II.ÚS 175/26

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. S., zastoupeného JUDr. Martinem Supem, Ph.D., advokátem, sídlem Tikovská 2198/14, Praha 9, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 9 To 48/2025-20710 ze dne 20. 10. 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Státní zástupce Vrchního

Citované předpisy

2/1993 čl.40

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. S., zastoupeného JUDr. Martinem Supem, Ph.D., advokátem, sídlem Tikovská 2198/14, Praha 9, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. krajsky/9_To_48_2025-20710 ze dne 20.10.2025, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1.Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal na stěžovatele a další osoby obžalobu pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 trestního zákoníku a dále pro zločin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea 3, odst. 4 písm. a) a b) trestního zákoníku. Městský soud v Praze ("městský soud") usnesením č. j. okresni/75_T_2_2025-20636 ze dne 25.07.2025 podle § 314c odst. 1 písm. a) TŘ za použití § 188 odst. 1 písm. e) TŘ rozhodl o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, neboť měl za to, že je třeba odstranit závažné procesní vady, které nelze napravit v řízení před soudem. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, na jejímž základě Vrchní soud v Praze ("vrchní soud") napadeným usnesením zrušil usnesení městského soudu a uložil mu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

2.Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení vrchního soudu s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a § 40 odst. 3 Listina základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namítá zejména, že obžaloba trpí zásadními vadami, které brání jejímu projednání v hlavním líčení, a že v přípravném řízení došlo k protiústavním výslechům a k nedostatečnému zjištění skutkového stavu.

3.Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

4.Ústavní stížnost směřuje proti kasačnímu rozhodnutí vrchního soudu, jímž zrušil rozhodnutí městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve věci tedy nebylo vydáno pravomocné konečné rozhodnutí a trestní řízení nadále pokračuje. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti (k tomu viz bod 23 a násl. stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. 2 2023) přitom vyplývá, že ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí je zásadně nepřípustná, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí a nejde tedy o rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. nález sp. zn. usoud/II.__S_2371_11 ze dne 18.09.2012 či usnesení sp. zn. usoud/III.__S_2615_20 ze dne 18.09.2020).

5.Trestní stíhání vedené proti stěžovateli se nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně, a to v jeho rané fázi, kdy ještě ani nebylo nařízeno hlavní líčení. V takových případech Ústavní soud již v minulosti opakovaně konstatoval, že ústavní stížnost proti dosavadnímu postupu orgánů činných v trestním řízení je zpravidla nepřípustná. Tento postup je totiž nedílnou součástí celého řízení a případné protiústavní vady lze zpravidla odstranit v jeho dalším průběhu, a to zejména prostřednictvím řádných a mimořádných opravných prostředků proti konečnému rozhodnutí (srov. nález sp. zn. usoud/III.__S_62_95 ze dne 30.11.1995 či usnesení sp. zn. usoud/II.__S_1419_16 ze dne 16.05.2016, sp. zn. usoud/I.__S_2448_24 ze dne 09.09.2024 a sp. zn. usoud/III.__S_1294_23 ze dne 19.01.2023, body 18 a 19).

6.Námitky stěžovatele směřují proti údajným podstatným procesním vadám a vadám v dokazování, k nimž mělo dojít v přípravném řízení. Tyto námitky však může stěžovatel uplatnit před městským soudem a případně i v následném odvolacím či dovolacím řízení. Pokud by se jimi Ústavní soud zabýval již v této fázi, porušil by tím zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je proto v tomto stadiu řízení předčasná.

7.Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatel se v ústavní stížnosti nedovolává výjimečného postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ani Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, které by odůvodňovaly použití této výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti.

8.Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Rozhodl tak stejně jako o ústavních stížnostech spoluobviněných směřujících proti témuž rozhodnutí vrchního soudu (viz usnesení sp. zn. usoud/III.__S_169_26 ze dne 28.01.2026 a sp. zn. usoud/IV.__S_184_26 ze dne 03.02.2026).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. února 2026

Martin Smolek v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0