Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. m) tr.ř.
Datum rozhodnutí: 18.03.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Dokazování
Hodnocení důkazů
Důvody dovolání
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5,6 tr. ř.
§ 265b odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 05.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18.03.2026 o dovolání, které podal obviněný J. D. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.10.2025, č. j. krajsky/11_To_323_2025-150, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. okresni/26_T_62_2025, t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J . D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále také jen „okresní soud“) ze dne 09.09.2025, č. j. okresni/26_T_62_2025-132, byl obviněný J . D. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustil tak, že (převzato z výroku rozsudku okresního soudu) dne 19.07.2025 v době od 13.30 hodin do 13.43 hodin v ulici XY v XY ve snaze dostat se do bytového domu č.p. XY páčil šroubovákem vchodové dveře domu, čímž na nich způsobil vrypy a které musely být následně opraveny, a to ke škodě poškozeného Společenství vlastníků pro dům XY ve výši 19 620 Kč, načež byl vyrušen obyvatelkou domu a z místa odešel.
Za to byl podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 7 měsíců, pro jehož výkon byl podle „§ 56 odst. 2 písm. b)“ tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze (dále také jen „krajský soud“) usnesením ze dne 30.10.2025, č. j. krajsky/11_To_323_2025-150, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J . D. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř.
4. V jeho odůvodnění v první řadě uvedl, že si je vědom, že zásah do rozhodných skutkových zjištění je v dovolacím řízení zcela výjimečnou záležitostí. Domnívá se nicméně, že v tomto případě se jedná o tak závažný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, že je pro takový kasační zásah Nejvyššího soudu prostor. Především namítl, že svědkyně M . Š. , na jejíž výpovědi byl zejména odsuzující rozsudek soudu prvního stupně (a na něj navazující usnesení odvolacího soudu) založen, nemohla šroubovák z místa před svým bytem, ze kterého se dívala, vidět (musela by se dívat přes zábradlí) a zejména nemohla vidět ani případnou barvu rukojeti takového šroubováku, jelikož by jej musel mít v ruce. Zcela zjevný rozpor mezi výpověďmi svědků dovolatel spatřuje také v tom, že zatímco podle svědkyně M . Š. v ruce šroubovák měl, podle svědka Z . Š. v ruce nic neměl. Svědkyně M . Š. dveře, které měl údajně poškodit, hodnotila jako poškozené již dříve, kdežto svědek Z . Š. je popsal jako poškozené nově. Obojí pak vyvolává důvodně pochybnosti jak o tom, zda se skutek vůbec stal, tak zejména o tom, zda jej spáchal obviněný. Okresní soud a následně i krajský soud přehlédly skutečnost, že na madlu předmětných dveří nebyly nalezeny žádné otisky prstů dovolatele, což nepochybně vylučuje, aby se skutek stal tak, jak byl rozsudkem soudu prvního stupně popsán. Přehlédnout nelze ani to, že údajné páčení dveří nebylo vidět ani na kamerových záznamech, které byly do spisu opatřeny. Návrh na přehrání tohoto záznamu soud prvního stupně zamítl a odvolací soud tuto námitku vypořádal tím, že se kamerové záznamy ve spise údajně ani nenacházejí. Je přitom „bizardní“, že ve vazebním řízení byly tyto záznamy přehrávány, ale nyní se ve spise pravděpodobně již nenacházejí.
5. Z důvodů shora uvedených obviněný navrhl, aby byly napadené usnesení a rozsudek soudu prvního stupně zrušeny „podle § 265i odst. 3 ve spojení s § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř.“ a věc byla přikázána Okresnímu soudu v Kladně k novému projednání.
6. K dovolání se v rámci řízení podle § 265h tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ve vztahu k námitce zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy upozornil, že takový zjevný rozpor přichází do úvahy jen tehdy, jestliže je řízení zatíženo takovými procesními vadami a nedostatky, které znemožnily, aby výsledné závěry o vině logicky a přesvědčivě z provedených důkazů vyplynuly. Rozhodná skutková zjištění významná z hlediska naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, soud prvního stupně shrnul v bodech 9. a 10. odůvodnění svého rozsudku. Z důkazů, jejichž výčet a obsah této rekapitulaci předchází, je mimo důvodné pochybnosti zřejmé, že tato skutková zjištění s provedenými důkazy korespondují. Okresní soud přitom vycházel z přesvědčivé a spontánní výpovědi svědkyně M . Š. , která bezprostředně po události o incidentu informovala svého manžela – svědka Z . Š. , kterému také sdělila základní usvědčující markanty charakterizující obviněného jako pachatele činu. Výpovědi obou svědků pak korespondují s dalšími důkazy, zejm. se zjištěními učiněnými k osobě obviněného zadrženého krátce poté nedaleko místa spáchání trestného činu, včetně věcí, které měl u sebe v batohu. Vypovídací hodnotu důkazů usvědčujících dovolatele z jím popíraného pachatelství přitom není důvodu jakkoli zpochybňovat. Odvolací soud následně v bodech 4. až 7. odůvodnění svého usnesení tato skutková zjištění zrekapituloval a přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů se s nimi ztotožnil. Rovněž dospěl k závěru, že o identitě obviněného jako osoby, který se dopustila jednání popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku, nemůže být pochyb. Výhrady, jimiž dovolatel rozhodná skutková zjištění zpochybňuje a které uplatnil již v odvolání, proto nejsou reálně způsobilé naplnit jím tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Pod třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by snad šlo podřadit námitku obviněného stran nevyhovění důkaznímu návrhu obhajoby na přehrání kamerových záznamů. Důvod nevyhovění tomuto návrhu vysvětlil odvolací soud v bodě 4. odůvodnění svého usnesení tak, že žádný kamerový záznam se ve spise nenachází a ani nebyl proveden jako důkaz ve vazebním zasedání. K tomu státní zástupce doplňuje, že z protokolu o hlavním líčení konaném dne 09.09.2025 je zřejmé, že předmětný návrh obhajoby na doplnění dokazování nebyl uplatněn a stalo se tak až v rámci podaného odvolání. Lze mít přitom důvodně za to, že dovolatelem tvrzený (neprovedený) důkaz by ani v případě jeho reálné existence zřejmě nemohl změnit skutková zjištění učiněná na základě ostatních důkazů tak, jak tyto důkazy hodnotily soudy nižších stupňů. Odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů jsou jak z hlediska rozboru provedených důkazů, tak na jejich základě učiněných skutkových zjištění, nadmíru přesvědčivá.
8. Opodstatnění postrádá taktéž námitka o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek okresního soudu není zatížen žádným z takových nedostatků. Logicky tak nemůže být vadné ani usnesení krajského soudu, které ve výroku o vině i trestech ponechalo prvostupňový rozsudek nedotčen, když odvolání obviněného bylo zamítnuto jako nedůvodné. Konečně nelze přehlédnout ani to, že dovolání obviněného je z větší části vystavěno na opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, včetně řízení odvolacího. Se způsobem, jakým se s těmito námitkami vypořádaly soudy nižších stupňů, se státní zástupce ztotožňuje.
9. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navržené rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
10. Nejvyšší soud nejprve ověřil splnění nezbytných procesních předpokladů pro projednání předloženého mimořádného opravného prostředku. Zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, jak ukládá ustanovení § 265d odst. 2 věty první tr. ř., a že současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost se odvíjí od ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti odsuzujícímu rozsudku ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
11. Protože dovolání je specifickým a poměrně přísně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí zkoumat , zda obviněným vznesené námitky obsahově vyhovují jím deklarovaným dovolacím důvodům. Ty totiž nemohou být uplatněny jen formálně, ale je třeba, aby jim svým obsahem vždy odpovídala i vlastní argumentace do volatele.
12. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zmíněné zákonné ustanovení tedy postihuje tři varianty nejzávažnějších pochybení soudů při rekonstrukci skutkového stavu. Jimi jsou případy tzv. opomenutých důkazů, dále důkazů získaných či posléze provedených v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného a excesivního hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. usoud/IV.__S_570_03, sp. zn. usoud/III.__S_177_04 aj.), jež má za následek existenci tzv. zjevného (extrémního) rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními na straně druhé. 13. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ).
IV.
Důvodnost dovolání
14. Vzhledem ke konkrétnímu, a nutno předeslat že značně strohému, obsahu dovolání je třeba nejprve připomenout ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud přezkoumává napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení jen v rozsahu a z důvodů, které jsou v dovolání uvedeny. Není povolán k přezkumné činnosti ve větším rozsahu z vlastní iniciativy a samozřejmě není jeho úkolem, aby si dovolací argumentaci obviněného jakkoli domýšlel nebo ji dokonce sám doplňoval. Současně platí, že lze přihlížet pouze k námitkám (jejich konkrétnímu zdůvodnění), které jsou obsaženy přímo v textu dovolání. Dovolací námitky nelze opírat o odkaz na skutečnosti či argumenty uvedené v řádném opravném prostředku, v jiných podáních učiněných v dřívějších fázích trestního řízení, v závěrečné řeči, resp. konečném návrhu, přednesených před soudem prvního či druhého stupně apod. (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2012, sp. zn. nsoud/8_Tdo_587_2012, publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr., aj.). 15. Jakkoli dovolatel formálně deklaroval mj. i vadu spočívající v údajně opomenutých důkazech, fakticky žádné takové výslovně neoznačil. Lze se tak jen dohadovat, že tím mínil tvrzené „kamerové záznamy, které byly opatřeny do spisu“, toto však nijak blíže nerozvedl a z textu dovolání ani jednoznačně nevyplývá, že právě tyto záznamy za opomenutý důkaz považuje. Navíc není ani jasné, jaké kamerové záznamy má vlastně na mysli a co a proč z nich dovozuje. Pokud hovoří o tom, že tyto záznamy měly být přehrány při vazebním zasedání (snad jako důkaz o jeho pohybu z místa činu do místa zadržení), že soud prvního stupně později v hlavním líčení návrh na jejich přehrání zamítl a podobně k tomu přistoupil i soud odvolací, pak obsah spisu tomuto neodpovídá (viz protokoly o vazebních zasedáních ze dne 21.07.2025 a 06.08.2025 na č. l. 86 a 90 spisu, protokol o hlavním líčení ze dne 09.09.2025 na č. l. 128 až 130 spisu a protokol o veřejném zasedání ze dne 30.10.2025 na č. l. 147 spisu). Provedení důkazu přehráním kamerového záznamu nebylo explicitně navrženo ani ve veřejném zasedání konaném před odvolacím soudem. Zde obviněný, resp. jeho obhájce, pouze bez dalšího deklaroval, že „údajné páčení dveří nebylo vidět ani na kamerových záznamech, které byly do spisu opatřeny“ a že „ve vazebním zasedání byl prováděn videozáznam, ze kterého vyplynulo, že trestný čin se nestal“. Žádný kvalifikovaný důkazní návrh, o němž by soudy musely (měly) rozhodnout, tak ve skutečnosti učiněn nebyl.
16. Zbylý obsah dovolání pak už není ničím jiným než prostou polemikou se způsobem, jakým soudy nižších stupňů zhodnotily provedené důkazy, a nabízením vlastní alternativní verze skutkového děje. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně připomíná, že existenci zjevného rozporu (extrémního nesouladu) ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze relevantně namítat jen proto, že soudy po komplexním zhodnocení důkazů, provedeným v souladu se zásadou zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř., dospěly ke skutkovým zjištěním, která dovolateli nevyhovují. Z obsahu dovolání lze v obecné rovině vyvodit, že obviněný soudům formálně vytýká, že dospěly k takovým závěrům o průběhu skutkového děje, které nemají oporu v provedených důkazech, reálně však toto své tvrzení nepodpořil žádným relevantním argumentem. Fakticky totiž neuvedl jediný příklad, kdy by konkrétní důkaz, mající současně zásadní význam pro rozhodná skutková zjištění determinující následnou právní kvalifikaci činu, byl hodnocen vyloženě deformativním způsobem a interpretován proti svému skutečnému vyznění.
17. Ze strany obviněného se jedná o účelovou selekci a výraznou dezinterpretaci provedených důkazů. Soud prvního stupně a následně i odvolací soud jasně a naprosto logicky vysvětlily, na základě jakých důkazů jej uznaly vinným a proč odmítly jeho obhajobu (viz body 9. a 10. odůvodnění rozsudku okresního soudu a bod 6. odůvodnění usnesení krajského soudu). Se zde prezentovanými závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje. V dané souvislosti je třeba akcentovat, že závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidskýc h práv a základních svobod, který se promítá mj. do požadavků kladených na odůvodnění soudních rozhodnutí, nelze chápat tak, že vyžaduje podrobnou odpověď soudu vyšší instance v opravném řízení na každý opakující se argument, s nímž se dříve věcně správně vypořádal již soud nižšího stupně. Danou problematikou se v minulosti několikrát zabýval i Ústavní soud, který k ní např. ve svých usneseních ze dne 18.12.2008, sp. zn. usoud/II.__S_2947_08, nebo ze dne 25.10.2016, sp. zn. usoud/II.__S_1153_16, ve shodě s Evropským soudem pro lidská práva (s odkazem na jeho rozsudky ze dne 21.01.1999, č. stížnosti 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku a ze dne 19.12.1997, č. stížnosti 20772/92, ve věci Helle proti Finsku) zaujal jasné stanovisko, že odvolací soud se při zamítnutí odvolání může v principu omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně. Netřeba pochybovat o tom, že pokud uvedené platí pro odvolací řízení, pak se tím spíše tento princip uplatní v řízení dovolacím. 18. Postačí proto již jen velmi stručně zrekapitulovat, že dovolatel byl z trestné činnosti jednoznačně usvědčen zejména vzájemně se podporujícími a doplňujícími výpověďmi svědků M . a Z. Š. , které současně odpovídaly dalším ve věci provedeným důkazům (protokolům o hledání místa činu a o zadržení podezřelého, seznamu a fotodokumentaci u něj nalezených věcí). Prvně uvedená svědkyně viděla obviněného přímo při páchání činu a jeho jednání podrobně popsala. Detailně popsala i šroubovák a „pistoli“, s nimiž obviněný při činu manipuloval. Tyto věci u něj policie krátce poté, při jeho zadržení nedaleko místa činu, skutečně zajistila (viz protokol na č. l. 12 až 14 spisu, fotodokumentace na č. l. 33 až 35 spisu). Druhý z uvedených svědků obviněného sledoval po celou dobu od domu, kde poškodil dveře, až do místa zadržení. O totožnosti pachatele tak nevznikly nejmenší pochybnosti. Obhajoba obviněného, že předmětný šroubovák a další nástroje měl u sebe proto, že je chtěl odnést do sběru (viz č. l. 86 spisu), nezasluhuje bližšího komentáře. Ve shodě se soudy nižších stupňů ji i Nejvyšší soud odmítá jako nepřijatelnou. Obiter dictum lze ještě poznamenat, že posuzované jednání (pokus o neoprávněné vniknutí do obytného domu) obviněnému zjevně není cizí – viz např. jeho nedávné odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 19.12.2023, č. j. okresni/6_T_135_2023-433 (č. l. 42 až 45 nynějšího spisu). V.
Způsob rozhodnutí
19. Z důvodů výše popsaných Nejvyšší soud dovolání obviněného J . D. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy jako podané z jiného důvodu, než je uveden v zákoně. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a stručně je odůvodnil podle požadavku zakotveného zákonodárcem v § 265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18.03.2026
JUDr. Ondřej Círek
předseda senátu