Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČ [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] [anonymizováno] proti žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 24 480,40 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 8 480,40 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 24 480,40 Kč ve výši 11,5 % ročně od 04.10.2025 do zaplacení se návrh zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [anonymizováno]-[anonymizováno]/[anonymizováno] pod VS [anonymizováno] soudní poplatek ve výši 245 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 555,50 Kč k rukám její zástupkyně [anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou proti žalovanému dne 13.11.2025 domáhal zaplacení částky 24 480,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 04.10.2025 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost Multitude [anonymizováno] p.l.c. (dříve Ferratum [anonymizováno] p.l.c.) uzavřela dne 02.06.2025 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, který tato čerpal v konečné výši 24 480,40 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději dne 03.10.2025, což se však nestalo. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na internetových stránkách věřitele www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru a po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Na bankovní účet žalovaného č. [anonymizováno] byl úvěr poskytován. Žalovaný však podmínky smlouvy neplnil, byl upomínána k úhradě dluhu. Pro případ, že by soud nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně návrh v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 27.01.2020. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný načerpal úvěr v celkové výši 16 000 Kč, neuhradila ničeho.
2.Usnesením č. j. [anonymizováno] ze dne 16.02.2026 vyzval soud žalovaného, aby se do 10 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a současně jej poučil, že pokud ve stanovené lhůtě vyjádření neobdrží, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo doručeno žalovanému dne 06.03.2025, stejně jako žaloba, postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu jeho trvalého bydliště.
3.Na výzvu soudu žalovaný nereagoval, k věci ani k žalobě se vůbec nevyjádřil, proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle § 115a) o.s.ř. Žalobkyně svůj souhlas s tímto postupem vyjádřila již v podaném žalobním návrhu.
4.Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.01.2020 ve znění dodatku, vč. seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky z 18.10.2025 vč. podacího lístku z téhož dne.
5.Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6.Podle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10.Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11.Smlouvou o úvěru, standardními informacemi, přehledem údajů o žalovaném, fakturou VS [anonymizováno], předžalobní výzvou z 18.10.2025, potvrzením o provedené platbě (proof of payment) a dalšími listinami bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost Multitude [anonymizováno] p.l.c. a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl věřitel poskytnout žalovanému finanční prostředky až do úvěrového limitu 16 000 Kč, kterou žalovaný měl čerpat formou opakovaného čerpání z úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v minimálních splátkách, které měly tvořit 13 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Adresa žalovaného byla ve smlouvě uvedena [anonymizováno]. Na tuto adresu pak byla zaslána i předžalobní výzva (i oznámení o postoupení pohledávky) a žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky s upozorněním na možné soudní řízení. Žalovanému byl úvěr schválen, když původní věřitel vycházel z příjmu žalovaného ze zaměstnání 35 000 Kč. Žalovaný uvedl číslo svého účtu, a to č. 1630027018/3030Žalovaný si poskytnutou částku 16 000 Kč vybral 03.06.2025, 10. den v měsíci 7-9/2025 pak byl naúčtován žalovanému poplatek vždy ve výši 250 Kč. Totožnost žalovaného a jeho bydliště si původní věřitel ověřil z předloženého občanského průkazu, jehož fotografii si pořídil a ta byla soudu předložena.
12.Ze zprávy [anonymizováno]. vč. úředního záznamu soud zjistil, že účet č. č. [anonymizováno] patřil žalovanému a on byl také jedinou osobou s dispozičním právem. Od Multitude [anonymizováno] Plc. bylo na uvedený účet vyplaceno 16 000 Kč.
13.Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
14.Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce proto v souladu s § 433 OZ platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zák. č. 257/2016 Sb. byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako bankovní poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15.Z rozsudku SDEU (druhého senátu) z 05.03.2020 ve věci C-679/18 plyne, že „články 8 a 2u3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
16.Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01.04.2015, č. j. [anonymizováno]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
17.Právní předchůdce žalobkyně, jakožto poskytovatel úvěru nijak nezkoumal majetkové poměry žalované, žalobkyně nepředložila (ač byla soudem vyzvána) žádné doklady, které by prokazovaly příjmy či výdaje žalovaného. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, ověřovala či vyžadovala doložení důkazů prokazujících příjmy a výdaje žalovaného, na tyto skutečnosti rezignovala. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.03.2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23.07.2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28.05.2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp.zn. [anonymizováno] ze dne 20.03.2019, sp.zn. [anonymizováno] ze dne 25.07.2018 , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.02.2019 sp. zn. usoud/III.__S_4129_2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly nijak zjišťovány a ověřovány. 18.Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., dle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od jejího právního předchůdce obdržela a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Ze žalobního návrhu se podává, že i s touto možností žalobkyně eventuálně počítala.
19.Žalovaný ve sporu byl zcela pasivní, ničeho neprokazoval ani netvrdil, tvrzení žalobkyně o poskytnutí finančních prostředků v čerpané výši ani nulovou úhradu nesporoval.
20.Právní předchůdkyně žalobkyně umožnila čerpat žalovanému fakticky částku 16 000 Kč a uhrazeno dle žalobkyně nebylo ničeho. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému právo na neuhrazenou částku poskytnutých prostředků ve výši 16 000 Kč jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 OZ). 21.Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [anonymizováno]). 22.Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl (výrok II.).
23.S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 980 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 245 Kč (výrok III.).
24.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 OSŘ V této věci byla procesně úspěšnější žalobkyně (počítáno vč. úroků z prodlení za dobu 04.10.2025 do vyhlášení tohoto rozsudku), když žalobkyně takto požadovala celkem 26 208,11 Kč a přiznáno jí bylo pouze 16 000 Kč a má právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 22 % (61 % úspěch mínus 39 %). Náklady řízení žalobkyně v plné výši se skládají ze soudního poplatku 1 225 Kč (980 + 245), nákladů právního zastoupení 2,5 x 400 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1, 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za převzetí vč. přípravy zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a podání žalobního návrhu a ta uvedené úkony pak vždy 100 Kč dle 14b odst. 6 písm. a) téže vyhlášky. Z uvedených částek pak 22 % činí právě přiznaných 555,50 Kč. 25.Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta před a za středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro jiný postup.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí – exekuci.
Nebude-li soudní poplatek uhrazen do 30 dnů po marném uplynutí lhůty jeho splatnosti, předá soud pohledávku k vymáhání místně příslušnému celnímu úřadu – Celní úřad v Liberci.