USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Ing. arch. H. J., zastoupená JUDr. Ing. J. J., LL.M., Ph.D., obecným zmocněncem, proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97, Liberec, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12.02.2026, č. j. 59 Af 6/2026‑13,
takto:
Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“), jímž krajský soud podle § 46 odst. 1 písm. d) soudního rádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítl její návrh na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 59 Af 7/2025.
[2] Stěžovatelka v kasační stížnosti požádala o osvobození od soudních poplatků a taktéž o ustanovení zástupce pro toto řízení. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30.03.2026, č. j. nssoud/3_Afs_19_2026‑33, žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků zamítl (výrok I.), neboť dospěl k závěru, že kasační stížnost je podle § 36 odst. 3 SŘ s. návrhem zjevně bezúspěšným. V předchozím řízení totiž krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením odmítl návrh stěžovatelky na obnovu řízení, které bylo řízením o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 SŘ s. Obnova řízení je však podle § 114 odst. 1 SŘ s. přípustná pouze proti rozsudku vydanému v řízení na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí. Jelikož stěžovatelka nesplňovala předpoklady pro osvobození od soudních poplatků z důvodu zjevné bezúspěšnosti kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud výrokem II. shora uvedeného usnesení zamítl rovněž její žádost o ustanovení zástupce. [3] Nejvyšší správní soud tímto usnesením stěžovatelku taktéž vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč (výrok III.), a aby ve stejné lhůtě buďto předložila plnou moc udělenou jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo ve stejné lhůtě prokázala, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (výrok IV.).
[4] Uvedené usnesení obsahovalo rovněž poučení o následcích nevyhovění některé z výzev. Stěžovatelce bylo doručeno prostřednictvím zástupce dne 06.04.2026. Lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku tak počala běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek, a marně uplynula dne 21.04.2026 (§ 40 odst. 1 SŘ s.). Stěžovatelka v této lhůtě soudní poplatek za kasační stížnost nezaplatila, dne 10.04.2026 však podala novou, obsáhlou žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, ke které přiložila i vyplněný formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech fyzické osoby pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“. Podle tvrzení stěžovatelky není její návrh „svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva“. [5] Nejvyšší správní soud připomíná, že jsou‑li ve stejném řízení podány opakovaně žádost o osvobození od soudních poplatků nebo návrh na ustanovení zástupce, soudy jsou o nich povinny rozhodnout pouze v případě, že obsahují nové, dříve neuplatněné skutečnosti, které svědčí např. o změně poměrů účastníka řízení (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12.05.2008, č. j. nssoud/3_Ads_43_2007‑150, ze dne 17.06.2008, č. j. nssoud/4_Ans_5_2008‑65, ze dne 22.01.2015, č. j. nssoud/8_Afs_201_2014‑13, ze dne 16.12.2015, č. j. nssoud/8_As_145_2015‑12, ze dne 12.10.2016, č. j. nssoud/1_As_256_2016‑13, ze dne 16.05.2018, č. j. nssoud/6_As_92_2018‑17, nebo ze dne 09.12.2019, č. j. nssoud/6_As_201_2019‑39; rovněž nález Ústavního soudu ze dne 20.01.2010, sp. zn. usoud/I.__S_1439_09, bod 17). Byla‑li však žádost o osvobození od soudních poplatků zamítnuta pro zjevnou neúspěšnost návrhu, je obecně vyloučeno, že by tento důvod mohl být s časovým odstupem posouzen odlišně (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 02.08.2023, č. j. nssoud/7_As_126_2023‑25, bod 5, nebo ze dne 09.10.2025, č. j. nssoud/9_As_128_2025‑18, bod 4). Právě proto nebylo třeba rozhodnout ani o opakované žádosti stěžovatelky. [6] Jelikož stěžovatelka ve stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek, Nejvyšší správní soud podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích řízení zastavil.
[7] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., který stanoví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo‑li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 SŘ s.). V Brně dne 30. dubna 2026
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu