Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci
žalobce č. 1: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
zastoupena advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
žalobce č. 2: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupen advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o zaplacení 459 061 Kč + 459 061 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci č. 1 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 32 696,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 01.02.2025 do zaplacení ve výši 12 % p. a.
II. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci č. 1 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částka ve výši 426 365,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 01.02.2025 do zaplacení ve výši 12 % p. a.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci č. 2 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 32 696,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 01.02.2025 do zaplacení ve výši 12 % p. a.
IV. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci č. 2 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částka ve výši 426 365,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 01.02.2025 do zaplacení ve výši 12 % p. a.
V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci č. 1 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17.770,49 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce č. 1.
VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci č. 2 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17.770,49, a to k rukám právního zástupce žalobce č. 2.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobci se žalobou domáhají poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o vydání dodatečného povolení stavby vedeného u [anonymizováno] [anonymizováno], u [anonymizováno] [anonymizováno], a u [anonymizováno], od 11.10.2017 do 22.03.2024. Žádostí o náhradu nemajetkové újmy ze dne 31.07.2024, uplatnili žalobci u žalovaného své nároky na náhradu nemajetkové újmy pro každého z nich.
2.Řízení bylo zahájeno dne 11.10.2017 podáním žádosti o vydání dodatečného stavebního povolení, skončeno bylo nabytím právní moci usnesení nalézacího správního orgánu č.j. [anonymizováno] dne 22.03.2024. Řízení trvalo 2354 dnů. Dle žalobců bylo řízení nepřiměřeně dlouhé a jedná se tak o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu.
3.Žalobci se domáhají odškodnění v peněžité formě, kdy k jednotlivým kritériím uvádějí, že překročení lhůty, která by byla přiměřená, více než osmnáctinásobně, značí nepochybně masivní překročení nejdelší přiměřené délky řízení. Podle průběhu řízení se jednalo o případ po skutkové stránce složitější, jelikož podkladem řízení byla i projektová dokumentace a další nikoli krátké dokumenty. Nicméně, jak se ukázalo posléze, nic z toho se řešit nikdy nemuselo, jelikož řízení mělo být zastaveno. S ohledem na to, že nebylo nutné ani provést kontrolní prohlídku, jelikož stav místa, kde měla být stavba, byl původnímu nalézacímu správnímu orgánu znám z jeho dalšího postupu, přičemž již toto zjištění mělo dostačovat k zastavení řízení pro zjevnou právní nepřípustnost. I skutková složitost případu tak byla minimální, stejně jako složitost právní či procesní. Podkritérium instanční složitosti je pak dané tím, že řízení probíhalo na dvou stupních soustavy správních orgánů, což vzhledem k celkové délce řízení není významné. Přihlížet nelze ani ke složitosti způsobené systémovou podjatostí, jelikož tato okolnost není způsobena okolnostmi, které by původní správní orgán nemohl ovlivnit, ale jednalo se o zájem na zneužívání řízení o povolení stavby pro vlastní potřeby, což spadá do kritéria postupu orgánů veřejné moci. K průtahům řízení žalobci nijak nepřispěli, naopak si na nečinnost orgánů veřejné moci aktivně stěžovali. Hned první (důvodné) podání ze dne 13.03.2018 přitom zjevně vedlo k odstranění nečinnosti. Postup orgánů veřejné moci byl zásadní příčinou délky řízení, jednalo se zejména o postup původního nalézacího správního orgánu, který nebyl veden snahou o objektivní posouzení věci, ale snažil se prostřednictvím stavebního řízení prosadit své vlastní zájmy a za tímto účelem žalobce šikanoval, jak ostatně vyplývá i z rozhodnutí, jímž došlo k vyloučení všech úředních osob původního nalézacího správního orgánu z rozhodování věci pro tzv. systémovou podjatost. Proti nečinnosti pak nezakročil ani odvolací správní orgán, ač k jejímu odstranění směřovalo důvodné podání žalobců ze dne 13.03.2018, avšak i přes neúčinné přerušení řízení (nedůvodné a po uplynutí lhůt) odvolací správní orgán proti nečinnosti nezasáhl. Jednalo se o řízení za účelem povolení stavby rodinného domu, kterou chtějí žalobci saturovat svou potřebu vlastního bydlení, za jejímž účelem i získali pozemky, na nichž chtějí stavbu realizovat.
4.Rozpětí základní částky je dle názoru žalobců zapotřebí aktualizovat s ohledem na změnu ekonomické reality v [anonymizováno].
5.Zákonný úrok z prodlení žádají žalobci od 01.02.2025, tedy ode dne po dni, kdy uplynula lhůta k předběžnému projednání žádosti o náhradu újmy.
6.Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že ji v celém rozsahu neuznává. Vdaném případě trvalo řízení od 11.10.2017 do 22.03.2024, přičemž ukončení řízení bylo na žádost samotných žalobců, což nelze považovat za ideální dobu, ve které by měla být věc projednána a rozhodnuta. Nicméně je třeba zdůraznit, že řízení probíhalo před čtyřmi různými institucemi, ve dvou stupních probíhalo na úrovni správních orgánů. Byla vydána řada rozhodnutí v řízení o dodatečném povolení stavby, a to jak stavebním úřadem [anonymizováno], tak i stavebním úřadem [anonymizováno]. Dle žalovaného lze dojít k závěru, že předmětné správní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, avšak nemajetková újma, která mohla žalobcům vzniknout, neodpovídá vzhledem ke skutkovým okolnostem případu (zejména pak skutečnosti, že více než polovina délky trvání řízení byla zapříčiněna opakovanými žádostmi žalobců o prodloužení lhůty, viz výše) finančnímu odškodnění požadovanému žalobci a žalobní nárok tak není důvodný. Žalovaný zdůrazňuje, že nemajetková újma, která žalobcům mohla z důvodu nepřiměřené délky řízení vzniknout, může spočívat pouze v nejistotě z výsledku řízení. Žalobci přitom žádost, ke které se váže žaloba, vzali zpět z vlastní iniciativy. Dle žalovaného nejistota žalobců z výsledku řízení nedosáhla takové intenzity, že by byla způsobilá pro vznik tvrzené újmy.
7.K hodnotícím kritériím žalovaný uvedl, že nelze souhlasit se žalobci, že řízení nebylo složité. Předně je nutné uvést, že předmětné řízení bylo vedeno na více instancích, neboť kromě prvoinstančních správních orgánů (stavebního úřadu [anonymizováno] a stavebního úřadu [anonymizováno]), byla věc posuzována v rámci odvolacího řízení též druhoinstančním správním orgánem (krajským úřadem), a ministerstvem, to zahrnuje procesní složitost a samotnou složitost projednávané věci. Lze uvést, že v případě řízení o žádosti o vydání dodatečného povolení stavby se obecně jedná o řízení zvlášť složitá, stavební úřady musely zajistit potřebné doklady, ověřit skutečný stav věci, o němž nejsou pochybnosti pro své posouzení a konečné rozhodnutí ve věci. V daném řízení bylo také rozhodováno i o „systémové podjatosti“ všech úředních osob [anonymizováno] [anonymizováno], a následně byla rozhodnutí stavebních úřadů a krajského úřadu opakovaně napadaná opravnými prostředky.
8.Jde-li o jednání žalobců, žalovaný má za to, že jejich postup v řízení se na délce řízení projevil, byť tedy délka řízení nebyla ovlivněna výhradně ze strany žalobců, je nutno též uvést, že žalobci v průběhu řízení využili svého práva daného správním řádem a požádali nadřízený správní orgán o opatření proti nečinnosti stavebního úřadu [anonymizováno]. K tíži žalobců může jít pouze zjevně bezúčelné uplatňování práv (opakované podávání obsahově totožných žádosti o prodloužení lhůt k doplnění žádosti), nikoliv důvodné uplatňování procesních práv.
9.Co se týče kritéria postupu orgánů veřejné moci, žalovaný uvedl, že za celou dobu došlo v řízení k vydání devíti usnesení stavebního úřadu a jednoho rozhodnutí nadřízeného orgánu, a dvou usnesení stavebního úřadu a jednoho rozhodnutí nadřízeného správního orgánu o odvolání. Lze konstatovat, že docházelo k dílčím průtahům řízení vedeného správním orgánem. Řízení v předmětné věci bylo následně po zúžení předmětu žádosti ukončeno zastavením řízení z důvodu, že se jedná o žádost zjevně právně nepřípustnou, a s ohledem na to, že žalobci vzali žádost o dodatečné povolení zúžené části žádosti o dodatečné povolení stavby zpět.
10.Dle žalovaného není zřejmé, jak by délka řízení mohla žalobce uvést do jakéhokoliv stavu nejistoty, když bylo žalobcům ještě před podáním žádosti o dodatečné povolení stavby dostatečně známo, že nedisponují všemi podklady nezbytnými pro řádné vyřízení žádosti stavebním úřadem. Naopak po podání žádosti opakovaně žádali stavební úřad o prodloužení řízení ve věci, jak je výše uvedeno. Stavební úřad vůči žalobcům byl velmi benevolentní, když opakovaně řízení na základě žádosti žalobců přerušil a stanovil lhůty pro doplnění nezbytných podkladů v cyklech cca 180 dnů. Až v roce v roce 2021 byla žalobcům zastupitelstvem města [anonymizováno] udělena výjimka ze stavební uzávěry pro stavební záměr žalobců, a do dnešního dne nedisponují souhlasným stanoviskem silničního správního úřadu, k napojení nemovitosti na komunikaci v majetku města [anonymizováno].
11.Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 OSŘ, má za prokázané, že žalobci byli účastníky řízení o vydání dodatečného povolení stavby ve smyslu ustanovení § 129 odst. 2 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, vedeného u [anonymizováno] [anonymizováno] pod sp.zn. [anonymizováno], u [anonymizováno] [anonymizováno] pod sp.zn. [anonymizováno] a u Krajského úřadu [anonymizováno][anonymizováno]kraje, který v něm vydal rozhodnutí č.j. [anonymizováno] ze dne 12.02.2024 (dále jen společně: „řízení o dodatečném povolení stavby“). 12.Ze spisové dokumentace (Spis [anonymizováno] [anonymizováno], spis Krajského úřadu [anonymizováno]) se podává průběh řízení o dodatečném povolení stavby, jehož průběh učinili účastníci nesporným:
Dne 07.07.2017 stavební úřad [anonymizováno], oznámil písemností pod č. j. [anonymizováno], žalobcům, konání kontrolní prohlídky na pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno],
Dne 25.07.2017 proběhla kontrolní prohlídka ze které byl sepsán protokol.
Dne 29.08.2017, se konalo další ústní jednání spojené s místním šetřením, z kterého byl pořízen stavebním úřadem [anonymizováno] protokol.
Dne 25.09.2017 stavební úřad [anonymizováno] oznámil žalobcům zahájení řízení o nařízení odstranění stavby označené Vodovodní přípojka, splašková kanalizační přípojka, dešťová kanalizační přípojka a terénní úpravy na pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno], umístěné na pozemcích pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno], prováděné bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem.
Dne 11.10.2017 podali žalobci žádost o vydání dodatečné povolení stavby na pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno].
Stavební úřad usnesením č. j. [anonymizováno] ze dne 04.04.2018, přerušil řízení o nařízení odstranění Stavby zahájené dne 25. 9. 201, do doby vydání konečného rozhodnutí v řízení o žádosti žalobců o dodatečné povolení Stavby.
Usnesením č. j. [anonymizováno] ze dne 29.03.2018 řízení přerušil a žalobci byli vyzváni k doplnění požadovaných podkladů ve lhůtě do 60 dnů ode dne doručení usnesení. Stavební úřad [anonymizováno] předložil spisový materiál krajskému úřadu dne 30.04.2018. Proti tomuto usnesení podali žalobci odvolání, které bylo rozhodnutím krajského úřadu č. j. [anonymizováno] ze dne 25.05.2018, sp. zn. [anonymizováno], zamítnuto a napadené usnesení stavebního úřadu ze dne 29.03.2018, potvrzeno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 30.05.2018.
Dne 16.03.2018 obdržel krajský úřad podnět na opatření proti nečinnosti. krajský úřad v přípisu ke stížnosti na postup stavebního úřadu pod č. j. [anonymizováno] ze dne 16.04.2018, sp. zn. [anonymizováno] mimo jiné uvedl, že žádost podatelů o dodatečné povolení stavby obdržel stavební úřad dne 11.10.2017, přičemž na podanou žádost skutečně několik měsíců nereagoval, tj. od podání žádosti o dodatečné povolení stavby byl skutečně zjevně nečinný a ačkoliv byl stavební úřad po několik měsíců nečinný, nyní začal činit patřičné kroky, přičemž toho důvodu nebudou krajským úřadem přijímána žádná opatření proti nečinnosti.
Dne 05.06.2018 žalobci požádali stavební úřad [anonymizováno] o prodloužení lhůty k předložení podkladů v řízení o dodatečném povolení stavby. Stavební úřad žádosti vyhověl, usnesením č. j. [anonymizováno] ze dne 18.06.2018, lhůtu k doplnění podání o dodatečné povolení stavby prodloužil o 180 dní ode dne doručení tohoto usnesení.
Dne 27.06.2018 obdržel stavební úřad [anonymizováno] žádost žalobců o rozšíření žádosti o dodatečné povolení stavby, zahájené dne podáním žádosti ze dne 11.10.2017, o stavby vodovodní, splaškové a dešťové přípojky umístěné na pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno].
Dne 27.11.2018 žalobci opětovně požádali stavební úřad [anonymizováno] o prodloužení lhůty k doplnění údajů k žádosti o dodatečné povolení stavby, a to z důvodu nevydání rozhodnutí o dodatečném povolení stavby veřejného kanalizačního řádu a veřejné dešťové kanalizace umístěných na pozemcích pare, č.[anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno], Městským úřadem [anonymizováno], odborem životního prostředí, a nevydání souhlasného rozhodnutí zastupitelstva města [anonymizováno] o požadované výjimce ze zákazu stavební činnosti podle územního opatření o stavební uzávěře pro k. ú. [anonymizováno]. Poté stavební úřad usnesením č. j. [anonymizováno] ze dne 24.01.2019, řízení o dodatečném povolení stavby, opět přerušil a lhůtu k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby, stanovenou usnesením ze dne 29.03.2018 prodloužil o 180 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 27.02.2019.
Dne 23.11.2018 žalovaný předal krajskému úřadu k vyřízení podání označené „námitka systémové podjatosti, resp. podjatosti všech osob [anonymizováno] [anonymizováno]“, která byla uplatněna žalobci v podání označeném Podnět k přezkumu postupu stavebního úřadu ze dne 02.08.2018. Krajský úřad reagoval na obsah podání přípisem pod č. j. [anonymizováno] ze dne 18.12.2018, sp. zn. [anonymizováno].
Dne 31.05.2019 žalobci opětovně požádali stavební úřad [anonymizováno] o prodloužení lhůty k doplnění údajů k žádosti o dodatečné povolení stavby. Následně stavební úřad usnesením č. j. [anonymizováno] ze dne 19.06.2019, řízení o dodatečném povolení stavby přerušil a lhůtu k doplnění žádosti prodloužil o 180 dní ode dne doručení tohoto usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 17.07.2019.
Dne 25.11.2019 žalobci opětovně požádali stavební úřad [anonymizováno] o prodloužení lhůty k doplnění údajů k žádosti o dodatečné povolení stavby, z důvodu chybějících podkladů, rozhodnutí o dodatečném povolení stavby veřejného kanalizačního řádu a veřejné dešťové kanalizace, umístěných na pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno], a z důvodu nevydání rozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry městem [anonymizováno], která je jak uvedli, stále v jednání. Stavební úřad usnesením č. j. [anonymizováno] dne 11.12.2019 žádosti žalobců o prodloužení lhůty k předložení podkladů vyhověl, řízení o dodatečném povolení stavby přerušil a lhůtu k doplnění žádosti prodloužil opět o 180 dní ode dne doručení tohoto usnesení.
Dne 25.05.2020 stavební úřad [anonymizováno] opětovně obdržel žádost žalobců o prodloužení lhůty k doplnění údajů k žádosti o dodatečné povolení stavby, opět z důvodu nevydání rozhodnutí o dodatečném povolení stavby veřejného kanalizačního řádu a veřejné dešťové kanalizace umístěných na pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno], odborem životního prostředí [anonymizováno] [anonymizováno], a neprojednání výjimky ze stavební uzávěry zastupitelstvem města [anonymizováno]. Stavební úřad žádosti žalobců vyhověl a usnesením č. j. [anonymizováno] ze dne 24.06.2020, řízení o dodatečném povolení stavby přerušil a lhůtu k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby prodloužil o 180 dní ode dne doručení tohoto usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 23.07.2020.
Dne 23.11.2020 stavební úřad [anonymizováno] opětovně obdržel žádost žalobců o prodloužení lhůty k doplnění podkladů k žádosti o dodatečné povolení stavby nazvané Rodinný dům. Stavební úřad usnesením č. j. [anonymizováno] ze dne 21.12.2020, žádosti žalobců o prodloužení lhůty v řízení o dodatečném povolení stavby opět vyhověl, řízení přerušil a lhůtu k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby prodloužil o 180 dní ode dne doručení tohoto usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 08.01.2021.
Dne 21.06.2021 stavební úřad [anonymizováno] opětovně obdržel žádost žalobců o prodloužení lhůty k předložení podkladů v řízení o dodatečném povolení stavby. Stavební úřad usnesením č. j. [anonymizováno] ze dne 08.07.2021, žádosti vyhověl, řízení ve věci přerušil a lhůtu k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby prodloužil o 180 dní ode dne doručení tohoto usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 30.07.2021.
Dne 08.12.2021 Zastupitelstvo města [anonymizováno] na svém zasedání projednalo žádost stavebníků ze dne 06.09.2017, a usnesením č. [anonymizováno] ze dne 08.12.2021 povolilo žalobcům výjimku ze zákazu stavební činnosti podle územního opatření o stavební uzávěře pro k. ú. [anonymizováno] pro stavbu [anonymizováno] na pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno].
Dne 20.12.2021 stavební úřad opětovně obdržel žádost žalobců o prodloužení lhůty k předložení podkladů v řízení o dodatečném povolení stavby. Stavební úřad usnesením č.j.[anonymizováno] ze dne 10.01.2022, žádosti vyhověl, řízení přerušil a lhůtu k doplnění žádosti o vydání dodatečného povolení stavby prodloužil o 180 dní ode dne doručení tohoto usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 28.01.2022.
Dne 17.03.2022 žalobci doložili stavebnímu úřadu [anonymizováno] souhlas města [anonymizováno], odboru majetkového, č. j. [anonymizováno] ze dne 07.03.2022, jako provozovatele vodohospodářské infrastruktury, s napojením vodovodní přípojky na vodovodní řad a souhlas s napojením dešťové a splaškové kanalizační přípojky na kanalizační řady v majetku města. Mimo jiné město [anonymizováno] uvedlo, že všechny řady mají sloužit k připojení plánované novostavby rodinného domu na pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno] na inženýrské sítě.
Dne 31.08.2022 obdržel stavební úřad [anonymizováno] žádost žalobců ohledně zapůjčení projektové dokumentace stavby nazvané Rodinný dům, která byla žalobci po doplnění a přepracování vrácena dne 09.01.2023.
Dne 04.01.2023 [anonymizováno] [anonymizováno], odbor životního prostředí, rozhodnutím č. j. [anonymizováno] ze dne 04.01.2023, sp. zn. [anonymizováno], vydal povolení ve společném povolení k nakládání s vodami - k odběru podzemních vod, a schválení stavebního záměru „Trubní studna SR-1“ s umístěním na pare. č. [anonymizováno] k. ú. [anonymizováno]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10.02.2023.
Dne 09.01.2023 stavební úřad [anonymizováno] obdržel žádost žalobců o „obnovení“ řízení o dodatečném povolení stavby nazvané Rodinný dům, zahájené podáním žádosti ze dne 11.10.2017.
Stavební úřad opatřením pod č. j. [anonymizováno] ze dne 24.01.2023, oznámil zahájení řízení o dodatečném povolení stavby nazvané Rodinný dům a současně nařídil k projednání ústní jednání na den 21.02.2023, o jehož výsledku byl sepsán protokol.
Dne 28.02.2023 [anonymizováno] [anonymizováno], odbor životního prostředí, jako věcně a místně příslušný vodoprávní úřad zjistil, že stavba vodních děl na pozemcích pare. č. [anonymizováno], jejichž vlastníkem je město [anonymizováno], je provedena bez stavebního povolení i bez povolení k nakládání s vodami, a proto podle § 129 odst. 1 písm. b) zák. č. 283/2021 Sb. nařídil vlastníku stavby městu [anonymizováno] odstranění stavby v rozsahu: vodovodní potrubí z [anonymizováno] v délce cca 65 m; kanalizačního potrubí dešťové kanalizace z PVC DN 200 v délce cca 65 m; kanalizačního potrubí splaškové kanalizace z PVC DN 200 v délce cca 65 m, vše na pozemcích [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno], a stanovil podmínky pro odstranění. Dne 21.03.2023 stavební úřad [anonymizováno] opětovně vyzval žalobce k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby do 90 dnů, a to o doplnění koordinačního situačního výkresu se zakreslením napojení stavby na místní komunikaci a předložení rozhodnutí [anonymizováno] [anonymizováno], odboru majetkového - silničního správního úřadu, o povolení připojení nemovitosti k místní komunikaci (pozemek pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno]), zároveň řízení o dodatečné povolení stavby usnesením č. j. [anonymizováno] přerušil.
Proti tomuto usnesení podali žalobci odvolání. Stavební úřad následně vyrozuměl opatřením č. j. [anonymizováno] ze dne 20.04.2023 účastníky řízení a dotčené orgány o podaném odvolání, a zároveň žalobce vyzval k doplnění žádosti. Krajský úřad obdržel spisový materiál stavebního úřadu dne 23.05.2023, k rozhodnutí. Dne 13.07.2023 krajský úřad rozhodnutím č. j. [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno] napadené usnesení zrušil a věc vrátil k novému projednání stavebnímu úřadu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 21.07.2023.
Dne 22.03.2023 [anonymizováno] [anonymizováno], odbor majetkový - silniční správní úřad, rozhodnutím č. j. MO[anonymizováno] nepovolil připojení nemovitosti k místní komunikaci, žádost žalobců zamítl.
Dne 31.03.2023 krajský úřad obdržel podání žalobců, označené Námitka podjatosti úřední osoby, směřující vůči úřední osobě [anonymizováno], vedoucí stavebního úřadu [anonymizováno], v řízení o dodatečném povolení stavby [anonymizováno] na pozemku pare, č.[anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno]. Krajský úřad námitku posoudil podle svého obsahu, jako námitku tzv. systémové podjatosti, vzhledem k tomu, že byla namítána podjatost všech pracovníků [anonymizováno] [anonymizováno]. V této souvislosti krajský úřad usnesením č. j. [anonymizováno] ze 28.06.2023, sp. zn. [anonymizováno], rozhodl, že starosta města [anonymizováno], oba místostarostové a všechny úřední osoby [anonymizováno] [anonymizováno] jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování v řízení o dodatečném povolení stavby nazvané Rodinný dům. Proti uvedenému usnesení podalo dne 28.06.2023 odvolání město [anonymizováno]. Spisový materiál postoupil krajský úřad ministerstvu, které rozhodnutím č. j. [anonymizováno] ze dne 14.09.2023, sp. zn. [anonymizováno], zamítlo odvolání města [anonymizováno] proti usnesení krajského úřadu, jako nepřípustné. Rozhodnutí ministerstva nabylo právní moci 19.09.2023. Krajský úřad určil usnesením č. j. [anonymizováno] ze dne 03.10.2023, sp. zn. [anonymizováno] k projednání a rozhodnutí ve věci [anonymizováno] [anonymizováno], odbor výstavby a územního plánování, jako správní orgán, jehož správní obvod sousedí se správním obvodem stavebního úřadu [anonymizováno], do jehož správního obvodu obecního úřadu s rozšířenou působností město [anonymizováno] patří. Usnesení krajského úřadu nabylo právní moci dne 07.10.2023. Stavební úřad [anonymizováno] odeslal dne 12.10.2023 spisový materiál stavebnímu úřadu [anonymizováno] k dalšímu řízení ve věci.
Dne 25.10.2023 stavební úřad [anonymizováno], vyzval žalobce pod č. j. [anonymizováno] ze dne 25.10.2023, sp. zn. [anonymizováno], k účasti na kontrolní prohlídce ve věci dodatečného povolení stavby na pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno].
Dne 29.11.2023 pověřený stavební úřad [anonymizováno] pod č. j. [anonymizováno], vyrozuměl žalobce, že shledal, že předmětem žádosti o vydání rozhodnutí o dodatečném povolení stavby na pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno], kterou dne 11.10.2017 podali žalobci, jsou stavby, se kterými nebylo doposud započato. Jedná se o stavbu rodinného domu, stavbu zpevněné plochy a stavbu opěrné zídky. Dále uvedl, že při kontrolní prohlídce, které se zúčastnili i žalobci, zjistil, že na pozemku žalobců pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno] se nachází dešťová a splašková kanalizace o průměru 200 mm v délce 5 m a dále o průměru 150 mm v délce 5 m, dále je na něm vyvedeno vodovodní potrubí, které vede v délce cca 50 m směrem k místní komunikaci po pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno] (ve vlastnictví žalobců), a dále po pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno] (ve vlastnictví města [anonymizováno]). Dále uvedl, že je zřejmé, že se stavbou rodinného domu, zpevněné plochy a opěrné zídky nebylo započato, nelze proto tyto stavby projednávat v řízení o dodatečném povolení stavby dle zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Konstatoval, že předmětem řízení o dodatečném povolení stavby může být pouze rozestavěná stavba. Stavba rodinného domu, zpevněné plochy a opěrné zídky nejsou ani součástí řízení o odstranění Stavby, které bylo zahájeno stavebním úřadem [anonymizováno] dne 25.09.2017 pod sp. zn. [anonymizováno]. Současně vyrozuměl žalobce, že mají možnost v souladu s ust. § 45 odst. 4 SŘ, správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řáď), předmět žádosti zúžit, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění. Dále uvedl, že pokud žalobci tak sami ze své vůle neučiní, existuje zde tj. ve shora uvedené části předmětu žádosti, překážka pro vydání rozhodnutí ve věci. V takovém případě stavební úřad řízení o dodatečném povolení v části týkající se výše uvedené stavby nazvané Rodinný dům (předmětu žádosti) podle § 66 odst. 1 písm. b) SŘ zastaví s tím, že se jedná o žádost zjevně právně nepřípustnou. Následně stavební úřad [anonymizováno] obdržel dne 11.12.2023 vyjádření žalobců datované dne 10.12.2023, označené Vyjádření k vyrozumění. Stavební úřad [anonymizováno] usnesením č. j. [anonymizováno] zastavil řízení o dodatečném povolení stavby na pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno], neboť tato stavba nebyla zahájena, tudíž o ní nelze vést řízení o nařízení odstranění stavby ani řízení o žádosti, tj. řízení o dodatečném povolení stavby.
Dne 04.01.2024 stavební úřad [anonymizováno] usnesením č. j. [anonymizováno], zastavil řízení ve věci žádosti o vydání dodatečného povolení stavby, kterou dne 11.10.2017 podali žalobci. Rozhodl tak, že dodatečné povolení v části týkající se stavby rodinného domu, zpevněné plochy a opěrné zídky, zastavuje, neboť žádost týkající se těchto staveb je zjevně právně nepřípustná, přičemž předmětem žádosti po zúžení je: potrubí dešťové a splaškové kanalizace o celkové délce cca 10 m umístěné na pozemku žalobců pare. č. [anonymizováno], potrubí je o průměru 200 mm v délce 5 m, dále o průměru 150 mm v délce 5 m, PVC vodovodní potrubí, které je vedeno po pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno] ve vlastnictví města [anonymizováno] a vyvedeno na pozemek pare. č. [anonymizováno] ve vlastnictví žalobců. Usnesení nabylo právní moci dne 22.03.2024.
Dne 28.02.2024 obdržel stavební úřad [anonymizováno] podání žalobců označené Zpětvzetí žádosti o vydání dodatečného povolení stavby, kterým žalobci vzali zpět část žádosti o vydání dodatečného povolení stavby nazvané Rodinný dům, týkající se již provedených konkrétních přípojek vodovodní, dešťové a splaškové kanalizace bez rozhodnutí či jiného opatření správního orgánu, žalobci uvádějí z důvodu znehodnocení výše uvedených přípojek městem [anonymizováno] a z důvodů neumožnění uložení předmětných přípojek do městského pozemku, již nepožadujeme jejich dodatečné povolení. Stavební úřad rozhodl usnesením které nabylo právní moci dne 22.03.2024 o zastavení řízení.
Proti usnesení podali žalobci odvolání dne 11.01.2024. Krajský úřad obdržel dne 24.01.2024 spis stavebního úřadu [anonymizováno] k rozhodnutí. Poté krajský úřad rozhodnutím č. j. [anonymizováno], odvolání žalobců proti usnesení ze dne 04.01.2024 zamítl a napadené usnesení stavebního úřadu potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.02.2024.
Dne 19.02.2024 obdržel žalovaný společné podání žalobců nazvané Podnět k provedení přezkumného řízení podle § 94 zák. č. 500/2024 Sb., správního řádu, které bylo podle obsahu podnětem k přezkoumání mimo jiné rozhodnutí krajského úřadu ze dne 12.02.2024, v přezkumném řízení podle § 94 a násl. správního řádu. Žalovaný na základě poskytnutých podkladů krajským úřadem ze dne 08.03.2024 zjistil, že krajský úřad nepostupoval v rozporu se zákonem, když odvolání žalobců zamítl a usnesení stavebního úřadu [anonymizováno] potvrdil. Žalovaný vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem sdělil žalobcům pod č. j. [anonymizováno] ze dne 15.04.2024, sp. zn. [anonymizováno], že neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení rozhodnutí krajského úřadu ze dne 12.02.2024. (viz důkaz oznámení o zahájení řízení o nařízení odstranění stavby č.j. [anonymizováno] ze dne 25.09.2017, protokol z kontrolní prohlídky – opis ze dne 25.07.2017, žádost o vydání dodatečného stavebního povolení ze dne 11.10.2017, usnesení původního nalézacího správního orgánu č.j. [anonymizováno] ze dne 4. 4 .2018, rozhodnutí odvolacího správního orgánu č.j. [anonymizováno] ze dne 12.02.2024, usnesení o zastavení řízení nalézacího správního orgánu č.j. [anonymizováno] sdělení o nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení nalézacího správního orgánu č.j. [anonymizováno], sdělení [anonymizováno] ze dne 21.11.2018, podnět k přezkumu ze dne 01.08.2018, přípis ke stížnosti ze dne 16.04.2018, podnět ve věci opatření proti nečinnosti – nedatovaný, nepodepsán, zápis ze zasedání zastupitelstva [anonymizováno] ze dne 08.12.2021, usnesení odvolacího správního orgánu č.j. [anonymizováno] ze dne 28.06.2023, usnesení nalézacího správního orgánu č.j. [anonymizováno] ze dne 4. 1 .2024, spisová dokumentace, nesporná tvrzení účastníků)
13.Soud má dále za prokázané, že žalobci uplatnili žádostí o náhradu nemajetkové újmy ze dne 31.07.2024 nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení o dodatečném povolení stavby od 11.10.2017 do 22.03.2024, a to ve výši 459.061,-Kč pro každého z nich. Tato žádost byla žalovanému doručena dne 31.07.2024. Žalovaný zaslal žalobcům dne 14.10.2024 sdělení o přijetí žádosti. (Písemnosti č.j. [anonymizováno] ze dne 20.03.2025, žalovaný sdělil žalobcům, že žádné zadostiučinění poskytnuté nebude.) (viz důkaz žádost o náhradu nemajetkové újmy ze dne 31. 7 .2024, datová zpráva obsahující žádost o náhradu nemajetkové újmy ze dne 31.07.2024, doručenka od datové zprávy obsahující žádost o náhradu nemajetkové újmy ze dne 31.07.2024, písemnost žalovaného č.j. [anonymizováno] ze dne 14.10.2024 vč. doručenky)
14.Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to rozsudek Krajského soudu v [anonymizováno] č.j. [anonymizováno] ze dne 18.06.2021, rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 07.04.2025, rozsudek Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne 07.02.2025, příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 14.05.2025.
15.Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazu: účastnickou výpovědí žalobce č.1 a účastnickou výpovědí žalobce č. 2.(k účelnosti výslechu účastníka viz níže)
Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen „OdpŠk“) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním,
nesprávným úředním postupem.
Podle § 13 OdpŠk Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
celkové délce řízení,
složitosti řízení,
jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
postupu orgánů veřejné moci během řízení a
významu předmětu řízení pro poškozeného.
16.Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve konstatuje, že žalobci se domáhají odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku správního (naříkaného) řízení o dodatečném povolení stavby, ve kterém bylo rozhodováno o povolení stavby rodinného domu.
17.Jak z provedeného dokazování vyplynulo, žalobci v rámci předběžného projednání bezvýsledně uplatnili u žalovaného nárok na nemajetkovou újmu, podmínku předběžného projednání dle § 14 a 15 OdpŠk má tak soud za splněnou.
18.Ve vztahu k zákonné úpravě odpovědnosti státu za škodu soud poznamenává, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a § 38 odst. 2 Listina základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě (začasto protichůdné) složky práva na spravedlivý proces, totiž právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka. Již z tohoto důvodu není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a zákona, popř. čl. 6 Úmluvy mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Současně je třeba připomenout, že skutečnost, že účastník využívá svých procesních práv daných mu vnitrostátním právním řádem (podávání opravných prostředků, námitek atd.), nemůže jít k jeho tíži z hlediska prodloužení délky řízení. Je třeba zdůraznit, že stavební řízení, v němž jsou žalobci účastníky pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy spadá. Jde o správní řízení, kde lze konstatovat, že jeho předmětem bylo takové právo, které lze podřadit pod základní práva nebo svobody, neboť u nich vyplývá právo na přiměřenou délku řízení z § 38 odst. 2 Listina základních práv a svobod a tudíž je nezbytné posuzovat přiměřenost jeho délky jako celek ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. 19.Při posouzení otázky, zda doba trvání naříkaného řízení je nepřiměřeně dlouhá, je soud názoru, že v posuzovaném řízení byla řešena standardní otázka dodatečného povolení stavby, která je běžnou náplní činnosti dotčeného správního orgánu, současně však je třeba zohlednit, že v tomto typu řízení je zpracována řada technických podkladů včetně rozsáhlé palety stanovisek, a tedy je svou povahou administrativně náročné. Na celkové době řízení se podílela i skutečnost, že bylo opakovaně rozhodováno o opravných prostředcích, neboť kromě prvoinstančních správních orgánů (stavebního úřadu [anonymizováno] a stavebního úřadu [anonymizováno]), byla věc posuzována v rámci odvolacího řízení též druhoinstančním správním orgánem (krajským úřadem), a ministerstvem (žalovaným). Soud však připomíná, že využívání procesních práv účastníkem, daných mu vnitrostátním právním řádem (podávání opravných prostředků, námitek atd.), nemůže jít k jeho tíži z hlediska délky řízení. V naříkaném řízení byl dále významným faktorem podílejícím se na celkové délce řízení i postup správního orgánu, kterým k opakované žádosti žalobců řízení přerušoval. Jak bylo výše konstatováno, pro rozhodnou délku naříkaného řízení je určující okamžik zahájení dne 11.10.2017, a to podáním žádosti o vydání dodatečného stavebního povolení, a dále právní moc usnesení nalézacího správního orgánu č.j. [anonymizováno] ze dne 22.03.2024, kterým toto řízení pravomocně skončilo. Jedná se tak o celkovou délku naříkaného řízení cca 6 a půl roku (2354 dnů). Uvedené vymezení se shoduje s žalobci označenou délkou řízení, za kterou se domáhají odškodnění nemajetkové újmy. Soud vyhodnocuje celkovou délku naříkaného řízení jako nepřiměřeně dlouhou. Předpoklad nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce dle § 13 odst. 1 OdpŠk je tedy naplněn. Rovněž je dána příčinná souvislost mezi tímto nesprávným úředním postupem a nemajetkovou újmou. Základ nároku žalobců je tedy dán.
20.Ve vztahu ke vzniku škody spočívající v nemajetkové újmě dle § 31a OdpŠk soud připomíná ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.04.2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen: „Stanovisko“) vyjádřený názor Nejvyššího soudu ČR, podle kterého Evropský soud vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Evropský soud jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný). Uvedené neznamená, že poškozený žalobce nemusí nemajetkovou újmu – jako předpoklad jeho nároku vzniklou mu v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení vůbec tvrdit (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 05.10.2010, sp. zn. nsoud/30_Cdo_4761_2009). Takové tvrzení bude zpravidla přinejmenším obsahově vyjádřeno v potřebném rozsahu v žalobě poměrem vylíčení rozhodujících skutečností a toho, čeho se žalobce domáhá (§ 79 odst. 1 OSŘ) v rovině alespoň povšechného vysvětlení motivace k uplatňování nároku. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jde tedy o psychickou kategorii, jejíž hloubka a rozsah jsou, co by rozhodné skutečnosti, obtížně prokazovatelné, i proto by bylo nadbytečným zjišťovat je prostřednictvím výslechu účastníka dle § 131 OSŘ Uvedené však působí jen pro stav nejistoty účastníka nepřiměřeně dlouze vedeného řízení. Byla-li by újma spojována s jiným následkem, uplatní se plně procesní povinnosti a břemena včetně důkazního. Popření tvrzení o nemajetkové újmě ve shora uvedeném obecném smyslu vzniklé v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení je na žalovaném škůdci, jenž má ke své obraně a ke svému zájmu povinnost uvést skutečnosti vylučující pravdivost tvrzení takového škodního předpokladu. Pro formu odškodnění nemajetkové újmy je také na místě připomenout Nejvyšším soudem ČR opakovaně vyjádřený závěr, že i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit. Obecně platí postulát, že každé řízení má být vedeno k co možná nejrychlejšímu rozhodnutí ve věci samé, a to při zachování principů zákonnosti a spravedlivosti řízení. V tomto ohledu stavební řízení není výjimkou, a není tedy ani možné činit závěry, že by takové řízení mělo skončit dříve (nebo naopak později) oproti řízením jiným. Stavební řízení nelze postavit na roveň řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovně-právních, osobního stavu, sociálního zabezpečení, či týkajících se zdraví nebo života, jež mají pro své účastníky zvýšený význam. Řečeno jinými slovy, pro posouzení přiměřenosti délky stavebního řízení platí zásadně stejná pravidla, jako pro posouzení přiměřenosti délky jiných řízení. 21.Při posouzení formy odškodnění vzal soud v úvahu, že naříkané řízení mělo vztah k majetkovým právům žalobců (povolení stavby mna pozemku v jejich vlastnictví) s důsledky zasahujícími do jejich osobní sféry (možnost realizace bydlení). Pro význam naříkaného řízení pro žalobce je také třeba vyhodnotit skutečnost, jenž akcentoval ve svém rozhodnutí ze dne 29.11.2023 pověřený stavební úřad [anonymizováno] (č. j. [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], viz výše), že předmětem žádosti o vydání rozhodnutí o dodatečném povolení stavby byly stavby, se kterými nebylo doposud započato. Bylo konstatováno, že se stavbou rodinného domu, zpevněné plochy a opěrné zídky nebylo započato, nelze proto tyto stavby projednávat v řízení o dodatečném povolení stavby s důsledky pro zastavení takového řízení. K uvedenému soud poznamenává, že ačkoliv to byli žalobci, kdo inicioval zahájení řízení o dodatečném povolení stavby ve vymezeném rozsahu, a nikoliv správní orgán, byl to správní orgán, který měl a mohl tuto otázku vyřešit v úvodních fázích řízení a pokračovat již jen v řízení o stavbě potrubí (potrubí dešťové a splaškové kanalizace o celkové délce cca 10 m umístěné na pozemku žalobců pare. č. 155/68, potrubí o průměru 200 mm v délce 5 m, dále o průměru 150 mm v délce 5 m, PVC vodovodní potrubí, vedené po pozemku pare. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno] ve vlastnictví města [anonymizováno] a vyvedené na pozemek pare. č. [anonymizováno] ve vlastnictví žalobců). Přičemž žalobci s ohledem na činnost dotčených správních orgánů legitimně vycházeli z očekávání povolení stavby v rozsahu podané žádosti, a to nejpozději do rozhodnutí ze dne 29.11.2023. Soud tak uzavírá, že význam naříkaného řízení pro žalobce není nepatrný a pro odškodnění nemajetkové újmy žalobců nepostačí jako satisfakce konstatování porušení práva, ale je na místě přiznat jim odškodnění peněžité.
22.Jak Nejvyšší soud ČR ve Stanovisku uvedl, pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000,- Kč až 20.000,- Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250,- Kč až 1.667,- Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000,- Kč až 20.000,- Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500,- Kč až 10.000,- Kč).
23.Ve vztahu k žalobci tvrzené valorizaci náhradové částky soud odkazuje na recentní judikaturu Nejvyššího soudu ČR a aktuální nález Ústavního soudu ze dne 24.09.2025 sp. zn. usoud/Pl.__S_26_25 a uzavírá, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kurzu měny. 24.Při určení základní částky soud vycházel ze Stanoviska, a to z dolní hranice tj. 15.000,-Kč vzhledem k tomu, že dobu trvání posuzovaného řízení nelze považovat za extrémně dlouhou, byť přesáhla dobu přiměřenou. Taktéž jak bylo výše konstatováno, stavební řízení nepřesahuje svým významem běžná civilní řízení.
25.Pro výpočet základní částky pak platí výsledek součinu celkové doby posuzovaného řízení (2354 dní) a částky 15.000,- Kč/rok, za první dva roky (730 dní) snížené na polovinu. Tj. 15.000 + 18.123,- Kč = 81.740,- Kč.
26.Takto stanovená základní částka, byla následně modifikována ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, kdy soud přihlédl při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Uvedená kritéria byla brána v potaz jednak každé zvláště a jednak ve svém souhrnu jakožto soubor okolností daného případu.
27.Z hlediska celkové délky řízení již bylo výše konstatováno, že ač soud dospěl k závěru, že doba posuzovaného řízení je nepřiměřená, nejedná se o extrémní délku řízení (a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že v posuzovaném řízení bylo rozhodováno opakovaně o opravných prostředcích a opakovanému přerušování řízení k žádosti žalobců). Soud je tak názoru, že není dán důvod pro navýšení, ani snížení základní částky z hlediska celkové délky řízení.
28.Z hlediska složitosti řízení je třeba v posuzovaném řízení zohlednit již uvedené, že v řízení bylo opakovaně rozhodováno o opravných prostředcích před více stupni soudní soustavy, kdy každé z těchto dílčích řízení vyžaduje odpovídající lhůty k realizaci procesních postupů. Jak již bylo výše popsáno, naříkané řízení je stavebním řízení o povolení stavby (dodatečném), ve kterém je z podstaty předmětu řízení nutné vyhodnotit rozsáhlou stavebně technickou dokumentaci, zajistit stanoviska dotčených orgánů. Na složitosti řízení měl vliv také opakované rozhodování o opravných prostředcích, neboť kromě prvoinstančních správních orgánů (stavebního úřadu [anonymizováno] a stavebního úřadu [anonymizováno]), byla věc posuzována v rámci odvolacího řízení též druhoinstančním správním orgánem (krajským úřadem), a ministerstvem (žalovaným). Významné je dále zjištění, že žalobci žádost o vydání dodatečného povolení stavby nedostatečně podložili všemi náležitostmi dle stavebního zákona, což vedlo, jednak k výzvě k doplnění žádosti (viz výše usnesení ze dne 29.03.2018), ale především k opakovanému přerušování řízení na žádost žalobců z důvodů nutnosti doplnění požadovaných podkladů. Z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že žalobci si byli vědomi, a to již okamžikem podání žádosti o dodatečné stavební povolení, že nedisponují potřebnými podklady a souhlasy, zejména souhlasy k napojení stavby na technickou infrastrukturu, ale především výjimkou ze stavební uzávěry. Jinými slovy, žalobci iniciovali zahájení řízení v situaci, kdy nebyly z jejich strany naplněny materiální a formální předpoklady pro plynulý průběh řízení, což výrazně komplikovalo průběh řízení s důsledky na celkovou délku naříkaného řízení. V řízení se uvedené projevilo v již zmiňovaných, opakovaných, obsahově totožných žádostech žalobců o prodloužení lhůty o 180 dnů (viz výše), kterých žalobci podali celkem sedm, což ve svém důsledku prodloužilo celkovou délku řízení o 1.260 dnů, tj. o více než 50% doby naříkaného řízení. (Odlišně je však třeba přistupovat k aktivitě účastníka řízení, jež sice přispívá určitou měrou k prodloužení řízení, nelze mu ji však přičítat k tíži. Mezi takové jednání poškozeného patří podávání vadných či neúplných žalob nebo jiného procesního úkonu, který si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, časté změny předmětu sporu nebo upřesnění či doplňování podání. K délce řízení může poškozený přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje, i tím, že podá žalobu u nepříslušného soudu. Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži, pokud se nejedná o aktivitu ryze obstrukčního charakteru. Jednání poškozeného, které nelze hodnotit jako obstrukční, ale i tak posuzované řízení o určitou dobu prodloužilo, může přitom odvolací soud ve výši zadostiučinění zohlednit tím, že na základě řečené skutečnosti odpovídajícím způsobem sníží základní částku [anonymizováno] v rámci kritéria složitosti řízení [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk, viz rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.09.2016, sp. zn. 30 Cdo 3725/2014, a ze dne 30.05.2023, sp. zn. [anonymizováno]].) Soud tak dospěl k závěru, že je dán důvod pro snížení základní částky z důvodu složitosti řízení o 30%.
29.Ve vztahu k hledisku jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, soud zdůrazňuje, že chování poškozeného je subjektivním kritériem, které dokáže na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (například nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (například opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.), a to jak úmyslným, tak i nedbalostním jednáním, zde jde pak o „průtahy“ vedoucí k prodloužení řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk jím způsobené. Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení – v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu (pro srovnání rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.02.2016, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1520_2015, i ze dne 30.05.2018, sp. zn. nsoud/30_Cdo_2245_2016). Z hlediska jednání poškozených v řízení je dle názoru soudu významné především to, že žalobci se snažili odstranit nečinnost správního orgánu tím, že podali dne 16.03.2018 podnět na opatření proti nečinnosti (viz výše). Soud tak dospěl k závěru, že je dán důvod pro zvýšení základní částky o 10 %. 30.Pro hledisko postupu orgánů veřejné moci během řízení lze postup ve věci lze hodnotit jako poměrně pravidelný, v rámci procesních mantinelů a v přiměřených reakcích na jednotlivá podání účastníků. Jak již bylo výše uvedeno, v naříkaném řízení bylo opakovaně rozhodováno jak Městským úřadem [anonymizováno], dále Městským úřadem [anonymizováno] a také Krajským úřadem [anonymizováno] kraje i žalovaným, přičemž lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému úřadu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Významný průtah v řízení lze shledat především hned v úvodní fázi řízení (po podání žádosti o vydání dodatečného povolení), který však ve svém důsledku nečinil zásadní nárůst celkové doby naříkaného řízení (viz výše přípis ze dne 16.04.2018). Soud tak dospěl k závěru, že není dán důvod pro moderaci základní částky z důvodu postupu orgánů veřejné moci.
31.Z hlediska významu předmětu řízení pro poškozené soud zdůrazňuje, že je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jako zvýšeně významné jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu řízení, čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně-právní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). K těmto typovým aspektům však může přistoupit i tvrzení žalobce (poškozeného) umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení a tím pádem i význam předmětu řízení pro něj. V takovém případě je ale třeba, aby žalobce toto své tvrzení prokázal, neboť jím poukazuje na skutečnost, která se vymyká obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých „typů“ řízení či typových okolností na straně účastníka; tvrdí totiž něco, co nebývá obvyklým následkem nepřiměřené délky řízení, a je tedy třeba aby existence tvrzeného následku jakož i příčinná souvislost mezi tímto následkem a porušením práva na přiměřenou délku řízení (kauzální nexus) byly postaveny najisto. Jedná se například o tvrzení, že dlouho trvající řízení vedlo k rodinným neshodám, případně rozpadu manželství. V těchto souvislostech soud zdůrazňuje, že v naříkaném řízení bylo předmětem dodatečné povolení stavby rodinného domu (zejména), s jehož stavbou nebylo ani započato, což bylo nosným důvodem pro negativní výsledek řízení pro žalobce (viz výše rozhodnutí ze dne 04.01.2024). O této skutečnosti však žalobci věděli od počátku a volba procesního postupu byla zcela v jejich dispozici. Bylo na žalobcích, aby zvolili právní cestu k dosažení očekávaného výsledku (např. žádostí o vydání stavebního povolení) a současně, aby při podání žádosti měli zajištěné zákonem předpokládané náležitosti a podklady. Dle názoru soudu ani v případě návrhu, který by měl možnost na úspěch, nevybočoval význam řízení z běžného významu řízení o povolení stavby (případně dodatečného). Očekávání a předpoklady spojené s výstavbou rodinného domu, realizace bytových potřeb, ekonomická náročnost projektu, to vše patří, dle názoru soudu, k běžným dopadům spojovaných s těmito typy řízení. V případě žalobců nelze mít za to, že negativní důsledky spojené s naříkaným řízením dosáhly vyšší intenzity, než je obvyklé. Je třeba také připomenout, že žalobci se domáhali vydání (dodatečného) stavebního povolení v místě omezeném zákazem stavební činnosti (viz výše usnesení Zastupitelstva města [anonymizováno] ze dne 08.12.2021). Soud tak dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobce nebyl zvýšený, ale současně nemá za to, že by význam řízení pro žalobce byl nižší, než v obdobných řízení o vydání stavebního povolení (případně dodatečného stavebního povolení). Dle názoru soud tak není dán důvod pro moderaci základní částky z důvodu významu řízení pro žalobce.
32.V případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno podle okolností částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám. Vzhledem k tomu, že v naříkaném řízení vystupovali oba žalobci ve shodě, kdy posuzované řízení mělo vliv na výkon jejich vlastnického práva k nemovitému majetku, jež tvoří společné jmění manželů a jež žalobci užívají společně, dospěl soud k závěru, že v důsledku sdílení společného zájmu nepociťoval každý z žalobců individuální újmu, nýbrž újmu společnou a z tohoto důvodu by tak bylo na místě modifikovat základní částku každému z žalobců o 40%
33.Soud tak uzavírá, že při určení výše nemajetkové újmy pro žalobce v naříkaného řízení dospěl k základní částce 81.740,- Kč, pro každého z žalobců, kterou dále při zohlednění individuálních znaků posuzovaného řízení a sdílení společné újmy ponížil o 60 %. Celkem tak za nepřiměřenou délku naříkaného řízení přísluší každému z žalobců náhrada nemajetkové újmy ve výši 32 696,- Kč. O úroku z prodlení Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl ve výroku shora ad. I. a III. Ve zbytku soud žalobu zamítl ve výroku II. a IV.
34.O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 OZ, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž úroky z prodlení náleží poškozenému až od uplynutí doby, kterou má ústřední orgán uvedený v § 6 zákona k vyplacení náhrady, tedy 6 měsíců od uplatnění nároku u tohoto orgánu. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 24.04.2003, sp. zn. nsoud/25_Cdo_2060_2001, dovodil, že stát je povinen nahradit škodu nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Teprve marným uplynutím této lhůty, nikoliv uplynutím lhůty stanovené poškozeným při uplatnění nároku, ocitá se stát jako dlužník z odpovědnostního závazkového právního vztahu v prodlení a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení. Tento právní závěr byl potvrzen i v nálezu Ústavního soudu ze dne 23.02.2010, sp. zn. usoud/II.__S_1612_09. Úrok z prodlení tak soud přiznal žalobcům od 01.02.2025, tedy ode dne po dni, kdy uplynula lhůta k předběžnému projednání žádosti o náhradu újmy dle § 14 OdpŠk. 35.O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žalobci č. 1 (zastupovaným společným zástupcem s žalovaným č. 2) přiznal ve výroku shora ad. V. plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 17.770,49 Kč, neboť v souladu s § 142 odst. 3 OSŘ výše plnění v daném případě záležela na úvaze soudu. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a dále odměny advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2024 tj. z částky 50.000,- Kč ve výši 3100,- Kč, avšak ponížené dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % na částku 2.480,- Kč (Dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31.12.2024, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Soud tak ponížil odměnu každého z žalobců o 20 %.) Soud tak přiznal žalobci č. 1 odměnu ve výši 2480,- Kč za 1 úkon právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení. (Soud nepřiznal odměnu za úkon právní služby spočívající v uplatnění nároku u žalovaného, neboť dle § 31 odst. 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáním uplatněného nároku - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.06.2022, sp. zn. nsoud/30_Cdo_3651_2022). Součástí nákladů je i ½ paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2024. z tarifní hodnoty stanovené podle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 01.01.2025, tj. z částky 32.696,- Kč ve výši 2.420,- Kč, avšak ponížené dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 10 % na částku 2178,- Kč (Dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna. Mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %. Soud tak ponížil odměnu každého z žalobců o 10 %.) Soud tak přiznal žalobci č. 1 odměnu ve výši 2.178,- Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (podání žaloby, účast u jednání soudu dne 22.07.2025, dne 07.10.2025, replika ze dne 28.04.2025). Součástí nákladů je i ½ paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450,- Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 01.01.2025.
a dále ½ hotových nákladů a cestovních výdajů z částky ve výši 7056,97 Kč, tj. 3528,49 Kč sestávající z cestovní náhrady ve výši 5.948,97 Kč za dvě cesty na jednání soudu dne 22.07.2025 a dne 07.10.2025 z místa bydliště [anonymizováno] nájemní smlouva a čestné prohlášení) na Obvodní soud pro Prahu 1 a zpět, (osobním automobilem [anonymizováno] s průměrnou spotřebou 7,5 litrů paliva na 100 km, při ceně paliva za litr ve výši 34,7 Kč, opotřebení automobilu ve výši 5,8 Kč/km a délce cesty 708 km za dvě zpáteční cesty, sestávající se z nákladů na palivo ve výši 1.842,57 Kč, a náhrady za opotřebení automobilu ve výši 4.106,4 Kč), parkovného ve výši 898,- Kč (ve dnech 22.07.2025 a 07.10.2025) a dálniční známky (jednodenní) ve výši 210,-Kč.
36.O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žalobci č. 2 (zastupovaným společným zástupcem s žalovaným č. 1) přiznal ve výroku shora ad. VI. plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 17.770,49 Kč, neboť v souladu s § 142 odst. 3 OSŘ výše plnění v daném případě záležela na úvaze soudu. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a dále odměny advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2024 tj. z částky 50.000,- Kč ve výši 3100,- Kč, avšak ponížené dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % na částku 2.480,- Kč (Dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31.12.2024, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Soud tak ponížil odměnu každého z žalobců o 20 %.) Soud tak přiznal žalobci č. 1 odměnu ve výši 2480,- Kč za 1 úkon právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení. (Soud nepřiznal odměnu za úkon právní služby spočívající v uplatnění nároku u žalovaného, neboť dle § 31 odst. 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáním uplatněného nároku - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.06.2022, sp. zn. nsoud/30_Cdo_3651_2022). Součástí nákladů je i ½ paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2024. z tarifní hodnoty stanovené podle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 01.01.2025, tj. z částky 32.696,- Kč ve výši 2.420,- Kč, avšak ponížené dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 10 % na částku 2178,- Kč (Dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna. Mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %. Soud tak ponížil odměnu každého z žalobců o 10 %.) Soud tak přiznal žalobci č. 1 odměnu ve výši 2.178,- Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (podání žaloby, účast u jednání soudu dne 22.07.2025, dne 07.10.2025, replika ze dne 28.04.2025). Součástí nákladů je i ½ paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450,- Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 01.01.2025.
a dále ½ hotových nákladů a cestovních výdajů z částky ve výši 7056,97 Kč, tj. 3528,49 Kč sestávající z cestovní náhrady ve výši 5.948,97 Kč za dvě cesty na jednání soudu dne 22.07.2025 a dne 07.10.2025 z místa bydliště [anonymizováno], (viz nájemní smlouva a čestné prohlášení) na Obvodní soud pro [anonymizováno] a zpět, (osobním automobilem [anonymizováno] s průměrnou spotřebou 7,5 litrů paliva na 100 km, při ceně paliva za litr ve výši 34,7 Kč, opotřebení automobilu ve výši 5,8 Kč/km a délce cesty 708 km za dvě zpáteční cesty, sestávající se z nákladů na palivo ve výši 1.842,57 Kč, a náhrady za opotřebení automobilu ve výši 4.106,4 Kč), parkovného ve výši 898,- Kč (ve dnech 22.07.2025 a 07.10.2025) a dálniční známky (jednodenní) ve výši 210,-Kč.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.