Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátkou [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
zastoupená advokátkou [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
o zaplacení částky 15 600 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno],
s 11,50 % ročním úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení,
a to v pravidelných měsíčních splátkách po [anonymizováno], splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [anonymizováno] k rukám právní zástupkyně žalobkyně [anonymizováno], advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [anonymizováno] po žalované domáhala zaplacení částky [anonymizováno] s příslušenstvím. Této částky se žalobkyně domáhala z titulu nesplaceného úvěru sjednaného ve smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]. Tento úvěr ([anonymizováno]) byl žalované vyplacen převodem na účet dne [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr dne [anonymizováno] a to jedinou splátkou ve výši [anonymizováno]. Žalovaná požádala o prodloužení termínu splatnosti, v čemž jí bylo vyhověno, termín splatnosti se tak posunul na [anonymizováno]. Žalovaná přesto nehradila, čímž porušila podmínky smlouvy. Žalobkyně tak požaduje uhrazení jistiny ve výši [anonymizováno], úroku ve výši [anonymizováno], smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do [anonymizováno] a zákonný úrok z prodlení z částky [anonymizováno] ve výši 11,5 % od [anonymizováno] do zaplacení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy si zajistila výpis z účtu žalované, kde zjistila, že pobírá [anonymizováno] měsíčně, výdaje stanovila žalobkyně na [anonymizováno]. Žalobkyně také nahlédla do příslušných registrů. Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.
2.Žalovaná se k věci vyjádřila, z ústního jednání se omluvila. Uvedla, že nerozporuje uzavření předmětné úvěrové smlouvy, je však přesvědčená, že tato smlouva je absolutně neplatná. Neplatnost shledává v tom, že před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně nezkoumala její úvěruschopnost tak, jak jí to ukládá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Naopak by žalobkyně při řádném zkoumání musela nutně dojít k tomu, že žalobkyně je neúvěruschopná, jelikož pobírala pouze rodičovský příspěvek a čerpala již mnoho jiných úvěrů. 3.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku [anonymizováno] a žalovaná se ji zavázala vrátit nejpozději [anonymizováno], a to spolu s úrokem celkem částku [anonymizováno] (z rámcové smlouvy, ze smlouvy o úvěru ze dne [anonymizováno], z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně úvěr žalované poskytla dne [anonymizováno] na její účet (z potvrzení o provedené platbě), avšak žalovaná na předmětný úvěr neuhradila ničeho. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, nakonec i předžalobní upomínkou (z emailové a SMS upomínky, z předžalobní výzvy včetně podacího lístku).
4.Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně předložila soudu výpis z registrů, výpis plateb, přehled převzatých úvěrů, přehled žalované, hodnocené transakce, žádost o úvěr, z nichž soud zjistil, že žalovaná původně žádala o [anonymizováno], jako měsíční příjem uváděla [anonymizováno] a výdaje [anonymizováno], žalobkyně zjistila měsíční příjem ve výši [anonymizováno]. Dále z nich soud zjistil, že žalovaná měla již jiné úvěry. Další listiny, které by prokazovaly řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované soudu předloženy nebyly.
5.Z rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. [anonymizováno] a rozsudku Obvodního soudu pro [anonymizováno] č.j. [anonymizováno] zdejší soud zjistil, že se tyto rozsudky se zabývají také smlouvami o úvěru. První z jmenovaných řeší otázku platnosti úvěrové smlouvy z hlediska výše úroků a pokut, kdy z hlediska zkoumání úvěruschopnosti soud došel k závěru, že ta byla poskytovatelem úvěru zkoumána řádně. Druhý z jmenovaných rozsudků řeší, co lze považovat za řádné zkoumání úvěruschopnosti.
7.Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8.Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9.Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10.Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Předložené důkazy svědčí o pouhém formální hodnocení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná pobírala pouze rodičovský příspěvek, jehož výše dosahovala [anonymizováno] měsíčně a k tomu čerpala jiné úvěry. Tyto skutečnosti měly v žalobkyni vzbudit podezření o schopnosti žalované splácet úvěr řádně a včas. Kromě toho zcela chybí prověření výdajů a osobních poměrů žalované (výše nájmu, počet vyživovaných dětí atd.) 12.K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizováno]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 13.Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno] uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. [anonymizováno]; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zák. č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 14.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 OZ o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku [anonymizováno]. Jelikož žalovaná na tuto částku neuhradila ničeho, má povinnost vydat žalobkyni celou částku [anonymizováno] jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož se jedná o přiměřenou lhůtu dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku v pravidelných měsíčních splátkách po [anonymizováno] splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, za nějž je splátka hrazena, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná. 15.Pokud jde o lhůtu k plnění, soud postupoval podle § 160 odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř. tak, že rozložil splnění povinnosti žalované do měsíčních splátek po [anonymizováno], splatných vždy do každého 15. dne daného měsíce počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku. Soud posoudil situaci žalované za současného zohlednění postavení žalobkyně, jejího předmětu činnosti, jakož i rizik a nevýhod, které jí splátky v soudem stanovené výši [anonymizováno] měsíčně přinesou, a dospěl k závěru, že rozvržení plnění do splátek v uvedené výši nevybočuje v posuzované věci z mezí efektivního a řádného uspokojení žalobkyně. Žalovaná si uvědomuje svůj dluh a projevuje snahu věc řešit a dostát svým závazkům. Soud v daném případě vzal v potaz, že žalobkyně je institucí, jíž nijak plnění ve splátkách nezatíží a nepřinese jí podstatnější riziko či nevýhodu. Za situace, kdy žalovaná projevuje snahu závazek zaplatit, je potřeba jí dát reálnou možnost ke splnění dluhu, neboť zesplatnění celé částky by ji okamžitě uvrhlo do nezvládnutelné situace a nežádoucí exekuce.
16.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že jejich náhrada náleží žalobkyni, která byla ve věci procesně úspěšnější. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení ve výši [anonymizováno]. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [anonymizováno] a dále z odměny za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) po [anonymizováno], celkem [anonymizováno], podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů (dále jen „advokátní tarif“), náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po [anonymizováno], celkem [anonymizováno], podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Dále částka sestává z odměny za jeden úkon právní služby (účast na jednání dne [anonymizováno]) po [anonymizováno] podle § 7 bod 5 advokátního tarifu a náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby za [anonymizováno] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud nepřiznal náhradu nákladů za dva úkony, a to doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ze dne [anonymizováno] a vyjádření k podání žalované ze dne [anonymizováno]. Tyto úkony jsou nadbytečné a uměle zvyšují náklady řízení. Žalobkyně je v oblasti poskytování úvěrů profesionál, je řádně právně zastoupena a je jí dobře známa praxe soudů a judikatura. Je si tedy velmi dobře vědoma toho, co je nutné tvrdit a jaké důkazy musí předložit. Přesto tak řádně neučinila v jediném podání, ale svá tvrzení rozdělila do několika podání. Ve vyjádření k odporu žalované pak neuvádí žádné nové skutečnosti, což lze snadno dovodit např. i z toho, že se sama žalobkyně převážně odkazuje na svá dřívější podání a opakuje argumentaci ohledně úvěruschopnosti. Náklady řízení dále tvoří také náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu za 10 započatých půlhodin po [anonymizováno], celkem tedy [anonymizováno]. Žalobkyni dále náleží náhrada cestovních výdajů za cestu ze sídla advokátní kanceláře k ústnímu jednání a zpět podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., a to celkem za 506 km, vykonaných osobním vozidlem tovární značky [anonymizováno], RZ [anonymizováno], se spotřebou 9 l/100 km, při základní sazbě [anonymizováno] za 1 km a ceně paliva [anonymizováno] za 1 litr, celkem [anonymizováno]. Podle § 137 odst. 3 OSŘ k odměně, náhradě hotových výdajů, cestovním výdajům a náhradě za promeškaný čas náleží náhrada ve výši 21 % za DPH, tj. částka [anonymizováno], jelikož právní zástupce žalobkyně je jejím plátcem. Žalobkyni přitom náleží 40 % z částky [anonymizováno], tj. [anonymizováno] odpovídajících poměrnému úspěchu, protože byla (po zohlednění příslušenství ke dni vydání rozsudku) úspěšná ohledně částky představující 70 % a neúspěšná ohledně částky představující 30 %. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužná pohledávka ze smlouvy o úvěru. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, dlužné částky a několik typů produktů poskytovaných žalobkyní. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).