I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 917,19 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 534,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 37 452,05 Kč od 26.11.2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 37 452,05 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne 25.03.2025 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [anonymizováno]
2.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.
3.Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.
4.Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:
5.Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [anonymizováno], dne 25.03.2025 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], a to prostřednictvím webové stránky www.[anonymizováno].cz, na jejímž základě byly žalovanému týž den poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu ve 12 splátkách po 4 260,13 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 112 % ročně (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], z potvrzení o provedení transakce, z výpisů z účtu žalovaného). Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil na poskytnutý úvěr částku ve výši 17 082,81 Kč. Zbylou dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani přesto, že jej právní předchůdkyně žalobkyně několikrát upomínala (zjištěno z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě, upomínek ze dne 25.09.2025, 25.10.2025, 25.11.2025.)
6.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností [anonymizováno] ze dne 18.12.2025 pohledávka vůči žalovanému z předmětné úvěrové smlouvy přešla na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2025 a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu žalobkyně (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.01.2026, předžalobní výzvy ze dne 16.01.2026 a dokladu o odeslání zásilky). Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 7 452,05 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 37 452,05 Kč od 26.11.2025 do zaplacení.
7.Žalobkyně byla vyzvána soudem k tomu, aby doplnila svá tvrzení o tom, jak bylo postupováno při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, tedy z jakých údajů a dat bylo vycházeno, zejména, jak byly zkoumány příjmy a výdaje žalovaného. Na tuto výzvu žalobkyně nereagovala, i přes poučení o tom, že nebude-li výzvě vyhověno, vystavuje se žalobkyně možnosti zamítnutí žaloby v části přesahující poskytnutou jistinu.
8.Podle § 2395 OZ, občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9.Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11.Podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
12.Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se předně zabýval otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně netvrdila, natož aby prokázala, že by úvěruschopnost žalovaného v zákonných intencích byla prověřena. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně skutečností svědčících o tom, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., a shledal smlouvu neplatnou ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb.. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení, jelikož v případě neplatnosti smlouvy je žalovaný povinen vrátit jistinu, na jejíž vrácení je třeba započíst žalovaným zaplacenou částku ve výši 17 082,81 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 12 917,19 Kč.
13.Postoupením pohledávky přešlo na žalobkyni právo domáhat se po žalovaném plnění, které vzniklo v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků na základě později shledané neplatné smlouvy. Žalobkyně je proto ve věci aktivně věcně legitimována.
14.Podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. a v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Skutečnosti rozhodné pro posouzení současných možností žalovaného vrátit poskytnutou jistinu netvrdil žalovaný a netvrdila je ani žalobkyně. Při absenci tvrzení a důkazů o osobních, majetkových a příjmových poměrech žalovaného soud vyšel z výše zbývající jistiny, z původně sjednané doby splácení úvěru a z požadavku spravedlivého uspořádání poměrů účastníků. Za těchto okolností považuje lhůtu tří měsíců od právní moci rozsudku za přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb..
15.S ohledem na neplatnost smlouvy a na stanovení doby k vrácení poskytnuté jistiny soudem nelze dovodit, že by žalovaný byl ke dni rozhodnutí v prodlení se splněním své povinnosti vrátit poskytnutou jistinu. Žaloba byla proto zamítnuta nejen co do částky 7 452,05 Kč (tj. smluvní úrok, který nebyl z důvodu neplatnosti smlouvy mezi účastníky platně ujednán), ale i co do částky 17 082,81 Kč, kterou žalovaný na úvěr zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně a dále co do žalobkyní uplatněného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021.
16.S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky ve výši 12 917,19 Kč (výrok v odst. I.), ve zbytku ji zamítl jako nedůvodnou (výrok v odst. II.).
17.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 OSŘ Žalobkyně měla úspěch v rozsahu 31,61 % (příslušenství pohledávky pro účely posouzení míry úspěchu ve sporu vypočteno ke dni rozhodnutí soudu na částku 3 410,19 Kč), žalovaný v rozsahu 68,39 %; rozdíl úspěchu ve prospěch žalovaného činí 36,78 %. Žalovanému však náklady řízení nevznikly a neučinil ani úkon, za který by mu náležela paušální náhrada. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.