Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
pro 60 858,40 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno], se zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a kapitalizovaným úrokem ve výši [anonymizováno] od [anonymizováno] do [anonymizováno], zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlého zdejšímu soudu dne [anonymizováno] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [anonymizováno] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [anonymizováno] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru č. [anonymizováno], a to distančním způsobem. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému postupně nebo opakovaně částku až do výše [anonymizováno], kterou žalovaný v plném rozsahu čerpal a žalovaný se zavázal úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách, splatných vždy nejpozději k 15. dni v měsíci, až do úplného splacení úvěru (čl. 5.1 smlouvy o úvěru). Ke dni posledního čerpání byla minimální měsíční splátka vypočtena ve výši [anonymizováno]. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne [anonymizováno], přes opakované upomínky splátku nezaplatil, pročež byl úvěr ke dni [anonymizováno] zesplatněn. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně proto nárokuje částku [anonymizováno] zesplatnění jistiny, částku [anonymizováno] kapitalizovaného smluvního úroku, představující sjednanou úrokovou sazbu 57,99 % z částky [anonymizováno] za období od [anonymizováno] (den následující po splatnosti neuhrazené splátky) do [anonymizováno], tj. do časové hranice smluvního úroku dle § 122 odst. 4 ZSÚ, dále částku [anonymizováno] za náklady na upomínkování, zákonný úrok z prodlení z dlužné částky a náhradu nákladů soudního řízení. Dále žalobkyně požaduje souladu s čl. 5.8. smlouvy o úvěru požaduje také uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, vypočtené na základě následujícího vzorce: dlužná jistina * 0,001 * 16 (tj. ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepsání této žaloby). Žalovaný ničeho nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně. 2.Přípisem zdejšího soudu ze dne [anonymizováno] byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala žalobkyně při poskytování úvěru schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak, že ověřila jeho totožnost, příjmy ve výši [anonymizováno], výdaje ve výši [anonymizováno], závazky ve výši [anonymizováno] i platební morálku prostřednictvím bankovních dat, registrů (SOLUS, insolvenční rejstřík, exekuce) a dalších externích zdrojů, přičemž všechny hodnoty vyhodnocovala opatrnostně – vždy pracovala s nižším příjmem a vyššími náklady. Po započtení nákladů na bydlení, potraviny, závazků, případných výdajů na hazard a povinné rezervy dospěla k závěru, že žalovanému po odečtení všech položek zbývá [anonymizováno] měsíčně, což podle dokumentu znamená, že je schopen bezpečně splácet nový úvěr, aniž by byla ohrožena jeho životní úroveň.
3.Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne [anonymizováno], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis). Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. [anonymizováno] věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná).
4.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.
5.Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovanému zaslal soud výzvu, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, k výzvě připojil doložku o tom, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6.Z listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:
7.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] bylo zjištěno, že uvedenou smlouvou, uzavřenou distančním způsobem, se zavázala žalobkyně poskytnou žalovanému neúčelový revolvingový úvěr až do výše [anonymizováno] a žalovaný se zavázal vrátit celkovou výši úvěru nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, byla sjednána úroková sazba ve výši 57,99 % měsíčně, RPSN činilo 76,18 % ročně. Celková částka při vyčerpání celého úvěrového rámce a splacení v nejpozdějším sjednaném termínu činila [anonymizováno]. Úvěr měl být vyplacen na účet žalovaného číslo [anonymizováno] do 10 pracovních dnů od účinnosti smlouvy, pokud budou splněny všechny podmínky. Podmínkou vyplacení úvěru bylo zřízení bezlimitního inkasa z účtu žalovaného ve prospěch žalované. Žalovaný se úvěrovou smlouvou zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z částky čerpané a dosud nesplacené výše jistiny k okiku čerpání poslední tranše úvěru, zaokrouhleno na celé koruny nahoru (dále jako „minimální splátka“), až do úplného splacení úvěru. Minimální splátka je splatná vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, za který se splátka hradí. Ke dni uzavření této smlouvy činí minimální splátka částku ve výši [anonymizováno]. Pro případ prodlení žalovaného byly sjednány sankce, a to právo žalobkyně na zákonný úrok z prodlení a na úhradu účelně vynaložených nákladů. Byl sjednán poplatek za upomínku ve výši [anonymizováno]/kus. Pokud nedojde k úhradě dlužné částky ani po dvou upomínkách mohla žalobkyně úvěr zesplatnit.
8.Z dokumentu předsmluvní informace – Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly před poskytnutím úvěru poskytnuty informace o parametrech úvěru, podrobně specifikovaných v předchozím odstavci.
9.Z dokladu z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že na účet žalobkyně číslo [anonymizováno] žalovaný ze svého účtu číslo [anonymizováno] dne [anonymizováno] zaslal tzv. verifikační platbu ve výši [anonymizováno], a to pod variabilním symbolem [anonymizováno].
10.Z dokladu z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že na účet žalovaného číslo [anonymizováno] byla dne [anonymizováno] připsána částka [anonymizováno] od žalobkyně, a to pod variabilním symbolem [anonymizováno].
11.Z upomínky ze dne [anonymizováno] zaslané žalovanému poštou i emailem bylo zjištěno, že žalovaný byl upomenut o úhradu splátky ve výši [anonymizováno] spolu s částkou [anonymizováno] za písemnou upomínku. Uvedenou částku měl zaplatit do [anonymizováno]. Dále byl žalovaný rovněž upozorněn na možnost zesplatnění úvěru v souladu se smluvními a zákonnými podmínkami, včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut.
12.Z upomínky ze dne [anonymizováno] zaslané žalovanému poštou i emailem bylo zjištěno, že žalovaný byl znovu upomenut o úhradu splátky ve výši [anonymizováno] spolu s částkou [anonymizováno] za dvě písemné upomínky. Uvedenou částku měl zaplatit do [anonymizováno]. Dále byl žalovaný rovněž upozorněn na možnost zesplatnění úvěru v souladu se smluvními a zákonnými podmínkami, včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut, přičemž částka k zaplacení může činit až [anonymizováno] a její splatnost je 14 dnů.
13.Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne [anonymizováno], včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že tímto dopisem byl úvěr číslo [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě částky [anonymizováno], představující částku [anonymizováno] na jistině úvěru, částku [anonymizováno] na smluvních úrocích z poskytnutého úvěru, částku [anonymizováno] na nákladech za upomínkování a částku [anonymizováno] na nákladech právního zastoupení žalobkyně. Splatnost celé částky byla stanovena na [anonymizováno]. Dopis byl formulován jako předžalobní výzva dle § 142a odst. 1 o. s. ř. 14.Z datového výstupu z Credit Info CEE ze dne [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v insolvenčním řízení, v registru SOLUS byl bez negativního záznamu a neměl zde evidovány žádné aktivní úvěry, nebyl evidován v centrální evidenci exekucí
15.K posouzení úvěruschopnosti žalovaného se ve smlouvě uvádí, že si žalobkyně měla vyžádat od žalovaného kompletní výpis z účtu za poslední tři měsíce, a to k posouzení příjmů a výdajů žalovaného, žádný důkaz k tomu ale žalobkyně nepředložila.
16.Žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval.
17.Z listin předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu:
18.Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [anonymizováno] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému až [anonymizováno] a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou minimálních měsíčních splátek ve výši alespoň 5 % z čerpané jistiny, přičemž ke dni uzavření smlouvy činila minimální splátka [anonymizováno]. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou 57,99 % měsíčně, RPSN 76,18 % ročně a celková částka splatná při plném vyčerpání rámce činila [anonymizováno]. Žalovaný provedl verifikační platbu [anonymizováno] a následně mu bylo dne [anonymizováno] vyplaceno [anonymizováno]. Pro neuhrazení splátky byl dvakrát upomenut ([anonymizováno] a [anonymizováno]), přičemž byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Po marném uplynutí lhůt žalobkyně dne [anonymizováno] úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě [anonymizováno]. Z registrů (CreditInfo, SOLUS, insolvenční rejstřík, exekuce) vyplynulo, že žalovaný nebyl v úpadku ani exekuci a neměl negativní záznamy. Ačkoli smlouva uvádí, že žalobkyně měla získat tří měsíční výpis z účtu žalovaného pro posouzení jeho bonity, žádný takový důkaz nepředložila. Nebylo tak prokázáno, že žalobkyně zjistila a ověřila faktické příjmy a výdaje žalovaného a tyto neporovnala. Žalovaný přitom výši žalované částky nijak nezpochybnil.
19.Po právní stránce posoudil soud nadepsanou věc takto:
20.Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 6 bodu 1. písm. a) (spotřebitelské smlouvy), Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [anonymizováno] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). Podle čl. 6 bodu 1 písm. a) tohoto nařízení, aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště.
21.Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 22.V posuzované věci ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo toliko prokázáno, že žalobkyně dne žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a registru odcizených dokladů, a to s negativním výsledkem. Žalobkyně se však spolehla pouze na tvrzení žalovaného uvedená v úvěrové smlouvě s tím, že dle úvěrové smlouvy si měla toliko vyžádat výpis z účtu žalovaného za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru, ale tento soudu nepředložila, neprokázala proto, že vůbec nějak prověřovala faktické příjmy a výdaje žalovaného a tyto porovnala. Úvěrová smlouva číslo [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] je proto zejména z hlediska ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, tak z hlediska § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. pro rozpor s dobrými mravy, absolutně neplatná, k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soudu nezbylo než konstatovat, že příjmy žalovaného ani jeho výdaje nebyly jakkoliv prověřeny ze strany žalobkyně, kdy tato se spokojila pouze s tvrzeními žalovaného ve smlouvě. K tomu je třeba uvést, že bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno]). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno]). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného o pravdivosti jím uvedených údajů o jejích příjmech a výdajích, nijak nezkoumala ani příjmovou ani výdajovou stránku. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy bylo žalobkyni dostatečně známo. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala ani výši příjmů ani podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout. 23.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 24.Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 25.Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 26.Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [anonymizováno] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [anonymizováno]. 27.Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 28.Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 29.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná 30.Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 31.Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 32.Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 33.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 34.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 35.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 36.Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 37.Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 38.Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 39.Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od [anonymizováno], odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. 40.Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno]), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti. 41.Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
42.Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
43.S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou. 44.Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku [anonymizováno], které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky jistiny [anonymizováno] (zapůjčených [anonymizováno] a zřejmě vrácené částky [anonymizováno]).
45.Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši [anonymizováno], o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, spolu s částkou [anonymizováno] nákladů spojených s uplatněním pohledávky, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [anonymizováno] do zaplacení (výrok I.). 46.Soud ale žalobě nevyhověl v ostatních žalovaných nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru (výrok II.).
47.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [anonymizováno]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [anonymizováno] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [anonymizováno] sestávající z částky [anonymizováno] za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky [anonymizováno] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [anonymizováno] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [anonymizováno] ve výši [anonymizováno]. 48.Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny okolnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalovaného, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.