lex.One
něco nefunguje?
Okresní soudRozsudekČíslo jednací: 13 C 248/2025-60Soud: Okresní soudAutor: Mgr. Marian BabicDatum vydání: 2026-03-06Datum zveřejnění: 2026-05-22Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:OSFM:2026:13.C.248.2025.1Graf vazeb →BECKASPI

13 C 248/2025-60

zvýšení výživnéholhůtynáklady řízenístanovymajetekvýživné

Předmět řízení

o stanovení vyživovací povinnosti

Plný text rozhodnutí

1.Žalobou podanou dne 2. 9. 2025 se žalobce domáhal zvýšení výživného, které mu má žalovaný hradit podle rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č. j. 0 Nc 518/2007-20, ze dne 14. 5. 2007, a to na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2024. Uvedl, že žalovaný je jeho otcem, s nímž nevede společnou domácnost, má s ním pouze sporadický kontakt a nemá o něm žádné informace. Žalovaný mu výživné dlouhodobě neplatí. Žalobce je studentem 4. ročníku střední školy, není výdělečně činný a nevlastní žádný majetek.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.
3.Z účastnického výslechu žalobce a z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný je otcem žalobce, přičemž má jedno další dítě, a to zletilou [anonymizováno] (výpis ISZR). Žalobce je ve školním roce 2025/2026 studentem [anonymizováno], kde studuje obor Elektrotechnika (potvrzení o studiu). Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č. j. 0 Nc 518/2007-20, ze dne 14. 5. 2007, který nabyl právní moci dne 10. 7. 2007, byla schválena dohoda rodičů, podle které se žalovaný zavázal hradit na výživu žalobce 1 000 Kč měsíčně. Opatrovnický soud vycházel z toho, že žalovaný v té době pracoval za minimální mzdu (rozsudek, č. j. 0 Nc 518/2007-20). Žalobce v současnosti bydlí sám na středoškolském internátu, kde hradí nájemné 1 600 Kč měsíčně. Dále platí za internet 320 Kč, za jídlo asi 3 000 Kč a za další pravidelné výdaje asi 2 000 Kč měsíčně. Matka žalobce mu platí výživné 4 300 Kč měsíčně a dále mu dle soudního smíru, uzavřeného v předchozím průběhu tohoto řízení, uhradila dlužné výživné ve výši 34 400 Kč. Žalobce kromě toho pobírá přídavek na dítě ve výši 1 080 Kč měsíčně. Žalovaný po podání žaloby zaplatil žalobci na výživném částku 1 000 Kč. Kromě toho mu od 1. 10. 2024 nezaplatil ničeho (účastnická výpověď).
4.Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
5.Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
6.Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
7.Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
8.Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.
9.Podle § 111 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci zaměstnance, který nemá právo na některou z nejnižších úrovní zaručeného platu podle § 112 odst. 2. Mzda nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda. Do mzdy nebo odměny z dohody se pro tento účel nezahrnuje mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí, za zvýšenou zátěž zaměstnance ve zdravotnictví a za práci v sobotu a v neděli.
10.Soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že návrh žalobce na zvýšení výživného je důvodný, byť v nižším než v žalobcem navrhovaném rozsahu.
11.Žalobce je sice již zletilý, avšak za situace, kdy se dosud studiem na střední škole připravuje na budoucí povolání, nelze po něm spravedlivě požadovat, aby se sám živil. Prezenční studium střední školy totiž vylučuje možnost, aby si žalobce obstaral dostatečný příjem k pokrytí všech jeho potřeb. Nadále tak trvá vyživovací povinnost, kterou k žalobci mají jeho rodiče. Matka žalobce tuto povinnost plní formou výživného ve výši 4 300 Kč měsíčně, na kterém se s žalobcem v průběhu řízení dohodla. Žalovaný výživné dlouhodobě neplatí, a to přesto, že jeho výše (1 000 Kč měsíčně) byla naposledy upravena ještě v roce 2007, a dnes již zjevně neodpovídá odůvodněným potřebám žalobce. Soud proto vůbec nepochyboval o tom, že podmínky pro zvýšení výživného jsou splněny, a to i zpětně od 1. 10. 2024, jak navrhl žalobce.
12.Pokud jde o novou výši výživného, soud nemohl vycházet z aktuálních schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného, neboť o těchto nebylo v řízení ničeho ani jen tvrzeno. Řízení o výživném zletilého dítěte je přitom řízením sporným, v němž břemeno tvrzení i důkazní břemeno nese žalobce. V posuzovaném případě žalobce navrhl, aby soud při stanovení nové výše výživného vycházel z výše minimální mzdy a soud tento návrh shledal důvodným. Jelikož žalovaný je v produktivním věku a v řízení ani jen netvrdil, že by v jeho možnostech nebylo pracovat, soud má za prokázané, že žalovaný může mít příjem odpovídající alespoň minimální mzdě. To ostatně odpovídá i zjištěním, která ohledně majetkových poměrů žalovaného učinil opatrovnický soud, který v roce 2007 schvaloval dohodu rodičů o výživném tehdy nezletilého žalobce. Již tehdy žalovaný pracoval jako pracovník ostrahy za minimální mzdu.
13.Minimální měsíční mzda, stanovena postupem dle § 111 zákoníku práce, činila 18 900 Kč v roce 2024, 20 800 Kč v roce 2025 a 22 400 Kč v roce 2026, přičemž se jedná o tzv. hrubou mzdu. Soud má proto za prokázané, že žalovaný v rozhodném období měl čistý příjem minimálně ve výši 16 440 Kč v roce 2024, 17 800 Kč v roce 2025 a 19 200 Kč v roce 2026. Při výpočtu čistého příjmu soud vycházel z toho, že žalovaný je schopen pracovat 40 hodin týdně a neuplatňuje jiné daňové slevy než základní slevu na poplatníka.
14.S přihlédnutím k takto stanoveným příjmům a doporučujícím tabulkám Ministerstva spravedlnosti, soud dospěl k závěru, že žalobci náleží výživné v rozsahu 20 % čistého příjmu žalovaného. Soud přitom vycházel z toho, že žalovaný nemá jinou vyživovací povinnost, když jeho druhá dcera [anonymizováno] je již zletilá a žalovaný netvrdil, že by nebyla schopna se sama živit. Z uvedených důvodů soud zvýšil výživné pro žalobce na částky 3 300 Kč měsíčně od 1. 10. 2024, na 3 600 Kč měsíčně od 1. 1. 2025 a na 3 900 Kč od 1. 1. 2026. Splatnost zvýšeného výživného soud stanovil k 15. dni kalendářního měsíce, za který má být výživné hrazeno.
15.Za období od 1. 10. 2024 do 28. 2. 2026 žalobci náleží výživné v celkové výši 60 900 Kč (3x 3 300 Kč + 12x 3 600 Kč + 2x 3 900 Kč). Žalovaný za uvedené období žalobci zaplatil pouze 1 000 Kč a výše dlužného výživného tak činí 59 900 Kč, kteroužto částku soud uložil žalovanému k zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od doručení rozsudku, když rozsudek odsuzující k plněné výživného je předběžné vykonatelný.
16.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce byl s návrhem na zvýšení výživného úspěšný, přičemž rozsah zvýšení závisel na úvaze soudu. Proto byla žalobci přiznána plná náhrada nákladů řízení, sestávající z odměny advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve výši 1 500 Kč (§ 9 odst. 2 a. t.) za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí věci, účast u jednání dne 6. 3. 2026) a dvou režijních paušálů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.). Celkové náklady řízení tak činí 3 900 Kč.
CZ Rozhodnutív0.1.0