Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 09.06.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přípustnost dovolání
Zastavení exekuce
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 OSŘ ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 22.06.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného AD IN, s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Na Hubálce 707/10, identifikační číslo osoby 27096785, zastoupeného JUDr. Josefem Kešnerem, advokátem se sídlem v Praze 9, Litoměřická 839/15, proti povinnému P. K. , za účasti RiskCollectors s. r. o., se sídlem ve Sviadnově, Ostravská 494, identifikační číslo osoby 08095001, zastoupeného Mgr. Jiřím Hӧlblingem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké náměstí 24, pro 131.065,69 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 47 EXE 5041/2011, o dovolání RiskCollectors s. r. o. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.09.2025, č. j. krajsky/10_Co_178_2025-90, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též „odvolací soud“) výrokem I v záhlaví uvedeného rozhodnutí potvrdil usnesení ze dne 13.11.2024, č. j. 47 EXE 5041/2011-70, kterým Okresní soud v Děčíně (dále též „soud prvního stupně“) zamítl návrh věřitele RiskCollectors s. r. o. na zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 15.08.2011, č. j. 47 EXE 5041/2011-9, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud dále výrokem II žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
2. Odvolací soud zjistil, že v posuzované věci byla nařízena exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Petra Koška dne 29.03.2011, sp. zn. K/2010/10598, k uspokojení pohledávky Komerční banky a. s. (právní předchůdkyně nynějšího oprávněného), vedená soudním exekutorem Mgr. Janem Peroutkou, Exekutorský úřad v Chomutově, pod sp. zn. 135 EX 2358/11. RiskCollectors s. r. o. podal jakožto věřitel zde povinného návrh na zastavení této exekuce s tím, že požadoval přezkum nároku na plnění, které připadlo právní předchůdkyni oprávněného z rozvrhu rozdělované podstaty vydaného v rámci exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Danielem Vlčkem, Exekutorský úřad Praha 7, pod sp. zn. 101 EX 01397/10 (k uspokojení pohledávky oprávněné VZP ČR proti P. K.). Rozvrhovým usnesením Mgr. Daniela Vlčka připadla právní předchůdkyni oprávněného jako přihlášené věřitelce částka 462.390,92 Kč na úhradu téže pohledávky, která je vymáhána v této exekuci. Věřitel má za to, že bude-li tato exekuce pro nevykonatelnost podkladového exekučního titulu (rozhodčího nálezu) zastavena, pak by částka vyplacená z rozvrhového usnesení Mgr. Daniela Vlčka připadla na dalšího věřitele v pořadí, tj. na RiskCollectors s. r. o. Odvolací soud však shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že věřitel, který podal návrh na zastavení exekuce v nyní posuzované věci, není účastníkem exekučního řízení, není ani osobou zúčastněnou na řízení, a proto nemá aktivní legitimaci k podání návrhu. Pro nedostatek aktivní legitimace se návrhem na zastavení exekuce více nezabýval.
3. Usnesení odvolacího soudu ve výroku I napadl RiskCollectors s. r. o. dovoláním. Uvedl, že je věřitelem povinného s vlastní pohledávkou. Proto podal návrh na zastavení exekuce z moci úřední, neboť exekuce je vedena na základě nevykonatelného exekučního titulu (rozhodčího nálezu vydaného v řízení zahájeném na základě rozhodčí doložky, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu absolutně neplatná). Je přesvědčen, že má právo domáhat se zastavení exekuce, existuje-li důvod pro její zastavení z moci úřední, přičemž dovolatel sám na tom má rovněž právní zájem. Přípustnost dovolání spojuje s posouzením níže formulovaných otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, resp. které dosud nebyly Nejvyšším soudem řešeny:
I. Je rozhodčí nález, který byl vydán rozhodcem, který k jeho vydání neměl pravomoc z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy, vykonatelným exekučním titulem?
II. Je exekuční soud povinen i v průběhu exekuce zkoumat platnost rozhodčího nálezu s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu o neplatných rozhodčích doložkách a smlouvách s neurčitě určenou osobou rozhodce?
III. Je exekuční soud z moci úřední povinen zastavit exekuci, zjistí-li, že rozhodčí nález byl vydán rozhodcem, který k jeho vydání neměl pravomoc, neboť byl jmenován na základě absolutně neplatné rozhodčí smlouvy?
IV. Existuje-li důvod pro zastavení exekuce z moci úřední, je exekuční soud povinen tuto exekuci zastavit na základě návrhu třetí osoby, která má na zastavení právní zájem?
V. Přihlásil-li se oprávněný v exekuci se svou pohledávkou do jiné exekuce, ve které bylo vydáno usnesení o příklepu, brání tato skutečnost z důvodu aplikace § 337h odst. 3 OSŘ zastavení exekuce, ve které toto usnesení vydáno nebylo? VI. Vztahuje se zákaz zastavení exekuce po vydání pravomocného usnesení o příklepu dle § 337h odst. 3 OSŘ na exekuci jako celek nebo jen na její část? 4. Dovolatel v souvislosti s otázkou povinnosti zkoumat platnost rozhodčího nálezu a zastavit exekuci poukázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ze dne 11.05.2011, sp. zn. nsoud/31_Cdo_1945_2010, ze dne 03.12.2019, sp. zn. nsoud/20_Cdo_3293_2019, ze dne 10.07.2013, sp. zn. nsoud/31_Cdo_958_2012, ze dne 12.01.2021, sp. zn. nsoud/20_Cdo_3718_2020, ze dne 10.07.2019, sp. zn. nsoud/20_Cdo_2039_2019). Je přesvědčen, že za situace, kdy exekuční soud byl povinen z moci úřední přezkoumat vykonatelnost exekučního titulu a v případě zjištění jeho nezpůsobilosti exekuci zastavit, nemůže být rozhodující skutečnost, že dovolatel není účastníkem exekučního řízení. Má-li rozhodnutí o zastavení exekuce způsobilost zasáhnout do právní sféry dovolatele, musí mít dovolatel k dispozici procesní prostředek, jímž se může domáhat nápravy. To platí tím spíše v případě, kdy důvod pro zastavení exekuce zakládá povinnost exekuci zastavit z moci úřední, a nejde tedy o otázku ponechanou dispozičnímu oprávnění účastníků exekučního řízení. Tím, že se exekuční soud nezabýval dovolatelem tvrzenými skutečnostmi, k nimž měl přihlížet již z úřední povinnosti, a nezastavil exekuci vedenou na základě nezpůsobilého exekučního titulu, porušil práva dovolatele na soudní ochranu a spravedlivý proces a odchýlil se od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30.09.2017 (srov. část první čl. II bod 2 zák. č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. 6. Podle § 237 OSŘ není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle § 237 OSŘ přípustné, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Dovolací soud není oprávněn si otázku přípustnosti vymezit sám, neboť by tím došlo k porušení základních procesních zásad, na nichž je dovolací řízení založeno, zejména zásady dispoziční a zásady rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.01.2017, sp. zn. nsoud/22_Cdo_5378_2016, či ze dne 25.06.2019, sp. zn. nsoud/23_Cdo_443_2019). 8. Dovolatel vymezil za účelem přezkumu procesní otázky, které však odvolací soud napadeným rozhodnutím neřešil (na jejich vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí). Odvolací soud totiž uzavřel, že věřitel není k podání návrhu na zastavení exekuce aktivně legitimován (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.07.2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013).
9. Dovolací soud připomíná, že na procesní bázi jsou účastníci řízení při výkonu rozhodnutí (exekuci) vymezeni v § 255 odst. 1, 2 o. s. ř., resp. § 36 odst. 1, 2 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.01.2009, sp. zn. nsoud/20_Cdo_1555_2007, či ze dne 20.01.2010, sp. zn. nsoud/20_Cdo_2716_2009). Z hlediska legitimace je aktivně legitimován je ten (procesně) oprávněný, jemuž svědčí právo z rozhodnutí nebo jiného titulu, a pasivně legitimován ten (procesně) povinný, kterému je vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem uložena povinnost. Návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) srážkami ze mzdy přísluší podat za zákonem stanovených podmínek též plátci mzdy (§ 290 odst. 1 OSŘ) a návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. f) OSŘ ve spojení s § 52 odst. 1 ExŘ může podat také třetí osoba, která uspěla s excindační žalobou podle § 267 OSŘ , přičemž o žádný takový zákonem předvídaný případ se v posuzované věci nejedná. 10. Rovněž je třeba zdůraznit, že nařízený výkon rozhodnutí (exekuci) lze zastavit i bez návrhu (§ 269 odst. 1 OSŘ, § 55 odst. 5 ExŘ). Zamítne-li tedy soud návrh na zastavení exekuce pro nedostatek aktivní věcné legitimace, není tím dotčena povinnost soudu zkoumat vykonatelnost podkladového exekučního titulu (způsobilost rozhodčího nálezu být exekučním titulem) z moci úřední. 11. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 OSŘ, a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 OSŘ). 12. Nákladový výrok se s odkazem na § 243f odst. 3 OSŘ neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 09.06.2026
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu