Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]
zastoupený advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
o nahrazení projevu vůle, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27.11.2024, č. j. okresni/25_C_122_2021-1148, --- VÝROK ---
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Shora označeným rozsudkem okresní soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu o koupi nemovitých věcí následujícího znění:
„[anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]
IČ: [anonymizováno] se sídlem [anonymizováno], PSČ: [anonymizováno] dále jen „Prodávající“
a
[anonymizováno]
narozená: [anonymizováno],
trvale bytem [anonymizováno], [anonymizováno] dále jen „Kupující"
„Prodávající“ a „Kupující“ společně také Smluvní strany
uzavírají tuto smlouvu o koupi nemovitých věcí (dále jen „Smlouva“) v souladu s ustanovením§ 2128 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: 1.Prodávající prohlašuje, že je na základě Prohlášení vlastníka nemovitosti o vymezení jednotek podle obč. zákoníku ze dne 07.12.2018 s právními účinky vkladu práva k 19.12.2018, zápis proveden dne 25.01.2019 pod [anonymizováno]-[anonymizováno]-[anonymizováno] a Prohlášení o vzniku práva při zániku osoby dosud z práva oprávněné ze dne 24.07.2023 s právními účinky zápisu k 25-7.2023, zápis proveden dne 16.08.2023 pod[anonymizováno]V-[anonymizováno]/[anonymizováno]-[anonymizováno] a v souladu se zápisem v katastru nemovitostí (veřejném seznamu) výlučným vlastníkem:
- jednotky č. [anonymizováno]/[anonymizováno], byt, v budově č.p. [anonymizováno], [anonymizováno] (část obce [anonymizováno]), byt. dům LV [anonymizováno], na pozemku parc. č. [anonymizováno]/[anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří LV [anonymizováno] se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy č.p. [anonymizováno] o velikosti id. [anonymizováno]/[anonymizováno]
- spoluvlastnického podílu o velikosti id. [anonymizováno]/[anonymizováno] k pozemku parc. č. [anonymizováno]/[anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří
- spoluvlastnického podílu k jednotce vymezené podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to podílu o velikosti id. [anonymizováno]/[anonymizováno] č. [anonymizováno]/[anonymizováno], garáž, v budově č.p. [anonymizováno], [anonymizováno] (část obce [anonymizováno]), byt. dům LV [anonymizováno], na pozemku parc. č. [anonymizováno]/[anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří LV [anonymizováno] se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy č.p. [anonymizováno] o velikosti id. [anonymizováno]/[anonymizováno]
- spoluvlastnického podílu o velikosti id. [anonymizováno]/[anonymizováno] ze spoluvlastnického podílu o velikosti id. [anonymizováno]/[anonymizováno] k pozemku parc. č. [anonymizováno]/[anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří LV [anonymizováno]
to vše zapsáno v katastru nemovitostí pro k.ú. [anonymizováno], obec a [anonymizováno] u [anonymizováno] pro [anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [anonymizováno] (dále jen „Předmět převodu“).
2.Prodávající prodává Předmět převodu, jak je tento vymezen v bodu 1 této Smlouvy za celkovou kupní cenu ve výši 1 292 521,- Kč (dále jen „Kupní cena“) do výlučného vlastnictví Kupující, která Předmět převodu za dohodnutou Kupní cenu do svého výlučného vlastnictví kupuje a přijímá. Smluvní strany prohlašují a činí nesporným, že Kupní cena byla Prodávajícímu ze strany Kupující řádně uhrazena před uzavřením této Smlouvy.
3.Kupující prohlašuje, že je obeznámena s právním i faktickým stavem Předmětu převodu. Předmět převodu se má za řádně předaný dnem podání návrhu na vklad dle této Smlouvy.
4.Vlastnické právo k Předmětu převodu přechází na Kupující dnem vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí u příslušného katastrálního úřadu, přičemž právní účinky vkladu vlastnického práva vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy byl návrh na vklad vlastnického práva doručen příslušnému katastrálnímu úřadu.
5.Smluvní strany se dohodly, že do 15 dnů ode dne uzavření této Smlouvy zajistí Kupující podání návrhu na vklad vlastnického práva dle Smlouvy u příslušného katastrálního úřadu a uhradí náklady s tím spojené.
6.Tato Smlouva a práva a povinnosti z ní vzniklá se budou řídit zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Smlouva může být měněna pouze písemně.
7.Tato Smlouva obsahuje úplné ujednání o Předmětu Smlouvy a všech náležitostech, které Smluvní strany měly a chtěly ve Smlouvě ujednat, a které považují za důležité pro závaznost Smlouvy. Žádný projev Smluvních stran učiněný při jednání o této Smlouvě ani projev učiněný po uzavření této Smlouvy nesmí být vykládán v rozporu s výslovnými ustanoveními této Smlouvy a nezakládá žádný závazek žádné ze smluvních stran.
8.Smluvní strany si sdělily všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž k datu uzavření Smlouvy věděly nebo vědět musely, a které jsou relevantní ve vztahu k uzavření této Smlouvy. Kromě ujištění, která si Smluvní strany poskytly ve této Smlouvě, nebude mít žádná ze stran žádná další práva a povinnosti v souvislosti s jakýmikoliv skutečnostmi, které vyjdou najevo, a o kterých neposkytla druhá Smluvní strana informace při jednání o této Smlouvě. Výjimkou budou případy, kdy daná strana úmyslně uvedla druhou stranu ve skutkový omyl ohledně předmětu Smlouvy.“ (výrok I.).
Dále rozhodl, že po právní moci tohoto rozsudku žalobkyně je oprávněna podat návrh k vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [anonymizováno] podle smlouvy uvedené v tomto rozhodnutí (výrok II.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).
2.Okresní soud pak v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, kdy došlo k naplnění všech předpokladů k tomu, aby mohlo dojít k uzavření kupní smlouvy tak, jak se žalobkyně a žalovaný dohodli ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě ze dne 04.09.2000, kterou shledal platnou a určitou. Okresní soud dospěl k závěru, že je dána aktivní i pasivní věcná legitimace stran sporu, kdy žalovaný i žalobkyně jsou smluvními stranami ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě ze dne 04.09.2000 a žalovaný je aktuálně jediným vlastníkem nemovitých věcí, jejichž převodu se žalobkyně domáhá, přičemž tyto nemovité věci shledal okresní soud existentními a způsobilými převodu. Rovněž tak dospěl k závěru, že žalobkyně naplnila veškeré podmínky uvedené ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě ze dne 04.09.2000 k tomu, aby jí shora uvedené nemovitosti mohly být ze strany žalovaného převedeny do vlastnictví, tj. uhradila zálohu 250.000 Kč do 28.02.2000 a zbývající část ujednané kupní ceny 1.042.520 Kč uhradila formou dvacetiletého nájemného a splnila i závazek uhradit zůstatkovou hodnotu bytu ve výši 1 Kč po ukončení nájemní doby, tj. trvání nájemního vztahu po dobu 20 let s tím, že žalobkyně převzala byt do užívání 15.09.2000 a doba 20 let uplynula 15.09.2020, kdy po celou tuto dobu byla nájemcem bytu a přináležející garáže, za které řádně platila ujednané nájemné po dobu od 15. 9. 200 do 30.09.2020 a dále poté do 30.11.2021.
3.Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, kterým se domáhal, aby krajský soud rozhodnutí okresního soudu změnil a žalobu zamítl. Přestože soud provedl v řízení rozsáhlé dokazování, závěr o skutkovém stavu je zcela nesprávný. Soud došel ke zcela nesprávným skutkovým zjištěním, že smlouva o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví k bytu a spoluvlastnictví ke společným částem domu a pozemku ze dne 04.09.2000, kterou uzavřela jako budoucí kupující žalobkyně s žalovaným a další právnickou osobou jako budoucí prodávající, je smlouvou platnou. Žalovaná nesdílí závěr, že obsah smlouvy je určitý. Pokud soud prvého stupně považuje smlouvu ze dne 04.09.2000 za tzv. formulářovou smlouvu, i z formulářové smlouvy musí být zřejmé, že se jedná o smlouvu určitou, která má obligační účinky. Z obsahu této Smlouvy z čl. III., druhý odstavec, je zřejmé, že budoucí prodávající se zavázal po ukončení 20ti letého nájmu v souladu s nájemní smlouvou, která bude po kolaudaci bytu uzavřena dle smlouvy o budoucí nájemní smlouvě, uzavřít kupní smlouvu na byt, který je předmětem této a nájemní smlouvy do vlastnictví budoucího kupujícího a dále na společné prostory, pozemek včetně inženýrských sítí do spoluvlastnictví všech majitelů bytů v bytovém domě, vše za zůstatkovou cenu 1 Kč. Tato formulace zavazovala budoucího prodávajícího k uzavření kupní smlouvy na byt za situace, když sice uplyne doba 20ti letého nájmu, avšak budoucí kupující bude i nadále nájemcem budoucího předmětu převodu, tedy bytu. Soud však postavil najisto, že v době podání žaloby žalobkyně již nájemcem bytu nebyla. V čl. IV. je uvedeno, že se smluvní strany dohodly na uzavření kupní smlouvy s těmito podstatnými náležitostmi, které jsou podrobně uvedeny v čl. IV. a), když budoucí předmět převodu byl oběma smluvními stranami vymezen pouze ohledně bytu, zcela absentuje ujednání, že předmětem budoucí kupní smlouvy bude i garážové stání a suterénní komora. Pokud teprve v čl. IV. c) je u způsobu stanovení kupní ceny ujednána i cena za garážové stání a cena za suterénní komoru, z předcházejícího označení předmětu převodu je zřejmé, že předmětem budoucí kupní smlouvy měl být toliko byt, a nikoliv garážové stání či suterénní komora. Protože v čl. VIII. bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že pokud nájem bytu, který byl uzavřen na základě smlouvy o budoucí nájemní smlouvě, zanikne, odstoupí budoucí prodávající od smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví k bytu, lze z tohoto ujednání uzavřít, že žalobkyni by vzniklo právo na uzavření kupní smlouvy v případě platnosti smlouvy o budoucí smlouvě kupní pouze za situace, kdy žalobkyně stále zůstane nájemcem předmětného bytu i po uplynutí doby 20ti let. V tomto řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně byla řádným nájemcem bytu pouze do 30.09.2020, když následně s žalobkyní další nájemní smlouva nebyla uzavřela a ani být uzavřena nemohla, neboť žalobkyně byt po uplynutí 20ti leté doby nájmu vyklidila, což dokonce osvědčila notářským zápisem, který v průběhu soudního řízení k důkazu soudu předložila. Z odůvodnění napadeného rozsudku však nelze vůbec zjistit, jakým způsobem se soud prvého stupně v rámci hodnocení skutkového stavu k žalobkyní předloženému notářskému zápisu postavil, když z tohoto notářského zápisu je zřejmé, že žalobkyně skutečně po uplynutí 20ti letého nájemního vztahu zcela rezignovala na užívání tohoto bytu, který do 30.09.2020 užívala pouze formálně, neboť měla a dosud má zajištěno jiné bydlení v rodinném domě v [anonymizováno], který je sice v katastru nemovitostí zapsán jako výlučné vlastnictví dcery žalobkyně [anonymizováno], když však žalobkyně i její dcera jsou obě zapsány s místem trvalého bydliště právě v předmětném bytě na adrese [anonymizováno], [anonymizováno]. Z pohledu odvolacích námitek je závěr soudu, že žalobkyni vzniklo právo na uzavření kupní smlouvy uplatněné žalobou právě na základě budoucí kupní smlouvy ze dne 04.09.2020, závěrem zcela nesprávným. Žalovaný se podané žalobě od počátku účinně bránil, když obrana žalovaného je v odůvodnění rozsudku podrobně zapracována pod body 23. až 34., žalovaná na tuto obranu odkazuje. Ze skutkových závěrů soudu je zřejmé, že soud se s obranou žalované nevypořádal, neboť došel na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu spočívá na zcela nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná zcela setrvává na své argumentaci, že skutečně nebyl dodržen postup podle zákona o obcích, neboť nebyl zveřejněn záměr žalované prodat nemovitý majetek po dobu nejméně 15 dnů před projednáním v orgánech obce vyvěšením na úřední desce, když navíc smlouva ze dne 04.09.2000 je neplatným právním úkonem, neboť nedošlo ke schválení zastupitelstvem žalovaného. Aplikace ze strany soudu zákona o obcích v účinném znění ke dni 04.09.2000 je nesprávná, ale i pokud by bylo z ní vycházeno, tak ani toto tehdejší znění zákona o obcích nebylo tak benevolentní, jak se pokouší účelově dovozovat soud prvního stupně. Pozdější novely zakotvily pouze to, co bylo i před jejich účinností dovozováno ze stávající právní úpravy nejen v praxi, ale i v literatuře a judikatuře. Způsob, jakým soud ve svém odůvodnění zákon o obcích vykládá, by ve své podstatě učinil příslušná zákonná ustanovení zcela zbytečnými, mimo jiné i z pohledu ochrany majetku veřejnoprávního subjektu. Stěží lze plnění zákonných povinností a limitů obce v souladu se zákonem o obcích vykládat jako domáhání se profitu ze svého protiprávního jednání, neboť pokud by měl být výklad soudu k těmto zákonným ustanovením takový, jak se podává v odůvodnění rozsudku, pak jsou tato zákonná ustanovení zcela zbytečná a žádnou ochranu obecnímu majetku neposkytují. Soud podsouvá žalované, že nezveřejněním záměru a neschválením zastupitelstvem se domáhá profitu ze svého protiprávního jednání. Ze strany soudu se jedná o pouhou spekulaci, která nemá oporu v právní úpravě a nemá oporu ani v judikatuře. Žalovaná opětovně poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. krajsky/16_Co_174_2022-78 ze dne 12.10.2022, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vyškově č. j. okresni/7_C_66_2022-51 ze dne 02.06.2022. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 31.10.2022. I když oba rozsudky byly v průběhu soudního řízení předloženy k důkazu soudu, z odůvodnění rozsudku vůbec nelze zjistit, zdali při rozhodování soudem prvého stupně soud k právnímu názoru, který je zapracován do odůvodnění Krajského soudu v Brně ze dne 12.10.2022 přihlédl, přestože se jedná o řešení téměř totožného právního problému, neboť pokud záměr prodat nemovitost nebyl a není zveřejněn v souladu s již tehdy platným zákonem o obcích, způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí. Stejně tak smlouva o úplatném převodu obecního majetku za cenu podstatně nižší, než je cena v místě a čase obvyklá, je bez náležitých důvodů pro tuto odchylku neplatná, neboť svým obsahem odporuje zákonu. V této souvislosti zcela schází v odůvodnění rozsudku právní hodnocení žalobního žádání žalobkyně, která se v tomto řízení domáhá nahrazení projevu vůle žalované za úplatu 1 Kč, nebo v rámci eventuálního petitu zaplacení částky 4.279.349 Kč. Soud ve svém odůvodnění nechává tuto disproporci zcela stranou a vůbec se právním hodnocením eventuálního petitu ze strany žalobkyně nezabývá. Stejně tak nelze nechat stranou, že žalobkyně v průběhu soudního jednání až do koncentrace řízení tvrdila, že částku 1 Kč v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí dávno zaplatila v jiných platbách, aniž by k tomuto nepravdivému tvrzení označila důkaz. Žalobkyně byla podle názoru žalované zcela v rozporu s občanským soudním řádem teprve u jednání dne 11.11.2024 soudem vyzvána, aby jednoznačně uvedla skutková tvrzení o tom zda, kdy a jak uhradila 1 Kč, jak tvrdila v průběhu řízení. Teprve na základě této výzvy žalobkyně svá skutková tvrzení o tom, že již v průběhu řízení 1 Kč zaplatila, nedoplnila, ale teprve 12.11.2024 převedla na účet žalované 1 Kč s označením této platby tak, že jde o úhradu částky v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 04.09.2000. Protože k úhradě částky 1 Kč došlo po koncentraci řízení, neměl soud k této dodatečné úhradě vůbec přihlédnout. Pokud soud prvého stupně z vlastní iniciativy provedl důkaz několika desítkami jiných soudních spisů vedených u Okresního soudu v Olomouci proti žalovanému o nahrazení projevu vůle, ze skutkových závěrů odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně vůbec nelze zjistit, z jakého důvodu ve vztahu k tomuto řízení byly tyto důkazy u několika jednání prováděny, neboť provedené důkazy svědčí spíše obraně žalovaného. Z těchto jiných soudních spisů bylo zjištěno, že několik desítek zájemců o uzavření kupní smlouvy na základě předchozí smlouvy o smlouvě budoucí se neúspěšně domáhalo nahrazení projevu vůle žalovaného. Protože tito žalobci prostřednictvím svého právního zástupce advokáta [anonymizováno] [anonymizováno] na vydání meritorního rozhodnutí soudu zcela rezignovali a dali přednost uzavření kupních smluv, na základě kterých byla uzavřena dohoda o kupní ceně stanovená na základě cenových studií znaleckého ústavu, lze uzavřít, že pokud žádný ze žalobců v jiných sporech netrval na vydání meritorního rozhodnutí ohledně platnosti smlouvy o smlouvě budoucí, jedná se o smlouvy absolutně neplatné, jinak by se i zbývající zájemci domáhali převodu bytu do svého vlastnictví za ujednanou kupní cenu ve výši 1 Kč a nebrali by svoje žaloby před soudem zpět. Soud se rovněž ve svém odůvodnění zabýval zvoleným konceptem placení nájemného. Jeho právní závěr, že platbami nájemného byla splácena budoucí kupní cena, je právní závěr nesprávný, zcela v rozporu se zákonem o obcích. Obec přece nemohla a nemůže nechat kohokoliv užívat obecní majetek zcela zdarma pouze proto, že mu má být za 20 let prodán, když nejen z pohledu dotací a nájemního bydlení, ale i obecných principů při hospodaření s majetkem bylo třeba, aby za užívání bytového fondu bylo řádně placeno nájemné, to vše navíc za situace, kdy se vše i reálně řídilo vztahem pronajímatele na straně jedné a nájemce na straně druhé. Žalovaný a dříve i [anonymizováno] [anonymizováno] jako pronajímatelé po celou dobu nájemního vztahu předmět nájmu vlastním nákladem udržovali, opravovali, platili všechny související výdaje, včetně služeb. I soudu muselo být zřejmé, že je zcela vyloučeno, aby jednou velmi nízkou měsíční platbou bylo zaplaceno nejen nájemné, nýbrž i všechny výdaje, které nese pronajímatel s údržbou bytového fondu a současně se ještě stejná velmi nízká měsíční částka použila jako jakási splátka budoucí kupní ceny. Tento postup odporuje účetním i daňovým zákonům, když všechny platby byly přijímány a zaúčtovány jako příjmy z nájemného, nikoliv jako splátky budoucí kupní ceny. Vždyť ani dotaci poskytnutou obci na výstavbu nájemního bydlení zcela určitě nelze použít následně jako splátku kupní ceny. Samotná konstrukce ceny u smlouvy o smlouvě budoucí neodpovídá zákonu o obcích a odchylka není nijak odůvodněna. 4.Žalovaný vznáší také zcela zásadní námitku proti tomu, na základě kterých skutkových závěrů soud uzavřel, že ze smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 04.09.2000 lze dovozovat nárok žalobkyně na uzavření smlouvy ohledně celé bytové jednotky č. [anonymizováno]/[anonymizováno], kat. úz. [anonymizováno] za situace, kdy bylo zjištěno, že smlouvu o smlouvě budoucí ze dne 04.09.2000 uzavřela žalobkyně s již tehdy úplným právnickým vzděláním se dvěma samostatnými subjekty, žalovanou a další právnickou osobou [anonymizováno]. Pokud žalobkyně tvrdí a soud jejímu tvrzení přisvědčil, že pasivně legitimovaným subjektem je pouze žalovaný, jedná se o tvrzení nesprávné a právní posouzení soudem zcela vadné. Protože jako budoucí prodávající uzavřel se žalobkyní dne 04.09.2000 smlouvu o smlouvě budoucí nejen žalovaný, nýbrž i obchodní firma [anonymizováno]., za předpokladu, že by se jednalo o platnou smlouvu o smlouvě budoucí, povinnost k prodeji z této smlouvy by měl nejen žalovaný, nýbrž i obchodní firma [anonymizováno]. Tak, jak soud v průběhu řízení zjistil, obchodní firma [anonymizováno]. kupní smlouvou ze dne 27.11.2000 převedla své vlastnické právo na nemovitých věcech na nabyvatele, kterým byl kupující [anonymizováno] [anonymizováno]. Jednalo se o úplatnou kupní smlouvu, právní účinky vkladu vlastnického práva podle této smlouvy nastaly dnem 05.03.2001. Tak, jak je to zřejmé z bodu 80. a z bodu 280. odůvodnění rozsudku, kupující [anonymizováno] [anonymizováno] nelze v žádném případě považovat za právního nástupce obchodní firmy [anonymizováno]., neboť úplatnou kupní smlouvou [anonymizováno] [anonymizováno] toliko nabylo nemovitý majetek. [anonymizováno] [anonymizováno] na základě kupní smlouvy ze dne 27.11.2000 nevstoupilo do práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 04.09.2000 a ani později žádným právním jednáním se toto družstvo nestalo účastníkem smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 04.09.2000. Toto nelze dovodit ani z žádného zákonného ustanovení, pokud opomeneme nemožnost vstoupit do práv a povinností z absolutně neplatné smlouvy o smlouvě budoucí. Tak, jak je to zřejmé z odůvodnění rozsudku obchodní firma [anonymizováno]. zcela zanikla výmazem z obchodního rejstříku po skončení konkurzu a nemá a ani nemůže mít žádného právního nástupce. Okolnost, že ke dni vyhlášení rozsudku je žalovaný shodou okolností vlastníkem celé bytové jednotky, nemůže zhojit skutečnost, že [anonymizováno] [anonymizováno] od zaniklé [anonymizováno]. nepřevzalo žádná práva a povinnosti spojená se Smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 04.09.2000 a nikdy se nestalo účastníkem této smlouvy. Vždyť bylo prokázáno, že žalovaný není a nemůže být právním nástupcem zaniklé [anonymizováno]., neboť žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech teprve až převzetím jmění od [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] v roce 2023, navíc v době, kdy již žalobkyně několik let nebyla nájemkyní předmětného bytu. Soud opírá důvodnost žaloby žalobkyně o nahrazení projevu vůle pouze o smlouvu o smlouvě budoucí ze dne 04.09.2000, aniž by se soud vypořádal s tím, že tuto smlouvu uzavřel žalovaný společně se zaniklou obchodní firmou [anonymizováno]. V odůvodnění rozsudku zcela schází skutkové závěry, jak se soud vypořádal se skutečností, že smlouvu o smlouvě budoucí zcela prokazatelně uzavřela žalobkyně se subjektem, který již zanikl a který před svým zánikem svá práva a povinnosti vyplývající z výše uvedené smlouvy nepřevedl a ani nemohl převést na nikoho jiného. Soud se v žádném případě nevypořádal se skutečností, že žalovaný není a nikdy nebyl právním nástupcem dalšího účastníka smlouvy, již zaniklé obchodní firmy [anonymizováno]. Soud prvého stupně zcela přehlédl, že podíl na jednotce, o kterou se žalobkyně nyní soudí, nebyl žalovaným nabyt od firmy [anonymizováno]. ani za 1 Kč, ani bezúplatně, nýbrž za dohodnutou kupní cenu 38.528.000 Kč, tedy odpovídající tržní ceně spoluvlastnického podílu, když tato tržní kupní cena byla kupujícím [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] zaplacena převážně z úvěru, který byl tímto kupujícím po mnoho let splácen. Pokud by [anonymizováno] [anonymizováno] podíl od krachující [anonymizováno]. nekoupilo Kupní smlouvou ze dne 27.11.2000 za tržní cenu, pak by se tento spoluvlastnický podíl stal nepochybně v rámci konkursního řízení součástí majetkové podstaty úpadce [anonymizováno]. a byl by zpeněžován podle pravidel konkursního řízení. [anonymizováno]., ač zavázána smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 04.09.2000, pokud by byla tato smlouva platná, převedla předmět koupě na třetí osobu, čímž učinila plnění ze smlouvy o smlouvě budoucí nemožným, když takovýto závazek bez jakýchkoliv pochybností zanikl, pokud vůbec někdy vznikl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 04.09.2000. Protože soud prvého stupně se touto otázkou ve svém odůvodnění vůbec nezabýval, bude nutné, aby odvolací soud tuto námitku rovněž posoudil a odvolacím námitkám žalovaného přisvědčil.
5.Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že navrhla rozsudek okresního soudu potvrdit s tím, že jej považuje za zcela správný. Žalobkyně má zato, že okresní soud nalezl skutkový stav, jak nejlépe mohl. Skutkové okolnosti podstatné pro právní posouzení věci se odehrávaly ve velmi dlouhém časovém úseku, a to od roku 1998, kdy započala výstavba bytů až do současné doby. Skutkové okolnosti, jak se odehrály, jsou zjištěny správně a jsou také správně právně posouzeny. Rozsudek je spravedlivý, a je také v souladu s rozhodovací praxí jiných soudů v rámci České republiky, které se zabývaly kauzami se stejným nebo velmi podobným skutkovým základem. Další rozsudek, na který by žalobkyně ráda poukázala, je rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. krajsky/21_Co_214_2024 ze dne 26.02.2025, který potvrdil závěry Okresního soudu v Benešově, který v obdobné věci rovněž nahradil projev vůle. Je to žalovaný, kdo byl vlastníkem projektu nájemního bydlení, je to žalovaný, kdo porušil, co se dalo, a zavinil protiprávní stav, ve kterém se žalobkyně ocitla. Je to žalovaný, kdo protiprávně a diskriminačně přistupuje k žalobkyni, a nakonec i k ostatním nájemcům, od kterých neoprávněně inkasoval částku 57 milionů Kč ve formě doplatku na kupní ceny za převod bytů, které měly být převedeny nájemcům za 1 Kč. Je to žalovaný, kdo si nechal v některých případech garážová stání ještě jednou zaplatit, a je to žalovaný, kdo se bezdůvodně obohatil, když dosud nevyřešil přeplatky na nájemném, které vybral od nájemců za období, kdy byty již měly být dávno převedeny do vlastnictví nájemců. Tyto další škody, které nájemcům vznikly, jsou rovněž v řádech desítek milionů korun. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že pokud by se takového jednání dopustila právnická osoba, která není veřejnoprávní korporací, potýkala by se, resp. její statutární orgán, s trestně právní odpovědností. Žalovaný pouze opakuje svoji argumentaci, na kterou již žalobkyně reagovala, a jeho postup vůči žalobkyni je diskriminační, když je jediná ze všech nájemců, které žalovaný byt odmítl převést. 6.Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.
7.Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 02.09.2021 se žalobkyně po žalovaném (dále též i „město“) a [anonymizováno] [anonymizováno], IČO [anonymizováno], se sídlem [anonymizováno] (dále i jen „družstvo“) domáhala nahrazení projevu vůle žalovaných s jí navrhovanou smlouvou kupní, tedy nabytí vlastnického práva k bytové jednotce č. [anonymizováno]/[anonymizováno] v kat. úz. [anonymizováno] a spoluvlastnického podílu id. [anonymizováno]/[anonymizováno] na společných částech domu č. p. [anonymizováno] (dále jen „byt“) a spoluvlastnického podílu na jednotce - garáži č. [anonymizováno]/[anonymizováno] v kat. úz. [anonymizováno] a spoluvlastnického podílu id. [anonymizováno]/[anonymizováno] (dále jen „garáž“, či „garážové stání“). Žalobkyně tvrdila, že spoluvlastnický podíl žalovaného na těchto nemovitých věcech činí id. [anonymizováno]/[anonymizováno], že spoluvlastnický podíl [anonymizováno] [anonymizováno] na těchto nemovitých věcech činí id. [anonymizováno]/[anonymizováno]. Žalobkyně žádala, aby jí byl převeden podíl id.[anonymizováno]/[anonymizováno] na garáži. Žalobkyně tvrdila, že Družstvo [anonymizováno] je vlastníkem p. č. [anonymizováno]/[anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří v kat. úz. [anonymizováno] (dále i jen „pozemek“), že Družstvo [anonymizováno] má žalobkyni převést id. [anonymizováno]/[anonymizováno] pozemku (tj. podíl na pozemku připadající na byt) a dalších id. [anonymizováno]/[anonymizováno] pozemku (tj. podíl na pozemku připadající na garáž). Dále se domáhala toho, aby bylo určeno, že je po právní moci rozsudku je oprávněna podat návrh na zápis vkladu svého vlastnického práva.
8.Tvrdila, že na základě inzerce vstoupila do projektu nájemního bydlení v Olomouci, podle kterého měly být postaveny bytové domy, byty v nich měly být pronajaty a nájemci těchto bytů po uplynutí 20 let měli nabýt byty do osobního vlastnictví, kdy šlo o projekt garantovaný žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela dne 07.12.1999 smlouvu o smlouvě budoucí kupní jako budoucí kupující se žalovaným a [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], se sídlem [anonymizováno] (dále jen i „[anonymizováno]“, případně „[anonymizováno]“) jako budoucími prodávajícími o koupi bytu v bytovém domě č. 1. 7. ve třetím nadzemním podlaží o výměře [anonymizováno],[anonymizováno] m2 a suterénní komory č. [anonymizováno] a podílu na společných částech domu a pozemku po uplynutí 20 let nájmu. Stanovena byla celková kupní cena 1.040.520 Kč a způsob její úhrady, kdy uhradila zálohu 250.000 Kč. Výstavba domu měla být realizována do 31.08.2000. Po ukončení výstavby uzavřely tytéž strany dne 04.09.2000 novou smlouvu o smlouvě budoucí kupní, kdy předmětem převodu byla bytová jednotka dle projektové dokumentace označená jako byt 1. 7. ve třetím nadzemním podlaží byt č. A o výměře [anonymizováno],[anonymizováno] m2, nově suterénní komora č. [anonymizováno], podíl na společných částech domu a pozemku a nově garážové stání č. 5, jehož kupní cena byla stanovena na 252.000 Kč, kdy celkem měla žalobkyně uhradit za bytovou jednotku, suterénní komoru a garážové stání 1.292.520 Kč, přičemž 250.000 Kč bylo uhrazeno jako záloha a 1.042.520 Kč mělo být uhrazeno formou 20ti letého nájmu. K převodu uvedených nemovitostí pak mělo dojít za zůstatkovou hodnotu 1 Kč. [anonymizováno] smlouva s ní byla uzavřena 15.09.2000 na dobu určitou 2 let, následně byly uzavírány smlouvy na dobou určitou 2 let, poslední na dobu od 01.10.2018 do 30.09.2020. Doba 20 let nájmu uplynula dne 15.09.2020, respektive uvedený nájem skončil 30.09.2020. Dopisem ze dne 01.10.2020 žalobkyně vyzvala žalované město a družstvo k uzavření smlouvy, na její výzvu však nereagovali. Dne 02.10.2020 žalobkyně obdržela výzvu k vyklizení bytu ke dni 30.09.2020. Byt nevyklidila, byla proti ní podána žaloba na vyklizení, řízení je vedeno u Okresního soudu v Olomouci sp. zn. okresni/19_C_334_2020. Žalobkyně tvrdila, že platí dále platby za užívání bytu určené poslední nájemní smlouvou. Ke dni podání žaloby o nahrazení projevu vůle již zaplatila 1.358.896 Kč. Dne 07.12.2018 bylo zpracováno prohlášení vlastníka, kterým byly vyčleněny jednotky, byt je nyní jednotkou č. [anonymizováno]/[anonymizováno] v kat. úz. [anonymizováno] s podílem na společných částech domu č. p. [anonymizováno] stojícím na p. č. [anonymizováno]/[anonymizováno] v kat. úz. [anonymizováno] id. [anonymizováno]/[anonymizováno]; hromadná garáž s 15 garážovými stáními je nyní jednotkou č. [anonymizováno]/[anonymizováno] v kat. úz. [anonymizováno] s podílem na společných částech domu č. p. [anonymizováno] stojícím na p. č.[anonymizováno][anonymizováno]/[anonymizováno] v kat. úz. [anonymizováno] id. [anonymizováno]/[anonymizováno]; obě jednotky jsou zapsány na listu vlastnictví č. [anonymizováno] pro akt. úz. [anonymizováno], obec [anonymizováno] Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [anonymizováno]. Žalovaný vlastní podíl na nemovitých věcech id. [anonymizováno]/[anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] id. [anonymizováno]/[anonymizováno]. Parcela č. [anonymizováno]/[anonymizováno]- zastavěná plocha a nádvoří v kat. úz. [anonymizováno] je zapsána na listu vlastnictví č. [anonymizováno] pro kat. úz. [anonymizováno], obec [anonymizováno] Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [anonymizováno], vlastníkem je Družstvo [anonymizováno]. Smlouva ze dne 04.09.2000 je platná a účinná, obsahuje podstatné náležitosti, když byl sjednán předmět koupě a jeho cena, doba 20 let, po jejímž uplynutí má dojít k uzavření smlouvy, uplynula. Žalobu podává v zachované lhůtě 1 roku, tedy 02.09.2021. Žalobkyně splnila všechny podmínky podle uvedené smlouvy. 9.Žalobkyně odmítla, že by porušovala povinnosti nájemce, poukazovala na to, že i přes nyní žalovaným tvrzená porušení povinností nájemce s ní byly vždy uzavírány nové smlouvy o nájmu bytu. Všechny smlouvy byly vždy vytvořeny žalovanými, žalobkyně se na jejich znění nepodílela, neměla možnost smluvní podmínky ovlivnit a musela je akceptovat, vždy byla slabší smluvní stranou. Do právního vztahu vstoupila s dobrou vírou, že po ukončení 20 let nájmu nabude vlastnické právo za sjednaných podmínek, se žalobkyní byly opakovaně uzavírány smlouvy na dobu určitou, vždy byla utvrzována, že byt, komora a garážové stání budou převedeny do jejího vlastnictví. Žalovaný a družstvo zpochybňují smlouvu budoucí kupní ze dne 04.09.2000, na její výzvu k uzavření smlouvy nereagovali, jejich postup považuje za rozporný se zásadou poctivosti v právních vztazích, rozporný s legitimním očekáváním plynoucím ze sjednaného závazku. Žalovaný a družstvo porušují právní princip pacta sunt servanda, podstatu celého závazkového práva. Později uplatnila v podání ze dne 21.01.2022 eventuálním petitem nárok na náhradu škody – zaplacení částky 3.332.036 Kč za byt dle cenové studie [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] a.s. a vzhledem k tomu, že cena garáže nebyla stanovena, žádá za garáž náhradu škody 250.000 Kč. To vše v případě, že její žalobě na nahrazení projevu vůle žádané jako primární petit nebude vyhověno. Škoda vznikla tím, že žalovaní nedostáli smluvní povinnosti a byt a garáž s podíly na společných částech pozemku jí nepřevedli, a to dle § 2913 OZ. Celkem tedy žádá 3.584.036 Kč. Usnesením soudu č. j. okresni/25_C_122_2021-197 ze dne 01.02.2022, které nabylo právní moci dne 04.02.2022, byla změna žaloby, kterou se domáhá žalobkyně složeného, eventuálního petitu, zaplacení částky 3.584.036 Kč, připuštěna. V podání doručeném soudu dne 12.12.2022 žalobkyně změnila žalobu tak, že se domáhala namísto plnění částky 3.584.036 Kč v sekundárním petitu nově částky 4.279.349 Kč, kterou jsou žalovaní povinni plnit společně a nerozdílně, a to podle ocenění bytu, pozemku a garáže ve znaleckém posudku č. 225/2022 společnosti [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] a.s. ze dne 04.11.2022. Usnesením soudu č. j. okresni/25_C_122_2021-676 ze dne 11.01.2023, které nabylo právní moci dne 11.01.2023, byla změna žaloby, kterou se domáhá žalobkyně v rámci složeného eventuálního petitu, zaplacení částky 4.279.349 Kč, připuštěna. 10.Žalovaný (původně žalovaný 1. a žalovaný 2. - družstvo) navrhl zamítnutí žaloby a tvrdil, že sice došlo k podpisu smlouvy dne 04.09.2000, avšak není postaveno najisto, zda tato smlouva je platná. Namítal následující důvody neplatnosti této smlouvy:
- nebyl dodržen postup podle zákona o obcích, když nebyl zveřejněn záměr obce prodat nemovitý majetek po dobu nejméně 15 dnů před projednáním v orgánech obce vyvěšením na úřední desce, když nezveřejnění záměru způsobuje, že je právní úkon od počátku neplatný;
- nebyl dodržen postup podle zákona o obcích, když právní úkon neschválilo zastupitelstvo žalovaného;
- nebyl dodržen postup podle zákona o obcích, když při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v místě a čase obvyklá, odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna, což nebylo provedeno;
- budoucí smlouva neobsahuje podstatné náležitosti smlouvy o převodu dle tehdy platného z. č. 72/1994 Sb.;
- použití nájemného za užívání bytu pro úhradu kupní ceny je sjednáno nedostatečně určitě a v rozporu s předpisy, když do doby převodu není možno užívat majetek obce bezúplatně či za cenu neodpovídající podmínkám nájmu obecních bytů žalovaného;
-použití dotací na výstavbu nájemního bydlení obdržených pouze žalovaným od státu pro úhradu kupní ceny je v rozporu se zákonem, obecně úhrada kupní ceny je sporná;
- i v případě podílu družstev na předmětné věci se jedná jednak o nakládání s majetkem žalovaného, avšak ještě navíc se zákonnými limity zákona o obchodních korporacích, popřípadě obchodního zákoníku, a stanovami, popřípadě usneseními členské schůze;
- smlouva není sjednána dostatečně určitě a v souladu se zákonem.
Původní žalovaný 2. - družstvo tvrdilo že není právním ani jiným nástupcem původního účastníka smlouvy o smlouvě budoucí, tj. [anonymizováno], kdy toto ani nemohlo být nikdy záměrem v návaznosti na předpisy upravující konkurzní řízení a důvody pro založení družstva žalovaným. Družstvo smlouvy o smlouvě budoucí uzavíralo v návaznosti na pokyny od žalovaného po projednání a schválení v orgánech žalovaného, a to jako podílový spoluvlastník ovládaný a nepřímo i zcela „vlastněný“ žalovaným, smlouvu o smlouvě budoucí družstvo uzavíralo až v návaznosti na její schválení a uzavření městem, k uzavření nové smlouvy o smlouvě budoucí docházelo jen v případě, že souvisela se změnou nájemce, o které rozhodoval žalovaný, v opačném případě ke změně nedošlo, a to ani smluvně ani jinak. Převod jen jednoho spoluvlastnického podílu by nebyl účelný a patrně by byl v rozporu se zákonnými pravidly pro hospodaření s majetkem obce. Ve vztahu k družstvu není vyřešena otázka majetku obce vlastněného prostřednictvím právnické osoby, v daném případě navíc družstvem, které je korporací, ale nikoli kapitálovou společností, tj. zda a do jaké míry je možno i na tento majetek pohlížet jako na majetek obce a přiměřeně i aplikovat zákon o obcích a využít i u družstva případnou odchylku od ceny obvyklé, když při striktním přístupu k majetku družstva jako majetku korporace, nelze nijak zprostit ani statutární orgány a kontrolní komisi povinnosti péče řádného hospodáře. Žalobkyně zamlčela, že jako nájemce dlouhodobě své povinnosti v době platnosti nájemní smlouvy neplnila, jednala v rozporu s dobrými mravy, s bytem mnoho let pletichařila a spekulovala, přenechala byt k užívání dalším osobám, dostala se do prodlení s placením nedoplatku za vyúčtování služeb, řádně a včas nenahlásila další uživatele bytu, předmětný byt před skončením doby nájmu ani po skončení dlouhodobě neužívá, neboť bydlí v rodinném domě v [anonymizováno], který je ve výlučném vlastnictví dcery žalobkyně, o byt se vůbec nestará, nevětrá a netopí, z toho důvodu dochází k poškozování bytu, výsledkem je výskyt plísní. Z obsahu smlouvy o smlouvě budoucí se podává že za budoucího prodávajícího smlouvu uzavřela [anonymizováno]. , ze skutkových tvrzení žaloby vůbec není zřejmé, z čeho žalobkyně dovozuje a zaměňuje tuto obchodní korporaci za družstvo, není zřejmé z čeho dovozuje, že družstvo je právním nástupcem této obchodní korporace, tato obchodní korporace nikdy žádného právního nástupce neměla, [anonymizováno]. byla po proběhlém konkurzním řízení u Krajského soudu v Brně sp. zn. 45 K 25/2002 ukončeném 17.06.2021 vymazána z obchodního rejstříku. Žalovaní (tedy žalovaný a družstvo) odmítli, že by družstvo mělo pochybnosti o platnosti smlouvy uzavřené se žalobkyní, protože družstvo s žalobkyní žádnou smlouvu neuzavíralo, ani žalovaný ani družstvo by nikdy neuzavřeli budoucí kupní smlouvu, o které by měli důvodně pochybnosti, zda je či není platná, naopak od počátku projektu výstavby domu a bytů v nich nebylo úmyslem ani cílem kohokoliv poškodit, nebo dokonce způsobit neplatnost či porušit právní předpisy. Projekt byl řádně dokončen i přes fatální selhání účastníka smluvního vztahu [anonymizováno]., byl vybudován hodnotný nemovitý majetek, který byl a je užíván ke svému původnímu určení, tedy bydlení. Přípisem označeným datem 28.01.2022 žalobkyně zcela rezignovala na smlouvu o garážovém stání v domě, kde se nachází sporný byt, přestože toto garážové stání je výslovně zmíněno ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 29.08.2000, žalobkyně předmětný byt dlouhodobě neužívá, když nyní doručením výpovědi rezignovala i na užívání garážového stání v domě. Žalovaný se pak nemůže vyjádřit k okolnostem rozhodování zastupitelstva žalovaného v době před 20 lety, oba žalovaní po celou dobu přijímali a účtovali finanční prostředky od žalobkyně jako příjem z nájmu, nikoli jako zálohu na kupní cenu, o bezplatné užívání se nejednalo, pokud jde o doklady o zveřejnění, jde o údaje starší více jak 22 let, které není možné vůbec dohledat. Dále tvrdil, že podmínkou pro nyní prováděné převody bytů nájemcům bylo to, že ke dni rozhodnutí zastupitelstva žalovaného o převodu 2/3 bytu je dotyčná osoba nájemcem bytu na základě platné nájemní smlouvy. Žalovaný tvrdil, že činí nesporným skutková tvrzení obsažená v podání žalobkyně ze dne 04.11.2024 o tom, že žalobkyně platila za užívání bytu a garáže až do 30.11.2021 tak, aby ji nevznikalo bezdůvodné obohacení za jejich užívání po skončení nájmu, že takto si žalovaný platby zaúčtoval. Žalovaná dluží nedoplatek ve výši nájemného za užívání bytu za dobu od listopadu 2022 do dubna 2024 ve výši 64.360 Kč a nedoplatek ve výši nájemného za užívání garáže za totožné období ve výši 18.900 Kč. Již v říjnu 2022 žalobkyně byt vyklidila, ale žalovanému jej nepředala. Žalovaný dále poukázal na obsah neplatné smlouvy budoucí kupní ze dne 04.09.2000, o kterou žalobkyně opírá svou žalobu, když tato smlouva neobsahuje závazek k převodu garážového stání ani dvou komor, kdy předmět smlouvy je vymezen v článku IV.a.
11.Usnesením ze dne 23.02.2023 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. okresni/19_C_344_2020 o vyklizení bytu žalobkyní, kdy toto usnesení bylo odvolacím soudem změněno tak, že řízení se nepřerušuje. Okresní soud ve věci jednal dne 07.12.2022, kde provedl k důkazu listiny, poté dne 17.01.2023, 23.01.2023, 27.02.2023, 15.03.2023, 21.03.2023, 27.03.2023, 13.04.2023 a 07.06.2023, kde provedl k důkazu listiny a vyslechl svědky [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] a [anonymizováno] [anonymizováno]. Usnesením ze dne 03.06.2023 okresní soud rozhodl o pokračování v řízení dle § 107 odst. 3 OSŘ na místě druhého žalovaného s prvním žalovaným, neboť druhý žalovaný zanikl dnem 30.06.2023, kdy byl vymazán z obchodního rejstříku. Dále se konalo jednání dne 13.09.2023, kde byly provedeny k důkazu listiny a vyslechnut [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno] [anonymizováno], u tohoto jednání pak okresní soud uložil stranám sporu první setkání se zapsaným mediátorem a to, aby si jeho osobu zvolily do 20.09.2023, zároveň řízení přerušil na dobu 3 měsíců. V průběhu mediace k dohodě stan nedošlo. Okresní soud dále ve věci jednal dne 07.02.2024, kde vyslechl žalobkyni, u jednání dne 23.05.2024 vyslechl svědkyni [anonymizováno] [anonymizováno] a provedl důkaz připojenými spisy tak, že je stranám předložil k nahlédnutí, u jednání dne 29.07.2024 pak byly prováděny k důkazu listiny, u jednání dne 11.11.2024 byly k důkazu prováděny listiny a stranám poskytována procesní poučení. Žalobkyně v podání ze dne 10.11.2024 přistoupila ke změně žalobního žádání, odstranila vadu žaloby - žalobního žádání, formulovala žalobní žádání tak, jak je uvedeno ve výroku I. a výroku II. napadeného rozsudku. Žalobní žádání, návrh smlouvy kupní, bylo doposud formulováno tak, jako od počátku řízení, avšak v mezidobí došlo k tomu, že řízení se účastní pouze jeden žalovaný po zániku družstva v průběhu řízení, a to žalovaný. Usnesením soudu č. j. okresni/25_C_122_2021-1144 ze dne 20.11.2024, které nabylo právní moci dne 22.11.2024, byla tato změna žaloby připuštěna. U jednání konaného dne 27.11.2024 byly k důkazu provedeny listiny, poskytnuta závěrečná poučení a ve věci vyhlášen napadený rozsudek. 12.Předně krajský soud konstatuje, že považuje za správná podrobná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci pod body 47.-262. odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje. Okresní soud se zjišťováním skutkového stavu zabýval velmi podrobně, dle názoru krajského soudu pro právní posouzení věci až příliš obsáhle a nadbytečně, kdy je nutno dát za pravdu žalovanému v tom směru, že okresní soud postupoval v řízení způsobem obsáhlým a zeširoka jako by se ani nejednalo o řízení sporné ovládané zásadou dispoziční ale o řízení ovládané zásadou oficiality, kdy prováděl bez iniciativy účastníků a nadbytečně důkazy množstvím připojených spisů, výslechem svědků a listin, které pro závěr o skutkovém stavu nepřinesly relevantní podklad.
13.Co se pak týká právního hodnocení věci, zde se krajský soud zcela ztotožňuje s právními závěry okresního soudu učiněnými na bezmála 34 stranách textu, kdy na zcela vyčerpávající právní argumentaci okresního soudu lze beze zbytku odkázat a k této v podstatě není čeho doplnit. Pokud se má krajský soud vyjádřit k odvolacím námitkám žalovaného, tyto jsou v podstatě rekapitulací argumentace žalovaného snesené v průběhu celého řízení před okresním soudem a nepřináší ničeho zásadně nového, se všemi těmito námitkami se již okresní soud podrobně vypořádal. Přesto odvolací soud provede stručnou rekapitulaci právních závěrů a k námitkám proti právnímu hodnocení věci akcentovaným v písemném vyhotovení odvolání a u jednání odvolacího soudu se opětovně vyjádří.
14.Krajský soud zcela akceptuje závěr okresního soudu, že v daném případě došlo k naplnění všech předpokladů k tomu, aby mohlo dojít k uzavření kupní smlouvy tak, jak se žalobkyně a žalovaný dohodli ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě ze dne 04.09.2000.
15.Co se týká smluvních stran a námitek žalovaného, že ze společnosti [anonymizováno]., závazek převést předmětné nemovitosti žalobkyni na žalovaného (ani a již zaniklé družstvo) jako na právní nástupce nikdy nepřešel, s tímto se okresní soud podrobně, pečlivě a zcela přesvědčivým způsobem již vypořádal v bodech 278.-282.,337. a 355. odůvodnění rozsudku, kdy krajský soud se z touto argumentací zcela ztotožňuje a rovněž má za to, že smyslem a účelem smlouvy ze dne 04.09.2000 bylo předmět smlouvy o smlouvě budoucí na žalobkyni převést i přesto, že společnost [anonymizováno]. převede předmět smlouvy na družstvo, které k tomuto účelu bylo od počátku zřízeno, rovněž tak následný zánik družstva nastal z iniciativy žalovaného, kdy vlastnictví předmětu převodu tak splynulo v jeden subjekt. Úmyslem bylo od počátku převést předmět smlouvy na žalobkyni bez ohledu na následnou změnu v osobě převodce, která ale byla od počátku celým projektem dána (z [anonymizováno]. na družstvo), kdy navíc, jak správně uvádí okresní soud, smlouva nevymezuje spoluvlastnické podíly, není určen poměr, v jakém by mělo k převodu dojít, ve smlouvě se k převodu sporných nemovitostí zavázali oba budoucí prodávající bez bližšího určení, kdy žalovaný je aktuálně jediným vlastníkem nemovitých věcí, jejichž převodu se žalobkyně domáhá. I dle názoru krajského soudu je tedy dána aktivní i pasivní věcná legitimace stran sporu, kdy žalovaný i žalobkyně jsou smluvními stranami ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě ze dne 04.09.2000.
16.Pokud jde o platnost smlouvy z hlediska určitosti ujednaného obsahu smlouvy, tuto shledal platnou a určitou i krajský soud, jak se s tímto podrobně vypořádal okresní v bodech 285.-301. odůvodnění rozsudku, kdy k namítané neurčitosti vymezení předmětu převodu dle podmínek daných zák. č. 72/1994 Sb. se vyjádřil i Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 26.01.2016, sp. zn. usoud/II.__S_2124_14, který shledal rozhodnutí soudů, které hodnotily takto vymezený předmět převodu za neurčitý, a tudíž smlouvu za neplatnou, za porušující ústavní právo. Ústavní soud preferuje autonomii projevu vůle smluvních stran a takové smlouvy (kde předmětem budoucího převodu není ještě existující jednotka dle prohlášení vlastníka) nepovažuje za neplatné. Dále pak, pokud jde o konkrétní předmět převodu, z obsahu smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 04.09.2000 a i z navazujícího následného chování stran (nájemní smlouvy, faktické užívání) jednoznačně vyplývá, že předmětem převodu má být nejen byt, ale i garážové státní a dvě komory – v patře a v suterénu, o tomto nemá pochybnosti ani krajský soud. Veškerý předmět budoucího převodu shledal i krajský soud existujícím a způsobilým převodu, jak popsáno v bodě 338.-340. odůvodnění rozsudku. 17.Ohledně dále namítané neplatnosti předmětné smlouvy z dalších důvodů (nebyl dodržen postup podle zákona o obcích, když nebyl zveřejněn záměr obce prodat nemovitý majetek po dobu nejméně 15 dnů před projednáním v orgánech obce vyvěšením na úřední desce, když nezveřejnění záměru způsobuje, že je právní úkon od počátku neplatný; nebyl dodržen postup podle zákona o obcích, když právní úkon neschválilo zastupitelstvo žalovaného; nebyl dodržen postup podle zákona o obcích, když při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v místě a čase obvyklá, odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna, což nebylo provedeno; použití nájemného za užívání bytu pro úhradu kupní ceny je sjednáno nedostatečně určitě a v rozporu s předpisy, když do doby převodu není možno užívat majetek obce bezúplatně či za cenu neodpovídající podmínkám nájmu obecních bytů žalovaného; použití dotací na výstavbu nájemního bydlení obdržených pouze žalovaným od státu pro úhradu kupní ceny je v rozporu se zákonem, obecně úhrada kupní ceny je sporná; i v případě podílu družstev na předmětné věci se jedná jednak o nakládání s majetkem žalovaného, avšak ještě navíc se zákonnými limity zákona o obchodních korporacích, popřípadě obchodního zákoníku, a stanovami, popřípadě usneseními členské schůze), tak s těmito se okresní soud zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal pod body 305.-335. odůvodnění a krajský soud nemá čeho k nim doplnit.
18.Pokud pak odvolatel argumentoval rozhodnutím Krajského soudu v Brně č. j. krajsky/16_Co_174_2022-78 ze dne 12.10.2022, kterým bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí Okresního soudu ve Vyškově č. j. okresni/7_C_66_2022-51 ze dne 02.06.2022, jímž bylo rozhodnuto v obdobné věci a konstatována neplatnost budoucí smlouvy pro nezveřejnění záměru prodat nemovitost v souladu s platným zákonem o obcích, pak krajský soud konstatuje, že rozhodnutí jiných krajských soudů nejsou pro soud prvého stupně ani odvolací soud závazná a každý z projednávaných případů vykazuje individuální znaky a nuance ve skutkovém stavu, které mohou být i při respektování ust. § 13 OZ v závěru právně vyhodnoceny jinak. 19.Rovněž tak krajský soud pak dospěl k závěru, že žalobkyně naplnila veškeré podmínky uvedené ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě ze dne 04.09.2000 k tomu, aby jí shora uvedené nemovitosti mohly být ze strany žalovaného převedeny do vlastnictví, tj. uhradila zálohu 250.000 Kč do 28.02.2000 a zbývající část ujednané kupní ceny 1.042.520 Kč uhradila formou dvacetiletého nájemného a splnila i závazek uhradit zůstatkovou hodnotu bytu ve výši 1 Kč po ukončení nájemní doby, tj. trvání nájemního vztahu po dobu 20 let. Žalobkyně převzala byt do užívání 15.09.2000 a doba 20 let uplynula 15.09.2020, kdy po celou tuto dobu byla nájemcem bytu a přináležející garáže, za které řádně platila ujednané nájemné po dobu od 15. 9. 200 do 30.09.2020 a dále poté do 30.11.2021. Veškeré uvedené podmínky okresní soud podrobně rozvinul v bodech 341.-356. odůvodnění rozsudku a krajský soud na toto podrobné odůvodnění pro stručnost opět odkazuje. Pouze k odvolacím námitkám opět rekapituluje, že závazek uzavřít kupní smlouvu dle čl. III. odst. 2 budoucí kupní smlouvy ze dne 04.09.2000 vzniká po ukončení 20letého nájmu, ve smlouvě nikde není stanoveno, že nájemce bytu musí být stále nájemcem bytu v době jeho převodu či žádosti o převod, jak argumentuje odvolatel. Otázka, zda je tedy žalobkyně aktuálně stále nájemcem bytu či zda a kdy byt vyklidila (obsah žalovaným zmiňovaného notářského zápisu o vyklizení bytu) jsou tedy pro právní posouzení věci zcela irelevantní. Pokud jde o platbu 1 Kč jako zůstatkovou cenu za nemovitost, z čl. III. odst. 2 smlouvy nevyplývá, kdy má být tato uhrazena, zda před uzavřením smlouvy nebo po jejím uzavření. Okolnost, že tedy již byla žalobkyní uhrazena, jde pouze k jejímu prospěchu, kdy takto ostatně sama formulovala text realizační smlouvy s tím, že kupní cena byla uhrazena. Zda se tak stalo před nebo po koncentraci řízení, není podstatné, neboť úhrada částky 1 Kč po koncentraci řízení, resp. tvrzení a doložení její úhrady, by pak byly přípustnou novotou.
20.Závěrem nelze pominout ani ústavněprávní rozměr celého případu svědčící pro vyhovění žalobě ve smyslu uplatnění pravidel obecné slušnosti, spravedlnosti a respektování zásady legitimního očekávání, jak se k těmto principům staví Ústavní soud ČR. Např. dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. usoud/II.__S_1250_20 ze dne 03.03.2021 platí, že „v oblasti soukromého práva má být každému co nejvíce umožněno konat v souladu s vlastními zájmy, čemuž ze strany státu odpovídá nutnost respektovat ústavní zásady, chránící zejména smluvní svobodu, a to i pro její společenskou a hospodářskou funkci. Účastníci soukromoprávních vztahů se musí s důvěrou spolehnout na princip pacta sunt servanda, zásadu „co není zakázáno, je dovoleno“ a ochranu autonomie vůle, neboť jde o jednu ze základních podmínek fungování právního státu, který je v moderním ústavním právu chápán pouze jako materiální právní stát. Stěžejní je vždy interpretace vůle smluvních stran a přednostní role takového výkladu, jenž nevede k neplatnosti zkoumané smlouvy.“ Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. usoud/I.__S_353_2004 z 06.06.2005, pak „při střetu dvou základních práv musí obecné soudy nejprve rozpoznat, která základní práva jednotlivých účastníků sporu jsou ve hře, a poté, s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem daného případu, musí soudy rozhodnout tak, aby, je-li to možné, zůstalo zachováno z obou základních práv co nejvíce, a není-li to možné, pak dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti, resp. obecný princip. Bylo by v rozporu s obecnou ideou spravedlnosti, tj. s obecným přirozenoprávním principem pacta sunt servanda, poskytovat nositeli vlastnického práva ochranu na úkor toho, v jehož prospěch má být ze smlouvy (a ve skutečnosti již dávno mělo být) plněno tak, aby vlastnické právo svědčilo jemu samotnému. Obecné soudy zcela přehlédly existenci základního práva stěžovatele na legitimní očekávání nabytí majetku, jehož ochranu měly vážit stejně, jako zvažovaly ochranu vlastnického práva vedlejšího účastníka. Bylo namístě poskytnout ochranu základnímu právu stěžovatele skrze aplikaci § 3 odst. 1 OZ.“ 21.Dlužno podotknout, že převážná většina námitek žalovaného, pro které by měla být smlouva o smlouvě budoucí neplatná (ač není), spočívá v okolnostech, které sám žalovaný do smlouvy zakomponoval, případně následně sám zapříčinil a způsobil, nemůže tedy takto těžit ze svého jednání, kterým by v podstatě realizaci smlouvy již od počátku znemožnil. Žalovaný sám ostatně ve svých podáních konstatoval, že by nikdy neuzavřel smlouvu, o které by si myslel, že je neplatná.
22.Pokud jde o námitku podjatosti soudců odvolacího soudu vznesenou v průběhu odvolacího řízení žalovaným, tato nebyla po předložení věci nadřízenému soudu shledána jako důvodná.
23.Co se pak týká námitky odvolatele proti postupu okresního soudu po podání odvolání žalovaným s výhradou práva odvolání doplnit, kdy jej okresní soud vyzýval k odstranění vad odvolání, ač toto mělo 7 stran a veškeré zákonné náležitosti, tento postup shledává i krajský soud nestandartní.
24.Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. a II. dle ustanovení § 219 OSŘ jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku III. o nákladech řízení, kde okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ ohledně úspěchu ve věci na straně žalobkyně a správně vypočetl jejich výši. 25.O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 OSŘ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, když žalovaný byl v odvolacím řízení z procesního hlediska neúspěšný, neboť jeho odvolání nebylo vyhověno. Žalovaný tedy má povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, přičemž žalovaná se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku.
Samostatné dovolání jen proti výroku II. a proti výroku I. ve vztahu k nákladům řízení před soudem prvého stupně přípustné není.