Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o žalobě podle části páté o.s.ř.
--- VÝROK ---
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby soud nahradil výroky I. a III. nálezu finančního arbitra ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno] ve znění rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], tak, že se zamítá návrh, aby žalobkyně byla povinna zaplatit žalovanému částku ve výši 658 388,34 Kč a dále povinnost zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi se neukládá, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7.1.2025 se žalobkyně domáhá na soudu vydání rozhodnutí specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku s následujícím odůvodněním. Žalobkyně uvedla, že dne 15.11.2024 bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], proti nálezu finančního arbitra ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], kterým bylo námitkám žalobkyně částečně vyhověno a částečně byly zamítnuty. V dané věci finanční arbitr k návrhu žalovaného rozhodl nálezem takto: „I. Určuje se, že smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], kterou uzavřeli navrhovatel, [anonymizováno], nar. [anonymizováno], bytem [anonymizováno], a instituce [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], se sídlem [anonymizováno], je neplatná. II. Instituce, [anonymizováno]., je povinna navrhovateli, [anonymizováno], zaplatit částku 642 865,34 Kč (slovy: šest set čtyřicet dva tisíc osm set šedesát pět korun českých třicet čtyři haléřů), a to do 3 dnů od právní moci nálezu. III. Návrh navrhovatele, [anonymizováno], se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítá. IV. Instituce, [anonymizováno]., je povinna uhradit podle § 17a zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši 64 286,53 Kč (slovy: šedesát čtyři tisíc dvě stě osmdesát šest korun českých padesát tři haléřů), a to do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra vedený u [anonymizováno], č. [anonymizováno], var. symbol [anonymizováno], konst. symbol [anonymizováno].“ V rozhodnutí o námitkách pak rozhodl takto: „ A. Námitkám instituce, [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], se sídlem [anonymizováno], doručeným finančnímu arbitrovi dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], se podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi částečně vyhovuje a nález finančního arbitra ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], se mění a po změně zní: I. Instituce, [anonymizováno]., je povinna navrhovateli, [anonymizováno], zaplatit částku ve výši 658 388,34 Kč (slovy: šest set padesát osm tisíc tři sta osmdesát osm korun českých třicet čtyři haléřů), a to do 3 dnů od právní moci nálezu. II. Návrh navrhovatele, [anonymizováno], se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítá. III. Instituce, [anonymizováno]., je povinna uhradit podle § 17a zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši 65 838,83 Kč (slovy: šedesát pět tisíc osm set třicet osm korun českých osmdesát tři haléřů), a to do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra vedený u [anonymizováno], č. [anonymizováno], var. Symbol [anonymizováno], konst. symbol [anonymizováno]. B. Námitky instituce, [anonymizováno]., doručené finančnímu arbitrovi dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], se ve zbývající části podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi zamítají.“ Žalobkyně s výroky I. a III. nálezu Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách nesouhlasí a v rozsahu těchto výroků podává tuto žalobu a navrhuje opětovné projednání soudem. 2.Žalobkyně s žalovaným uzavřela postupně 10 smluv o úvěru, a to :
1)dne 30.6.2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a dále revolvingový úvěr ve výši 28 806 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 112,76 % ročně ve 24 měsíčních splátkách ve výši 3 334 Kč, resp. u revolvingového úvěru ve výši 83,72 % ročně v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 334 Kč (dále jen „Smlouva o úvěru 1“); na tuto smlouvu bylo vyplaceno celkem 68 806 Kč a uhrazeno celkem 140 028 Kč, rozdíl tak činí 71 222 Kč. Smlouva byla splacena dne 28.12.2019.
2)dne 16.5.2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a dále revolvingový úvěr ve výši 30 954 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 94,97 % ročně ve 36 měsíčních splátkách ve výši 3 307 Kč, resp. u revolvingového úvěru ve výši 77,40 % ročně ve 24 měsíčních splátkách ve výši 3 307 Kč (dále jen „Smlouva o úvěru 2“); na tuto smlouvu bylo vyplaceno celkem 50 000 Kč a uhrazeno celkem 119 052 Kč, rozdíl tak činí 69 052Kč. Smlouva byla splacena dne 30.5.2019.
3)dne 28.6.2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 51 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 97,05 % ročně v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 645 Kč (dále jen „Smlouva o úvěru 3“); na tuto smlouvu bylo vyplaceno celkem 51 000 Kč a uhrazeno celkem 84 810 Kč, rozdíl tak činí 33 810 Kč. Smlouva byla splacena dne 23.1.2019.
4)dne 11.5.2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 166,92 % ročně v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 967 Kč (dále jen „Smlouva o úvěru 4“); na tuto smlouvu bylo vyplaceno celkem 40 000 Kč a uhrazeno celkem 82 166,34 Kč, rozdíl tak činí 42 166,34 Kč. Smlouva byla splacena dne 8.7.2019.
5)dne 16.8.2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 67 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 167,76 % ročně v 18 měsíčních splátkách ve výši 7 426 Kč (dále jen „Smlouva o úvěru 5“); na tuto smlouvu bylo vyplaceno celkem 67 000 Kč a uhrazeno celkem 136 168 Kč, rozdíl tak činí 69 168 Kč. Smlouva byla splacena dne 6.4.2020.
6)dne 24.6.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 85 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 124,56 % ročně ve 24 měsíčních splátkách ve výši 7 394 Kč (dále jen „Smlouva o úvěru 6“); na tuto smlouvu bylo vyplaceno celkem 85 000 Kč a uhrazeno celkem 180 256 Kč, rozdíl tak činí 95 256 Kč. Smlouva byla splacena dne 8.7.2021.
7)dne 13.7.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 59,83 % ročně ve 24 měsíčních splátkách ve výši 5 066 Kč (dále jen „Smlouva o úvěru 7“); na tuto smlouvu bylo vyplaceno celkem 70 000 Kč a uhrazeno celkem 126 782 Kč, rozdíl tak činí 56 782 Kč. Smlouva byla splacena dne 26.8.2022.
8)dne 14.10.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 62,47 % ročně ve 30 měsíčních splátkách ve výši 5 327 Kč (dále jen „Smlouva o úvěru 8“); na tuto smlouvu bylo vyplaceno celkem 80 000 Kč a uhrazeno celkem 167 206 Kč ( z toho po datu vydání nálezu finančního arbitra 17 517,30 Kč), rozdíl tak činí 87 206 Kč. Smlouva byla splacena dne 14.5.2024.
9)dne 11.5.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 71,97 % ročně v 30 měsíčních splátkách ve výši 7 263 Kč (dále jen „Smlouva o úvěru 9“); na tuto smlouvu bylo vyplaceno celkem 100 000 Kč a uhrazeno celkem 210 627 Kč ( z toho datu vydání nálezu finančního arbitra 14 526 Kč), rozdíl tak činí 96 101 Kč.
10)dne 9.12.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 67,03 % ročně v 30 měsíčních splátkách ve výši 3 473 Kč (dále jen „Smlouva o úvěru 10“); na tuto smlouvu bylo vyplaceno celkem 50 000 Kč a uhrazeno celkem 76 406 Kč ( z toho po datu vydání nálezu finančního arbitra 27 784 Kč), rozdíl tak činí 19 460 Kč.
Smlouva o úvěru 1 až 10 společně dále jen „Smlouvy o úvěru“).
3.Finanční arbitr založil svůj nález/rozhodnutí o námitkách na tom, že nebyla posouzena úvěruschopnost (a to dokonce ani u smluv, které byly řádně doplaceny, tedy problém se splácením ani nenastal), když neměly prý být řádně posouzeny výdaje a dále na tom, že námitka promlčení není důvodná. K tomu žalobkyně uvádí, že při posouzení výdajů žalovaného vychází zejména z údajů uvedených žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdí v kartě hodnocení klienta. Žalobkyně nemá objektivní možnost ověřit si všechny údaje sdělené žalovaným. Žalovaný uvedl, že „nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodu, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle Smlouvy, dále nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebylo proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku.“ Dále uvedl, že veškeré údaje a informace jsou pravdivé. Žalobkyně tak dostála své povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, navíc žalovaný 8 úvěrů splatil, měla k dispozici řadu listin prokazující příjem žalovaného, ohledně výdajů vycházela ze sdělení žalovaného, ověřila z veřejných registrů informaci o případných dalších závazcích, příjem žalovaného měl postačovat k úhradě sjednaných splátek bez nějakého výraznějšího omezení životního standardu žalovaného. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobkyně při uzavření smlouvy vycházela přirozeně z toho, že žalovaný měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by ta bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaný je osobou svéprávnou a vzhledem ke skutečnosti, že byl zcela prokazatelně seznámen s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděl (vědět mohl a měl) kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik tedy se žalovaný zavazuje žalobkyni vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobkyně případné lehkomyslné chování žalovaného. Žalobkyně je tedy přesvědčena o tom, že posoudila úvěruschopnost žalovaného dostatečně a (nejen) z tohoto pohledu jde o platné Smlouvy o úvěru. Po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní. K nákladům na bydlení žalovaný uvedl u všech žádostí, že jeho bydlení je vlastní. Výdaje na bydlení není možní stanovit fixní částkou, proto je třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda uvedená částka není nepřiměřeně nízká poměrům. Pokud žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním a k tomu měsíční výdaje, je třeba z takové částky vycházet. Navíc je tam i tak výrazná rezerva. Dále žalovaný uvedl, že nemá děti, jiné jeho platby byly vždy zohledněny, žalobkyně nezjistila z registrů žádné další závazky žalovaného. Příjmy žalovaného výrazně převyšovaly jeho tvrzené výdaje, kdy v tomto případě nelze shledat nemožnost splácet. Není v silách žalobkyně, jakožto poskytovatele spotřebitelských úvěrů, prověřovat výdaje žalovaného (klienta) natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Navíc pokud průměrný spotřebitel dodatečně zjistí, že je pro něj obtížné úvěr splácet a jedná se o úvěr se splátkou ve výši řádu tisíců korun měsíčně, přistoupí k řešení takovému, že omezí spotřebu nebo navýší příjmy. Základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient – žalovaný) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. Klient je zodpovědný, za to, že údaje, které uvede, jsou správné a jedině klient je zodpovědný za to, že pokud uvede úmyslně nesprávné údaje, pak takovému jednání nepřísluší žádná ochrana, natož ochrana soudní. Žalobkyně zjišťovala veškerá objektivní kritéria, která lze doložit a při sjednávání úvěru postupovala s maximální a řádnou péčí, která lze po ní požadovat, a to nad rámec povinností plynoucích ze zákona. Žalobkyně vznesla námitku promlčení, kdy u Smluv o úvěru 1 až 5 je promlčeno vše, u Smlouvy o úvěru 6 je nepromlčeno pouze 36 970 Kč. I pokud by tedy finanční arbitr shledal neplatnost smluv 1-6 (jakože neshledal, když o tom nerozhodl), tak z nich může žalovanému v takovém případě přiznat pouze 36 970 Kč. Promlčecí lhůta je 3letá, řízení u finančního arbitra bylo zahájeno dne 27.2.2024, a to již byly Smlouvy o úvěru 1-5 více než 3 roky doplacené a ze Smlouvy o úvěru 6 nebylo doplaceno v promlčecí lhůtě 36 970 Kč. Finanční arbitr k tomu uvedl v rozhodnutí o námitkách pouze to, že subjektivní promlčecí lhůta žalovanému měla začít plynout až 16.2.2024, kdy měl vyzvat žalobkyni „k nápravě“. Takové posouzení je ale zcela chybné. Žalovaný věděl, resp. vědět měl a mohl, všechny skutkové okolnosti týkající se vzniku vydání bezdůvodného obohacení a zcela ignoroval běh promlčecí doby. Finanční arbitr k tomu ostatně neprovedl žádné dokazování, jde jen o jeho domněnky. Smlouvy o úvěru byly uzavřeny po roce 2014, tedy smluvní vztah a rovněž i další právní vztahy se řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle tohoto zákona se tedy posuzuje případný vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud jde o otázku počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, žalovanému bylo zajisté známo, co po něm u uzavření smlouvy žalobkyně vyžadovala, jaké jsou podmínky jednotlivých smluv a jak splácel. Žalovaný měl a mohl mít takové skutkové informace, že mohl kdykoliv podat žalobu na zaplacení tvrzeného vznikajícího bezdůvodného obohacení. Ke skutečné vědomosti dochází tehdy, kdy oprávněný zjistí takové skutkové okolnosti, které mu umožní uplatnit jeho právo žalobou u soudu. V případě bezdůvodného obohacení získaného z neplatné smlouvy je pak rozhodující subjektivní okamžik, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta započala běžet poté, co se žalovaný dozvěděl/měl a mohl dozvědět o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a že povinný k jeho vydání je žalobkyně. To nastalo v průběhu smluvního vztahu a nejpozději ke dni doplacení jednotlivých Smluv o úvěru. Z hlediska počátku běhu promlčecí lhůty je důležitá znalost konkrétních skutkových okolností, z nichž lze bezdůvodné obohacení dovodit, nikoliv obeznámení s právní kvalifikací. Svých práv se mohl a měl žalovaný domoci už v průběhu smluvního vztahu. O všem přitom od počátku věděl – znal co po něm bylo vyžadováno za doklady, výši úroků, smluvních pokut apod. a zda znal či neznal právní hodnocení nemá pro věc význam. Skutkově vše věděl a mohl kdykoli podat žalobu. Žalobkyně má za to, že návrhu žalovaného nemělo být vyhověno ani částečně, proto je povinnost k úhradě sankce finančnímu arbitrovi nesprávná. 4.Žalovaný k žalobě uvedl, že je osoba právně neznalá, se závěrem finančního arbitra se ztotožňuje. Pokud jde o závěry žalobkyně týkající se zejména začátku běhu promlčecí lhůty, tak s těmito nesouhlasí. O tom, že se může bránit vůči nemravným a za žalovaného neplatným smlouvám žalobkyně se dověděl až ve chvíli, kdy hovořil po telefonu s pracovníkem [anonymizováno]., a to dne 13.2.2024 v 9.43 hod., kdy mu dluhový poradce pan [anonymizováno] vysvětlil, jaké má možnosti a jak může řešit svou složitou finanční situaci. V té době byl v dluhové pasti a nezvládal splácet své závazky. Po celou dobu se snažil s žalobkyní domluvit a nabízel jí různá řešení. To, že věc skončila u finančního arbitra a dále u soudu je z důvodu neochoty žalobkyně se smírně dohodnout.
5.Finanční arbitr k žalobě uvedl, že námitku žalobkyně posoudil v souladu s praxí Soudního dvora Evropské unie, kdy při posouzení subjektivní promlčecí lhůty se vyžaduje prokazatelná vědomost spotřebitele o vadách smlouvy, jejích důsledcích, tedy vědomost o skutkových okolnostech způsobujících neplatnost této smlouvy a i vědomost ohledně právního hodnocení, když odmítá taková ustanovení zákona, která by vedla k promlčení práva i v případě, že spotřebitel není schopen sám posoudit, zda je smluvní ujednání zneužívající nebo nevěděl o zneužívající povaze dotčeného smluvního ujednání. V posuzované věci se žalovaný dozvěděl o rozhodných okolnostech způsobujících neplatnost smluv o úvěru prokazatelně až ke dni odeslání výzvy k nápravě, tedy krátce před podáním návrhu na zahájení řízení.
6.Soud ve věci učinil následující skutková zjištění :
7.Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 2892, bylo zjištěno, že žalobkyně je od 5.12.1994 zaspána v obchodním rejstříku, předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
8.Z karty klienta č. smlouvy [anonymizováno] je 210 627 Kč, zbývá doplatit 13 861 Kč. Z karty klienta č. smlouvy [anonymizováno] ke dni 27.12.2024 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 9.12.2022 vyplacena částka 50 000 Kč, splaceno je 76 406 Kč, zbývá doplatit 32 083 Kč. Z karty klienta č. smlouvy [anonymizováno] ke dni 27.12.2024 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 14.10.2021 vyplacena částka 80 000 Kč, splaceno je 167 206 Kč. Z karty klienta č. smlouvy [anonymizováno] ke dni 26.9.2024 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 28.6.2017 vyplacena částka 51 000 Kč, splaceno je 84 810Kč. Z karty klienta č. smlouvy [anonymizováno] ke dni 26.9.2024 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 30.6.2015 vyplacena částka 40 000 Kč, splaceno je 140 028 Kč. Z karty klienta č. smlouvy [anonymizováno] ke dni 26.9.2024 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 16.5.2016 vyplacena částka 50 000 Kč, splaceno je 119 052 Kč. Z karty klienta č. smlouvy [anonymizováno] ke dni 26.9.2024 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 16.8.2018 vyplacena částka 67 000 Kč, splaceno je 136 168 Kč. Z karty klienta č. smlouvy [anonymizováno] ke dni 26.9.2024 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 11.5.2018 vyplacena částka 40 000 Kč, splaceno je 82 166,34 Kč, zbývá doplatit 13 541,66 Kč. Z karty klienta č. smlouvy [anonymizováno] ke dni 26.9.2024 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 13.7.2020 vyplacena částka 70 000 Kč, splaceno je 126 782 Kč. Z karty klienta č. smlouvy [anonymizováno] ke dni 26.9.2024 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 24.6.2019 vyplacena částka 85 000 Kč, splaceno je 180 256 Kč.
9.Ze spisu finančního arbitra sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný podal u finančního arbitra dne [anonymizováno] návrh, kde uvedl, že s žalobkyní uzavřel Smlouvy o úvěru 1 až 10, kdy výši nároku z těchto smluv neuznává, a to zejména z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně jako věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného jako dlužníka splácet úvěr, jakým způsobem byla vyhodnocena příjmová a výdajová stránka. Žalobkyně svoji povinnost nesplnila a důsledkem je neplatnost smlouvy o úvěru. Dalším důvodem, který způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy je příliš vysoké RPSN. Dále absentuje na smlouvě kvalifikovaný podpis žalovaného. Finanční arbitr zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným jako spotřebitelem byly uzavřeny smlouvy o úvěru, a to : 1) dne 30.6.2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a dále revolvingový úvěr ve výši 28 806 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 112,76 % ročně ve 24 měsíčních splátkách ve výši 3 334 Kč, resp. u revolvingového úvěru ve výši 83,72 % ročně v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 334 Kč, žalovaný uhradil 140 028 Kč, 2) dne 16.5.2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a dále revolvingový úvěr ve výši 30 954 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 94,97 % ročně ve 36 měsíčních splátkách ve výši 3 307 Kč, resp. u revolvingového úvěru ve výši 77,40 % ročně ve 24 měsíčních splátkách ve výši 3 307 Kč, žalovaný uhradil 115 745 Kč, 3) dne 28.6.2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 51 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 97,05 % ročně v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 645 Kč, žalovaný uhradil 84 810 Kč, 4) dne 11.5.2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 166,92 % ročně v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 967 Kč, žalovaný uhradil 82 166,34 Kč, 5) dne 16.8.2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 67 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 167,76 % ročně v 18 měsíčních splátkách ve výši 7 426 Kč, žalovaný uhradil 136 168 Kč, 6) dne 24.6.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 85 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 124,56 % ročně ve 24 měsíčních splátkách ve výši 7 394 Kč, žalovaný uhradil 180 256 Kč, 7) dne 13.7.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 59,83 % ročně ve 24 měsíčních splátkách ve výši 5 066 Kč, žalovaný uhradil 126 782 Kč, 8) dne 14.10.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 62,47 % ročně ve 30 měsíčních splátkách ve výši 5 327 Kč, žalovaný uhradil 149 688,70 Kč, 9) dne 11.5.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 71,97 % ročně v 30 měsíčních splátkách ve výši 7 263 Kč, žalovaný uhradil 240 405,30 Kč, 10) dne 9.12.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 67,03 % ročně v 30 měsíčních splátkách ve výši 3 473 Kč, žalovaný uhradil 48 622 Kč. Smlouvy o úvěru 1 až 10 jsou smlouvami o úvěru dle § 2395 o.z. a současně smlouvami o spotřebitelském úvěru, kdy Smlouva o úvěru 1 a 2 se řídí zákonem o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., a Smlouva o úvěru 3 až 10 pak zákonem č. 257/2016 Sb. Finanční arbitr zjistil, že žalovaný již splatil jistiny ze Smluv o úvěru 1 až 9 a samotný návrh na plnění řeší celý obsah a dosah sporných vztahů, tj. vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně ze Smluv o úvěru 1 až 9 za období trvání závazku z těchto smluv. Finanční arbitr nemá za to, že by pro uplatnění práv žalovaného ze Smluv o úvěru 1 až 9 bylo nezbytné, aby určil ve výroku nálezu, že tyto smlouvy jsou neplatné. Otázka neplatnosti Smluv o úvěru 1 až 9 je otázkou předběžnou k posouzení nároku žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud jde o Smlouvu o úvěru 10, tak finanční arbitr nezjistil, že by žalovaný uhradil celou jistinu, neboť obdržel od žalobkyně částku 50 000 Kč a uhradil toliko 48 622 Kč, proto je rozhodnutí o neplatnosti Smlouvy o úvěru 10 nezbytné. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného p řed uzavřením smluv, bylo zjištěno u Smlouvy o úvěru 1, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je 50 000 Kč, pravidelný čistý měsíční příjem manžela/ky (partnera/ky) je 0, ostatní příjmy 0, celkem příjmy 50 000 Kč, výdaje se skládají z položky úvěrovaný + manžel/ka(partner/ka) ve výši 3 800 Kč, děti 0, spoření 0, splátky 0, splátky [anonymizováno]. 4 717 Kč, nájemné, inkaso, doprava, ostatní 4 000 Kč, celkem výdaje 12 517 Kč, volné zdroje 37 483 Kč, forma bydlení vlastní. U Smlouvy o úvěru 2 bylo zjištěno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je 44 000 Kč, pravidelný čistý měsíční příjem manžela/ky (partnera/ky) je 0, ostatní příjmy 0, celkem příjmy 44 000 Kč, výdaje se skládají z položky úvěrovaný + manžel/ka(partner/ka) ve výši 3 800 Kč, děti 0, spoření 0, splátky 0, splátky [anonymizováno]. 8 051 Kč, nájemné, inkaso, doprava, ostatní 4 000 Kč, celkem výdaje 15 851 Kč, volné zdroje 28 149 Kč, forma bydlení vlastní. U Smlouvy o úvěru 3 bylo zjištěno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je 44 000 Kč, druh příjmu je ze zaměstnání, pravidelný čistý měsíční příjem manžela/ky (partnera/ky) je 0, ostatní příjmy 0, celkem příjmy 44 000 Kč, výdaje se skládají z položky klient (životní minimum) 3 410 Kč, druhá osoba v domácnosti 0, děti 0, spoření 0, splátky( úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) 3 000 Kč, splátky [anonymizováno]. 11 358 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 4 000 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.) 500 Kč, celkem výdaje 22 268 Kč, rezerva 1 000 Kč, volné zdroje (příjmy – výdaje) 20 732 Kč, forma bydlení vlastní. U Smlouvy o úvěru 4 bylo zjištěno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je 64 000 Kč, druh příjmu je ze zaměstnání, pravidelný čistý měsíční příjem manžela/ky (partnera/ky) je 0, ostatní příjmy 0, celkem příjmy 64 000 Kč, výdaje se skládají z položky klient (životní minimum) 3 410 Kč, druhá osoba v domácnosti 0, děti 0, spoření 0, splátky( úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) 0 Kč, splátky [anonymizováno]. 16 003 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 3 500 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.) 1 000 Kč, celkem výdaje 23 913 Kč, rezerva 1 000 Kč, volné zdroje (příjmy – výdaje) 39 087 Kč, forma bydlení vlastní. U Smlouvy o úvěru 5 bylo zjištěno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je 35 000 Kč, druh příjmu je ze zaměstnání, pravidelný čistý měsíční příjem manžela/ky (partnera/ky) je 0, ostatní příjmy 0, celkem příjmy 35 000 Kč, výdaje se skládají z položky klient (životní minimum) 3 410 Kč, druhá osoba v domácnosti 0, děti 0, spoření 0, splátky( úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) 0 Kč, splátky [anonymizováno]. 15 253 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 1 500 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.) 0 Kč, celkem výdaje 20 163 Kč, rezerva 1 000 Kč, volné zdroje (příjmy – výdaje) 13 837 Kč, forma bydlení vlastní. U Smlouvy o úvěru 6 bylo zjištěno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je 53 400 Kč, druh příjmu je ze zaměstnání, pravidelný čistý měsíční příjem manžela/ky (partnera/ky) je 0, ostatní příjmy 0, celkem příjmy 53 400 Kč, výdaje se skládají z položky klient (životní minimum) 3 410 Kč, druhá osoba v domácnosti 0, děti 0, spoření 0, splátky( úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) 0 Kč, splátky [anonymizováno]. 11 393 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 1 500 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.) 100 Kč, celkem výdaje 16 403 Kč, rezerva 1 000 Kč, volné zdroje (příjmy – výdaje) 35 997 Kč, forma bydlení vlastní. U Smlouvy o úvěru 7 bylo zjištěno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je 54 000 Kč, druh příjmu je ze zaměstnání, pravidelný čistý měsíční příjem manžela/ky (partnera/ky) je 0, ostatní příjmy 0, celkem příjmy 54 000 Kč, výdaje se skládají z položky klient (životní minimum) 3 860 Kč, druhá osoba v domácnosti 0, děti 0, spoření 0, splátky( úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) 0 Kč, splátky [anonymizováno]. 7 394 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 2 800 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.) 200 Kč, celkem výdaje 14 254 Kč, rezerva 38 746 Kč, volné zdroje (příjmy – výdaje) 38 746 Kč, forma bydlení vlastní. U Smlouvy o úvěru 8 bylo zjištěno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je 72 000 Kč, druh příjmu je ze zaměstnání, pravidelný čistý měsíční příjem manžela/ky (partnera/ky) je 0, ostatní příjmy 0, celkem příjmy 72 000 Kč, výdaje se skládají z položky klient (životní minimum) 3 860 Kč, druhá osoba v domácnosti 0, děti 0, spoření 0, splátky( úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) 0 Kč, splátky [anonymizováno]. 5 066 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 4 000 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.) 500 Kč, celkem výdaje 13 426 Kč, rezerva 57 574 Kč, volné zdroje (příjmy – výdaje) 57 574 Kč, forma bydlení vlastní. U Smlouvy o úvěru 9 bylo zjištěno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je 79 500 Kč, druh příjmu je ze zaměstnání, pravidelný čistý měsíční příjem manžela/ky (partnera/ky) je 0, ostatní příjmy 0, celkem příjmy 79 500 Kč, výdaje se skládají z položky klient (životní minimum) 4 250 Kč, druhá osoba v domácnosti 0, děti 0, spoření 0, splátky( úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) 0 Kč, konsolidované splátky 3. stran 0, splátky [anonymizováno]. 10 393 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 11 500 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.) 500 Kč, celkem výdaje 26 643 Kč, rezerva 51 857 Kč, volné zdroje (příjmy – výdaje) 51 857 Kč, forma bydlení vlastní. U Smlouvy o úvěru 10 bylo zjištěno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je 80 700 Kč, druh příjmu je ze zaměstnání, pravidelný čistý měsíční příjem manžela/ky (partnera/ky) je 0, ostatní příjmy 0, celkem příjmy 80 700 Kč, výdaje se skládají z položky klient (životní minimum) 4 620 Kč, druhá osoba v domácnosti 0, děti 0, spoření 0, splátky( úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) 0 Kč, konsolidované splátky 3. stran 0, splátky [anonymizováno]. 12 590 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 11 700 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.) 200 Kč, celkem výdaje 29 110 Kč, rezerva 50 590 Kč, volné zdroje (příjmy – výdaje) 50 590 Kč, forma bydlení vlastní. Dále finanční arbitr zjistil, že žalovaný za období od 1. 4. 2015 do 9. 6. 2015, od 1. 3. 2018 do 10. 5. 2018, od 1. 6. 2018 do 31. 7. 2018 a od 1. 4. 2020 do 10. 7. 2020 obdržel od zaměstnavatele dne 7. 4. 2015 mzdu ve výši 85 067 Kč, 6. 5. 2015 mzdu ve výši 49 711 Kč, 4. 6. 2015 mzdu ve výši 55 539 Kč, dne 5. 3. 2018 mzdu ve výši 50 985 Kč, dne 5. 4. 2018 mzdu ve výši 79 304 Kč, dne 4. 5. 2018 mzdu ve výši 53 028 Kč, dne 6. 6. 2018 mzdu ve výši 52 878 Kč, dne 4. 7. 2018 mzdu ve výši 52 771 Kč, dne 7. 5. 2019 mzdu ve výši 53 978 Kč, dne 6. 6. 2019 mzdu ve výši 52 878 Kč, dne 6. 4. 2020 mzdu ve výši 77 989 Kč a dne 14. 4. 2020 částku 2 597,52 Kč, dne 7. 5. 2020 mzdu ve výši 62 432 Kč, dne 4. 6. 2020 mzdu ve výši 56 520 Kč, dne 12. 6. 2020 částku 680,61 Kč, dne 19. 6. 2020 částku 775,39 Kč, dne 23. 6. 2020 částku 1 089,39 Kč a dne 29. 6. 2020 částku 11 000 Kč, dne 7. 7. 2020 mzdu ve výši 54 732 Kč a téhož dne částku 6 000 Kč, dne 8. 7. 2021 mzdu ve výši 62 073 Kč, dne 5. 8. 2021 mzdu ve výši 68 186 Kč, dne 6. 9. 2021 mzdu ve výši 63 309 Kč, dne 6. 10. 2021 mzdu ve výši 85 234 Kč, dne 6. 1. 2022 mzdu ve výši 65 308 Kč, dne 7. 2. 2022 mzdu ve výši 63 783 Kč, dne 4. 3. 2022 mzdu ve výši 63 623 Kč, dne 6. 4. 2022 mzdu ve výši 111 181 Kč, dne 4. 8. 2022 mzdu ve výši 66 863 Kč, dne 6. 9. 2022 mzdu ve výši 68 198 Kč, dne 6. 10. 2022 mzdu ve výši 107 813 Kč a dne 7. 11. 2022 mzdu ve výši 66 382 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného finanční arbitr dále zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem v období od 1. 3. 2017 do 31. 5. 2017 činil 65 188 Kč a že z příjmu nejsou prováděny žádné srážky. Žalobkyně nepředložila žádné podklady, ze kterých by finanční arbitr zjistil, že ověřila pravidelné měsíční příjmy žalovaného před uzavřením Smlouvy o úvěru 2, když žalobkyně předložila pouze prohlášení klienta ze dne 13. 5. 2016, ve kterém žalovaný prohlásil, že průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce plynoucí ze zaměstnání činí 44 000 Kč a dokument nazvaný jako „změna pracovní smlouvy - smluvní mzda“ z blíže neurčeného dne, ve kterém je však pouze uvedeno, že „smluvní mzda je stanovena na základě mzdového výměru v souladu se Mzdovým předpisem pro THZ pracovníky“. Pokud jde o Smlouvu o úvěru 6, žalobkyně doložila vyplacení mzdy zaměstnavatelem pouze v měsících květen a červen 2019, tedy za období dvou měsíců předcházejících uzavření Smlouvy o úvěru 6, současně však doložila pracovní smlouvu ze dne 1. 4. 2017 uzavřenou se zaměstnavatelem, z těchto dokladů v souhrnu je tedy možné ověřit příjmy žalovaného. Finanční arbitr z předložených podkladů zjistil, že žalobkyně ověřila pravidelné příjmy žalovaného, s výjimkou ověření příjmů před uzavřením Smlouvy o úvěru 2. Pokud jde o ověření pravidelných výdajů žalovaného, žalobkyně předložila dokumenty s názvem „Výpis záznamů z registru SOLUS“ k osobě žalovaného, ze kterých vyplývá, že žalobkyně do něj nahlížela dne 29. 6. 2015, 13. 5. 2016, 10.5.2018, 13.8.2018, 12.6.201910.7.2020, 13.10.2021, 10.5.2022 a 9.12.2022. Finanční arbitr nezjistil, že by žalobkyně nahlížela do registru SOLUS bezprostředně před uzavřením Smlouvy o úvěru 3. Finanční arbitr nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením kterékoliv ze Smluv o úvěru zjišťovala informace o těchto negativních záznamech a že by je zohlednila při procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Z dokumentů s názvem „Výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI)“ (dále jen „NRKI“) k osobě žalovaného finanční arbitr zjistil, že žalobkyně do NRKI odeslala dotaz dne 29.6.2015, 13.5.2016, 19.6.2017, 23.4.2018, 13.8.2018, 12.6.2019, 10.7.2020, 13.10.2021, 10.5.2022 a 9.12.2022. Z výpisů z NRKI však finanční arbitr nezjistil, zda, případně v jaké výši, měl žalovaný jiné závazky u nebankovních či jiných společností. Finanční arbitr tak nezjistil, že by z těchto dokumentů bylo možné ověřit žalovaným tvrzenou nulovou výši splátek (resp. výši splátek 3 000 Kč u Smlouvy o úvěru 3) v dokumentech „Hodnocení klienta“ předložených ke Smlouvám o úvěru. Žalobkyně nepředložila žádné podklady vyjma výpisů z registru SOLUS a NRKI (např. výpisy z bankovního účtu žalovaného , doklady o nákladech na bydlení, doklady o platbách žalovaného na jeho závazky) kterými by dokládala, že si jakkoli ověřovala výdajovou stránku rozpočtu žalovaného , např. jak ověřila žalovaným deklarované náklady na bydlení nebo jak ověřila, že náklady žalovaného v době sjednávání závazků ze Smluv o úvěru odpovídají částce životního minima. Vycházela-li žalobkyně při stanovení výdajů žalovaného z částky životního minima, pak tato částka nijak nereflektuje, ani nemůže, konkrétní situaci a výdaje žalovaného. Výpočet životního minima slouží k tomu, aby dotčené osoby mohly pokrýt své výdaje, tyto hodnoty však nevyjadřují reálné výdaje konkrétního spotřebitele. Věřitel by měl při posouzení úvěruschopnosti ověřit skutečné a aktuální výdaje spotřebitele. Nestačí vycházet pouze z výše životního minima. Není totiž vyloučené, že výdaje jednotlivých spotřebitelů ve srovnatelném postavení se mohou výrazně lišit. Finanční arbitr shrnul, že postup žalobkyně, kdy při posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmech před uzavřením Smlouvy o úvěru 2 a z tvrzení žalovaného o jeho výdajích před uzavřením všech Smluv o úvěru, resp. z informací z registrů SOLUS a NRKI, avšak tyto informace dále nijak neupřesňovala ani neověřovala, aby byla schopná získat objektivní obraz o jeho aktuální finanční situaci, který by zohlednila při rozhodování, zda a jaký úvěr žalovanému poskytne, nelze obecně považovat za postup splňující kritéria odborné péče, protože ze strany žalobkyně jako úvěrového věřitele nedošlo ke splnění povinnosti objektivně získat všechny informace potřebné pro zhodnocení finanční situace žalovaného jako spotřebitele a s odbornou péčí tak posoudit, zda je schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do jeho majetkových a společenských poměrů. Finanční arbitr tak nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením Smluv o úvěru ověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, resp. v souladu s § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Finanční arbitr dále uzavřel, že pokud došlo k porušení povinností stanovených ve shora uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru, pak je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Plnění z neplatných Smluv o úvěru, která si žalovaný a žalobkyní mezi sebou poskytli, představují plnění bez právního důvodu, přičemž taková plnění jsou bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 odst. 2o.z., které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o.z. vzájemně vydat. Žalovaný v dopise adresovaném žalobkyni ke dni 16. 2. 2024 navrhuje: „Jelikož jsem aktuálně v tíživé finanční a životní situaci, navrhuji, aby byla uzavřena smírná dohoda tak, že jsem povinen zaplatit pouze vyplacenou jistinu poníženou o dosud uhrazené splátky. Navrhuji, že svůj dluh uhradím formou měsíčních splátek ve výši 1000 Kč měsíčně. V případě, že vzniklo bezdůvodné obohacení žádám o vrácení 90% jeho výše.“ Finanční arbitr proto dovodil, že žalovaný vůči žalobkyni prohlásil, že svoji pohledávku započítává vůči pohledávce žalobkyně ve smyslu § 1982 odst. 1o.z. Finanční arbitr zjistil, že žalovaný od žalobkyně obdržel na základě neplatné Smlouvy o úvěru 1 částku 68 806 Kč a žalobkyni dosud uhradil 140 028 Kč; Smlouvy o úvěru 2 částku 50 000 Kč a žalobkyni dosud uhradil 115 745 Kč; Smlouvy o úvěru 3 částku 51 000 Kč a žalobkyni dosud uhradil 84 810 Kč; Smlouvy o úvěru 4 částku 40 000 Kč a žalobkyni dosud uhradil 82 166,34 Kč; Smlouvy o úvěru 5 částku 67 000 Kč a žalobkyni dosud uhradil 136 168 Kč; Smlouvy o úvěru 6 částku 85 000 Kč a žalobkyni dosud uhradil 180 256 Kč; Smlouvy o úvěru 7 částku 70 000 Kč a žalobkyni dosud uhradil 126 782 Kč; Smlouvy o úvěru 8 částku 80 000 Kč a žalobkyni dosud uhradil 149 688,70 Kč; Smlouvy o úvěru 9 částku 100 000 Kč a žalobkyni dosud uhradil 240 405,30 Kč; Smlouvy o úvěru 10 částku 50 000 Kč a žalobkyni dosud uhradil 48 622 Kč. Po zúčtování vzájemných nároků žalovaného a žalobkyně na vydání bezdůvodného bohacení ze Smluv o úvěru finanční arbitr zjistil, že bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného o částku 642 865,34 Kč odpovídající rozdílu mezi výší čerpaných jistin a součtem žalovaným uhrazených plateb a tuto částku je povinna žalovanému vydat. V důsledku neposouzení schopnosti žalovaného splácet úvěry s odbornou péčí jsou Smlouvy o úvěru absolutně neplatné a smluvní strany jsou povinny si vydat bezdůvodné obohacení, které na základě neplatných Smluv o úvěru získaly. Finanční arbitr dovodil právní zájem žalovaného na určení neplatnosti Smlouvy o úvěru 10, protože Smlouva o úvěru 10 stále trvá a mezi žalovaným a žalobkyní panuje spor o její platnost a povinnost žalovaného uhradit žalobkyni mimo jistinu také úroky a sjednané poplatky ze Smlouvy o úvěru 10, a proto finanční arbitr určil ve výroku nálezu neplatnost Smlouvy o úvěru 10. Finanční arbitr nedovodil, že by určení neplatnosti Smluv o úvěru 1 až 9 bylo nezbytné k uplatnění práv žalovaného, když otázka neplatnosti Smluv o úvěru 1 až 9 je předběžnou otázkou k posouzení nároku žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení z těchto smluv, a proto finanční arbitr ve zbývající části návrh žalovaného zamítl. Protože žalovaný uhradil na Smlouvy o úvěru více, než kolik z těchto smluv obdržel od žalobkyně, uložil finanční arbitr povinnost žalobkyni vydat žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 642 865,34 Kč. Protože finanční arbitr v nálezu částečně vyhověl návrhu žalovaného, uložil žalobkyni podle § 17a zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši 10 % z částky, kterou je povinna zaplatit žalovanému. Z tohoto důvodu vydal finanční arbitr dne 25.9.2024 pod č.j. [anonymizováno] nález, kterým ve výroku I. určil, že smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], kterou uzavřeli navrhovatel, [anonymizováno], nar. [anonymizováno], bytem [anonymizováno], a instituce [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], se sídlem [anonymizováno], je neplatná. Ve výroku II. uložil Instituci, [anonymizováno]., povinnost navrhovateli, [anonymizováno], zaplatit částku 642 865,34 Kč (slovy: šest set čtyřicet dva tisíc osm set šedesát pět korun českých třicet čtyři haléřů), a to do 3 dnů od právní moci nálezu. Ve výroku III. návrh navrhovatele, [anonymizováno], ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítl. Ve výroku IV. Instituci, [anonymizováno]., uložil povinnost uhradit podle § 17a zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši 64 286,53 Kč (slovy: šedesát čtyři tisíc dvě stě osmdesát šest korun českých padesát tři haléřů), a to do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra vedený u [anonymizováno], č. [anonymizováno], var. symbol [anonymizováno], konst. symbol [anonymizováno]. Proti nálezu ze dne [anonymizováno] podala žalobkyně námitky. Dne 13.11.2024 o námitkách rozhodl finanční arbitr rozhodnutím č.j. [anonymizováno] tak, že ve výroku A. námitkám instituce, [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], se sídlem [anonymizováno], doručené finančnímu arbitrovi dne 11. 10. 2024, č. j. FA/SR/SU/916/2024 – 22, se podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi částečně vyhovuje a nález finančního arbitra ze dne 25. 9. 2024, č. j. FA/SR/SU/916/2024 – 21, se mění a po změně zní: I. Instituce, [anonymizováno]., je povinna navrhovateli, [anonymizováno], zaplatit částku ve výši 658 388,34 Kč (slovy: šest set padesát osm tisíc tři sta osmdesát osm korun českých třicet čtyři haléřů), a to do 3 dnů od právní moci nálezu. II. Návrh navrhovatele, [anonymizováno], se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítá. III. Instituce, [anonymizováno]., je povinna uhradit podle § 17a zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši 65 838,83 Kč (slovy: šedesát pět tisíc osm set třicet osm korun českých osmdesát tři haléřů), a to do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra vedený u [anonymizováno], č. [anonymizováno], var. symbol [anonymizováno], konst. symbol [anonymizováno]. Ve výroku B. námitky instituce, [anonymizováno]., doručené finančnímu arbitrovi dne 11. 10. 2024, č. j. [anonymizováno], se ve zbývající části podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi zamítají. Žalovaný finančnímu arbitrovi doložil další platby provedené v souvislosti se Smlouvami o úvěru 8, 9 a 10. Finanční arbitr po opětovném posouzení shromážděných podkladů zjistil, že žalovaný uhradil na Smlouvu o úvěru 8 částku 167 206 Kč (součet plateb zahrnutých v nálezu v celkové výši 149 688,70 Kč a žalovaným doložených plateb po vydání nálezu ve výši 17 517,30 Kč); na Smlouvu o úvěru 9 částku 210 627 Kč (součet plateb v celkové výši 196 101 Kč provedených v období ode dne 8. 7. 2022 do dne 5. 9. 2024 a žalovaným doložené platby ve výši 14 526 Kč provedené dne 31. 10. 2024); finanční arbitr tedy zjistil, že v době vydání nálezu žalovaný a žalobkyně doložili zaplacení částky 196 101 Kč, nikoliv 240 405,30 Kč; na Smlouvu o úvěru 10 částku 76 406 Kč (součet plateb zahrnutých v nálezu v celkové výši 48 622 Kč a žalovaným doložených plateb po vydání nálezu ve výši 27 784 Kč. Po zúčtování vzájemných nároků žalovaného a žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ze Smluv o úvěru finanční arbitr zjistil, že bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného o částku 658 388,34 Kč odpovídající rozdílu mezi výší čerpaných jistin a součtem žalovaným uhrazených plateb a tuto částku je povinna žalovanému vydat. Dále uvedl k námitce žalobkyně, že postup finančního arbitra, kdy v nálezu určil neplatnost pouze Smlouvy o úvěru 10 a následně žalobkyni uložil plnění ze všech Smluv o úvěru, je chybný, tak že v této souvislosti odkazuje na kapitolu 7.3. nálezu, ve které náležitě odůvodnil přípustnost návrhu na určení, zda právní vztah nebo právo existuje či nikoliv v případě, kdy chybí naléhavý právní zájem na takové určení. Protože žalovaný současně doložil, že v případě Smlouvy o úvěru 10 již uhradil částku odpovídající jistině čerpaného úvěru, samotný návrh na plnění řeší celý obsah a dosah sporných vztahů, tj. vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně ze Smlouvy o úvěru 10 za období trvání závazku z této smlouvy. Finanční arbitr proto již nemá za to, že by pro uplatnění práv žalovaného ze Smlouvy o úvěru 10 bylo nezbytné, aby finanční arbitr určil ve výroku nálezu, že tato smlouva je neplatná, protože otázka neplatnosti Smlouvy o úvěru 10 je předběžnou otázkou k posouzení nároku žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyní, přičemž odpověď na tuto otázku se z odůvodnění rozhodnutí finančního arbitra jasně a jednoznačně podává. Dále finanční arbitr uvedl, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry ze Smluv o úvěru 1 až 10, z tohoto důvodu jsou tyto neplatné a strany si jsou povinny vydat bezdůvodné obohacení, které na základě neplatných smluv získaly. V souladu se změnou výroku II. nálezu pak rozhodl i o sankci dle § 17a zákona o finančním arbitrovi. Pokud jde o vznesenou námitku promlčení, pak uzavřel, že pokud jde o promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, délku promlčecí lhůty stanoví občanský zákoník dvojí, subjektivní a objektivní. Rozhodným pro začátek běhu subjektivní promlčecí lhůty práva žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti se Smlouvami o úvěru 1 až 6 je den, kdy se žalovaný prokazatelně dozvěděl, resp. dozvědět měl a mohl, o tom, že se žalobkyně měla na jeho úkor bezdůvodně obohatit, případně o tom, že žalobkyně před uzavřením Smluv o úvěru 1 až 6 při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí. Finanční arbitr z dosud shromážděných podkladů nezjistil, že by se žalovaný měl nebo mohl dozvědět o neplatnosti Smluv o úvěru 1 až 6 z důvodu neposouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí dříve, než žalobkyni neúspěšně vyzval k nápravě dopisem ze dne 16. 2. 2024, když takovou skutečnost nedoložila ani sama žalobkyně, která sama vycházela ze skutečnosti, že Smlouvy o úvěru 1 až 6 jsou platné. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta k vydání bezdůvodného obohacení žalobkyní před podáním návrhu na zahájení řízení podle finančního arbitra proto neuplynula. Pokud jde o desetiletou objektivní promlčecí lhůtu, tato by plynula individuálně u každé jednotlivé platby, kterou žalovaný v souvislosti se Smlouvami o úvěru 1 až 6 žalobkyni uhradil, když s ohledem na datum uzavření smluv a průběh splácení mohlo dojít k uplynutí promlčecí lhůty nejdříve u první platby uhrazené žalovaným dne 31. 7. 2015. S ohledem na délku objektivní promlčecí lhůty by k promlčení této platby došlo až dne 31. 7. 2025. Protože však žalovaný zahájil řízení před finančním arbitrem dne 27. 2. 2024, už v případě první platby žalovaného tak nemohlo dojít k marnému uplynutí objektivní promlčecí lhůty. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobkyni doručeno dne 14.11.2024. 10.Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. V souladu s ust. § 250e odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vzal soud za svá skutková zjištění skutková zjištění správního orgánu. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Z tohoto důvodu soud pro nadbytečnost další důkazní návrhy zamítl. 11.Dle § 244 odst. 1o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. 12.Dle § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou. 13.Dle § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout. 14.Soud se nejprve zabýval tím, zda žaloba žalobkyně byla podána včas dle § 247 odst. 1 o.s.ř., když ze spisu finančního arbitra vyplynulo, že rozhodnutí o námitkách bylo žalobkyni doručeno dne 14.11.2024 a žaloba byla k soudu podána dne 7.1.2025, tudíž žaloba byla podána ve lhůtě. Rovněž soud shledal, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou dle ust. § 246 odst. 1 o.s.ř. 15.Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16.Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. 17.Podle § 619 odst. 1, 2 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. 18.Podle 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.
20.Podle § 638 odst. 1 o.z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. 21.Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ( ve znění platném do 31.11.2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 22.Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 téhož zákona, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23.Pokud se týká právního hodnocení, soud uzavírá, že žaloba není důvodná. Soud ve shodě s finančním arbitrem považuje uzavřené Smlouvy o úvěry 1 až 10 za absolutně neplatné, neboť postup žalobkyně, kdy při posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmech před uzavřením Smlouvy o úvěru 2 a z tvrzení žalovaného o jeho výdajích před uzavřením všech zbývajících Smluv o úvěru a z informací z registrů SOLUS a NRKI, avšak tyto informace dále nijak neupřesňovala ani neověřovala, aby byla schopná získat objektivní obraz o jeho aktuální finanční situaci, který by zohlednila při rozhodování, zda a jaký úvěr žalovanému poskytne, nelze považovat za postup splňující kritéria odborné péče, protože ze strany žalobkyně jako úvěrového věřitele nedošlo ke splnění povinnosti objektivně získat všechny informace potřebné pro zhodnocení finanční situace žalovaného jako spotřebitele a s odbornou péčí tak posoudit, zda je schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do jeho majetkových a společenských poměrů. Žalobkyně se spokojila pouze s informacemi, které jí sdělil žalovaný, aniž by dále prověřovala, zda tyto jsou reálné a mají podklad v aktuální životní situaci žalovaného. Pokud posuzovala příjmy, náklady a výdaje žalovaného, nemohla vycházet pouze z jeho sdělení a zjištění, jaké jsou jeho příjmy ve vztahu k výdajům, jaké je životní minimum v dané době, neboť částky životního minima nevyjadřují skutečné a reálné výdaje žalovaného jako spotřebitele. Výdaje spotřebitelů ve srovnatelném postavení se mohou výrazně lišit a nelze takto při posuzování výdajů a úvěruschopnosti paušalizovat. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaný jednotlivé úvěry žalobkyni splácel. Pokud tak žalobkyně porušila své povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru platného v době uzavření jednotlivých úvěrových smluv, nelze než uzavřít, že úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné. Za této situace je nutno se vypořádat s bezdůvodným obohacením. Plnění z neplatných Smluv o úvěru, která si žalovaný a žalobkyní mezi sebou poskytli, představují plnění bez právního důvodu, přičemž taková plnění jsou bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. ( Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.), které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o.z. ( Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.) vzájemně vydat. Protože v době rozhodování finančního arbitra o námitkách již žalovaný na všechny Smlouvy o úvěru 1 až 10 uhradil jistinu, nebylo nutné rozhodovat i o neplatnosti těchto smluv. Platnost či neplatnost jednotlivých Smluv o úvěru 1 až 10 se posuzuje jako předběžná otázka, přičemž pokud byly smlouvy shledány jako absolutně neplatné, není již dán naléhavý právní zájem na tomto určení, neboť návrh na plnění řeší celý obsah sporných vztahů mezi účastníky, tj. v daném případě vydání bezdůvodného obohacení. Za této situace, kdy v řízení bylo prokázané, že žalovaný žalobkyni na základě neplatných Smluv o úvěru 1 až 10 zaplatil 1 320 194,34 Kč, přičemž od žalobkyně obdržel částku 661 806 Kč, činí bezdůvodné obohacení žalobkyně 658 388,34 Kč, které je žalobkyně povinna žalovanému vydat. S ohledem na vznesenou námitku promlčení se soud rovněž , stejně jako finanční arbitr, zabýval, zda je či není důvodná. Subjektivní promlčení lhůta činí 3 roky, objektivní promlčecí lhůta pak 10 let. Rozhodným pro začátek běhu subjektivní promlčecí lhůty práva žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti se Smlouvami o úvěru je den, kdy se žalovaný prokazatelně dozvěděl, resp. dozvědět měl a mohl, o tom, že se žalobkyně měla na jeho úkor bezdůvodně obohatit, případně o tom, že žalobkyně před uzavřením Smluv o úvěru při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí. V řízení před finančním arbitrem bylo zjištěno, že se žalovaný o neplatnosti Smluv o úvěru nedozvěděl dříve, než žalobkyni vyzval k nápravě dopisem ze dne 16. 2. 2024. Sám žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se toto dozvěděl až na základě telefonátu dne 13.2.2024s pracovníkem Člověka v tísni , o.p.s. Rovněž žalobkyně netvrdila, že by se o neplatnosti smluv žalovaný měl dozvědět dříve. Za této situace soud ve shodě s finančním arbitrem vychází z toho, že žalovanému subjektivní tříletá promlčecí lhůta k vydání bezdůvodného obohacení žalobkyní před podáním návrhu na zahájení řízení podle finančního arbitra neuplynula, neboť návrh k finančnímu arbitrovi žalovaný podal dne 27.2.2024, tedy před uplynutím subjektivní promlčecí lhůty. Rovněž nedošlo ani k uplynutí objektivní promlčecí lhůty, neboť žalovaný první platbu dle Smlouvy o úvěru 1 uhradil dne 31. 7. 2015, a rovněž ani tato 10letá promlčecí lhůta ke dni podání návrhu k finančnímu arbitrovi neuplynula. Soud tedy shrnuje, že žalobkyně je povinna vydat veškerá plnění přijatá na základě neplatných Smluv o úvěru 1 až 10, neboť k jejich držení nemá platný právní titul a představují bezdůvodné obohacení. Žalobkyně má nárok pouze na to, co na základě těchto smluv sama vydala, přičemž ze skutkových zjištění vyplynulo, že tato částka jí již byla žalovaným uhrazena. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 24.Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně ve věci úspěch neměla, žalovaný pak soudu výši nákladů, které mu případně vznikly, nesdělil. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu k Městskému soudu v Praze.