Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČ [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
s doručovací adresou [anonymizováno]
zastoupen advokátkou [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení 51 489 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 29 436,17 Kč se 14,75 % úrokem z prodlení z částky 29 436,17 Kč jdoucím od 18. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 219,83 Kč
se 14,75 % úrokem z prodlení z částky 7 219,83 Kč jdoucím od 18. 6. 2024 do zaplacení,
částku 14 833,52 Kč,
úrok ve výši 59,86 % ročně z částky 29 436,17 Kč jdoucí od 18. 6. 2024 do 10. 7. 2024 ve výši 1 084,45 Kč a
úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 29 436,17 Kč jdoucí od 11. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 6. 2024 dosáhne částky 143 380 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 3. 9. 2025, zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], kterou žalovaný podepsal 16. 11. 2021, byl žalovanému poskytnut 16. 11. 2021 na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 55 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 59,86% splácet ve 36 měsíčních splátkách po 3 319 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2021. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/skončení pracovního poměru a po dobu odkladu splátek tedy od 11. 6. 2023 do 10. 7. 2023 a od 11.11.2023 do 10. 2. 2024 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný, ale dále neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splácet poskytnutý úvěru. V důsledku tohoto prodlení žalovaného došlo automatiky k zesplatnění celého úvěru.
Žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení 33 559,91 Kč sestávající ze zbývající dlužné jistiny úvěru ve výši 29 436,17 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 123,74 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 1 600 Kč, smluvní pokutu z dlužné nové jistiny za každý den prodlení žalovaného ve výši 14 833,52 Kč (33 559,91 Kč + 1 497 Kč a 14 833,52 Kč = 51 489 Kč) a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistivě úvěru ve výši 29 436,17 Kč jdoucím od 18. 6. 2024 do zaplacení.
Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.) Z výše uvedeného pak bylo zjištěno, že volné zdroje u žalovaného ke splácení jsou dostatečné, Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o poskytnutí úvěru evidován v insolvenčním rejstříku.
Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl bez jeho účasti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobce, coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným pod č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému 55 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit 119 484 Kč v 36měsíčních splátkách po 3 319 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 59,86 %.
Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce nezjišťoval řádně úvěruschopnost žalovaného, neboť vycházel toliko z informací od žalované a tyto nijak neověřoval. Žalobce měl sice k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, ale tento výpis byl za měsíc únor 2020, tedy daleko před tím, než-li byla smlouva o úvěru se žalovaným uzavírána, tj. 16. 11. 2021. Navíc za tento měsíc měl žalovaný na svém účtu mínusový zůstatek. Dále z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný od 1. 1. 2020 měl pracovat u společnosti [anonymizováno], ale v únoru 2020 mu výplata přišla od společnosti [anonymizováno]., jak vyplývá ze shora uvedeného výpisu z účtu. Žalobce tedy svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Protože žalobce žalovanému poskytl na tuto neplatnou smlouvu 55 000 Kč, obohatila se žalovaný na úkor žalobce, ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovanému k zaplacení zbývá 29 436,17 Kč (zbývající dlužná jistina) které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože v projednávané věci nelze hovořit o převážném úspěchu některého z účastníků řízení, soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 ti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutí dobrovolně splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.