I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 74 952,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 74 952,34 Kč od 18.08.2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ročně z částky 85 724,18 Kč od 05.01.2026 do 17.08.2026 a z částky 10 771,84 Kč od 18.08.2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 10 724,18 Kč vzniklého sazbou 57,99 % ročně z částky 75 000 Kč od 16.09.2025 do 14.12.2025, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a částky ve výši 1 200 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 457,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [anonymizováno], advokáta.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [anonymizováno] domáhala po žalované zaplacení částky 76 200 Kč s přísl. na základě tvrzení, že, po prověření schopnosti žalované úvěr splatit, uzavřela s žalovanou dne [anonymizováno] Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru č. [anonymizováno] na částku 75 000 Kč. Na základě uzavřené smlouvy se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového rámce 75 000 Kč, kdy žalovaná na základě smlouvy o úvěru načerpala celkem 75 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 3 750 Kč počínaje dnem 15.09.2025. Žalovaná neuhradila splátku splatnou 15.09.2025 ani po opakovaných upomínkách žalobkyně a došlo proto k zesplatnění jistiny úvěru dopisem ze dne 21.12.2025. Žalobkyně proto u soudu uplatnila nárok na zaplacení zesplatnění jistiny poskytnutého úvěru ve výši 75 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 10 724,16 Kč, vypočtený jako sjednaný smluvní úrok v sazbě 57,99 % ročně z částky 75 000 Kč od 16.09.2025 do 13.12.2025, náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč za dvě zaslané upomínky, zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 05.01.2026 a částku 1 200 Kč jako sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 75 000 Kč od 05.01.2026 do dne sepsání žaloby. V podání ze dne 26.06.2026 upřesnila, že žalovaná neuhradila ve prospěch vyčerpané jistiny ve výši 75 000 Kč ničeho a doplnila svá tvrzení v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované tak, že před poskytnutím úvěru měla k dispozici dva doklady totožnosti žalované, a kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce. Dále shrnula zásady společnosti pro posuzování úvěruschopnosti a uvedla další doklady z nichž je případně úvěruschopnost spotřebitele ověřována. Pokud jde o žalovanou dospěla k závěru, že příjem žalované činí [anonymizováno] Kč na místo tvrzených [anonymizováno] Kč, vyšla z fixní hodnoty nákladů na bydlení ve výši [anonymizováno] Kč, a nákladů domácnosti ve výši [anonymizováno] Kč. Finanční rezervu stanovila částkou [anonymizováno] Kč a na základě těchto skutečností shledala žalovanou úvěruschopnou. Pokud jde o zdroje informací vycházela z prohlášení žalované a reálně příchozího příjmu na bankovní účet žalované.
2.Ve věci bylo nařízeno jednání na den [anonymizováno]. Žalovaná, ač řádně předvolána se k jednání nedostavila, svoji nepřítomnost neomluvila. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svoji neúčast omluvila a souhlasila s konáním jednání v její nepřítomnosti.
3.Pro nepřítomnost obou účastníků soud postupoval podle § 101 odst. 3 OSŘ Soud provedl listinné důkazy, na jejichž základě zjistil, že žalobkyně je registrována u ČNB v Praze jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů. Mezi účastníky byla dne [anonymizováno] uzavřena prostředky na dálku Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [anonymizováno], kterou poskytla žalobkyně žalované částku 75 000 Kč, a žalovaná se zavázala platit počínaje dnem 15.09.2025 minimální splátku, která byla vypočtena na částku 3 750 Kč. Z upomínky ze dne 20.09.2025 bylo zjištěno, že žalovaná splátku neuhradila a byla proto opětovně upomenuta upomínkou ze dne 05.10.2025. Dopisem zástupce žalobkyně ze dne 21.12.2025 byl úvěr zesplatněn a žalovaná byla vyzvána, aby uhradila částku 96 784,18 Kč, kterou ze smlouvy dluží nejdéle do 04.01.2026. Z žádosti o čerpání a výpisů plateb soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 75 000 Kč.
4.Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti předložila žalobkyně kopii průkazky zdravotního pojištění a občanského průkazu žalované (čl.81-83). Čerpání úvěru bylo uskutečňováno na základě žádostí žalované o čerpání úvěru (čl. 40-41, 69-70).
5.Na základě provedených důkazů, které soud posoudil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 75 000 Kč postupnými platbami na účet žalované na základě žádostí žalované. Platby byly uskutečněny ve výši 10 000 Kč dne [anonymizováno]; 29 952,34 Kč bylo vyplaceno dne [anonymizováno]; 35 000 Kč dne [anonymizováno]. Celkem bylo vyplaceno 74 952,34 Kč, s tím, že současně byla částka 47,66 Kč započtena žalobkyní na úrok. Ohledně údajů o spotřebiteli žalobkyně vycházela z údajů v žádosti o úvěr, že žalovaná je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání s maturitou, příjmu prohlášeného spotřebitelem ve výši [anonymizováno] Kč, příjmu nalezeného na bankovním účtu ve výši [anonymizováno] Kč, minimální fixní hodnoty nákladů na bydlení ve výši [anonymizováno] Kč, nákladů domácnosti v minimální fixní hodnotě [anonymizováno] Kč, s tím, že na bankovním účtu byly nalezeny náklady domácnosti [anonymizováno] Kč. S přihlédnutím k extra zůstatku na cokoliv shledal finanční zůstatek [anonymizováno] Kč. Soud nemohl učinit skutkový závěr, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Žalobkyně nedoložila doklady vztahující se k prokázání příjmů a výdajů žalované, z důkazů nevyplývají skutečnosti prokazující majetkové poměry žalované, její příjmy a výdaje.
6.Podle ustanovení § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7.Podle ustanovení § 2 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZoSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8.Dle ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9.Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10.Dle ustanovení § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11.Dle ustanovení § 2991 odst. 1 OZ ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12.V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyní předložené důkazy splnění této povinnosti neprokazují. Žalobkyně nezjistila a neověřila výši pravidelného příjmu žalované, výši pravidelných výdajů, nelze pak učinit jednoznačný závěr, že žalovaná v době uzavření smlouvy byla úvěruschopná, tedy schopná poskytnutý úvěr splácet.
13.Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 OZ neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 OZ.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
14.Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky výši 74 952,34 Kč bez právního titulu, došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Současně nebylo prokázáno, že by žalovaná ve prospěch této pohledávky žalobkyně cokoli uhradila. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 74 952,34 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Důvodným soud shledal i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 OZ občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení počátku prodlení žalované soud vycházel z data doručení žaloby soudem. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II. výrokové části rozsudku).
15.O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 OSŘ, dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v této věci činí 17 168 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 518 Kč; odměně za právní zastoupení a náhradě režijních výloh právního zástupce žalobkyně za úkony právní služby sestávající z odměny právního zástupce za převzetí zastoupení v částce 4 100 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb), předžalobní výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem v částce 4 100 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.), sepsání žaloby v částce 4 100 Kč ( § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.) a k těmto úkonům příslušející režijní paušály v částce 1 350Kč (3 x 450 Kč) dle ust. § § 13 vyhl. 177/1996 Sb. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka ve výši 86 924 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná pro částku 74 952,34 Kč a vznikl jí proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 72,56 % účelně vynaložených nákladů v částce 12 457,10 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 OSŘ).
16.Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 OSŘ do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.