují za nezbytné poukázat na další skutečnosti, které dokládají neoprávněnost nároku žalobkyně. Dne [anonymizováno] byla žalobkyně prostřednictvím výzvy vyzvána k vyklizení pozemku. Na tuto výzvu obdrželi reakci od její právní zástupkyně dne [anonymizováno], v níž byli informováni o tom, že žalobkyně téhož dne podala žalobu na určení vlastnického práva k předmětnému pozemku. Právní zástupkyně žalobkyně v dopise dále uvedla, že výzvu k vyklizení považuje za neoprávněnou a že nemůžeme bez rozhodnutí soudu požadovat, aby žalobkyně pozemek opustila. Rovněž upozornila, že jakýkoli pokus o vyklizení pozemku ze strany žalovaných by mohl být považován za nezákonný postup s možnými trestněprávními důsledky. Ze strany žalobkyně tedy na tuto výzvu k vyklizení neproběhla žádná věcná diskuse o možném řešení situace, místo toho se rozhodla podat žalobu. Výzva však byla zcela legitimní a v souladu s platnými právními předpisy, neboť jako vlastníci pozemku v dobré víře uplatnili své právo požadovat jeho vyklizení. Tento krok byl reakcí na dlouhodobě neřešenou situaci, kdy žalobkyně navzdory ochotě žalovaných k dohodě nadále usilovala o získání celého pozemku. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdci drželi část pozemků p. č. [anonymizováno]/1 a p. č. [anonymizováno]/1 v dobré víře jako vlastníci. Tuto skutečnost však důkazy nepotvrzují. Kupní smlouva ze dne [anonymizováno], na kterou se žalobkyně odkazuje, nebyla nikdy vložena do katastru nemovitostí. Navíc nebyla opatřena ověřenými podpisy, což znamená, že nikdy nemohla zapříčinit změnu vlastnického práva. Užívání části pozemků tedy nemohlo vést k oprávněné držbě. Oplocení části pozemků neznamená automaticky oprávněnou držbu. Rovněž nutno poukázat na nepravdivé tvrzení uvedené v oddílu II. žaloby, kde se uvádí, že manželé [anonymizováno] převedli na svou dceru pozemek p. č. [anonymizováno]/1. Tento pozemek o výměře 2[anonymizováno][anonymizováno] m² není vůbec předmětem sporu, a proto je tato informace nadbytečná a zavádějící. Žalobkyně tvrdí, že se stala vlastníkem tohoto nově vzniklého pozemku, přičemž vlastnické právo k němu jí vzniklo mimořádným vydržením ve smyslu ust. § 1095 a § 1096 zákona č. 89/2012. Sb., občanského zákoníku. Dle ust. § 1095 OZ je nutné pro mimořádné vydržení mít věc v držbě po dobu 20 let. V tomto případě nebyla držba nepřerušená a oprávněná. Po celou dobu žalovaní, jako vlastníci, o svém právu věděli a nikdy držbu žalobkyně ani jejích předchůdců neuznali. Ze strany žalovaných tedy nikdy nedošlo k uznání vlastnického práva žalobkyně. Zároveň toto ustanovení říká, že k vydržení nedojde, pokud se držiteli prokáže nepoctivý úmysl. Žalobkyně argumentuje, že její právní předchůdce držel pozemky v dobré víře, avšak je prokazatelné, že dobře věděl, že tyto pozemky mu nenáleží. Tuto skutečnost potvrzuje darovací smlouva z roku 2015, ve které nebyl převod sporných částí pozemků uveden. Pokud by otec žalobkyně skutečně považoval tyto části pozemků za své, logicky by je do darovací smlouvy zahrnul. Právní předchůdci žalobkyně věděli, že vlastnické právo k těmto pozemkům nikdy nenabyli řádně uzavřenou a do katastru zapsanou smlouvou. Skutečnost, že otec žalobkyně i ona sama věděli, že pozemky nejsou jejich, jasně dokládá nepoctivý úmysl, čímž se vydržecí doba vůbec nemohla započít. Žalobkyně tvrdí, že žalovaní s ní vedli jednání o uzavření souhlasného prohlášení. Tato jednání však nikdy nevedla k právně závazné dohodě a nelze je interpretovat jako souhlas s tím, že žalobkyně pozemek vydržela. Při první schůzce žalobkyně žalovaným nabídla částku [anonymizováno] za účelem rychlého vyřešení záležitosti. Tato nabídka ve své podstatě představovala pokus o odkoupení pozemku. Pokud by si žalobkyně byla skutečně jistá, že jí pozemek náleží, neměla by důvod takovouto nabídku činit. Tato skutečnost dokazuje, že si sama nebyla jista oprávněností svého nároku. Nabídka byla odmítnuta, neboť žalovaní nepožadovali finanční kompenzaci, ale hodlali si část pozemku ponechat. Je nutné zdůraznit, že se žalobkyně opakovaně odmítala dohodnout na racionálním řešení, a místo toho se rozhodla domáhat se vlastnictví soudní cestou, přestože si musela být vědoma, že její nárok je právně pochybný. Namísto dohody žalobkyně v roce 2024 zadala vypracování geometrického plánu a následně předložila žalovaným k podpisu souhlasné prohlášení, ve kterém si nárokovala část pozemků jako vydrženou. Žalovaní však nemohli s tímto postupem souhlasit, neboť šlo o neoprávněný zásah do jejich vlastnického práva. Po odmítnutí podpisu ze strany žalovaných se žalobkyně rozhodla situaci řešit soudně, přestože bylo možné dosáhnout dohody smírnou cestou. Poslední společná schůzka s žalobkyní se uskutečnila dne [anonymizováno]. V rámci této schůzky jí byla nabídnuta možnost odkupu 171 m² pozemku s tím, že by si žalovaní ponechali zbývajících 16 m². Jedná se o velmi vstřícnou a kompromisní nabídku. Bohužel ze strany žalobkyně již nedošlo k žádné další reakci, neboť od počátku usiluje o získání celého pozemku. Žalobkyně ani její právní předchůdci nikdy neměli právní nárok na celý sporný pozemek. V kupní smlouvě z roku 1994, na základě které žalovaní nabyli vlastnické právo k pozemkům, je výslovně uvedeno, že manželé [anonymizováno] užívají pouze část pozemku č. [anonymizováno]/1 o výměře 150 m² a polovinu studny. Ve skutečnosti žalobkyně a její právní předchůdci užívali celý pozemek o výměře 187 m², což je více, než bylo uvedeno v kupní smlouvě. Tato skutečnost dokazuje, že jejich užívání překročilo rámec toho, co bylo fakticky dohodnuto, a tudíž nešlo o oprávněnou držbu. Dále je nutno zdůraznit, že žalovaní jako vlastníci pozemku po dobu uplynulých 30 let řádně hradili daň z nemovitosti v souladu se zák. č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí. Tato skutečnost je dalším důkazem jejich vlastnického práva a potvrzuje jejich dlouhodobou držbu pozemku. Z výše uvedených důvodů žalovaní navrhli, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou a aby potvrdil, že jsou nadále vlastníky dotčených pozemků. 3.V podání ze dne [anonymizováno] žalovaní zopakovali některé své argumenty uvedené již ve vyjádření k žalobě a dále namítli, že žalobkyně není držitelkou předmětného pozemku a nikdy nedisponovala právem držby, a to ani její otec, když skutečnost, že žalobkyně část pozemku oplocením užívala, nezakládá sama o sobě držbu schopnou vést k vydržení. Samotné faktické užívání věci cizí není podle žalovaných možno bez dalšího kvalifikovat jako držbu, díky které může dojít k vydržení, podle žalovaných šlo toliko o výprosu. Dále namítli, že jednání žalobkyně a právních předchůdců naplňuje znaky úmyslně nepoctivého jednání. To spatřují v tom, že domnělá smlouva, na základě které otec žalobkyně měl nabýt předmětný pozemek, byla doložena až v rámci jednání o odkupu, tedy s více než třicetiletým zpožděním. Jednání, kdy 30 let žalobkyně a její právní předchůdci zatajují existenci údajné smlouvy, které by měla za následek nabytí mého vlastnického práva a tváří se, že z dobré vůle žalovaných a předtím pana [anonymizováno], užívají část pozemku, předstírají následně jednání o odkupu části pozemku, nelze podle žalovaných jistě považovat za poctivé jednání. Dále zdůraznili, že před uzavřením samotné kupní smlouvy učinili veškeré kroky ke zjištění právního stavu pozemku. Z žádných listin neplynulo, že by předmětný pozemek, respektive část pozemku o výměře 150 m2 nebyla ve vlastnictví pana [anonymizováno]. Naopak ze všech listin a jednání jak [anonymizováno], tak rodiny [anonymizováno] je zřejmé, že předmětný pozemek je ve vlastnictví [anonymizováno] a otec žalobkyně a jeho manželka mají pouze užívací právo k tomuto pozemku. Podle žalovaných Dále nelze přehlédnout, že jednání žalobkyně nese znaky účelovosti. V průběhu let totiž nedošlo k žádnému aktivnímu kroku směřujícímu k narovnání vztahů, pozemek nebyl převeden ani zapsán do katastru, domnělá smlouva byla předložena až dodatečně a jen ve formě kopie a až poté, co veškerá jednání o vyřešení pozemku ztroskotala. Poukazují v této souvislosti na to, že v situaci, kdy žalovaní požadují za odkup pozemku kupní cenu ve výši [anonymizováno] žalobkyně ukončuje jednání o odkupu pozemku a následně sděluje, že vydržela vlastnické právo k pozemku. Pokud je však jednáno o odkupu pozemku, musí být podle žalovaných zřejmé, že jednajícímu nesvědčí držba natožpak vlastnické právo. Takové jednání podle žalovaných nesvědčí o poctivé snaze uplatnit vlastnické právo, ale o cíleném pokusu vytvořit podmínky pro domnělé mimořádné vydržení. V tomto podání žalovaní odkázali na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu.
4.Po provedeném dokazování vzal soud z jednotlivých důkazů za prokázané následující skutečnosti:
5.Z výpisu z katastru nemovitostí, a to z listu vlastnictví č. [anonymizováno] vyplývá, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky o velikosti spoluvlastnického podílu 1/2 mimo jiné pozemku parc. č. [anonymizováno]/1 o výměře [anonymizováno] m² a pozemku parc. č. [anonymizováno]/1 o výměře 2 [anonymizováno] m². Pozemky jsou zapsány u [anonymizováno] pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [anonymizováno]. Z výpisu z katastru nemovitostí, a to z listu vlastnictví č. [anonymizováno] vyplývá, že žalobkyně je vlastníkem mimo jiné pozemku parc. č. [anonymizováno] o výměře 125 m², v obci [anonymizováno]; pozemky je zapsány u [anonymizováno] pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [anonymizováno].
6.Z notářského zápisu č.j. NZ [anonymizováno]/[anonymizováno], N [anonymizováno]/[anonymizováno] ze dne [anonymizováno] vyplývá, že manželé [anonymizováno] (st.) a [anonymizováno] (jako prodavatelé) a manželé [anonymizováno] a [anonymizováno] (jako kupitelé) uzavřeli kupní smlouvu, na základě níž manželé [anonymizováno] prodali manželům [anonymizováno] nemovitosti zapsané na LV číslo [anonymizováno] v obci [anonymizováno], k.ú. [anonymizováno], dům č.p. 8 se stavební parcelou č. [anonymizováno] a zahradní parcelou číslo [anonymizováno].
7.Podle protokolu o vytyčení hranice pozemků ze dne [anonymizováno] byla na žádost [anonymizováno] vytyčená hranice mezi pozemky č. [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno], a to na základě geometrického plánu z.č. [anonymizováno]-9-[anonymizováno]-[anonymizováno]. Protokol je podepsaný [anonymizováno] (kdy u vztahu účastníka k pozemkům dotčených vytečenou hranicí je uvedeno: „vlastník“) a [anonymizováno] (kdy u vztahu účastníka k pozemkům dotčených vytečenou hranicí je uvedeno: „uživatel“). K vytýčené hranici neměl nikdo z účastníků připomínky. Geometrický plán pro vytýčení vlastnických vztahů ze dne [anonymizováno], zaměřený dne [anonymizováno] J. Podstavkem pak rozděluje pozemky parcelního čísla [anonymizováno] a [anonymizováno] na pozemky [anonymizováno]/1 a [anonymizováno]/2 a dále na [anonymizováno]/1 a [anonymizováno]/2, přičemž tyto pozemky byly původně zapsány v evidenci PK jako pozemek st. [anonymizováno]/2. Nabyvatelem je v geometrickém plánu označen [anonymizováno].
8.Z notářského zápisu sp. zn. NZ [anonymizováno]/[anonymizováno] ze dne [anonymizováno] vyplývá, že manželé [anonymizováno] (st.) a [anonymizováno] darovali svému synovi [anonymizováno] (ml.) nemovitosti zapsané u Střediska geodézie v [anonymizováno] na LV č. [anonymizováno] pro obec a k.ú. [anonymizováno], a to dům č.p. [anonymizováno] s pozemky st. [anonymizováno], parc. č. [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno].
9.Ze smlouvy o koupi pozemku uzavřené v Klimkovicích - Hýlově dne [anonymizováno], vyplývá, že [anonymizováno] mladší jako prodavatel a [anonymizováno] jako kupující uzavírají kupní smlouvu, podle níž [anonymizováno] mladší, vlastník parcely [anonymizováno]/1, prodává část této parcely o rozměru 178,50 m², oceněnou podle vyhlášky českého cenového úřadu č. 128/1984, § 14, a to 15 Kčs za m2. Celá kupní cena vypočtena na 2 580,50 Kčs, byla zaplacena při sepsání této kupní smlouvy a prodavatel příjem celé této kupní ceny potvrzuje. Na této neoplocené části parcele parcely (zahrady) se nenachází žádná stavba, ani strom. Součástí smlouvy je náčrtek, který zobrazuje část pozemku parc. č. 2411/1, a to v její východní části obdobně, jak ji zobrazuje geometrický plán [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. 965/2024. Smlouva je podepsána oběma stranami.
10.Z notářského zápisu sp. zn. NZ [anonymizováno]/[anonymizováno], sepsaného [anonymizováno] [anonymizováno], notářkou v [anonymizováno] dne [anonymizováno], vyplývá že mezi manželi [anonymizováno] a [anonymizováno] jako darujícími a [anonymizováno] (žalobkyní) jako obdarovanou byla uzavřena darovací smlouva, smlouva o zřízení věcného břemene služebnosti bytu, smlouva o zřízení zákazu zatížení a zákazu zcizení jako věcného práva, na základě které manželi [anonymizováno] darovali své dceři nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. [anonymizováno] pro obec a katastrální území [anonymizováno], a to pozemek parcelního čísla 2408/2 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parcelního čísla [anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č.p. [anonymizováno] v části obce [anonymizováno], pozemek parcelního čísla [anonymizováno] – zahrada a pozemek parcelního čísla [anonymizováno]/2 - ostatní plocha, jiná plocha; součástí a příslušenstvím shora uvedených nemovitých věcí jsou zejména inženýrské sítě, vodovod, energetické vedení, jímka, studna, dílna, garáž, kůlna a trvalé porosty.
11.Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [anonymizováno] vyplývá, že [anonymizováno] (ml.) byl vlastníkem pozemků parcelního čísla [anonymizováno]/1, [anonymizováno]/1, [anonymizováno]/3, [anonymizováno] a [anonymizováno] zapsaných na LV č. [anonymizováno], k.ú. [anonymizováno].
12.Z výpisu z evidence nemovitostí, doplněný o příslušnost pozemků v zastavěném území obce a třídy pozemků, k listu vlastnictví číslo [anonymizováno] v obci [anonymizováno], vyplývá, že manželé [anonymizováno] a [anonymizováno] byli vlastníky pozemků v k.ú. [anonymizováno] parcelních čísel [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno]/2 a [anonymizováno]/2, původně označených v PK jako st. 33, 798.
13.Z kupní smlouvy ze dne [anonymizováno] uzavřené mezi [anonymizováno] (jako prodávajícím) a [anonymizováno] [anonymizováno] a Nikosem [anonymizováno] (jako kupujícími) byla uzavřena kupní smlouva na základě níž [anonymizováno] jako vlastník pozemků parcelního čísla [anonymizováno]/1, [anonymizováno]/1, [anonymizováno]/3, [anonymizováno] a [anonymizováno] zapsaných na LV č. [anonymizováno], k.ú. [anonymizováno], a prodal uvedené nemovitosti včetně kuchyňské linky, bubnové pračky a příslušenství, kupujícím za částku [anonymizováno], když částka [anonymizováno] měla být složena na účet prodávajícího u [anonymizováno] a měla sloužit k úhradě půjčky prodávajícího. Podle čl. IV. kupní smlouvy uživatelem poloviny studny jsou dle notářského zápisu č. j. NZ [anonymizováno]/[anonymizováno] Státního notářství v [anonymizováno] kupní smlouvy ze dne [anonymizováno] a registrované dne [anonymizováno] pod č. j. [anonymizováno] 921/79 manželé [anonymizováno] a [anonymizováno]. Část zahrady na parcele číslo [anonymizováno]/[anonymizováno][anonymizováno]o výměře cca 150 m² užívají manželé [anonymizováno] a [anonymizováno].
14.Dle šesté strany ocenění pozemků zpracovaného [anonymizováno] [anonymizováno] ke dni [anonymizováno], činila cena pozemků parc. č. [anonymizováno]/[anonymizováno]/[anonymizováno]/3.[anonymizováno] a [anonymizováno] částku ve výši [anonymizováno], přičemž celkem včetně domu č.p. [anonymizováno], vedlejší stavby, oplocení, trvalých porostů, venkovních úprav a ½ studny činila cena nemovitostí [anonymizováno].
15.Z potvrzení o splacení úvěru ze dne [anonymizováno] vyplývá, že pan [anonymizováno] zaplatil pohledávky, včetně příslušenství vyplývající ze smlouvy o úvěru, reg. č. A [anonymizováno], uzavřené dne [anonymizováno] na částku [anonymizováno] s tím, že splněním podmínek smlouvy o úvěru zaniklo zástavní právo ze zástavní smlouvy uzavřené dne [anonymizováno] a lze zrušit v katastru nemovitostí zápis zástavního práva ve prospěch [anonymizováno]. Výpis z katastru nemovitostí z [anonymizováno], a to z listu vlastnictví č. [anonymizováno], vyplývá, že vlastníkem nemovitostí mimo jiné v parc.č. [anonymizováno]/1 o výměře 890 m² a pozemku parc. č. [anonymizováno], bytem [anonymizováno]. Jako omezení vlastnického práva zde bylo zapsáno zástavní právo pro [anonymizováno].
16.Z darovací smlouvy ze dne [anonymizováno] vyplývá, že [anonymizováno] jako dárce daroval žalované Vladimíře [anonymizováno] (mimo jiné) spoluvlastnický podíl na pozemcích parc. č. [anonymizováno]/1 a parc. č. [anonymizováno][anonymizováno]2 v katastrálním území [anonymizováno], které jsou zapsány na listu vlastnictví č. [anonymizováno], u Katastrálního Úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [anonymizováno].
17.Geometrický plán pro rozdělení pozemků (změnu hranic pozemků), který vyhotovil [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], pod číslem [anonymizováno], dne [anonymizováno], č. 965/2024, zachycuje současný faktický stav pozemků parc. č. [anonymizováno]/1 a parc. č. [anonymizováno]/1, ze kterých vyděluje pozemek nového parcelního čísla 2411/6, a to v hranicích stávajícího dřevěného plotu (ten je označen červeně, mezi body č. [anonymizováno]-4, č.[anonymizováno] a č. [anonymizováno]-1, resp. 359-1).
18.Z výzvy k vyklizení nemovitostí ze dne [anonymizováno] vyplývá, že žalovaní vyzvali žalobkyni, aby nejpozději ve lhůtě do [anonymizováno] vyklidila část pozemku par. č. [anonymizováno]/1, v k.ú. [anonymizováno], neboť ji užívá neoprávněně, když nedisponuje žádným právním titulem k němu.
19.Z fotografií založených ve spisu na číslech listu 59 – 66 vyplývá existence (dřevěného) oplocení, přičemž první snímek na č.l. 59 má zachycovat dělící plot (který je zaznamenán na geometrickém plánu dne [anonymizováno], č. 965/2024), a to v letech 1990 – 1994, druhá fotografie na č.l. 60 zachycuje tento plot v roce 1994, fotografie na č.l.65 zachycuje plot v roce 2007, fotografie na č.l. 64 jej zachycuje v roce 2012, na č. l. 62 - 63 je plot v roce 2018 a na č.l. 61 je zachycena současná podoba plotu.
20.Z potvrzení Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územního pracoviště v [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] vyplývá, že [anonymizováno] nemá daňové nedoplatky. Ze sdělení Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územního pracoviště v [anonymizováno] III ze dne [anonymizováno] vyplývá, že žalovaní nemají nedoplatky na osobním daňovém účtu na dani z nemovitých věcí.
21.Z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že nebyla přítomna jednáním (o prodeji pozemku) jako takovým, nicméně ví, že její otec zahradu koupil od pana [anonymizováno], který byl tehdejší soused a se kterými měli velmi dobré vztahy. Na základě tohoto si pozemek otec oplotil a užívali ho od této koupě až do nynějška. Uvedla, že ona sama měla prostě za to, že pozemek je jejich, a tak to také brala, že její otec ho koupil a postavil plot, který tam stojí dodnes. Dále uvedla, že si nevybavuje, jestli byla jako dítě při stavbě původního plotu, nevybavila si ani nic mimořádného, co by se událo mezi sousedy, jako je hádka nebo nějaký rozhovor na téma nemovitostí. Také znovu zdůraznila, že její otec měl dobrý vztah s prodávajícím panem [anonymizováno] a bylo mu líto, že odchází a nové sousedy neměl zrovna dvakrát v lásce. Doplnila, že tím, že plot už je velmi starý a ona chtěla udělat nový kolem celého domu, oslovila nynější sousedy, že by chtěla pozemek vyřešit, protože v tu chvíli věděla, že není zapsaný v katastru nemovitostí, ale celou dobu měli za to, respektive měli informaci od pana [anonymizováno], že při prodeji nemovitostí nynějším sousedům je o věci informoval, a proto dal do jejich kupní smlouvy klauzuli ohledně užívání s tím, že je informoval, že jim pozemek prodal a prosil je nebo žádal o součinnost při zapsání do katastru. Podle žalobkyně tedy žalovaní byli informováni panem [anonymizováno] o tom, že mají vyvinout nějakou součinnost a jako kompenzaci za tu část pozemku jim nechal novou kuchyňskou linku. Podle žalobkyně oni (míněno [anonymizováno]) opomněli přepis nebo rozdělení té parcely a vzhledem k tomu, že se spěchalo na koupi, tak si na to vzpomněl až ve chvíli, kdy byli u toho notáře, že to není uvedeno do pořádku; tuto informaci má žalobkyně od otce a od [anonymizováno]. Žalobkyně nedokázala specifikovat, kdy jí toto otec popsal. Uvedla, že ona to takto má odjakživa, že ví, že ten pozemek koupili od roku 1990. K dotazům následně doplnila, že učinila kroky zápisu do katastru nemovitostí ve chvíli, kdy navrhla jednání s protistranou, aby se domluvili a s informacemi, které měla, předpokládala, že v tom nebude žádný problém; když žalovaní dostali jako kompenzaci kuchyňskou linku a byli o všem ze strany pana [anonymizováno] informováni. Vůbec nepředpokládala, že by mohl nastat nějaký problém. K otázce, proč nebyl podaný návrh na vklad vlastnického práva, když měla k dispozic smlouvu o prodeji pozemku, uvedla, že dlouhé roky se to odkládalo s tím, že pořád nikdo neměl čas a nějak se to neřešilo. Žalovaní ani nijak nezpochybňovali ten fakt, že pozemek užívají a že ho koupili. Dále doplnila, že byla vlastníkem od roku 2015, poté [anonymizováno] rakovinou a potom její matka [anonymizováno] rakovinou a měla jiné starosti, než řešit a urovnávat tyhle věci. Uvedla, že věděla, že ve smlouvě žalovaných je klauzule o upozornění, že ([anonymizováno]) pozemek koupili, nebo že je o tom pan [anonymizováno] informoval, ale kupní smlouvu viděla až v době jednání s protistranou, což je asi dva roky zpátky. K dotazu, proč jednala o možné koupi části pozemku, když věděla, že je vlastník, uvedla, že byla po rakovině a její matka byla [anonymizováno] rakovinou a chtěla mít věc rychle vyřízenou, nechtěla se dohadovat. Není konfliktní člověk, a proto nabídla jakousi kompenzaci za projevení součinnosti. Z její strany to byla čistě dobrá vůle. Nechtěla se zatahovat do nějakých sousedských sporů a přišlo jí lepší prostě nabídnout peníze než vyostřit sousedské vztahy. Žalovaní toto odmítli. Žalovaný požadoval uvolnění rohu pozemku, s tím mu vyšla vstříc, nechala pozemek zaměřit, nicméně nedošlo k podpisu souhlasného prohlášení, a naopak došlo k tomu, že žalovaný odjel do Řecka a pozvala si ji žalovaná s dcerou a chtěli k rohu ještě peníze. V tu chvíli to žalobkyni přišlo nepatřičné, protože peníze jim nabízela po celou dobu, vyšla jim vstříc i s rohem, a v tu chvíli už prostě nechtěla v jednáních dále pokračovat. Nevěděla nic o tom, že by probíhala jakákoliv jednání žalovaných s jejím otcem o vyřešení užívacího práva k pozemku. Podle v ní je nikdy žalovaní neoslovili. I to jednání, které začalo poslední dva roky, iniciovala žalobkyně a de facto i všechny schůzky.
22.Svědkyně [anonymizováno], manželka [anonymizováno] ml., uvedla, že žalobkyně byla její sousedkou a žalovaným prodávali dům (tím myslela sebe a manžela). Uvedla, že měli obrovskou zahradu a rodiče od žalobkyně je kdysi požádali, jestli by jim nepostoupili nějakou část toho pozemku, což nebyl žádný problém, protože toho měli strašně hodně. Šlo tam o to, že jejich pozemek tvořil zářez do obrovské plochy, tak chtěli, aby jenom prodloužili tu svoji plochu o pár metrů, což pro ně nebyl problém. Takto se dohodli, přičemž nedokáže říct, jak dlouho to užívali, ani to nějak neřešili, nelegalizovali to, a potom, když se rozhodli, že dům prodají, tak věděli, že mají problém, protože to, co mezi nimi bylo dohodnuto, nebylo legální, ten pozemek jim ([anonymizováno]) prodali, ale tím, že to nezlegalizovali, tak věděli, že mají problém s žalovaným. Proto se domluvili, že mu (žalovanému) prodají dům, řekli mu také o tom, že část toho pozemku patří [anonymizováno], jen to nestihli zlegalizovat. Dále uvedla, že v tu dobu měl žalovaný cestovku a dost spěchal na prodej, protože měl před prázdninami odjíždět do Řecka s tím, že se bude vracet až v září, a tím, že takto spěchal, tak věděli, že nebudou mít čas ten problém s pozemkem vyřešit, takže se dohodli s žalovaným, že v tom domě, který jim prodávali, nechali kuchyň jako kompenzaci za peníze, které jim zaplatili [anonymizováno] za pozemek, a pan žalovaný s tím vším souhlasil a do smlouvy se dalo…, protože se tam nemohlo dát, že pozemek patří [anonymizováno], protože ta smlouva by neprošla, že [anonymizováno] ten pozemek užívají, aby bylo patrné, že k tomu pozemku mají nějaký vztah. Nevěděli, jak lépe to vyřešit, a dohoda byla taková, že až se žalovaný vrátí z Řecka, tak to nějakým způsobem zlegalizují a dají do pořádku. Svědkyně ale nevěděla, proč se to dle dohody nestalo. Potvrdila a zdůraznila, že předmětný pozemek [anonymizováno] skutečně prodali a dohoda se žalovaným byla taková, že si to následně jen zlegalizují. Nepamatovala si, jestli se o této dohodě bavili i s [anonymizováno]. Zdůraznila, že žalovaným nebyla předkládána žádná dohoda, protože v momentě, kdyby existovala nějaká smlouva, tak bude potřeba to zlegalizovat a měli strach, že by se legalizací zdržel prodej domu. Uvedla, že věřila, že dohoda bude nejlepším řešením pro všechny a věřila ve férové jednání všech, obzvláště když žalovaný se „téměř zaklínal“. Uvedla, že o žádné smlouvě, která by byla sepsána mezi jejím manželem a panem [anonymizováno], neví, a když jí byla tato smlouva předložena, potvrdila, že se jedná o podpis jejího manžela. Pokud jí pak byla předložena kupní smlouva, kterou prodali (její manžel) nemovitosti žalovaným, tak zopakovala k otázce, proč je tam uvedeno užívání části zahrady, že kdyby se objevilo něco, co by je nutilo, aby tu smlouvu legalizovali, museli by to nechat geodetem zaměřit, oficiálně sepsat, zaevidovat a čekat, až to bude zaneseno do pozemkové knihy a ten prodej by se tím hodně pozdržel a žalovaný na ten prodej spěchal. Dále uvedla, že se vůbec nevyzná v tom, aby mohla zodpovědět, zda existující smlouva mohla být přílohou kupní smlouvy. Potvrdila, že za prodej předmětné části pozemku [anonymizováno] obdrželi částku [anonymizováno], a za tu samou částku nechali dle jejich dohody žalovanému v domě kuchyni. Také uvedla, že po prodeji části pozemku [anonymizováno] si tito část prodaného pozemku oplotili a užívali. K oplocení došlo podle svědkyně pouze chvíli potom (po prodeji). Když jí byly předloženy fotografie plotu, uvedla, že je pravděpodobné, že je to předmětný plot. Dále uvedla, že nedokáže vysvětlit, proč kompenzace části kupní ceny za kuchyni nebyla uvedena v smlouvě, kterou prodali předmětné nemovitosti. Potvrdila, že když se jí žalovaný před časem ptal, jestli ví o těch smlouvách, že uvedla, že neví nic o té, která jí byla předložena (mezi jejím manželem a [anonymizováno] z roku 1990), ale samozřejmě věděla o smlouvě (kterou prodali dům žalovaným). Svědkyně popřela, že by nesouhlasila s prodejem části pozemku jejím manželem [anonymizováno]; označila to za nesmysl.
23.Svědek [anonymizováno], strýc žalobkyně, uvedl, že bydlí asi 2 km od sestry. Uvedl, že si vzpomíná, že někdy po revoluci, možná v roce 90 mu sestra se švagrem oznámili, že koupili na Hýlově. A tak se tam jeli s manželkou podívat, když to viděli, tak to nebylo oplocené následně to asi za 3 – 4 měsíce poté oplotili. Uvedl, že tak, jak mu to ukázali, tak je to v dnešní podobě. Když přijel poprvé, tak to oploceno nebylo, ale když přijel zhruba za 3 – 4 měsíce, tak to oplocené bylo. Nevěděl, od koho nemovitosti koupili, nezaznamenal v průběhu času, že by nějakým způsobem byla měněna hranice plotu. Uvedl, že plot má sloupky a dřevěné laťky, sloupky jsou pravděpodobně železné. Když mu byly předestřeny fotografie předmětného plotu, uvedl, že takto je to postaveno od toho roku 1990, ale nevzpomněl si, od kterého měsíce. Od roku 1990 to podle svědka nedoznalo žádné změny.
24.Svědek [anonymizováno], syn žalovaných, uvedl, že když mu bylo osmnáct, tak s otcem kupovali pozemek, on následně nastupoval na vysokou školu. Zná i otce žalobkyně, respektive rodiče, s postupem času mu dokonce nabídli tykání. Uvedl, že léta je to tak, že pozemek, o kterém je diskuse, vlastní oni (žalovaní), respektive ho vlastnil svědek s otcem, a později se to převedlo na matku. S otcem žalobkyně se o tom několikrát bavil, například, když se potkali někde u lesa, kam chodí pro dříví, tak se k tomuto tématu dostali. Dále uvedl, že jeho rodiče mají velké řecké srdce, tak situaci neřešili, měli za to, že pozemek patří jim a [anonymizováno] ho pouze užívají. Dále uvedl, že se o tom x krát takto bavili, i svému otci několikrát říkal, že by se měla situace řešit. Uvedl, že když se o tom bavili s otcem žalobkyně, tak ten byl někdy emotivnější, někdy klidnější. Říkal, že to tak je, ale takhle by to být nemělo a podobně, příště byl zase v pohodě. Poté svědek bydlel v Praze a k tomuto tématu se dostal až na podzim roku 2023. V tu dobu přišla žalobkyně k nim, svědek pochopil, že udělali nějaké převody mezi sebou s rodiči, a proto přišla žalobkyně, s tím, že by pozemek ráda odkoupila a vyřešila to, pro tu další generaci dětí. Řekla limit [anonymizováno] a že by to ráda za to tu cenu odkoupila, probrali to, uzavřeli jednání, přičemž otci, který je architekt, tak nechtěl chodit kolem rohu, a takto vyjádřil své přání. Potom svědka zaskočilo, že se to vyvinulo jinam. Uvedl, že byl účasten minimálně jednoho jednání o koupi, když tehdy s otcem nemovitosti od [anonymizováno] kupovali, nevybavil si, že by se tehdy potkal i s [anonymizováno]. Uvedl, že si neuvědomuje, že by se ta předmětná část pozemku nějak řešila. On sám se s [anonymizováno] tehdy o předmětné části pozemku nebavil. K výslovnému dotazu o tom, jak se vyjadřoval otec žalobkyně k předmětné části pozemku v pozdější době, když říkal že takto by to být nemělo, svědek uvedl, že když byl emotivnější, tak otec žalobkyně říkal, že by to tak být nemělo, nad což mu svědek říkal, ale papíry jsou tady, my jsme to koupili a je to naše. On (otec žalobkyně) opakoval, že by to tak být nemělo, pak mávl rukou a šlo to do ztracena. Bylo to ale podle svědka vždycky jenom takové povídání u plotu nebo u lesa. Znovu uvedl, že to řešil i s otcem, že by se to mělo uchopit formálně, ale ten mu odpověděl, ať to neřeší, že teď rekonstruují. To bylo v době, kdy mu bylo tak 18 – 21. Dále uvedl, že s otcem žalobkyně se nikdy nebavili o tom, že by měla být nějaká smlouva o prodeji předmětné části pozemku, o té smlouvě ví až z novodobých jednání od podzimu 2023. Do roku 2023 pro něj neexistovala žádná smlouva, podle svědka to bylo tak, že pozemek vlastnili oni a pak na podzim 2023 přišla žalobkyně, že by to chtěla narovnat a pozemek koupit. Svědek se spíš zaměřil na tu cenu a vnímal také tátovo přání, matka svědka byla nakloněná celému pozemku, ale otec chtěl roh. Svědek sám byl zastáncem toho, že pozemky se v dnešní době neprodávají, že lze pokračovat v užívání do nějaké doby. K otázce, jestli si svědek pamatuje, že by při podpisu kupní smlouvy někdo říkal, že část pozemku už byla prodána někomu jinému, uvedl, že si ten okamžik nevybavuje přesně, nevybavuje si rozhovory do detailu, byl to pro něj velký zážitek, ale nové téma je to pro něj až nyní, tehdy byly vlastníci oni dva s otcem.
25.Svědek [anonymizováno] uvedl, že účastníci jsou jeho nepřímí sousedé. Vzpomněl si, že [anonymizováno] prodali panu [anonymizováno] pozemek, ale nevěděl, v jaké výměře, řekl, že ho to nezajímá. Vzpomněl si, že se jednou bavil s panem [anonymizováno], nevěděl, kolik let zpátky, že chtěl koupit od pana [anonymizováno] nějaký pozemek, ale že se tam nedohodnul, nebo že do toho měla nějaké připomínky od mladého [anonymizováno] manželka, a tím pádem, že to nekoupil. Ale jaký to byl pozemek, jestli to byla zahrada, kolik toho chtěl odkoupit a proč, to svědek nevěděl. Nikdy potom už se s panem [anonymizováno] o tom nebavili. Uvedl, že byli známí, bavili se o různých věcech, ale o majetkoprávních sporech se v životě spolu nebavili. Také uvedl, že domníval, že pan [anonymizováno] je stále vlastníkem předmětných nemovitostí, a nevěděl, že to přepsal na paní [anonymizováno]. O těchto věcech se svědek s nikým nevybavuje. Nevěděl ani o tom, jestli pan [anonymizováno] pozemek oplocoval. Zopakoval, že pan [anonymizováno] chtěl odkoupit pozemek a mladý [anonymizováno] s manželkou do toho vstoupili a že to nekoupil; o jaký pozemek se jednalo, jestli o stávající nebo chtěl přikoupit jinde, výš nebo co, to svědek nevěděl. Nevěděl o žádné výměře, ani nic dalšího. Nevěděl ani, kdy k popsanému rozhovoru došlo.
26.Soud neprovedl důkaz výslechem dcery žalovaných, neboť ta měla vypovídat k událostem okolo roku 2023, tedy k jednání mezi stranami před podáním žaloby, což nejsou skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci. Neprovedl také účastnické výpovědi žalovaných, neboť tento důkazní návrh byl učiněn až po koncentraci řízení; nicméně soud umožnil účastníkům (tedy i žalovaným) vyjadřovat se k již provedeným důkazům i popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci samé. Výslech rodičů žalobkyně nebyl možný, neboť matka žalobkyně po vážné [anonymizováno] v průběhu řízení zemřela a otec žalobkyně je z důvodu psychického stavu (demence) neschopen výslechu.
27.Shora uvedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž při zjišťování skutkového stavu se ukázaly stěžejními především výpovědi svědků (zejména svědkyně [anonymizováno], která byla přímým účastníkem událostí roku 1990 a 1994) v kontextu s provedenými listinnými důkazy, zejména se smlouvou o koupi pozemku ze dne [anonymizováno] a s kupní smlouvou ze dne [anonymizováno]. Mezi stranami nebylo zásadních sporů o tom, že rodiče žalobkyně nabyli nemovitosti v rozsahu předložených smluv a předloženého vytýčení hranic pozemků z roku 1987 od manželů [anonymizováno], rodičů [anonymizováno] mladšího, ale následné nakládání s částí pozemku, resp. pozemků, nyní označených v geometrickém plánu, který je součástí tohoto rozsudku, jako nový pozemek parc. č. 2411/6, sporným bylo. Z výpovědi svědkyně [anonymizováno] přitom jednoznačně vyplynulo, že již v roce [anonymizováno] (míněno [anonymizováno] ml., který se v mezidobí stal vlastníkem nemovitostí po svých rodičích) dohodli se sousedy [anonymizováno], rodiči žalobkyně, na prodeji této části pozemku, [anonymizováno] za něj zaplatili [anonymizováno] kupní cenu [anonymizováno] a za nedlouho poté si odkoupenou část pozemku oplotili a užívali. Věděli o tom, že ještě musí dojít k „legalizaci“, tedy k zaměření geodetem a zápisu do katastru nemovitostí, nicméně panovali mezi nimi velmi přátelské vztahy a vzpomněli si na to až prodávali dům a pozemky žalovaným. Uvedené přímo potvrzuje i písemně uzavřená smlouva o koupi pozemku ze dne [anonymizováno], na níž svědkyně poznala podpis svého manžela. Soud tak nemá důvod pochybovat o pravosti listiny, přičemž z této listiny se jednoznačně podává úmysl [anonymizováno] ml. prodat předmětnou část pozemku, vůle otce žalobkyně jej nabýt do svého vlastnictví a zaplacení kupní ceny. I když soud nemá důvod pochybovat ani o datu sepisu listiny, navzdory námitkám žalovaných, není okamžik sepisu tolik podstatný, když podstatným pro rozhodnutí ve věci samé je u této listiny pouze to, že potvrzuje (prokazuje) skutečnosti popsané svědkyní. Není také podstatné, že o této listině svědkyně nevěděla, podstatné je, že věděla o jejím obsahu. Zjištění učiněná ve vztahu k dohodě o koupi předmětné části pozemku pak nepřímo potvrdil i svědek [anonymizováno], strýc žalobkyně, který uvedl, že po revoluci asi v roce 1990 mu sestra (s manželem) ukazovali, co koupili a následně to ve stejné rozsahu (v průběhu 3 - 4 měsíců) oplotili. Prakticky bezprostřední oplocení odkoupené části pozemku po uzavření kupní smlouvy pak potvrdila i svědkyně [anonymizováno]; skutečnost, že je předmětná část pozemku takto oplocena a užívána již od roku 1990 až doposud tedy potvrzují jak předložené fotografie, tak výpověď žalobkyně, ale i svědka [anonymizováno], resp. svědkyně [anonymizováno]. Výpověď svědka [anonymizováno] o tom, že po zásahu paní [anonymizováno] nedošlo k prodeji části pozemku panu [anonymizováno], zůstala zcela osamocena, a především pak byla popřena samotnou paní [anonymizováno], která měla tento „zásah“ učinit. Ostatně svědek [anonymizováno] ani nevěděl, kdy se tak stalo a které části jakého pozemku se uvedené mělo týkat, což je další důvod, proč z jeho výpovědi nebylo možno vyjít. Pokud se pak týká koupě domu a pozemků žalovaným a jeho synem v roce 1994, ani zde soud nemá důvod nevěřit popisu událostí svědkyní [anonymizováno]. Její popis, podle něhož si strany byly vědomy toho, že část pozemku byla prodána [anonymizováno], aniž by došlo k „legalizaci“ nového stavu, což by logicky mělo vliv na rychlost prodeje nemovitostí, a proto bylo do smlouvy poznamenáno pouze „užívání" této části pozemku [anonymizováno] za současné dohody o přenechání nové kuchyně v hodnotě předmětné části pozemku, není nelogický, ba naopak situaci přesvědčivě vysvětluje. Hodnotu této části její výpovědi nesnižuje ani skutečnost, že nedokázala vysvětlit, proč by měla být kuchyně nějakou kompenzací, když je ve smlouvě uvedeno, že kupující kuchyni kupují, když soud s ohledem na vysvětlení o tom, proč není zmíněn prodej části pozemku [anonymizováno], považuje uvedení poznámky o kompenzaci pozemku kuchyní, která by rovněž, byť nepřímo, přiznávala v duchu argumentace svědkyně již dřívější prodej části nyní převáděného pozemku, za podobně nelogický, a námitku v uvedeném směru za nedůvodnou. Ani svědek [anonymizováno], syn žalovaných, který byl přítomen zmíněným jednáním, uvedené nevyvrátil, když k výslovnému dotazu žalovaného, zda popsaná ústní dohoda mezi [anonymizováno], resp. [anonymizováno] ml. a žalovaným byla uzavřena, uvedl, že si tento okamžik nevybavuje přesně. Soud tak vzal uvedenou ústní dohodu mezi žalovaným a [anonymizováno] o tom, že žalovaný po koupi domu zlegalizuje již dříve provedený prodej předmětné části pozemku [anonymizováno] za kompenzaci v podobě kuchyňské linky, za prokázanou. Pokud se pak týká tvrzení o užívání předmětné části pozemků žalovaných na základě výprosy, pak toto nebylo v řízení nijak prokázáno. Prakticky jediný svědek, který se k tomuto tvrzení vyjadřoval, byl syn žalovaných, který uvedl, že k tématu užívání pozemku, přesněji však k jeho vlastnictví (svědek totiž výslovně uvedl, že argumentoval slovy: „… ale papíry jsou tady, my jsme to koupili a je to naše...“, což nesvědčí o rozhovoru o užívání, ale o vlastnictví předmětného pozemku) mu otec žalobkyně odpověděl, že: „…takto by to nemělo být…“. Z uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že zde nešlo o žádné mimo obligační strpění užívání části pozemku, ani z uvedeného nevyplývá uzavření dohody toliko o užívání předmětného pozemku na neurčenou dobu ať již s [anonymizováno] ml. nebo i následně s žalovanými, naopak otec žalobkyně zde zjevně vyjadřoval nesouhlas se zapsaným vlastnickým stavem, resp. s tím, že by měl užívat cizí věc, když část pozemku koupil a žalovaný o tom věděl (viz dále právní hodnocení držby předmětných pozemků); na tomto závěru nic nemění ani další sdělení svědka Nikose [anonymizováno], že někdy byl otec žalobkyně „v pohodě“.
28.Po výše uvedeném hodnocení důkazů tak dospěl soud k jednoznačnému závěru o skutkovém stavu: manželé [anonymizováno] (rodiče žalobkyně) nabyli na základě kupní smlouvy ze dne [anonymizováno] od manželů [anonymizováno] nemovitosti zapsané na LV číslo [anonymizováno] v obci [anonymizováno], k.ú. [anonymizováno], a to dům č.p. 8 se stavební parcelou č. [anonymizováno] a zahradní parcelou číslo [anonymizováno]. Následně dne [anonymizováno] převedli manželé [anonymizováno] darovací smlouvou na svého syna [anonymizováno] ml. nemovitosti zapsané na LV č. [anonymizováno] pro obec a k.ú. [anonymizováno], a to dům č.p. 35 s pozemky st. 2408, parc. č. [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno]. Dne [anonymizováno] byla mezi [anonymizováno] ml. a manžely [anonymizováno] uzavřena smlouva o prodeji části pozemku parc. č. 2411/1 za kupní cenu cca [anonymizováno], když [anonymizováno] si zanedlouho poté koupenou část pozemku oplotili a takto užívali. Mezi stranami smlouvy nebyla předmětná část pozemku dána ke geodetickému zaměření a nedošlo ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí; smlouva sice existuje i v písemné podobě mezi [anonymizováno] ml. a [anonymizováno], avšak obsahuje pouze rukou učiněný náčrt části převáděného pozemku. Poté dne [anonymizováno] uzavřel [anonymizováno] ml. jako prodávající kupní smlouvu s kupujícími [anonymizováno] a Nikosem [anonymizováno], na základě níž jim prodal pozemky parcelního čísla [anonymizováno]/1, [anonymizováno]/1, [anonymizováno]/3, [anonymizováno] a [anonymizováno] zapsaných na LV č. [anonymizováno], k.ú. [anonymizováno], za částku [anonymizováno]. V rámci této smlouvy bylo uvedeno, že část zahrady na parcele číslo [anonymizováno]/1 o výměře cca 150 m² užívají manželé [anonymizováno] a [anonymizováno], a to z toho důvodu, že jiná formulace práva manželů [anonymizováno] by mohla zmařit okamžitý prodej nemovitostí, resp. by jej mohla výrazně prodloužit. Proto také žalovaný přislíbil součinnost při zápisu vlastnického práva k částem pozemku užívaných [anonymizováno]. Jako kompenzaci obdržel od manželů [anonymizováno] kuchyni. Dne [anonymizováno] [anonymizováno] daroval žalované Vladimíře [anonymizováno] (mimo jiné) spoluvlastnický podíl na pozemcích parc. č. [anonymizováno]/1 a parc. č. [anonymizováno]/2 v katastrálním území [anonymizováno], které jsou zapsány na listu vlastnictví č. [anonymizováno]. Dne [anonymizováno] manželé [anonymizováno] darovali své dceři [anonymizováno] (žalobkyni) nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. [anonymizováno] pro obec a katastrální území [anonymizováno], a to pozemek parcelního čísla 2408/2 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parcelního čísla [anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č.p. 8 v části obce [anonymizováno], pozemek parcelního čísla [anonymizováno] – zahrada a pozemek parcelního čísla [anonymizováno]/2 - ostatní plocha, jiná plocha; součástí a příslušenstvím shora uvedených nemovitých věcí jsou zejména inženýrské sítě, vodovod, energetické vedení, jímka, studna, dílna, garáž, kůlna a trvalé porosty. Žalobkyně takto nabyté nemovitosti užívá v hranicích stávajícího dřevěného plotu dosud jako vlastník ve stejném rozsahu jako její rodiče, přičemž takto užívá i části pozemků, parc. č. [anonymizováno]/1 a parc.č. [anonymizováno]/1 (ze kterých byl vydělen pozemek nového parcelního čísla [anonymizováno]/6, dle geometrického lánu, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku), u nichž je v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo ve prospěch žalovaných.
29.Podle ustanovení § 1095 OZ, občanského zákoníku (dále také jako „o.z.“), uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. 30.Podle ustanovení § 1096 odst. 2 OZ, při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího. 31.Podle ustanovení § 3066 OZ, do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. 32.Podle ustanovení § 2189 OZ, přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. 33.Při právním hodnocení shora uvedeného skutkového stavu, se soud předně zabýval aktivní a pasivní legitimací účastníků. Dospěl přitom k závěru, že žalobkyně, která tvrdí, že vydržela vlastnické právo k částem předmětných pozemků je aktivně legitimována k podání žaloby, kterou má být určeno její vlastnické právo k těmto nemovitostem (jejich částem), a stejně tak jsou pasivně legitimováni žalovaní, neboť jsou zapsáni jako vlastníci předmětných pozemků v katastru nemovitostí. Dále se soud zabýval tím, zda je na požadovaném určení dán naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 OSŘ a dospěl k závěru, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem; naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem, které se zapisují do katastru nemovitostí, je totiž dán vždy, pokud má být rozhodnutím určující vlastnické právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí. 34.Předmětem sporu mezi účastníky, jak bylo uvedeno již výše, je, zda žalobkyně mohla nabýt, resp. zda nabyla vlastnické právo k předmětným (geometrickým plánem označeným) částem pozemků, jež jsou zapsány ve vlastnictví žalovaných. Soud předně připomíná konstantní judikaturu Nejvyššího soudu podle níž (cit. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. [anonymizováno]) Nejvyšší soud již ustáleně dovozuje, že k mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“. Mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru tak, jak je vymezena v § 992 odst. 1 OZ, věta první (z pozitivního vymezení dobré víry), ale o obecnou poctivost držitele, resp. o nedostatek „nepoctivého úmyslu“ (jde o negativní vymezení dobré víry). O pozitivní vymezení dobré víry jde v případě, kdy se předpokládá pozitivní přesvědčení držitele, že mu držené právo náleží, že je jeho subjektem (viz § 992 odst. 1 OZ, věta první, § 130 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník); o negativní vymezení dobré víry jde, je-li držitel přesvědčen, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu, jedná tedy poctivě v obecném smyslu slova. V § 992 odst. 1 OZ nejde – na rozdíl od § 1095 OZ – o „poctivost“ v obecném smyslu [k tomu viz Spáčil, J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1774). Komentář. 2. vydání. [anonymizováno]: [anonymizováno]. Beck, 2021, s. 96 a další literaturu tam uvedenou]. Nepoctivým může být i ten držitel, který jen z nedbalosti, někdy i nevědomě, neví, že mu právo, které vykonává, nenáleží; takový držitel nejedná v nepoctivém úmyslu. Naproti tomu v nikoliv nepoctivém úmyslu jedná především ten, který je přesvědčen, že tím, že se ujal držby, nepůsobí jinému bezdůvodně újmu. Ten, kdo drží „nikoliv v nepoctivém úmyslu“, je přesvědčen, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu; jde zde o dobrou víru „v nejméně přísném pojetí“. Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 OZ) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 OZ), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten se ujal držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 OZ, resp. dříve v § 130 odst. 1 obč. zák., se tu neuplatní. Nepoctivým ve smyslu § 1095 OZ je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 OZ). Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí držby bylo úmyslně nepoctivé (nemorální) v obecném smyslu. Obratem „při nabytí a výkonu držby“ je míněno, že nikoliv nepoctivý úmysl při uchopení držby se nemůže změnit během výkonu držby takto uchopené v úmysl „nikoliv poctivý“ (a naopak). Posouzení poctivosti držitele je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. 35.V poměrech projednávané věci pak nelze než uzavřít, že právní předchůdci žalobkyně, se chopili držby předmětné části pozemků na základě ústně uzavřené (a písemně stvrzené) kupní smlouvy po zaplacení kupní ceny (v tomto ohledu je nepodstatné, že došlo k postavení plotu i na nepatrné části pozemku parc. č. 2412/1, ačkoliv kupní smlouva se týkala pouze pozemku parc. č. 2411/1, když strany kupní smlouvy si vyměřili prodávanou část pozemku jen mezi sebou, bez účasti geodeta a měli obě za to, že plotem vymezený prostor je tou částí pozemku, který byl prodán/koupen), z čehož jednoznačně vyplývá, že se ujali držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu a z čehož je proto zřejmý i nedostatek jejich nepoctivého úmyslu; stejně tak se následně chopila držby i jejich právní nástupkyně (žalobkyně), která věděla, že pozemek její rodiče koupili, zaplatili kupní cenu a následně si jej oplotili (s tím, že formálně bude tento stav napraven, neboť zapsaní vlastníci o tomto vědí a přislíbili stav napravit). Vzhledem k tomu, že dle výše uvedených judikatorních závěrů se nikoliv nepoctivý úmysl při uchopení držby nemůže změnit během výkonu držby takto uchopené v úmysl „nikoliv poctivý“ (a naopak), a vzhledem k tomu, že právní předchůdci žalobkyně drželi v nikoliv nepoctivém úmysl předmětnou část pozemků od roku 1990, přičemž k uplynutí mimořádné vydržecí doby je nutná držba v nikoliv nepoctivém úmyslu po dobu dvaceti let (tj. doba dvojnásobně dlouhá než u vydržení řádného), když tato doba nemohla uplynutou podle ustanovení § 3066 OZ před dnem [anonymizováno], došlo k mimořádnému vydržení předmětné části pozemků ke dni [anonymizováno]; z hlediska uplynutí doby nutné k mimořádnému vydržení k uvedenému dni není podstatné, že v mezidobí se stala právní nástupkyní držitelů žalobkyně, která se chopila držby pozemku ve stejném přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu, tedy v nikoliv nepoctivém úmyslu, neboť do vydržecí doby podle ust. § 1095 OZ se započítává i doba, po kterou předmětné pozemky drželi právní předchůdci žalobkyně. Nemůže tedy být úspěšný argument žalovaných, že v darovací smlouvě, kterou převáděli rodiče žalobkyně na žalobkyni své nemovitosti nebyl předmětný pozemek (části předmětných pozemků) uveden(y), když k datu uzavření darovací smlouvy (2015) ještě nemohli být rodiče žalobkyně vlastníky předmětných částí pozemků, neboť v ten okamžik ještě neuplynula vydržecí doba pro mimořádné vydržení, která nemohla skončit dříve než [anonymizováno], a to i přesto, že k okamžiku darování drželi rodiče žalobkyně předmětné části pozemků již 25 let; k řádnému vydržení přitom dojít nemohlo, neboť s ohledem na výše uvedené nebyly naplněny jeho podmínky. K uvedenému soud poznamenává, že zákonodárce právě ustanovením § 3066 OZ reagoval na to, že za účinnosti předchozího zák. č. 40/1964 Sb. (obč. zákoníku) institut mimořádného vydržení neexistoval, a bylo třeba dát (zapsaným) vlastníkům možnost napravit pochybné majetkové vztahy vzniklé zejm. před rokem 1990, případně v 90. letech minulého století, a zabránit tak možné legalizaci těchto stavů (viz. důvodová zpráva k ust. § 3066 OZ, komentář Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, [anonymizováno], s. 1651 - 1652: P. Bělovský, [anonymizováno]. Beck). Je proto stěží pochopitelné, že žalovaní v projednávané věci tuto možnost zcela ignorovali a svým laxním přístupem umožnili nabytí vlastnického práva k předmětným částem pozemků žalobkyni, ledaže toto jejich úmyslné nekonání má silný morální aspekt, neboť dle zjištěného skutkového stavu žalovaní nejenže věděli, že předmětné části pozemků byly v minulosti právním předchůdcům žalobkyně jejich právními předchůdci prodány (aniž by ale došlo ke vkladovému řízení), ale dokonce se zavázali stávající stav napravit (legalizovat). Vzhledem k tomu, že k mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“, a vzhledem k tomu, že uvedené podmínky byly v projednávané věci naplněny, určil soud, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. [anonymizováno]/6 o výměře 188 m2, zahrada, v katastrálním území [anonymizováno], vzniklého z pozemků parc. č. [anonymizováno]/1, z pozemku parc. č. [anonymizováno]/1, zahrady v katastrálním území [anonymizováno], na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemků, který vyhotovil [anonymizováno], č. [anonymizováno]-[anonymizováno][anonymizováno]2024, a který je nedílnou součástí tohoto rozsudku. 36.K uvedenému (a především k námitkám žalovaných) soud dále poznamenává, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání nepoctivého úmyslu při uchopení se držby tížilo žalované, nicméně nepoctivý úmysl právních předchůdců žalobkyně a ani žalobkyně prokázán nebyl (ba naopak). Soud pak k námitkám a tvrzením o nepoctivém úmyslu žalobkyně, resp. jejích rodičů zdůrazňuje judikaturu NS ČR, podle níž zákon v ustanovení § 1095 OZ zjevně vychází z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění jeho práva, a proto není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky jako na držbu vedoucí k vydržení řádnému. Je tedy odůvodněné vyjít z předpokladu, že by zákonodárce, kdyby tuto otázku výslovně upravil, se v ustanovení § 1095 OZ přidržel méně přísného pojetí, totiž že „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ tu musí být v době, kdy se jí držitel chopil; to, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, resp. že někdo jiný vlastníkem je, nemá samo o sobě za následek zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu.“ Nejvyšší soud uzavřel, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 OZ) je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. V témže rozhodnutí navíc Nejvyšší soud vysvětlil, že pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby v zásadě zabránit mimořádnému vydržení jen žalobou napadající „držbu nebo její poctivost“, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva, nebo, má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží. V takovém případě se považuje držitel za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu (cit. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 1310/2025). S ohledem na výše uvedené nelze nepoctivý úmysl držitelů dovozovat z toho, že žalobkyně (ani její právní předchůdci) žalovaným po celou dobu trvání držby předmětných pozemků nepředložili písemnou kupní smlouvu z roku 1990, ani že se po celou dobu trvání držby nedomáhali svého vlastnického práva, resp. z toho, že věděli, že nejsou v katastru nemovitostí jako vlastníci zapsáni, když bylo, jak soud zdůraznil již výše, na (zapsaném) vlastníkovi, aby své vlastnické právo ve výše stanovené době ochránil (vigilantibus iura scripta sunt). Soud podotýká, že s ohledem na výše uvedené nemůže mít změna v osobě zapsaného vlastníka pozemku vliv na poctivost držby při jejím uchopení držitelem. A ani jednání mezi účastníky v roce 2023, tj. až po uplynutí vydržecí doby, a to i za situace, kdy žalobkyně nabízela za vyřešení situace zaplatit žalovaným částku do [anonymizováno], nemůže mít ve světle výše uvedeného na závěr o nikoliv nepoctivém úmyslu při uchopením držby (ve smyslu toho že není nikomu působena újma), naprosto žádný vliv. 37.K námitce, že žalobkyně ani její rodiče nebyly nikdy držiteli částí předmětných pozemků, ale toliko uživateli a užívali části předmětných pozemků na základě výprosy, soud cituje již odkazované rozhodnutí NS ČR sp. zn. 1310/2025, podle něhož: „…pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi – prvek subjektivní) a faktické ovládání věci – panství nad věcí (corpus possessionis – prvek objektivní). Nestačí, je-li dána jen držební vůle nebo jen faktické ovládnutí věci; oba tyto prvky musí být splněny současně. Judikatura Nejvyššího soudu se předpoklady držby opakovaně zabývala např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], v němž byl formulován a odůvodněn závěr, že corpus possessionis má ten, kdo vstupuje ohledně věci do takových společenských vztahů, které jsou obecně považovány za projev moci nad věcí, tedy za „nakládání s věcí“. Fyzické ovládání věci je jen jedním z možných způsobů nakládání s věcí. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí. Po nabývacím aktu se již nevyžaduje k zachování držby další manifestace této moci: držba např. trvá, i když držitel na pozemek, byť neohrazený, léta nevstoupil. Zaniká teprve způsoby uvedenými v § 1009 OZ, tedy například pokud se držby chopí někdo jiný (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). V rozsudku ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], pak Nejvyšší soud s odkazem na dřívější judikaturu připomněl závěr, že při posuzování oprávněnosti držby je třeba odlišit držbu od užívání; držitel může drženou věc užívat, stejně tak ji namísto něj může užívat i osoba jiná (detentor). Držba není totožná s užíváním věci (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). Nestačí tedy zjištění, kdo spornou věc užíval, je třeba jasně uvést, kdo a kdy se chopil držby pozemku (fakticky ovládal věc s držební vůlí – měl „animus [anonymizováno] corpus“). Pokud držitel prokáže, že držbu nabyl, má se za to, že držba trvá, pokud se neprokáže její pozbytí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]).“. V poměrech projednávané věci, jak vyložil soud výše, je zjevné, že rodiče žalobkyně, si po zaplacení kupní ceny v intencích dohody s právním předchůdcem žalovaných části předmětných pozemků oplotili a začali užívat jako vlastní, tedy byly naplněny oba předpoklady držby, a stejně tak žalobkyně poté, co jí rodiče darovali veškeré své nemovitosti, začala, s vědomím, že části předmětných pozemků byly jejím rodičům prodány, vykonávat stejná práva, jako její právní předchůdci; zánik držby přitom nebyl ani tvrzen, natož prokázán. S ohledem na zjištěný skutkový stav tedy rozhodně nelze považovat právní vztah, který vznikl již mezi právními předchůdci obou stran sporu, za výprosu, ať již v pojetí původní právní úpravy (výprosa nebyla výslovně upravena, a judikatura na ni nahlížela mimo obligačně, jako na společenskou úsluhu (liberalitu) spočívající typicky v kdykoli odvolatelném souhlasu s užitím cizí věci), nebo jako zvláštní smluvní typ podle stávající právní úpravy (viz ust. § 2189 OZ). O tom, že by došlo ke změně právního vztahu mezi novými vlastníky sousedních nemovitostí nebylo v řízení ani ničeho tvrzeno, ani prokázáno, ba naopak (viz výše hodnocení svědecké výpovědi svědka [anonymizováno]). 38.Pokud bylo s odkazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu účastníky zmiňováno, že nepoctivým ve smyslu § 1095 OZ je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, pak v projednávané věci nešlo ani o vetření se v držbu svémocí, ani se v ni žalobkyně, resp. její právní předchůdci nevloudili potajmu či lstí (viz výše) a ani neusilovali proměnit v trvalé právo to, co jim bylo povoleno jen výprosou; k naposledy uvedenému je navíc nutno poznamenat, že zákon zde měl „usilováním proměnit v trvalé právo…“ nepochybně na mysli nevrácení věci výprosníkem půjčiteli, ačkoliv ho o toto půjčitel v souladu s § 2190 odst. 1 OZ žádal; pod tento pojem spadají i jiná jednání výprosníka, která jsou neslučitelná s právem výprosy a kterými výprosník nakládá s věcí v rozporu s právem výprosy, např. zpracování věci, zastavení věci, zřizování služebností, pronájem věci, k čemuž v projednávané věci nedošlo, resp. došlo k výzvě k vyklizení pozemku, ale až po uplynutí vydržecí doby (k tomu viz Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, (§ 976-1474), ŠVESTKA, [anonymizováno], J., FIALA, J. a kol. ust. § 993, a Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 105 - 107: J. Spáčil). 39.Pokud bylo žalovanými původně namítáno, že žalobkyně ani její právní předchůdci nebyli a nemohli být v dobré víře, že užívají části předmětných pozemků jako vlastníci, pak soud pouze odkazuje na již zmíněnou konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž pro mimořádné vydržení je podstatné naplnění pouze dvou podmínek, a sice držba trvající déle než 20 let (z toho 5 let od účinnosti zák. č. 89/2012 Sb.) a nikoliv nepoctivý úmysl držitele; dobrá víra ani poctivá držba § 992 odst. 1 OZ nebo držba oprávněná (§ 130 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb.) nejsou pojmovým znakem mimořádného vydržení. 40.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ, občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [anonymizováno]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [anonymizováno] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [anonymizováno] sestávající z částky [anonymizováno] za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, podání žaloby, porada s klientem [anonymizováno], vyjádření ze dne [anonymizováno], účast u jednání [anonymizováno], porada s klientem [anonymizováno], doplnění tvrzení [anonymizováno], účast u jednání [anonymizováno], porada s klientem [anonymizováno], účast u jednání [anonymizováno]) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po [anonymizováno] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada na trase [anonymizováno] a zpět osobním automobilem RZ [anonymizováno] celkové výši [anonymizováno], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [anonymizováno] náhrada [anonymizováno] za 74 ujetých km v částce [anonymizováno] ([anonymizováno] za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a [anonymizováno]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [anonymizováno] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [anonymizováno] náhrada [anonymizováno] za 74 ujetých km v částce [anonymizováno] ([anonymizováno] za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a [anonymizováno]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [anonymizováno] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [anonymizováno] náhrada [anonymizováno] za 74 ujetých km v částce [anonymizováno] ([anonymizováno] za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a [anonymizováno]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [anonymizováno] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [anonymizováno] ve výši [anonymizováno]. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze toto rozhodnutí vykonat.