Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti K. Č., zastoupené Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou, se sídlem náměstí Republiky 202/28, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. ledna 2026, č. j. 13 Co 415/2025-65, a usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 10. září 2025, č. j. 23 EXE 11488/2023-47, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Chebu jako účastníků řízení a L. a V. Č. a J. Č., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1.Okresní soud částečně zastavil exekuci, která byla vedena proti vedlejšímu účastníkovi. Stěžovatelka podala proti tomuto rozhodnutí odvolání. Krajský soud však její odvolání odmítl. Právo se proti tomuto rozhodnutí odvolat nemá stěžovatelka, ale kolizní opatrovník, který v řízení zastupuje vedlejší účastnice.
II. Argumentace stěžovatelky
2.Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutí okresního a krajského soudu. Tato rozhodnutí podle ní porušují práva zaručená Listinou základních práv a svobod (čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 5 a čl. 36 odst. 1), Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 6 odst. 1), Ústavou České republiky (čl. 90) a rovněž Úmluvou o právech dítěte (čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 18 odst. 1 a 2 a čl. 27 odst. 1 a 2).
3.Stěžovatelka považuje napadená rozhodnutí za protiústavní z těchto důvodů:
a)Soudy vyšly z nepravdivého zjištění, že vedlejšímu účastníkovi bylo schváleno oddlužení a v jeho rámci je výživné spláceno. V řízení navíc dochází k průtahům a rozhodnutí krajského soudu nebylo stěžovatelce dosud doručeno.
b)Krajský soud chybně odmítl stěžovatelčino odvolání jako nepřípustné. Kolizní opatrovník se proti napadenému rozhodnutí okresního soudu neodvolal, v řízení řádně neplní svou roli a namísto toho hájí zájmy vedlejšího účastníka. Stěžovatelka má právo požadovat přezkum nezákonného rozhodnutí, které se týká jejích dětí.
c)Zrušením pozastavení řidičského oprávnění soudy rezignovaly na ochranu nejlepšího zájmu vedlejších účastnic a zasáhly do majetkových práv stěžovatelky. Vedlejší účastník nehradí výživné s cílem poškodit stěžovatelku a má vůči ní několik dluhů. Celkový dluh na výživném musela stěžovatelka uhradit sama.
III. Posouzení ústavní stížnosti
4.Ústavní soud se může věcně zabývat ústavní stížností pouze tehdy, pokud jsou splněny zákonné procesní podmínky (§ 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). 5.Ústavní soud dospěl k závěru, že jedna z těchto podmínek není splněna. Podle zákona je stěžovatel před podáním ústavní stížnosti zpravidla povinen vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka však tuto povinnost nesplnila. Ústavní soud proto musel její ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. 6.Krajský soud napadeným rozhodnutím pravomocně odmítl stěžovatelčino odvolání. Proti pravomocnému usnesení "odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání" přitom zákon umožňuje podat žalobu pro zmatečnost (§ 229 odst. 4 občanského soudního řádu). 7.Podle dlouhodobé a ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu jsou stěžovatelé v této situaci povinni uplatnit před podáním ústavní stížnosti žalobu pro zmatečnost. Touto žalobou lze totiž dosáhnout přezkumu toho, zda je závěr odvolacího soudu v souladu se zákonem a ústavním pořádkem (stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08, bod 6; nálezy sp. zn. IV. ÚS 3398/22 , bod 16; I. ÚS 2903/14, bod 28; IV. ÚS 2244/09, bod 7).
8.Pokud stěžovatel za těchto okolností řádně nevyčerpá možnost podat žalobu pro zmatečnost, je jeho ústavní stížnost v rozsahu zmatečnostního důvodu obecně nepřípustná a Ústavní soud ji odmítne (stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 a např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1043/24 , IV. ÚS 2215/23 , III. ÚS 3247/22 či III. ÚS 2793/19 ).
9.Tato situace nastala i v posuzované věci. Proti poslednímu z napadených rozhodnutí je přípustná žaloba pro zmatečnost. Z ústavní stížnosti ani jejích příloh však nevyplývá, že by stěžovatelka účinně vyčerpala možnost tento opravný prostředek podat. Z obsahu a petitu ústavní stížnosti je naopak zřejmé, že stěžovatelka napadá pouze rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí odvolání a předcházející rozhodnutí okresního soudu o částečném zastavení exekuce - nikoli rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost.
10.Stěžovatelka tedy nesplnila povinnost vyčerpat před podáním ústavní stížnosti všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Její ústavní stížnost je proto nepřípustná [§ 75 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Ve věci nebyla splněna žádná zákonná podmínka, která by dokázala nepřípustnost ústavní stížnosti prolomit (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Žádnou argumentaci v tomto ohledu ostatně neuvedla ani sama stěžovatelka. 11.Ústavní soud proto nebyl za těchto okolností oprávněn se zabývat stěžovatelčinou argumentací věcně a napadená rozhodnutí přezkoumat. Stěžovatelka může podat proti napadenému rozhodnutí krajského soudu žalobu pro zmatečnost. Po skončení tohoto případného řízení je přitom oprávněna podat novou ústavní stížnost proti rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost a současně i nyní napadeným soudním rozhodnutím. Pokud přitom bude její ústavní stížnost projednatelná, Ústavní soud napadená rozhodnutí řádně přezkoumá (obdobně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 82/25 , body 7 až 8; III. ÚS 2152/24, bod 24; I. ÚS 209/22, bod 11). Ústavní soud tímto nijak nepředjímá výsledek případného řízení o stěžovatelčině žalobě pro zmatečnost nebo její nové ústavní stížnosti.
IV. Závěr
12.Ústavní soud z tohoto důvodu odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2026
Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka