lex.One
něco nefunguje?
Okresní soudRozsudekČíslo jednací: 15 C 174/2025-79Soud: Okresní soudAutor: Mgr. Martina JagošováDatum vydání: 2025-12-02Datum zveřejnění: 2026-06-17Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:OSUH:2025:15.C.174.2025.1Graf vazeb →

15 C 174/2025-79

smlouva o úvěruúroky z prodlenínáhrada nákladůbezdůvodné obohaceníúrokyjízdnénáklady řízení

Předmět řízení

o 626.761,02 Kč s příslušenstvím

Plný text rozhodnutí

1.Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [anonymizováno] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [anonymizováno] s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] ode dne [anonymizováno] do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru „[anonymizováno] ze dne [anonymizováno] (distančním způsobem www.[anonymizováno].cz), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka [anonymizováno], kterou se žalovaný zavázal uhradit společně se smluvním úrokem 5,39 % ročně v 120 měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, došlo ke zesplatnění úvěru, přičemž žalovaný ani po zesplatnění nic neuhradil, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud.
2.Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] (dále také jen „banka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“), přičemž na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným převedena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno], z čehož žalobkyně dovozuje svou aktivní legitimaci.
3.Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v návrhu uvedla, že žalovaný byl povinen bance doložit doklady o příjmech a výdajích, přičemž tyto informace byly následně bankou ověřeny v dostupných registrech a databázích.
4.Na výzvu soudu žalobkyně k procesu zkoumání úvěruschopnosti nereagovala, svá tvrzení o zkoumání příjmů a výdajů nijak nedoložila.
5.Žalovaný se k návrhu nijak nevyjádřil, když byl po celou dobu řízení procesně pasivním.
6.Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil odpovídající skutková zjištění, přičemž soud důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
7.Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (bankou) vedl kontraktační jednání, kdy výsledkem bylo, že se dne [anonymizováno] dohodli, že mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytne peněžní prostředky ve výši [anonymizováno], které se žalovaný zavázal uhradit společně s úroky. Tyto peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty dne [anonymizováno]. Žalovaný však závazku splatit poskytnutou částku zcela nedostál, a to ani přes výzvu, když celkem uhradil pouze částku [anonymizováno]. Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni.
8.Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:
9.Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12.Podle § 2991 OZ, občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13.Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska dostatečnosti a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně.
14.Jak výše uvedeno v bodech 3. a 4. tohoto odůvodnění, žalobkyně nastínila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně však nedoložila ke svému tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žádné relevantní důkazy, které by osvědčovaly zkoumání konkrétních vstupních údajů, jak příjmů, tak výdajů, ač z doloženého záznamu o digitální aktivitě je zřejmý příjem žalovaného, rovněž jsou zřejmé poskytnuté půjčky. Obsahem spisu není tedy žádná konkrétní listina dokládající proces zkoumání úvěruschopnosti právě žalovaného, tedy dokládající nějaké vstupní údaje pro toto zkoumání a odpovídající závěr odůvodňující úvěruschopnost. V intencích projednávané věci soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při sjednávání úvěrové smlouvy s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumala schopnost žalovaného, jakožto dlužníka, úvěr splácet. V dané věci nutno zohlednit dlouhodobě jednotné závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.02.2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31.07.2024, sp. zn. nsoud/33_Cdo_656_2024. Soud v dané věci dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala (např. zkoumání výdajů na bydlení, jízdné, ošacení, jídlo), když soudu podklady, stran doklady prokazující příjmy a výdaje žalovaného, ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nedoložila. Dle názoru soudu tak právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. jako neplatnou, a to absolutně.
15.Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.
16.Ve smyslu cit. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. byla spotřebitelská úvěrová smlouva ze dne [anonymizováno] shledána ze shora nastíněných důvodů neplatnou. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého si strany plnily (§ 2991 odst. 2 OZ) a podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila – li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 OZ). Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [anonymizováno], žalovaný dosud nesplatil částku ve výši [anonymizováno]. Podle zásad o bezdůvodném obohacení ve spojení s dikcí § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, byl žalovaný zavázán povinností k vrácení poskytnuté a dosud neuhrazené částky společně se zákonným úrokem z prodlení, tedy částky ve výši [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení. Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se totiž žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky dle § 1970 OZ, kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s výzvou ze dne [anonymizováno] za použití pravidla dle § 573 OZ, když výzva byla odeslána dne [anonymizováno], a to dnem [anonymizováno]. (výrok I)
17.Co se týče zbylé části nároku, jak je uveden ve výroku II tohoto rozsudku, tak v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, zamítnut.
18.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, když žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný. Žalobkyně byla úspěšná z 80,1 % a neúspěšná z 19,9 %, proto soud rozhodl tak, že nárok na náhradu nákladů řízení má žalobkyně v rozsahu 60,2 % nákladů řízení, tedy v částce [anonymizováno], vypočtených z náhrady nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši [anonymizováno] a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve výši [anonymizováno] (3 x [anonymizováno] dle § 7 odst. 6 ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x [anonymizováno] režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 13 odst. 4 a.t. a náhradu DPH ve výši 21%, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši [anonymizováno]. Podle § 149 odst. 1 OSŘ je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
19.Podání žalobkyně ze dne [anonymizováno] pak soud v nákladech řízení nezohlednil, neboť se jednalo o upřesnění žalobního petitu, které bylo učiněno na výzvu soudu, přičemž takovýto souhrn a doklady prokazující čerpání a splácení poskytnuté částky žalovanému měly být tvrzeny a doloženy již v žalobním návrhu.
20.Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I na základě § 160 odst. 1 OSŘ, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.
CZ Rozhodnutív0.1.0