Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno]
o 17 610 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] ve výši 12 % ročně od [anonymizováno] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] ve výši 12 % ročně od [anonymizováno] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] ve výši 12 % ročně od [anonymizováno] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] ve výši 12 % ročně od [anonymizováno] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] ve výši 12 % ročně od [anonymizováno] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] ve výši 12 % ročně od [anonymizováno] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [anonymizováno] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku [anonymizováno] s příslušenstvím. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], žalovaný úvěr čerpal, ke dni [anonymizováno] nic nesplatil, žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení žaloby a předvolání došlo dne [anonymizováno] náhradní formou dle § 49 odst. 4 OSŘ (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 OSŘ ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3.Z předsmluvního formuláře a smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi žalovaným fyzickou nepodnikající osobou jako dlužníkem a společností [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] (dále také jen „věřitel“) jako úvěrujícím měla být dne [anonymizováno] uzavřena písemná smlouva o úvěru č. [anonymizováno], žalovaný byl ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, emailem, telefonním číslem a číslem účtu č. [anonymizováno]. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši [anonymizováno], který měl být poskytnut dne [anonymizováno] na bankovní účet žalovaného. Strany si měly ujednat poplatek za úvěr ve výši [anonymizováno] a úrok ve výši [anonymizováno]. Žalovaný měl celkem vrátit částku [anonymizováno] do [anonymizováno] jednorázovou platbou na účet věřitele. Smlouva odkazovala na obchodní podmínky věřitele účinné k datu uzavření smlouvy. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy obsahovala na konci textu pouze označení zástupce věřitele, ohledně žalovaného listina neměla žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou, bylo zde uvedeno jen oznámení, že podpis dlužníka byl proveden SMS kódem [anonymizováno] dne [anonymizováno] v [anonymizováno] hodin. Stejné potvrzení o podpisu dlužníkem bylo uvedeno i pod předsmluvním formulářem. Z profilu klienta soud zjistil, že věřitel o žalovanému měl informaci o výši čistého měsíčního výdělku ve výši [anonymizováno] jako zaměstnance [anonymizováno], žil sám, neměl vyživovací povinnost, náklady na služby a energie činily [anonymizováno], ostatní náklady [anonymizováno], bydlel u rodičů. Z interních záznamů o komunikaci soud zjistil, že telefon označený ve smlouvě jako telefon žalovaného a na email, rovněž označený ve smlouvě, jako email žalovaného, bylo v době od [anonymizováno] do [anonymizováno] odesláno 10 zpráv informujících o výši aktuálního dluhu a povinnosti tento zaplatit nebo si prodloužit lhůtu splatnosti. Z upomínky a předžalobní upomínky soud zjistil, že věřitel vyhotovil tyto dne [anonymizováno] a [anonymizováno], žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši [anonymizováno] do pěti dnů od doručení výzvy, jinak bude věc řešena soudně. Doklady odeslání nebyly soudu předloženy. Ze smluv o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení a předžalobní výzvy soud zjistil, že dne [anonymizováno] postoupil věřitel pohledávku z označené úvěrové smlouvy s žalovaným postupníkovi společnosti [anonymizováno], IČO [anonymizováno] a tato jako postupitel další smlouvou z téhož dne žalobkyni. Obě postupní smlouvy měly přílohy, v nichž byla žalovaná pohledávka označena. Dopisem ze dne [anonymizováno] žalobkyně žalovanému oznámila postoupení a současně ho před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dluhu ve výši [anonymizováno] do sedmi dnů od doručení výzvy. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka byla žalovanému odeslána poštou doporučeně dne [anonymizováno] na adresu trvalého bydliště.
4.Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Mezi žalovaným jako fyzickou osobou – spotřebitelem a společností [anonymizováno]. měla být dne [anonymizováno] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], jejímž předmětem bylo poskytnutí částky [anonymizováno], splatné spolu s poplatkem [anonymizováno] a úrokem [anonymizováno] jednorázově do [anonymizováno]. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován svými osobními údaji včetně bankovního účtu, telefonního čísla a emailu. Listina obsahující smlouvu ani předsmluvní formulář však neobsahovaly vlastnoruční ani uznávaný elektronický podpis žalovaného, pouze údaj, že podpis byl učiněn prostřednictvím SMS kódu. Z interní karty klienta soud zjistil, že věřitel evidoval žalovaného jako zaměstnance [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem ve výši [anonymizováno], žalovaný měl žít sám, bez vyživovací povinnosti, bydlel u rodičů, přičemž jeho měsíční náklady na služby a energie byly uváděny ve výši [anonymizováno] a ostatní náklady [anonymizováno]. Z interních údajů věřitele soud dále zjistil, že na žalovaným označený telefon a email byly v době od [anonymizováno] do [anonymizováno] zasílány zprávy upozorňující na vzniklý dluh a možnost jeho úhrady či prodloužení splatnosti. Soud dále zjistil existenci listin označených jako upomínky a předžalobní výzvy, avšak bez doložení jejich doručení žalovanému. Následně byla pohledávka smlouvami ze dne [anonymizováno] postoupena nejprve společnosti [anonymizováno] a poté žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení vyrozuměn dopisem odeslaným dne [anonymizováno] na adresu jeho trvalého bydliště. Z žádné z provedených listinných důkazů, ač soud provedl všechny žalobkyní navržené důkazy, nevyplynulo, že by částka [anonymizováno] byla skutečně vyplacena či jinak poskytnuta žalovanému, k této skutečnosti nebyl předložen ani navržen žádný objektivně ověřitelný doklad, zejména výpis z bankovního účtu věřitele o provedení převodu na účet žalovaného.
5.Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Ověřování uzavření smlouvy soud posuzoval podle § 561 odst. 1 OZ, podle něhož se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího, a podle § 562 odst. 1 OZ, podle něhož je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V soukromoprávních vztazích lze podle § 7 zák. č. 297/2016 Sb. použít i jiný typ elektronického podpisu než podpis uznávaný. To však samo o sobě neznamená, že jakýkoli technický autentizační prostředek bez dalšího prokazuje, že konkrétní osoba učinila právní jednání v určitém obsahu. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím SMS kódu zaslaného na jeho mobilní telefon. Takový způsob autorizace může představovat prostý elektronický podpis či autentizační prvek, sám o sobě však bez dalších navazujících a spolehlivých důkazů neprokazuje bezpečně ani identitu jednající osoby, ani integritu podepisovaného dokumentu, tedy že souhlas byl dán právě se zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil. K obdobným závěrům dospěla i soudní praxe, srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. krajsky/24_Co_10_2023. V projednávané věci žalobce neprokázal ucelený a věrohodný kontraktační řetězec, z něhož by bylo možno bez důvodných pochybností dovodit, že SMS kód použil právě žalovaný, že tento kód byl vázán ke konkrétnímu a neměnnému textu smlouvy a že předložené znění smlouvy odpovídá dokumentu, který měl být takto autorizován. Nebylo proto prokázáno, že by žalovaný smlouvu platně podepsal a že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy v písemné formě. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je již shora citovaný zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19.09.2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17.09.2014 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 OZ je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 OZ, jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 OZ by měl být lex specialis k § 561 OZ (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19.09.2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shodla na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis, splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. nsoud/33_Cdo_3210_2007). Šlo o zaručený elektronický podpis ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, účinném do 19.09.2016, takový podpis měl mít účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu. Dle nařízení eIDAS účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu má kvalifikovaný elektronický podpis, což je druh zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a je vytvořený pomocí kvalifikovaného prostředku. Dle zák. č. 297/2016 Sb. mají účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu všechny druhy elektronických podpisů, tj. včetně prostého elektronického podpisu i zaručeného elektronického podpisu. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2390 OZ písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 01.12.2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. V souladu se zákonnou direktivou uvedenou v čl. 25 odst. 1 Nařízení eIDAS soud respektoval nařízení, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. V dané věci provedeným dokazováním však nebyla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama označila za kontraktační proces, konkrétně, jaký byl obsah dohody kontrahentů o podobě podpisu smlouvy. I pokud by tvrzený dokument byl podepsán připojením určitých dat sloužících k podpisu (např. formou SMS zprávy), je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby, tedy jednoznačně prokázat, že smlouvu s věřitelem uzavřel žalovaný. Je však také nezbytné prokázat integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis nebo uznávaný elektronický podpis. Všechny ostatní elektronické podpisy tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. I tzv. IP adresa je jen unikátní číslo, které je přiděleno libovolnému zařízení komunikujícímu prostřednictvím internetového protokolu (IP). Jedná se tak o adresu technického zařízení (počítače, notebooku, tabletu, telefonu apod.), nikoliv o identifikaci uživatele tohoto zařízení. Soud tedy uzavřel, že závazek ze smlouvy mezi účastníky nevznikl. To, co bylo plněno bez právního důvodu, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Pokud by z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána částka v žalované výši, soud by považoval požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na její úkor, kdy měla za to, že byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením by v tomto případě bylo plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Provedené důkazy ale neprokázaly, že peníze byly žalovanému vyplaceny, resp. nebylo prokázáno v jaké výši byly vyplaceny a v jaké byly žalovaným splaceny. Bylo na žalobkyni, aby tvrdila, v jakém rozsahu se žalovaný obohatil, což předpokládalo tvrzení o výši jemu vyplacené částky a výši částky, kterou žalobkyni po výplatě splatil. Absenci tvrzení nebylo možno obejít odkazem na listinu, jež může sloužit pouze jako důkaz k tvrzení, v dané věci z předložených listin ani rozhodná skutečnost nebyla zjistitelná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2002, sp. zn. nsoud/21_Cdo_370_2002, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 05.08.2024, sp. zn. krajsky/15_Co_151_2024). Soud byl připraven splnit ve vztahu k žalobkyni svou poučovací povinnost ve smyslu § 118a OSŘ, avšak žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, a proto se jí předmětného poučení ve vztahu k prokázání toho, jakou částku žalovaný již zaplatil, ani nemohlo ze strany soudu dostat. V tomto směru je možno odkázat na závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 28.08.2018, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1765_2017, v němž řešil právě otázku výkladu poučovací povinnosti soudu podle ustanovení § 118a OSŘ a výklad ustanovení § 114a odst. 1 OSŘ, a to s odkazem na svůj rozsudek ze dne 27.09.2006, sp. zn. nsoud/29_Odo_832_2006. V něm Nejvyšší soud ČR zdůvodnil závěr, že poučení podle ustanovení § 118a OSŘ se poskytuje jen účastníku, který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 OSŘ v nepřítomnosti účastníka, je to právě a jen účastník, který svou nepřítomností u jednání soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24.03.2010, sp. zn. nsoud/21_Cdo_4314_2008, pak Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu. 6.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a OSŘ negativně, protože žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.