Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a JUDr. Markéty Čermínové ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČ [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o zaplacení 145 320 Kč s příslušenstvím
k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.10.2025, č.j. okresni/14_C_84_2022-107 --- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé potvrzuje a ve vyhovujícím výroku o věci samé se mění tak, že žalobkyni nenáleží konstatování porušení práva na projednání věci, zahájené dne [anonymizováno] u [anonymizováno] podáním přiznání k dani z přidané hodnoty za červen 2015, v přiměřené lhůtě.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 4 050 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Napadeným rozsudkem soud I. stupně konstatoval, že v řízení zahájeném dne [anonymizováno] u [anonymizováno] podáním přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2015 a v navazujícím soudním řízení bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, žalobu o zaplacení 145 320 Kč zamítl a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení ve výši 41 453 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení uvedené částky z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce daňového řízení ohledně daně z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období červen 2015 (posuzované řízení). Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že žalobkyně, která podala 13 obdobných žalob za jednotlivá zdaňovací období od prosince 2014 do prosince 2015, se podle zjištění správního soudu účastnila podvodu stran DPH a její nejistota tak spočívala pouze v tom, zda bude její protiprávní jednání odhaleno, což vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy z titulu nepřiměřeně délky řízení.
2.Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 7. až 9. napadeného rozsudku a skutkově uzavřel, že předmětem posouzení je daňové řízení, zahájené podáním daňového přiznání [anonymizováno], v němž byla žalobkyni na základě daňové kontroly, probíhající od [anonymizováno] platebním výměrem ze dne [anonymizováno] vyměřena daňová povinnost. Žalobkyní podané odvolání zamítlo Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne [anonymizováno], jež nabylo právní moci dne [anonymizováno]. Následně žalobkyně podala dne [anonymizováno] správní žalobu, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], a kasační stížnost proti němu podanou zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], který nabyl právní moci dne [anonymizováno].
3.Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle § 13, § 14 odst. 3 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (náhradový zákon), za použití rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. [anonymizováno] a jeho stanoviska pod sp. zn. [anonymizováno] (Stanovisko). Konstatoval, že ohledně více zdaňovacích období (celkem [anonymizováno]) byla vedena jediná daňová kontrola a odvolací správní řízení i soudní řízení správní probíhalo společně (formálně samostatná řízení probíhala jen před prvostupňovým správním orgánem). S odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, týkajících se obdobných nároků žalobkyně (sp.zn. [anonymizováno], sp.zn. [anonymizováno], sp.zn. [anonymizováno]), proti nimž podaná dovolání byla odmítnuta (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno] a sp. zn. [anonymizováno]), posuzoval proto předmětné řízení ve vztahu k uplatněnému nároku jako jediné řízení s tím, že s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno] již poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva nemůže být vztaženo k jiným řízením za jiné daňové období. 4.Soud I. stupně dovodil, že posuzované řízní trvalo od [anonymizováno], kdy žalobkyně podala daňové přiznání za červen 2015, do [anonymizováno], kdy nabylo právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti, 6 let a 7 měsíců. Tuto dobu shledal nepřiměřenou s poukazem na to, že ve správní i soudní fázi (jež je na místě hodnotit jako jeden celek ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a § 38 odst. 2 Listina základních práv a svobod), došlo v postupu orgánů k průtahům, jež však nebyly vzhledem ke složitosti věci mimořádné, bylo zejména nutné provést výslechy svědků v zahraničí s mezinárodním dožádáním a spisový materiálem byl rozsáhlý. Žalobkyně postupovala procesně korektně, avšak význam předmětu řízení pro ni byl nepatrný, neboť její nejistota spočívala pouze v tom, zda bude odhalen její nepoctivý úmysl při uplatnění odpočtu DPH, což tento význam zásadně snižuje. Žalobkyně mimo to podala řadu obdobných žalob za další zdaňovací období a v některých sporech jí již bylo zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva přiznáno. Tuto formu zadostiučinění soud I. stupně proto shledal i v daném případě odpovídající a plnohodnotnou formu ssatisfakce sezávěrem, že peněžité zadostiučinění by bylo v rozporu s účelem zákona i principem spravedlnost. Žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 3 OSŘ, občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení. 5.Proti rozsudku podaly včasné odvolání obě účastnice řízení. Žalobkyně v odvolání proti zamítavému výroku rozsudku uvedla, že nebyl prokázán její nepoctivý úmysl a s odkazy na judikaturu zdůraznila, že pojem „daňový podvod“ nemá v daňovém řízení totožný význam jako v řízení trestním. Připustila, že se dopustila protiprávního jednání v důsledku neopatrného výběru svého dodavatele a dovozovala, že sama tato okolnost nevylučuje odškodnění její nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení v penězích, k čemuž poukazovala na judikaturu, podle níž samotný výsledek řízení není pro posouzení porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě zásadně významný (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.
6.Žalovaná navrhla potvrzení zamítavého výroku rozsudku a k odvolání žalobkyně uvedla, že tvrzení o absenci nepoctivého úmyslu žalobkyně byla již opakovaně vyvrácena, k čemuž poukázala na na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (usnesení sp. zn. [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], sp. zn. I. [anonymizováno]). Žalobkyni musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám, což plyne z celé řady nestandardních okolností v řetězci plnění, jak jsou popsány v rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [anonymizováno]. Odvolací orgán výslovně uvedl, že obchodní transakce, ze kterýchžalobkyně uplatnila nárok na odečet, nejsou nahodilými transakcemi, jejichž součástí by se žalobkyně stala bez vlastního vědomí či přičinění. Obdobně Městský soud v Praze v rozsudku pod sp. zn. [anonymizováno] dovodil, že zapojení žalobkyně do obchodu s těmito společnostmi a do fakturace po rozhodná období se nejeví jako náhodné. Nelze tedy souhlasit s tvrzením žalobkyně, že její jednání bylo pouhou neobezřetností, žalobkyně měla v řízení nepoctivý úmysl a nejistota ohledně výsledku řízení, omezená jen na to, zda bude tento nepoctivý úmysl prokázán, vyvrací domněnku vzniku její nemajetkové újmy.
7.Žalovaná se odvolala proti vyhovujícímu výroku rozsudku a výroku o náhradě nákladů řízení. Namítla, že soud I. stupně stanovil počátek řízení ke dni podání daňového přiznání v rozporu s judikaturou (rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. [anonymizováno]), neboť poškozený může být v nejistotě ohledně výsledku řízení až na základě zahájení daňové kontroly. Poukázala na to, že byl postaven najisto nepoctivý úmysl žalobkyně, neboť se účastnila podvodu na DPH, což opakovaně konstatoval Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. [anonymizováno] a sp. zn.[anonymizováno] a ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud v usnesení pod sp. zn. [anonymizováno]. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nejistota žalobkyně ohledně výsledku řízení spočívala pouze v tom, zda bude odhalen její nepoctivý úmysl. Jedná se o okolnost, která vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy (rozsudek Nejvyššího soudu podsp. zn.[anonymizováno]) a v tomto smyslu již v obdobných věcech téže žalobkyně rozhodl Městský soud v Praze pod sp. zn. [anonymizováno] a sp. zn. [anonymizováno], když podané žaloby zamítl. Žalovaná dovozovala, že není spravedlivé, aby byl kdokoli odškodňován za délku řízení, které bylo již od počátku zahájeno s nepoctivým úmyslem poškodit Českou republiku. Žalovaná nesouhlasila ani s výši žalobkyni přiznané náhrady nákladů řízení a navrhla, aby odvolací soud vyhovující výrok rozsudku změnil, žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.
8.Podle obsahu odvolání uplatnily účastnice řízení odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z podnětu obou odvolání přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a OSŘ a opodstatněným shledal odvolání žalované. Soud I. stupně správně zhodnotil základ nároku žalobkyně v souladu s judikaturou, která opustila požadavek na projednání věci, řešené správním orgánem, před soudem jako pojmového znaku věcné použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva), potažmo § 13 odst. 1 věta třetí náhradového zákona a Stanoviska (nález Ústavního soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS č. [anonymizováno]). Na správní řízení o základních právech a svobodách s případně navazujícím soudním řízením správním je třeba nahlížet jako na řízení jediné a soudní praxe se přiklonila k závěru, že daňové řízení, včetně daňové kontroly, představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví a dotýká se ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce (srov. nález ústavního soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). Z hlediska § 13 odst. l věta třetí náhradového zákona je rozhodující celková délka daňového řízení a nikoliv jednotlivé průtahy, spočívající v nedodržení zákonné lhůty ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá náhradového zákona. Soud I. stupně též případně akcentoval výše uvedené závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno] ve skutkově obdobné a právně shodné věci, nesprávně však stanovil počátek řízení ke dni podání daňového přiznání žalobkyní, neboť nejistota ohledně výsledku řízení, způsobená jeho nepřiměřenou délkou, se pojí až s okamžikem doručení výzvy k odstranění pochybností nebo zahájení daňové kontroly, v daném případě ke dni [anonymizováno] (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). 9.Pro posouzení dané věci je dále zásadně rozhodné, že zahájení řízení (daňovou kontrolou) bylo vyvoláno protiprávním jednáním žalobkyně, spočívajícím v nezákonném odpočtu DPH a v průběhu posuzovaného řízení bylo zjištěno její vědomé zapojení do daňového podvodu (srov. odůvodnění rozhodnutí v soudním řízení správním, zejména rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno] a Nejvyššího správního soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). Nešlo tu o pouhou neobezřetnost žalobkyně, neboť podle zjištění správního soudu žalobkyně věděla či musela vědět, že se účastní podvodného jednání. V obdobných věcech nároku za nepřiměřenou délku řízení, týkajícího se dodatečně vyměřené DPH žalobkyni za jiné období, bylo již zdejším odvolacím soudem za shodných skutkových okolností rozhodováno opakovaně (prvotně v rozhodnutí sp.zn. [anonymizováno] a následně sp.zn. [anonymizováno], sp.zn. [anonymizováno] a sp.zn. [anonymizováno]) a s ohledem na uvedené jednání žalobkyně soudy obou stupňů dovodily, že její nejistota ohledně výsledku posuzovaného řízení se omezovala na to, zda bude její nepoctivý úmysl odhalen, což činí význam řízení, zapříčiněného jejím deliktním jednáním, pro ni nepatrným, a ani jiné okolnosti věci pro úvahu o peněžním zadostiučinění nesvědčí. Dovodily, že by bylo v rozporu s obecně pojímanou zásadou spravedlnosti, kdyby měla žalobkyně prostřednictvím nároku na satisfakci za nepřiměřenou délku řízení finančně těžit se svého deliktního jednání. Soudy obou stupňů proto uzavřely, že dostatečnou satisfakci za újmu, vzniklou žalobkyni nepřiměřenou délku řízení, je konstatování porušení jejího práva na přiměřenou délku řízení, jež je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 náhradového zákona a tento závěr byl opakovaně aprobován i soudem dovolacím (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [anonymizováno], sp.zn. [anonymizováno], sp.zn. [anonymizováno]).
10.V následujících rozhodnutích sp.zn. [anonymizováno] a sp.zn. [anonymizováno] však odvolací soud za použití závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. [anonymizováno], za stejných skutkových okolností uzavřel, že omezovala-li se nejistota ohledně výsledku posuzovaných daňových řízení a navazujícího soudního řízení jen na odhalení nepoctivého úmyslu žalobkyně, jde o okolnost, která presumpci vzniku nemajetkové újmy žalobkyně v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení zcela vyvrací. Toto právní posouzení nezpochybnil ani Nejvyšší soud v usnesení ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], jímž odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze pod sp. zn. [anonymizováno]. Tento závěr shledal odvolací soud i pro tento případ žalobkyně s ohledem na zjištění jejího nepoctivého záměru v posuzovaném řízení, jak výše uvedeno, při vědomí účelu náhrady nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, coby kompenzace stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, zcela přiléhavým. Žalobkyně o podvodu na dani z přidané hodnoty věděla, ve shora uvedených rozhodnutích popsané nestandardní okolnosti ve svém souhrnu svědčí o tom, že k neodvedení daně nedošlo v důsledku náhody či pouhého podnikatelského selhání žalobkyně, ale na základě vědomé účasti na podvodném jednání (jakkoliv tuto skutečnost žalobkyně v podaném odvolání účelově bagatelizuje). Odvolací soud z popsaných důvodů dospěl k závěru, že žalobkyni nemajetková újma z nepřiměřené délky posuzovaného řízení nevznikla. Zamítavý výrok rozsudku proto podle § 219 OSŘ potvrdil, zatímco jeho vyhovující výrok podle § 220 odst. 1 písm. a) OSŘ změnil a žalobu zcela zamítl. 11.Podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tuto náhradu představuje paušální náhrada výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 OSŘ ve výši 300 Kč za každý procesní úkon, učiněný do [anonymizováno] (odvolání z [anonymizováno], vyjádření z [anonymizováno], [anonymizováno]), podle § 2 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 OSŘ a podle § 89a ExŘ) a ve výši 450 Kč za každý procesní úkon, učiněný od [anonymizováno] (vyjádření z [anonymizováno], příprava na jednání a účast [anonymizováno], odvolání ze dne [anonymizováno], vyjádření z [anonymizováno], příprava a účast na jednání [anonymizováno]), podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 OSŘ přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.