Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátkou [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení 6 420 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení a pohledávky ve výši [anonymizováno], se zamítá.
II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku [anonymizováno] (nesplacenou část jistiny v částce [anonymizováno] a kapitalizovanou smluvní pokutu v částce [anonymizováno]) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce [anonymizováno] a zákonným úrokem z prodlení z jistiny a kapitalizovaného smluvního úroku za období od [anonymizováno] do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, jelikož žalovaná poskytnutý úvěr ve dnech [anonymizováno] a [anonymizováno] nesplatila řádně a včas. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.
Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná dne [anonymizováno] podepsaly prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „[anonymizováno] č. [anonymizováno]“, na základě které mohla žalovaná od žalobkyně po dobu určitou (do úplného splacení jistiny) opakovaně obdržet peněžní prostředky až do výše [anonymizováno]. U označení žalované bylo uvedeno mimo jiné číslo bankovního účtu, a to [anonymizováno]. Obdržené prostředky pak měla žalovaná vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 40 % p.m., konkrétně tak, že obdržené prostředky mohla žalovaná vrátit kdykoli, ale úrok přirostlý za uplynulé období byla žalovaná povinna uhradit každý měsíc nejpozději k 4. dni měsíce. Dne [anonymizováno] byla z bankovního účtu žalobkyně provedena bezhotovostní platba [anonymizováno] na bankovní účet č. [anonymizováno], stejně proběhla platba dne [anonymizováno] v částce [anonymizováno]. Dopisem ze dne [anonymizováno] byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky [anonymizováno], neboť měla opakovaně porušovat podmínky splácení. K úhradě dlužné částky [anonymizováno] byla žalovaná písemně vyzvána zástupkyní žalobkyně, a to dopisem ze dne [anonymizováno] zaslaným prostřednictvím osoby [anonymizováno].
Při právním posouzení věci soud vycházel ze zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 2395 OZ a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 OZ (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně svá obecná tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované nikterak nedoložila, přičemž ani ze soudem provedených důkazních prostředků nevyplynul žádný důkaz o tom, že by úvěruschopnost žalované jakkoli zkoumala, natož pak řádně (zejména jde-li o zkoumání příjmů a výdajů žalované). Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované jako jistinu [anonymizováno], nicméně již nebylo prokázáno (ani tvrzeno), zda a případně jakou částku žalovaná v souvislosti s poskytnutím zmíněných prostředků žalobkyni již uhradila, soud tak nemohl rozhodnout kolik má žalovaná na jistině žalobkyni vrátit. Výše žalobkyní tvrzeného (případného) bezdůvodného obohacení neodpovídala ani důkazu z důkazního prostředku „zesplatnění pohledávky“. Na základě uvedeného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Z opatrnosti soud upozorňuje, že žalobkyni neposkytl příslušné poučení podle § 118a OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť se z jednání soudu omluvila. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ a contrario tak, že žalované se právo na jejich náhradu nepřiznává, neboť přestože byla plně procesně úspěšná, žádné náklady řízení jí podle obsahu spisu nevznikly. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).