Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele V. H., t. č. ve Věznici Rýnovice P. O. BOX 14, Jablonec nad Nisou, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. nsoud/4_Tdo_439_2025-335 z 24.06.2025, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. krajsky/11_To_383_2024-203 z 16.01.2025 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ č. j. okresni/23_T_44_2024-175 z 08.11.2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Dne 10.11.2025 byla Ústavnímu soudu doručena Mgr. Lucií Pospěchovou, advokátkou, sídlem Jeseniova 55/1151, Praha 3 (dále jen "obhájkyně"), ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím trestních soudů z důvodu porušení čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
2.Uvedená ústavní stížnost trpěla zjevnou vadou, neboť k ústavní stížnosti nebyla přiložena plná moc prokazující právní zastoupení obhájkyně pro řízení před Ústavním soudem. K telefonické výzvě Ústavního soudu obhájkyně zaslala Ústavnímu soudu usnesení Okresního soudu Praha-východ č. j. 0 Nt 3034/2024-6 z 12.04.2024, kterým byla ustanovena jako obhájkyně stěžovatele pro řízení před trestními soudy.
3.Jelikož řízení o ústavních stížnostech vedené před Ústavním soudem nepředstavuje pokračování trestního řízení, nemohl zdejší soud akceptovat obhájkyní zaslané rozhodnutí o jejím ustanovení. Dne 21.11.2025 ji proto vyzval, aby ve lhůtě 20 dnů doplnila stěžovatelovu plnou moc ověřující její právní zastoupení pro řízení o ústavní stížnosti.
4.Dne 22.12.2025 obhájkyně Ústavní soud informovala, že se opakovaně pokusila stěžovatele kontaktovat, avšak nebyla úspěšná. Informovala, že věznice Rýnovice potvrdila, že mu dopisy byly předány, že stěžovatel se v této věznici nachází, avšak ve stanovené lhůtě žádným způsobem nereagoval. Uvedla přitom, že stěžovatel nereagoval ani na již předchozí dopis, který mu byl doručen v září 2025, a týkal se rozhodnutí Nejvyššího soudu a dalšího postupu v jeho věci.
5.V návaznosti na tuto skutečnost Ústavní soud dne 05.01.2026 vyzval k reakci a k doplnění plné moci přímo stěžovatele. Poučil jej, že případné neodstranění uvedené vady do 30 dnů od doručení bude znamenat odmítnutí ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 08.01.2026 a lhůta k jejímu splnění marně uplynula dne 09.02.2026.
6.Stěžovatel nicméně v uvedené lhůtě a ani do dnešního dne na výzvu žádným způsobem nereagoval a obdobně ani Ústavnímu soudu nedošla žádná informace od obhájkyně o případném obnovení komunikace mezi ní a stěžovatelem.
7.Vzhledem k uvedeným důvodům soudkyně zpravodajka stěžovatelovu ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstraněné vady odmítla.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2026
Kateřina Ronovská v. r.
soudkyně zpravodajka