Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
7 Td 17/2026
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 28. 4. 2026
Spisová značka : 7 Td 17/2026
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:7.TD.17.2026.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Delegace
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 13. 5. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz .
7 Td 17/2026-1582
USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2026 v trestní věci obviněných 1. P. M. , 2. R. W. a 3. L. K. vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 11 T 59/2025, nyní u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 To 40/2026, o návrhu obviněného Pavla Meleny na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Hradci Králové neodnímá . Odůvodněn í:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 11. 2025, sp. zn. 11 T 59/2025 byli obvinění P . M., R. W. a L. K. uznáni vinnými přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [obviněný L . K. přečinem krádeže pouze podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku] a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a byly jim uloženy tresty, a současně bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu podali odvolání jednak obvinění P . M. a L. K. a jednak státní zástupce v neprospěch obviněných P . M. a R. W. Věc je nyní vedena u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 To 40/2026. 2. Obviněný P . M. podáním ze dne 1. 3. 2026, které bylo Krajskému soudu v Hradci Králové doručeno dne 3. 3. 2026, učinil návrh na delegaci věci, a to konkrétně na odnětí věci Krajskému soudu v Hradci Králové vedené pod sp. zn. 11 To 40/2026 a její přikázání Krajskému soudu v Olomouci (pozn. obviněný měl zjevně na mysli Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci). Důvodem k takovému postupu měla být skutečnost, že u Krajského soudu v Hradci Králové je činný jako předseda senátu JUDr. Oldřich Rejfek, který je otcem Mgr. Tomáše Rejfka, jenž rozhodoval tuto jeho trestní věc jako samosoudce v prvním stupni u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Podle obviněného jde o překážku zpochybňující nestranné a zákonné projednání, neboť jsou v důsledku této skutečnosti z projednání jeho věci vyloučeni všichni soudci odvolacího soudu z důvodu dlouhodobé známosti jak s JUDr. Oldřichem Rejfkem, tak s jeho synem Mgr. Tomášem Rejfkem. Proto je nutné, aby věc rozhodoval Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, což zajistí nestranné řízení pro neexistenci příbuzenských vztahů.
3. Obviněný tedy navrhl, aby Nejvyšší soud odňal věc Krajskému soudu v Hradci Králové a přikázal ji Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.
4. Na podaném návrhu na delegaci obviněný P . M. trval i ve veřejném zasedání konaném v odvolacím řízení dne 17. 3. 2026; projednání podaných odvolání bylo proto odročeno. V průběhu tohoto úkonu nicméně bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2026, sp. zn. 11 Nt 452/2026, tak, že podle § 30 odst. 1 tr. ř. a § 31 odst. 1 tr. ř. nejsou soudci Krajského soudu v Hradci Králové, konkrétně JUDr. Zdeněk Šulc jako předseda senátu a JUDr. Zdeněk Korf a JUDr. Markéta Mikušová jako členové senátu vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 To 40/2026. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že jmenovaní soudci JUDr. Oldřicha Rejfka a Mgr. Tomáše Rejfka znají, avšak pouze z pracovní činnosti, k žádnému z nich nemají bližší osobní vztah, a tedy nemají žádný důvod rozhodovat proti zájmům obviněného P . M. Soudci proto nejsou ve věci obviněných podjatí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 3. 2026, neboť se oprávněné osoby vzdaly práva stížnosti. 5. Dne 17. 4. 2026 byl Nejvyššímu soudu předložen trestní spis Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou vedený pod sp. zn. 11 T 59/2025 k rozhodnutí o návrhu obviněného P . M. na odnětí věci Krajskému soudu v Hradci Králové a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.
6. Nejvyšší soud (jako soud příslušný k takovému rozhodnutí) projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
7. Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu proto musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení. 8. Z návrhu obviněného je patrné, že svůj požadavek na odnětí věci Krajskému soudu v Hradci Králové postavil na obavách o spravedlivé a nestranné rozhodnutí ve věci s ohledem na námitku podjatosti jak členů ve věci činného senátu odvolacího soudu, tak i všech ostatních soudců Krajského soudu v Hradci Králové z důvodu blízkého příbuzenského vztahu Mgr. Tomáše Rejfka, který rozhodoval v jeho věci u soudu prvního stupně a JUDr. Oldřicha Rejfka, který je soudcem Krajského soudu v Hradci Králové. S těmito argumenty se však Nejvyšší soud neztotožnil, neboť je nelze v tomto případě akceptovat jako důležité ve smyslu uvedeném v předchozím bodu.
9. Z obsahu spisového materiálu je především zřejmé, že na obsahově totožné námitky obviněného již bylo v průběhu řízení u odvolacího krajského soudu reagováno zmíněným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2026, sp. zn. 11 Nt 452/2026. Přitom, jak bylo řečeno, nebyly zjištěny takové skutečnosti, které by nasvědčovaly, že by členové senátu, kteří byli určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí věci, měli důvod ve věci obviněných rozhodovat nikoli nestranně a v rozporu s principy spravedlivého procesu. Na toto pravomocné rozhodnutí Nejvyšší soud zcela odkazuje a konstatuje, že na jeho závěru nemá důvod cokoli měnit.
10. Obviněný pak ve svém návrhu vyslovil obavu, že celý Krajský soud v Hradci Králové (kterýmkoli jeho soudcem) nebude schopen v jeho věci spravedlivě rozhodnout, a to právě pro příbuzenský vztah JUDr. Oldřicha Rejfka a Mgr. Tomáše Rejfka, a tedy nebude moci dostát procesním předpisům a zásadám spravedlivého procesu v jejich věci. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že uvedeným námitkám nelze přisvědčit, neboť jde o pouhá spekulativní tvrzení postrádající jakoukoli relevantní oporu, z níž by vyvstávala důvodná pochybnost o schopnostech soudců Krajského soudu v Hradci Králové postupovat ve věci obviněných nestranně. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které je zákonný soudce příslušného soudu vyloučen z rozhodování a zda by se případně tyto důvody mohly vztahovat i k dalším soudcům tohoto soudu (což by mohlo podkládat důvodnost postupu podle § 25 tr. ř.). Taková situace však ve věci obviněných nenastala a důvody pro vyloučení konkrétně činných soudců shledány nebyly. Pokud pak jde o JUDr. Oldřicha Rejfka, nebyl rozvrhem práce určen k projednání a rozhodnutí předmětné věci. 11. Nejvyšší soud doplňuje, že podle konstantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu musí být pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení splněny zákonné důvody uvedené v § 30 tr. ř. Ty mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení nebo k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích trestního řízení. Pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá třeba i v zařazení na stejném pracovišti a do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout o opravném prostředku proti rozhodnutí, na kterém se jeden z nich (nyní ve věci nerozhodující) podílel nebo které vydal v postavení soudce soudu prvního stupně. Nejde o poměr nyní rozhodujících soudců k věci nebo osobám či orgánům činným v trestním řízení, který předpokládá ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. Pochybnosti o možnosti soudců nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jedině velice blízký osobní poměr k dříve rozhodujícímu soudci (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 30/2007 Sb. rozh. tr.). Jinak řečeno, každý soudce musí být při rozhodování schopen odstínit standardní profesní a kolegiální vztahy, což je nezbytnou součástí jeho profesionality. 12. Obviněným uplatněné námitky tudíž nemohou být důvodem pro pochybnosti ve spravedlivé rozhodování celého Krajského soudu v Hradci Králové v jeho věci, a proto ani důležitým důvodem pro odnětí věci tomuto soudu a jejímu přikázání soudu jinému. Taková tvrzení jsou pouhou spekulací a nemají oporu ve spisovém materiálu, který byl Nejvyššímu soudu předložen. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které Nejvyšší soud neshledal. 13. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle § 25 tr. ř. věc Krajskému soudu v Hradci Králové neodnímá. Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 28. 4. 2026
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu