Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 195 250 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 11.11.2025, č. j. okresni/1_C_243_2025-47, --- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II., v části týkající se zamítnutí žaloby co do 12% úroku z prodlení ročně jdoucího z částky 175 632 Kč, potvrzuje.
II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I., v části týkající se splatnosti částky 175 632 Kč mění tak, že tuto částku je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 24 735,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno], advokáta v Praze.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 175 632 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok v odstavci I.). Žalobu co do částky 19 618 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 367 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 175 632 Kč od 13.04.2025 do zaplacení zamítl (výrok v odstavci II.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Zaplacení částky 195 250 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] č. [anonymizováno] uzavřené účastníky dne 26.09.2022 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 604 094 Kč, předmětem financování bylo vozidlo Hyundai Santa Fe. Žalovaný zaplal celkem 25 splátek, do prodlení se dostal poté, co neuhradil splátku splatnou dne 26.12.2024. Požadovala tedy jistinu ve výši 175 632 Kč, smluvní poplatky, smluvní úroky z jistiny a úrok z prodlení. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 604 094 Kč na financování vozidla tovární značky Hyundai Santa Fe v kupní ceně 689 999 Kč při přímé platbě žalovaného ve výši 103 500 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v měsíčních splátkách po 9 237 Kč, poplatek za sjednání úvěru činil 3 % z financované částky úvěru, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,61 %, RPSN 15,35 %. Z přehledu transakcí na účtu žalobkyně vyplývá, že dne 26.09.2022 byla vyplacena částka 586 499,03 Kč. Žalovaný uhradil celkem 230 925 Kč. Soud prvního stupně se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, zabýval se, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v 86 odst. 1 a zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřovala nedůsledně, příjmy žalovaného ověřila z výplatních pásek a pracovní smlouvy, žádným způsobem ale neověřovala jeho výdaje. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že výše jeho splátek úvěrů činí 27 158 Kč, hypotéka 4 513 Kč, nájemné 5 000 Kč a další závazky činí 3 000 Kč. Žalobkyně vycházela z nákladů, které žalovaný uvedl, skutečnou výši výdajů žalovaného na bydlení, stravování, na dojíždění do zaměstnání a další základní potřeby nezjišťovala a nijak neověřovala. S ohledem na všeobecně známé ceny základních potravin, energií, s přihlédnutím k nutnosti dojíždění do místa výkonu práce v zahraničí nelze dojít k závěru, že by nezbytné výdaje domácnosti žalovaného dosahovaly pouze 5 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. neplatná a za této situace je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Učinil závěr o tom, že ust. § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 OZ a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelům úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.04.2022, č. j. nsoud/33_Cdo_3675_2021-262). Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 586 499,03 Kč a uhradil celkem 230 925 Kč, na jistině zbývá zaplatit částka 355 574,03 Kč. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny ve výši 175 632 Kč, soud co do této částky žalobě vyhověl, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Učinil závěr o tom, že povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je vhodné určit zvláštní formu splatnosti (například splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, přestože byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil, a proto jej soud nemohl podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Soud vyšel z toho, že žalovaný je osobou v produktivním věku, nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by se nebyl schopen živit prací. Dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši jistiny, odpovídá zaplacení jistiny ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek s tím, že v případě, že se žalovaný zpozdí s úhradou, byť i jediné splátky, může věřitel vůči žalovanému uplatnit zesplatnění celého plnění. S ohledem na specifika řízení rozhodl o nákladech řízení podle ust. § 142 odst. 2 poslední věta o. s. ř. 2.Proti tomuto rozsudku, proti výroku v odstavci II. v části týkající se zamítnutí žaloby co do 12% úroku z prodlení ročně jdoucího z částky 175 632 Kč od 13.04.2025 do zaplacení, a proti výroku v odstavci I., v části umožňující žalovanému zaplatit dlužnou částku ve splátkách, se žalobkyně odvolala. Domnívá se, že soud prvního stupně aplikací ust. § 87 zák. č. 257/2016 Sb. překročil meze své pravomoci, když ze své libovůle nahradil procesní jednání v daném řízení zcela pasivního žalovaného. Zákon jednoznačně hovoří o tom, že takový návrh je oprávněna učinit pouze některá ze smluvních stran, jedná se tedy o dispoziční právo účastníků řízení. Soud s ohledem na jakékoliv procesní aktivity žalovaného a žalobcem předložené důkazy pojal přesvědčení, že aktuální majetkové poměry žalovaného neodpovídají situaci, kdy byl žalovaný schopen splnit povinnosti ve standardní zákonné lhůtě a na základě přesvědčení o skutkovém stavu, ke kterému žádný z účastníků netvrdil jakékoliv rozhodné skutečnosti a nenavrhl jakékoliv důkazy. Soud prvního stupně rozsudek zatížil nepřezkoumatelností, jeho rozhodnutí se nezakládá na řádně tvrzeném a dokazovaném skutkovém stavu. Soud porušil princip rovnosti zbraní. Pokud jde o úrok z prodlení, nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalovaného z moci úřední, požaduje zákonný úrok ve výši 12 % ročně z částky 175 632 Kč od 13.04.2025 do zaplacení. Nesouhlasí ani s výrokem o nákladech řízení, soud neidentifikoval žádné konkrétní skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly odchylku od standardního pravidla přiznání nákladů řízení úspěšné straně. 3.Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.
4.Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 OSŘ Jako odvolací důvod je uveden důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d) a g) o. s. ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné podle ust. § 201 OSŘ v návaznosti na ust. § 202 OSŘ, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle ust. § 212, § 212a OSŘ a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně. 5.Podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytoval spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 2). Podle ustálené soudní praxe důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (rozsudek Nejvyššího soudu z 29.10.1997, sp. zn. 2 Cdom 257/97). Domáhá-li se žalobkyně vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované, byla úvěrová smlouva shledána neplatnou), je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl. Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.08.2025, sp. zn. nsoud/33_Cdo_1902_2025). Bylo na žalovaném, aby v případě závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož má povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tvrdil a prokázal, v jaké míře je v jeho možnostech tuto povinnost splnit. Žalovaný byl zcela pasivní, o svých sociálních či majetkových poměrech nic netvrdil a za této situace nepostupoval soud prvního stupně správně, když rozhodl o plnění ve splátkách. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 OSŘ a rozsudek soudu prvního stupně týkající se splatnosti částky 175 632 Kč změnil tak, že žalovanému uložil povinnost tuto částku zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. 6.Pokud jde o zákonné úroky z prodlení, odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že tento nárok podle ust. § 1970 OZ vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Nárok žalobce v této části důvodný není, a proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v této části potvrdil podle ust. § 219 OSŘ 7.Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. za použití ust. § 142 odst. 2 OSŘ za situace, kdy každý z účastníků měl ve věci úspěch jen částečný. Odvolací soud je toho názoru, že specifika řízení nebrání určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka řízení. Žalobce byl úspěšný v části týkající se zaplacení částky 175 632 Kč, neúspěšný byl co do částky 52 284 Kč, když pokud jde o procesní neúspěch, byl zohledněn i neúspěch v části týkající se příslušenství pohledávky. Žalobkyně byla úspěšná co do 69 %, neúspěšná co do 32 %, má se jí tedy dostat 37 % nákladů řízení. Náklady řízení se sestávají z nákladů za právní zastoupení a zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 810 Kč. Jeden úkon právní služby z částky 195 250 Kč podle § 7 bod 5 činí 8 940 Kč a právní zástupce žalobkyně před soudem prvního stupně vykonal pět úkonů právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva před podáním žaloby, sepis a podání žalobního návrhu a účast u jednání soudu prvního stupně). Za těchto pět úkonů právní služby dosahuje odměna částky 44 700 Kč, k té dále náleží pět režijních paušálů po 450 Kč za jeden úkon právní služby, tedy částka 2 250 Kč, dále náhrada za promeškaný čas ve výši 900 Kč a dále cestovné z Prachatic do Strakonic a zpět celkem ve výši 945 Kč. Náklady tak dosahují částky 48 795 Kč, s připočtením 21 % DPH ve výši 10 246,95 Kč činí 59 041,95 Kč, po zaokrouhlení 59 042 Kč a se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 810 Kč činí 66 852 Kč. Žalobkyni náleží 37 % těchto nákladů, tedy částka 24 735,24 Kč, když pokud jde o náklady odvolacího řízení, náhrada žalobkyni nenáleží s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu v odvolacím řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek uvedených v ust. § 237 OSŘ podané do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Nebude-li splněno, co ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, lze podat návrh na jeho výkon nebo exekuci.