Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Břízou, LL.M., ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o 20 962 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba se zamítá co do částky 6 962 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 05.04.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 935,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení 20 961 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne 05.12.2023 uzavřela se společností [anonymizováno] (dále jen „společnost [anonymizováno]“) smlouvu o revolvingovém úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Dostala se však do prodlení, pročež společnost [anonymizováno] ke dni 04.04.2024 zesplatnila dluh v celém rozsahu. Dne 12.12.2024 postoupila společnost [anonymizováno] pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dlužná částka vyčíslená žalobkyní se skládá z dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč a smluvního úroku ve výši 6 962 Kč. Dle tvrzení žalobkyně společnost [anonymizováno] prověřila úvěruschopnost žalované na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, úvěrové historie a lustrace žalované v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI. Tyto dokumenty ovšem žalobkyně nemá k dispozici.
2.Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.
3.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 05.12.2023 uzavřela žalovaná se společností [anonymizováno] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]. Společnost[anonymizováno][anonymizováno] se smlouvou zavázala, že žalované umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 14 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek.
4.Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 05.12.2023 byla na účet č. [anonymizováno] odeslána částka 14 000 Kč.
5.Z informace poskytnuté bankou [anonymizováno]. soud zjistil, že majitelem účtu č. [anonymizováno] je žalovaná.
6.Z dopisu ze dne 04.04.2024 soud zjistil, že společnost [anonymizováno] informovala žalovanou o zesplatnění celého dluhu ke dni 04.04.2024. Současně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dluhu a informovala ji, že pokud dluh neuhradí, bude svoji pohledávku vymáhat u soudu.
7.Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 vyplynulo, že společnost [anonymizováno] a žalobkyně uzavřely smlouvu, na jejímž základě byly na žalobkyni postupovány pohledávky společnosti [anonymizováno]. Ze seznamu pohledávek je zřejmé, že pohledávka společnosti [anonymizováno] vůči žalované byla postoupena žalobkyni. Z dopisu ze dne 15.01.2025 soud zjistil, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky žalobkyni.
8.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela se společností [anonymizováno] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 14 000 Kč a byla povinna poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná čerpala finanční prostředky v celkové výši 14 000 Kč, svůj dluh však řádně nesplácela, pročež společnost [anonymizováno] zesplatnila dluh v celém rozsahu ke dni 04.04.2024. Dne 12.12.2024 byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že společnost [anonymizováno] před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, avšak žádné důkazy, které by toto tvrzení prokázaly, neoznačila.
9.Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a společností [anonymizováno] jako smlouvu o úvěru podle § 2395 OZ, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož společnost [anonymizováno] úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 OZ musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl. 10.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že společnost [anonymizováno] před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť k tomuto tvrzení neoznačila žádné důkazy (§ 120 odst. 1 OSŘ). Lustraci ve veřejně dostupných systémech a prohlášení žalované o příjmech a výdajích nadto nelze považovat za dostatečně průkazné způsoby, kterými může být ověřena schopnost spotřebitele splácet úvěr. Společnost [anonymizováno] měla ověřit příjmy a výdaje žalované i z jiných zdrojů, např. z výpisu z účtu, výplatních pásek či pracovní smlouvy. Z těchto důvodů má soud za to, že společnost [anonymizováno] před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalované. Proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou a žalobu částečně zamítl (výrok I). 11.Žalovaná však na základě této smlouvy čerpala finanční prostředky, a tudíž je povinna je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 14 000 Kč a zákonného úroku z prodlení (výrok II).
12.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, která měla v řízení větší úspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 935,60 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalované v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 839 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 962 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.