Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno]
o 93 004,10 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 500 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 662,12 Kč a nadále běžícím ve výši 12 % ročně z částky 8 500 Kč od 21.02.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 40 764,71 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem z prodlení ve výši 1 515,81 Kč a nadále běžícím ve výši 8 % ročně z částky 19 604,6 Kč od 21.02.2025 do zaplacení
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 229,08 Kč a nadále běžícím ve výši 12,75 % ročně z částky 11 763,88 Kč od 21.02.2025 do zaplacení a
úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 8 500 Kč od 21.02.2025 do zaplacení.
se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 800 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 363,84 Kč a nadále běžícím ve výši 12 % ročně z částky 16 800 Kč od 21.02.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 26 939,39 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem z prodlení ve výši 988,64 Kč a nadále běžícím ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od 21.02.2025 do zaplacení.
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 503,72 Kč a nadále běžícím ve výši 12,75 % ročně z částky 2 713,37 Kč od 21.02.2025 do zaplacení a
úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 16 800 Kč od 21.02.2025 do zaplacení.
se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26.08.2025, doplněnou podáním ze dne 07.01.2026 domáhala zaplacení pohledávky ve výši 93 004,10 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], se [anonymizováno] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), postupně dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru.
a)První úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno] (program ExpressCash), uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne 12.05.2023. Na jejím základě mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Součástí sjednaných podmínek byl pevný úrok ve výši 1 522 Kč a dále paušální úhrady za služby spojené s poskytnutím úvěru, zahrnující úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradu za možnost hradit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 400 Kč. Celková dlužná částka tak činila 55 776 Kč, splatná ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 12.07.2024.
Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru, její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl dotázán na své pracovní, rodinné a finanční poměry, přičemž předložené dokumenty měly potvrdit pravidelný příjem z pracovního poměru u téhož zaměstnavatele a dlouhodobé zaměstnání. Žalovaný měl v žádosti uvést příjem ve výši 30 198 Kč a výdaje ve výši 13 360 Kč, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá vyživovací povinnosti. Dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila žalovaného také prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku, a na základě všech zjištěných údajů dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.
Žalovaný nesplácel řádně a včas, na svůj dluh (od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek) uhradil celkem 21 500 Kč. Poslední úhradu provedl dne 21.02.2024. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 19 604,60 Kč, na dlužném úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 659,28 Kč, a na jednotlivých paušálních úhradách za služby spojené s poskytnutím úvěru, tj. za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 8 400 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 373,95 Kč a úhradu za možnost hradit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 238,17 Kč. Současně vůči žalovanému žalobkyně uplatnila i nárok na smluvní pokuty sjednané ve smlouvě, jejichž celková výše ke dni vyčíslení činila 14 988,71 Kč, přičemž tato částka zahrnuje smluvní pokutu za prodlení ve výši 11 988,71 Kč, dále poplatek za dvě zaslané upomínky ve výši 2 × 750 Kč, a konečně poplatek ve výši 1 500 Kč za oznámení o předání pohledávky k vymáhání inkasnímu pracovníkovi.
b)Druhou smlouvu č. [anonymizováno] (program ExpressCash) uzavřel dne 20.10.2023. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy.
V souvislosti s poskytnutým spotřebitelským úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 17 184 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 014 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně, dále úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, částku za vyhodnocení úvěrové smlouvy 2 770 Kč a částky za službu inkasa plateb v hotovosti ve výši 3 600 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku ve výši 37 184 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20.12.2024.
Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením první úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] ze dne 20.10.2023 posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že ji žalovaný před uzavřením smlouvy poskytl informace o svých rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které byly následně ověřeny prostřednictvím předložených dokladů. Žalovaný měl doložit pracovní smlouvu, dodatek k pracovní smlouvě a výplatní pásky, z nichž vyplývalo, že je dlouhodobě zaměstnán u společnosti [anonymizováno]. a dosahuje měsíčního příjmu ve výši 30 797 Kč. Současně uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá vyživovací povinnosti, a jeho měsíční výdaje činí 14 860 Kč, což mělo zakládat dostatečný disponibilní příjem pro splácení úvěru. Dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila žalovaného také prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku, a na základě všech zjištěných údajů dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.
Žalovaný nesplácel řádně a včas, na svůj dluh (od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek) uhradil celkem 3 200 Kč. Poslední úhradu provedl dne 21.02.2024. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 18 632,31 Kč, na dlužném úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 881,06 Kč, a na jednotlivých paušálních úhradách za služby spojené s poskytnutím úvěru, tj. za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 8 556 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 571,78 Kč a úhradu za možnost hradit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 342,86 Kč.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.03.2025, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z obou úvěrových smluv na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.
Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek z obou Smluv o úvěru, ten však na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požadovala též smluvní úrok ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny každé ze zápůjček ode dne splatnosti každé zápůjčky. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny běžící ode dne následujícího po splatnosti první dlužné splátky zápůjčky.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů.
3.Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem poté, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 26.03.2026. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl řádně obeslán, nedostavil a ani nezaslal omluvu z jednání. Ve věci bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 OSŘ v nepřítomnosti žalovaného. 4.Na základě předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.
Ke smlouvě č. [anonymizováno]
5.Žalovaný uzavřel se společností [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] (program ExpressCash) dne 12.05.2023 na základě, které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 25 776 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 55 776 Kč ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Sjednaná úroková sazba dle smlouvy činila 8 % ročně a RPSN 272,44 %. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (viz. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 12.05.2023 včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 12.05.2023).
6.K uvedené smlouvě žalobkyně nepředložila Žádost o úvěr, která, jak soudu z jeho úřední činnosti známo, je právní předchůdkyní žalobkyně před poskytnutím úvěru zpracovávána s tím, že tuto žádost žalobkyně neobdržela.
7.Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do 21.02.2024 částku ve výši 21 500 Kč. Z téhož přehledu soud rovněž zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou dohodnutých splátek již od měsíce srpna 2023.
8.Z pracovní smlouvy ze dne 09.12.2019, dodatku k pracovní smlouvě ze dne 01.12.2020 a výplatních pásek za měsíce leden, únor a duben 2023 soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [anonymizováno]. na dobu neurčitou s čistou mzdou za měsíc leden 2023 ve výši 33 421 Kč, za měsíc únor 2023 ve výši 31 441 Kč a za měsíc duben 2023 ve výši 24 927 Kč, tj. s průměrnou mzdou 30 000 Kč měsíčně.
9.Z upomínek ze dne 15.01.2024 a ze dne 19.02.2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby opakovaně vyzván ke splnění své povinnosti, když všechny zásilky se žalobkyni vrátili jako nedoručitelné. Zároveň však je patrné, že výzvy byl odesílány na adresu bez dodatečné specifikace o způsobu doručování listiny, tak jak vyplývá ze samotných výzev.
Ke smlouvě č. [anonymizováno]
10.Žalovaný dále uzavřel se společností [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] (program ExpressCash) dne 20.10.2023. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut neúčelový hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč, převzetí částky v hotovosti v místě svého bydliště téhož dne potvrdil žalovaný svým podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 184 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 37 184 Kč ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Sjednaná úroková sazba dle smlouvy činila 8 % ročně a RPSN 272,44 %. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne 20.10.2023, Standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 20.10.2023, Informace pro spotřebitele ze dne 20.10.2023). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do 21.02.2024 částku ve výši 3 200 Kč.
11.Ze Žádosti o úvěr žalovaným podepsané dne 20.10.2023 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje u společnosti [anonymizováno]. se sídlem ve [anonymizováno]. Jeho příjem měl být dle žádosti o úvěr ověřen podle pracovní smlouvy ze dne 09.12.2019 a dodatku k pracovní smlouvě ze dne 01.12.2020 a výplatních pásek za měsíce červenec, srpen a září 2023. Celkový měsíční příjem měl mít 30 797 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného měli činit ze bydlení a energie 5 000 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady 4 860 Kč, splátky stávajících půjček ve výši 5 000 Kč, celkem 14 860 Kč. Dále uvedl, že žije s rodiči, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Výdaje žalovaného nebyly doloženy žádným způsobem. Zároveň z listiny vyplývá, že adresa trvalého pobytu je odlišná od místa výběru, aniž by bylo ověřeno skutečné bydliště žalovaného.
12.Z pracovní smlouvy ze dne 09.12.2019, dodatku k pracovní smlouvě ze dne 01.12.2020 a výplatních pásek za měsíce červenec, srpen a září 2023 soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [anonymizováno] na dobu neurčitou s čistou mzdou za měsíc červenec 2023 ve výši 32 012 Kč, za měsíc srpen 2023 ve výši 28 361 Kč a za měsíc září 2023 ve výši 31 788 Kč, tj. i nadále s průměrnou mzdou 30 000 Kč měsíčně.
13.Z upomínek ze dne 19.02.2024, 30.04.2024, 15.01.2024 a oznámení o předání k vymáhání ze dne 30.04.2024 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby opakovaně vyzván ke splnění své povinnosti, když všechny zásilky se žalobkyni vrátili jako nedoručitelné. Zároveň však je patrné, že výzvy byl odesílány na adresu bez dodatečné specifikace o způsobu doručování listiny, tak jak vyplývá ze samotných výzev.
14.Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.03.2025 ve spojení s přílohou č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 12.03.2025, zejména řádek 1412 a 1915 a potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 25.03.2025, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 02.04.2025.
15.Z výzvy k plnění ze dne 17.07.2025 a podacího lístku ze dne 17.07.2025 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.
16.Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, dle něhož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 12.05.2023 částku 30 000 Kč v hotovosti, a že na tento úvěr žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 21 500 Kč. Dále, že na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 20.10.2023 částku 20 000 Kč v hotovosti. a že na tento úvěr žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 3 200 Kč
17.Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 OZ, občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že poskytne úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18.Podle § 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 19.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 21.Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 22.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23.Podle § 78 zák. č. 257/2016 Sb. je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 24.Podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 25.Podle § 87 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 26.Soud ve smyslu ustanovení § 588 OZ, občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 27.Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 28.Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 OZ dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 29.Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. okresni/18_C_363_2025‑12 ze dne 30.12.2025, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením úvěrových smluv. Žalobkyně v reakci na výzvu uvedla, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěrů s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet a za tím účelem provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného týkajících se jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrů, kdy tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, které byly zaznamenány do žádosti o úvěr a byly ověřeny uvedenými doklady. Dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru hodnotila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které žalovaný uvedl v žádostech o úvěr, a dále podle dokladů, které měl předložit. Žalobkyně tvrdí, že zkoumala příjmovou situaci žalovaného prostřednictvím pracovní smlouvy, dodatku k pracovní smlouvě a výplatních pásek, a že výdaje žalovaného byly zjišťovány z výpisů z jeho bankovního účtu. V této souvislosti žalobkyně uvádí, že žalovaný v žádosti k první smlouvě (č. [anonymizováno]) uvedl měsíční čistý příjem ve výši 30 797 Kč a měsíční výdaje ve výši 14 860 Kč, a v žádosti k druhé smlouvě (č. [anonymizováno]) uvedl měsíční čistý příjem ve výši 30 198 Kč a měsíční výdaje ve výši 13 360 Kč. Zároveň žalobkyně uvádí, že nahlédla do registrů NRKI, BRKI, SOLUS a do insolvenčního rejstříku, z nichž neměly vyplynout skutečnosti bránící poskytnutí úvěru, tyto však soudu nepředložila. Dále žalobkyně uvádí, že žalovaný svým podpisem potvrdil úplnost a pravdivost poskytnutých údajů a že neexistoval důvod pochybovat o jejich správnosti. Podle tvrzení žalobkyně tak byl učiněn závěr, že žalovaný je schopen hradit splátky sjednaných úvěrů. 30.Přehlédne-li soud, že žalobkyně žádost žalovaného o první úvěr nedoložila (s výslovným tvrzením, že ho nemá k dispozici) ač z údajů v ní uvedené měla její právní předchůdkyně čerpat údaje na základě nichž uzavřela, že žalovaný je úvěruschopný, konstatuje soud, že žalobkyní tvrzený postup nepostačuje k naplnění zákonných požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Především je zřejmé, že žalobkyně vycházela převážně z tvrzení žalovaného, aniž by tato tvrzení skutečně ověřila v rozsahu požadovaném § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože žalobkyně tvrdí, že zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, ze spisu nevyplývá, že by byly komplexně posouzeny pravidelné výdaje jeho domácnosti, jiné závazky, dlouhodobé platební zatížení ani reálná disponibilita jeho příjmů po odečtení nákladů nezbytných k zajištění životních potřeb. Soudu nebylo předloženo žádné podrobné vyhodnocení toho, zda příjmy žalovaného po odečtení výdajů skutečně postačovaly ke splácení dvou úvěrů v souhrnné měsíční výši 6 640 Kč. Nelze přehlédnout, že již jen údaje obsažené v žádosti o úvěr zakládají pochybnost o své správnosti. Předně odporuje údaj žalovaného o tom, že bydlí u rodičů s místem výběru úvěru, to i ve spojení s výzvami k úhradě dluhu, které jsou adresované na adresu výběru s dovětkem, že žalovaný bydlí u třetí tam označené osoby (nikoliv tedy u rodičů). Rovněž částky uvedené na bydlení, energie, jídlo, další nutné životní náklady a opravu ve své úhrnné výši vykazují pochybnosti o své správnosti. Pokud by pak bydlel žalovaný skutečně u svých rodičů, lze s ohledem na jeho věk předpokládat, že jeho rodiče jsou již v důchodu, a tedy při běžném chodu věcí by to byl naopak žalovaný, který podstatným způsobem nese náklady na bydlení a energie. Otázka výdajů na bydlení se bude navíc vždy odvíjet od charakteru bydlení (nájemní x vlastní, byt x dům, po rekonstrukci x v původním stavu, energeticky úsporný apod.) bez znalosti alespoň základních parametrů skutečného místa bydlení nelze učinit ani kvalifikovaný odhad o výši nákladů spojených s bydlením a úhradou energií. Výše výdaj nebyla ověřena ani žádným dalším způsobem, např. výpisy z účtů žalovaného v rozsahu, který by umožnil objektivně posoudit jeho platební chování.
Soud dále konstatuje, že pouhé nahlédnutí do úvěrových registrů bez skutečného vyhodnocení celkové finanční situace dlužníka nepostačuje. Žalobkyně navíc neosvědčila ani to, že by její právní předchůdkyně nahlédla do označených registrů. I pokud by své tvrzení prokázala, registr sám o sobě poskytuje jen dílčí informaci o existujících závazcích, nikoli o reálné schopnosti spotřebitele splácet další úvěr.
Odborné posouzení nemůže spočívat pouze v tom, že věřitel bez dalšího přijme tvrzení spotřebitele jako pravdivé, aniž by ho podrobil kritickému prověření. Samotná skutečnost, že spotřebitel podepsal prohlášení o pravdivosti údajů, nezbavuje věřitele této povinnosti.
Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného v rozsahu požadovaném právní úpravou spotřebitelských úvěrů. Z předložených listin nevyplývá, že by došlo k posouzení dlouhodobé finanční stability žalovaného, jeho závazků, životních nákladů, ani k reálnému výpočtu disponibilního příjmu po odečtení nezbytných individualizovaných výdajů právě žalovaného. Zjištěný postup tak nelze považovat za dostatečný. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjištění skutečných životních nákladů žalovaného, nepřihlédla k tomu, že žalovaný neměl zjevně vytvořenou žádnou finanční rezervu, byl-li nucen přijmout během 3 měsíců deset dalších úvěrů, ani nezkoumal jeho schopnost nést případné neočekávané výdaje, které mohou běžně vznikat v osobní nebo pracovní sféře.
31.V neposlední řadě soud poukazuje na to, že právní předchůdkyně žalobkyně nevyhodnotila ani časovou souvislost obou úvěrů, kdy první nyní žalovaný úvěr byl žalovanému poskytnut poté, kdy mu poskytla již osm úvěrů a druhý úvěr poté, co již prvý nyní projednávaný úvěr měl problém splácet, opakovaně se dostal do prodlení s jeho úhradou. Tedy poskytla úvěry další, aniž by osvědčila, že posoudila dopad poskytování dalších úvěrů na finanční situaci žalovaného. Tento postup je v rozporu s odbornou péčí, protože věřitel musí vždy zohlednit celkové zadlužení spotřebitele, nikoli pouze jednotlivý úvěr izolovaně.
32.Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila donucující ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání právě jeho příjmů a výdajů, neověřila výši jeho úvěrové angažovanosti a výši jeho splátek. Tedy poskytla úvěr v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 OZ, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva pro rozpor se zákonem, tj. pro rozpor s donucujícím ustanovením zákona, absolutně neplatná. 33.Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01.04.2015, čj. nssoud/1_As_30_2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zák. č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je poskytovateli úvěru uložena v souladu s ustanovením § 78 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů. 34.Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] je oprávněn toliko v rozsahu částky 8 500 Kč a z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] je oprávněn toliko v rozsahu 16 800 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platných úvěrových smlouvách.
35.K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 05.03.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.
36.Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 09.02.2011, sp. zn. usoud/Pl.__S_1_10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 OZ č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.07.2010. 37.Za situace, kdy jsou smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné, může se úvěrující po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 OZ 38.Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 12.05.2023 v hotovosti částku 30 000 Kč, žalovaný uhradil právní předchůdkyni částku 21 500 Kč, tedy i nadále je povinen jí uhradil zbývají částku 8 500 Kč.
Následně dne 20.10.2023 obdržel v hotovosti částku 20 000 Kč, a právní předchůdkyni vrátil částku 3 200 Kč, tedy i nadále je povinen vrátit. zbývají část ve výši 16 800 Kč.
39.Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 OZ, občanský zákoník a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 OZ, občanský zákoník. Žalobkyně je tak oprávněna domáhat se úhrady neuhrazené části bezdůvodného obohacení po žalovaném, proto dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 25 300 Kč z neplatných smluv o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne následujícího po splatnosti poskytnutého úvěru č. [anonymizováno], neboť žalovaný si musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni se zavázal k navrácení úvěru, a to ve výši 12 % ročně, tj. ve výši sazby stanovené v souladu s § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok soud pak kapitalizoval v souladu s žalobním požadavkem od 21.12.2024 do 20.02.2025 částkou 1 867,56 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne následujícího po splatnosti poskytnutého úvěru č. [anonymizováno], neboť žalovaný si musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni se zavázal k navrácení úvěru, a to ve výši 12 % ročně, tj. ve výši sazby stanovené v souladu s § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok soud pak kapitalizoval v souladu s žalobním požadavkem od 13.07.2024 do 20.02.2025 částkou 2 891,20 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 OSŘ. (výrok I.) 40.Protože nebylo prokázáno, že by došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy ani k platnému sjednání obchodního úroku ani smluvní pokuty, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Shodně jako v rozsahu neodpovídajícím sazbě úroku stanovené ke dni jeho splatnosti (výrok II.).
41.Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 OSŘ, občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byl sice úspěšnější žalovaný, avšak tomu žádné náklady nevznikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).